FENOMÉN: AMERICKÝ VLKODLAK (103)

V roce 1987 se Steve Cook a Jack O'Malley, moderátoři rádia WTCM v Michiganu, rozhodli udělat si ze svých posluchačů aprílový žertík. Dvojice složila a nahrála píseň s názvem "The Legend", která byla hudebním převyprávěním místního mýtu o napůl lidských a napůl vlčích hybridech, kteří žili v hustých lesích v této oblasti. Text písně obsahoval varování. Obyvatelé byli varováni, že tito "Dogmani" se objevují každých deset let a že se mají objevit v roce 1987. Lidé byli varováni, aby se v noci vyhýbali silnicím. Cook a O'Malley nemohli tušit, jaký dopad bude mít jejich písnička na posluchače.

Když píseň zahráli poprvé, ozvalo se smutné volání. První z nich byl od staršího muže, který vyprávěl, jak před lety spatřil tvora, jak stojí na zadních nohách před jeho domem a ve tmě se mu lesknou červené oči. Říkal, že bylo metr vysoké a pokryté srstí, s obličejem podobným vlčímu, ale s lidským držením těla. Cook a O'Malley si nejprve mysleli, že jim volající oplácí jejich žert. Když však muž zavěsil, na ústředně už blikala všechna světla, posluchači dychtivě vyprávěli o svých setkáních s vlčákem. Ani tito volající si nedělali legraci. Mluvili smrtelně vážně a někteří z nich byli zcela zjevně otřeseni, když vzpomínali na své otřesné zážitky. Cook a O'Malley, fascinováni jejich ohlasem, se rozhodli tuto legendu prozkoumat. To, co zjistili, bylo ohromující.

V dopise z roku 1857 popisovali děsivé setkání s tvorem, který stál vzpřímeně jako člověk, ale měl tvář šedého vlka. Francouzský obchodník s kožešinami si zapsal do deníku zprávu o svém setkání s loup-garou, což je francouzský výraz pro vlkodlaka. To bylo datováno rokem 1804. Ve zprávě z roku 1887 se píše o dřevorubcích, kteří vstoupili do lesa, kde našli velkého psa, jak se živí jelenem. Jenže to nebyl pes. Když se přiblížili, tvor se postavil na zadní nohy a "křičel" na ně. Všem těmto vyprávěním předcházejí indiánské legendy. Ty vyprávějí o měňavcích, tvorech, kteří na sebe mohou brát podobu člověka, ale také se mohou proměnit v divoká zvířata. A pak tu byl fascinující příběh z roku 1961, vyprávění, které je podloženo fotografickými důkazy. Vypravěčem tohoto příběhu byl noční hlídač, který byl zaměstnán na hlídání pozemku v okrese Mecosta ve státě Michigan. Jednou z výhod této práce bylo, že mohl se svou rodinou bydlet v domě na pozemku. Kromě pravidelných obchůzek po obvodu mohl svou práci vykonávat vsedě na verandě. Přesně to dělal i v onu noc.

Pak, krátce po třetí hodině ranní, si noční hlídač všiml něčeho zvláštního. Cvrčci najednou přestali cvrlikat, noční ptáci utichli, v podrostu se nepohnul ani živáček. Dokonce i vítr jako by utichl. Hlídač cítil, jak mu po pažích mimovolně naskakuje husí kůže. Pak z periferie zaslechl zřetelné zachrastění řetězového plotu. Někdo (nebo něco) právě vstoupil na pozemek. Práce nočního hlídače vyžadovala, aby to zkontroloval. Z nějakého důvodu se mu nechtělo pohnout nohama z verandy. Byl jako zkamenělý. Vytáhl zbraň a splynul se stínem. Pak to uviděl, vysokou postavu, která chvíli kráčela vzpřímeně a pak klesla na všechny čtyři. V polovině cesty svítilo pouliční osvětlení. Tvor se pod ním zastavil a teď už hlídač dokázal rozeznat jeho podobu.

