FAKTA NEBO FANTAZIE: OPRAVDU MIMOZEMŠŤANÉ KOMUNIKUJÍ S LIDSKOU RASOU?

„Jsme součástí symbiotického vztahu s něčím, co se maskuje jako mimozemská invaze, aby nás nevystrašilo.“ – Dr. Terence McKenna (1946–2004)

-----------------------------------------

Přichází doba, kdy i ti nejzarytější fanoušci UFO musí přijmout, že jediný úzký paradigmat založený na mimozemské hypotéze (ETH) je nebezpečně omezený. Pro případ, že by ještě někdo nechápal, co ETH znamená, dovolte mi krátké vysvětlení. ETH automaticky předpokládá, že jakýkoli kontakt s anomálními nebo nehumánními entitami nebo pozorování neidentifikovatelných leteckých objektů musí být nutně klasifikováno jako mimozemské. Předpokládá také, že mimozemské kosmické lodě, pokud to tedy jsou, jsou stroje ze šroubů a matic, které z jakéhokoli důvodu cestovaly přes obrovské, temné prázdnoty mezihvězdného prostoru, aby dorazily sem, na naši krásnou a skromnou malou planetu Zemi.

Tento názor přehlíží prokazatelný fakt, že aby tyto lodě mohly urazit takovou vzdálenost, musely by cestovat násobkem rychlosti světla, a tím by docházelo k značným časovým zkreslením – jinými slovy, k určitému druhu cestování časem. Nejedná se o fantazii, ale o prokázaný fakt založený na našem chápání fyziky. Obvyklá odpověď na tuto otázku je, že mimozemšťané používají nějakou formu exotického „subprostorového warpového pohonu“ nebo „hyperpohonu“ či nějaký jiný pochybný způsob pohonu. Vzhledem ke své zjevné přitažlivosti má tato teorie mnoho stoupenců, ale z praktického hlediska a v našem stadiu vývoje je její realizace technicky neproveditelná, ne-li nemožná.

Dalším faktorem, který se také uvádí – a který ji pozoruhodně spojuje s její hlavní konkurentkou, „psychosociální hypotézou“ (PSH) – je stejně esoterická disciplína kvantové fyziky, protože právě v oblasti nekonečně malých rozměrů se nemožné stává možným. Tento názor se v některých kruzích bude pochopitelně jevit jako kacířský a anathemata, v jiných však jako zcela spravedlivý a rozumný, a právě k tomuto rozdílu se nyní obrátíme. Bylo by naprosto nespravedlivé vynášet tyto soudy bez jakéhokoli podložení, proto mi dovolte, abych vám představil svůj názor.

Jsem dost starý na to, abych si pamatoval, jak se v USA objevili Adamski a Van Tassel a další a v Británii George King, který inspiroval Aetherius Society (která stále existuje), když se poprvé objevili na scéně a kázali podstatně méně informované a důvěřivější veřejnosti, než je tomu dnes. Sledoval jsem je také v televizních pořadech na konci 50. a v 60. letech, kde předkládali své argumenty a byli většinou oslavováni pro svou naprostou nepředvídatelnost a originalitu. Jediným společným rysem, který všichni zastávali, bylo tvrzení, že my jako druh jsme v područí, nebo alespoň podřízeni nějaké tajemné vnější síle, někdy dobré, někdy zlé a někdy lhostejné, ale vždy nesmírně mocnější než my.

Alternativní teorie, PSH, která je v některých ohledech rozumnější než ETH, tvrdí (opět velmi stručně), že nás skutečně navštěvují nějaké entity, ale nepocházejí z nějakého vzdáleného hvězdného systému, nýbrž existují jen kousek od nás, právě tady a právě teď, a neviditelně s námi koexistují na planetě Zemi. Jsou zde od počátku času a liší se pouze svým vzhledem a rolí v závislosti na společnosti, kultuře a době, ve které se s nimi setkáváme. Tvoří součást toho, co se obecně nazývá „paranormální jevy“, a vykazují mnoho podivných vlastností spojených s tímto pojmem. Tyto vlastnosti zahrnují jevy, které jsme nazvali duchy, zjeveními, přízraky, stíny, poltergeisty nebo jakýmikoli jinými barvitými výrazy, které se vyvinuly kolem tohoto stejně záhadného tématu, a to včetně „plavidel“, ve kterých údajně cestují. Snad nej přesvědčivější důkaz, že žijeme v úzce propojeném multivesmíru realit obývaném mimozemskými bytostmi, pochází ze série experimentů, které se odehrály v domě ve vesnici Diss v anglickém Norfolku. Tento dlouhý projekt začal v poslední dekádě 20. století a vyvrcholil v roce 2000; nazýval se „Scole Experiment“.

Zrcadlo reality

Z důvodu omezeného prostoru se nebudu podrobně zabývat tímto skutečně fascinujícím výzkumem, který byl v podstatě kontrolovaným experimentem s cílem prokázat existenci posmrtného života, nebo alespoň toho, že vědomí nekončí fyzickou smrtí. Rád bych se však zmínil o jednom z jejich objevů a jeho dalekosáhlých důsledcích. V jedné fázi experimentu bylo použito několik fotoaparátů a videokamer nastavených na záznam v úplné tmě a to, co tyto kamery zachytily, bylo pozoruhodné. Zaznamenaly obrazy něčeho, co vypadalo jako planety visící ve vesmíru, obrázky různobarevných pyramidálních a jiných geometrických tvarů a podivné vrstvy amorfních barevných kombinací připomínající polární záři.

Ale byl tam jeden letmý obraz, který byl ve svých důsledcích skutečně ohromující. Jedna z videokazet zachytila podobu malého tvora, kterého účastníci experimentu pojmenovali „Blue“ (Modrý) kvůli zabarvení, které prostupovalo celý snímek. Obraz jasně ukazuje malou bytost s vejčitou hlavou, velkými mandlovými černými očima a malou štěrbinou místo úst; Blue vypadal přesně jako archetypální Šedý, který se často objevuje při údajných setkáních s mimozemskými kosmickými loděmi. Než budeme pokračovat, je pravděpodobně vhodné rychle prozkoumat další důkazy o těchto paralelních dimenzích, tentokrát z mlhavého úhlu pohledu magie a okultismu. Po jednom ze svých mnoha magických experimentů nakreslil známý excentrik a mág Aleister Crowley z konce 19. a počátku 20. století obrázek entity, kterou pojmenoval „Lam“.

Tato entita byla ve všech ohledech přesně jako Grey. To, co se zdá být prokázáno, je, že jak již bylo zmíněno dříve, nacházíme podivné, amorfní a přetrvávající spojení mezi ufologií a paranormálními jevy, protože magie a thaumaturgie nejsou v koncepci o nic bizarnější než některé z divočejších excesů, které se objevují v bohatých zprávách týkajících se mýtů o UFO. Možná to také podporuje hypotézu, že technologie a magie jsou ve skutečnosti bližší, než by se mohlo zdát, jak parafrázoval pozorování zesnulého autora a vizionáře Arthura C. Clarka.

Poskytuje fyzika odpověď?

Stejně tak, podle stejné logiky, to není o nic méně pravděpodobné než mnoho channelů, médií a jasnovidců, kteří tvrdí, že kontaktovali mimozemšťany, a já jsem se osobně zúčastnil jedné takové zdánlivě úspěšné demonstrace. V tomto případě se zjevená entita nazývala „Golida“ a