Odhadoval, že je nejméně sedm stop vysoký, od hlavy až k patě pokrytý hnědošedou srstí, protáhlý obličej jako pes nebo vlk. Hlídač si náhle uvědomil, že si ho musí vyfotit. Jinak mu nikdo neuvěří. Vplížil se dovnitř a vzal svůj 35mm fotoaparát Kodak Signet. Zrovna to odpoledne s ním pořizoval snímky svých dětí. Teď ho namířil na stvoření, které stále stálo pod světly. Podařilo se mu pořídit jediný snímek, než ta věc klesla na všechny čtyři a odplazila se mezi stromy. Novější příběh pochází z roku 1987 z nedalekého města Sparta ve státě Michigan. Dva kamarádi jeli na víkend na ryby na chatu za městem. Jeli po odlehlém úseku černé silnice, když světla jejich auta zachytila něco u silnice. Vypadalo to jako člověk, ale bylo to pokryté šedou srstí. Když se přiblížili, muži si to pořádně prohlédli. Tvor, kterého by popsali jako metr a půl vysokého s obličejem podobným vlčímu, se nezdál být jejich přítomností vyplašený. Ve skutečnosti zvedlo ruce/přední nohy, když procházeli kolem.

Další příběh "vlčího muže" pochází z Reed City v Michiganu z roku 1993, kdy si teenagerka Courtney tajně zapálila cigaretu za domem svých rodičů. Její pozornost upoutal pohyb z blízkosti stodoly. Asi 50 stop od stavení stál velký pes nebo vlk. Na tom nebylo nic neobvyklého. Vlci, ačkoli nebyli hojní, byli v oblasti občas spatřeni. Pak se však "vlk" zvedl na zadní nohy do své plné výšky šesti stop. Stál tam a pozoroval ji. Courtney rychle típla cigaretu a zamířila dovnitř. Ve stejné oblasti se v průběhu let objevilo více pozorování. V roce 1994 ve Watersmeetu a v roce 2001 v Alpeně. Pokaždé byly zprávy podobné, lidem podobná postava s psí tváří, vysoká šest až sedm stop, když stála vzpřímeně. Byly tyto odhady přesné? Pozorování (a fotografie) z roku 2007 naznačuje, že ano.

Toto hlášené pozorování pochází od významného michiganského politika, muže, který si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován. Jednoho večera v roce 2007 se tento muž vracel domů z jednání a cestoval mezi Benzonií a Traverse City. Bylo už pozdě a on jel po vedlejší silnici poblíž města Benden, když ve tmě spatřil pár svítících očí. Nejprve si myslel, že je to jelen, a instinktivně zabrzdil, protože nechtěl zvíře srazit, kdyby se rozhodlo přeběhnout přes silnici. Když místo míjel, jel rychlostí menší než 30 kilometrů za hodinu. V tu chvíli ji spatřil. Ať už to bylo cokoli, jelen to nebyl. Zvíře se nacházelo ve výšce asi 200 metrů mezi stromy. Vypadalo to jako velký vlk, ale jeho postoj vůbec nepřipomínal vlka. Stálo vzpřímeně jako člověk. Politika okamžitě napadlo, že se jedná o vycpané zvíře, které bylo do lesa umístěno jako žert, aby vyděsilo motoristy. Dokonce zastavil své auto, aby si ho lépe prohlédl. Pak ale spatřil mrtvého a zakrváceného jelena ležícího u nohou toho tvora. Tvor se jím živil. Pak se najednou ta věc dala na útěk, klesla na všechny čtyři a sprintovala pryč, přes silnici a do stromů na druhé straně.

Muž seděl jako přikovaný k sedadlu, ztuhlý strachem a snažil se zpracovat to, co právě viděl. Pak s větší bravurou než rozumem vystoupil z auta. Musel se podívat na místo, kde ten tvor stál, už jen proto, aby se přesvědčil, že to, co viděl, byla skutečnost. Popadl baterku a vydal se do lesa, poskakoval při každém zvuku a stále měl na paměti, že se tvor může kdykoli vrátit ke své vraždě. Brzy dorazil na místo. V hlíně se otiskl největší otisk vlčí tlapy, jaký kdy viděl. Uvědomil si, že ho musí vyfotit, a vrátil se do auta pro digitální fotoaparát. Vzal si s sebou také náboj do brokovnice kvůli měřítku. Nábojnice do brokovnice je dlouhá dva až tři palce. Podle tohoto odhadu měřil otisk tlapky deset až dvanáct palců. Najednou muž ucítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. Rozběhl se k autu a brzy z místa činu ujížděl. Po té silnici už nikdy nejel. Z toho, co jsme dosud probrali, by se dalo usuzovat, že Michigan je epicentrem pozorování "vlčích mužů" v Americe. Ale to byste se mýlili. Zprávy přicházejí z celé země. K jednomu pozoruhodnému incidentu došlo v zoologické zahradě v texaském Amarillu, kde bezpečnostní záznamy zachytily na kameru tvora, který se nápadně podobá těm, které viděli dále na severu.

A pak je tu "Bestie z Bray Road", možná nejznámější ze všech amerických "vlkodlaků". Tento tvor byl několikrát spatřen v okrese Walworth ve Wisconsinu. Několik obyvatel se s ním také děsivě setkalo. Všechny známé značky jsou na místě. Vysoký šest až sedm stop. Zkontrolujte si to. Pokrytý šedohnědou srstí. Zkontrolováno. Vzpřímený postoj. Zkontrolováno. Vlčí rysy. Zkontrolováno. Tím však podobnost končí. Zdá se, že michiganský vlčák je vůči lidem ostražitý, dokonce plachý. Šelma z Bray Road není vůbec plachá. Ti, kdo se s ním setkali, tvrdí, že je vyloženě agresivní. Obyvatelka Walworth County Doris Gibsonová uvedla, že jednou v noci jela domů, když ucítila ránu. V domnění, že autem do něčeho narazila, zastavila.

Vystoupila z vozidla a v tu chvíli se na ni ze tmy vyřítila Šelma. Sotva se dostala zpět do vozidla. Když odjížděla, uslyšela hlasitý skřek. Když dojela domů, uviděla na laku svého auta dlouhé rýhy, které vypadaly, jako by je udělaly drápy. Další svědci spatřili šelmu u silnice, jak se živí mrtvými zvířaty. A v okolí Bray Road došlo k řadě zmrzačení zvířat, a to jak hospodářských zvířat, tak zvěře. Když se příběhy o Bestii z Bray Road šířily dál, byla novinářka Linda Godfreyová pověřena, aby se na to podívala. Godfreyová začala svůj úkol s hlubokou skepsí. Byla přece seriózní novinářka, ne nějaký blázen, který prodává konspirační teorie. Když však začala dělat rozhovory s lidmi, kteří tvrdili, že se s Netvorem setkali, uvědomila si, že jejich příběhy jsou docela přesvědčivé.

Mezi těmi, s nimiž mluvila, byli dva doktorandi a osoba, která měla na letišti v Milwaukee prověrku na vysoké úrovni. Kromě toho mezi nimi byli podnikatelé, farmáři, ženy v domácnosti ve středním věku a všichni měli jedno společné - blízké setkání s Bestií z Bray Road. Jejich příběhy spolu s vlastním výzkumem změnily Lindu Godfreyovou ze skeptičky ve věřící. Od té doby vydala na toto téma několik knih. Šelma se stala také námětem mnoha novinových článků, několika knih a televizních dokumentů. Otázka zní: je něco z toho pravda?

Podle odpůrců ne. Je spousta těch, kteří se myšlence vlčích lidí, kteří se prohánějí po lesích Michiganu a Wisconsinu, vysmívají. Alternativních teorií je spousta, většina z nich zahrnuje chybně identifikovaná zvířata. Objevují se názory, že "vlčák" by mohl být velký toulavý pes, například velký pyrenejský pes nebo novofundlanďan. Jiní se domnívají, že to může být jen mimořádně velký šedý vlk nebo americký černý medvěd, který přišel o srst kvůli prašivině. Jiní zase tvrdí, že za všechno může hysterie. Každý, kdo jede v noci po klidné silnici, musí být nervózní a náchylný k divokým představám. Řekněte to někomu, kdo viděl některého z těchto tvorů zblízka, a vysměje se vám do tváře.

-pokračování-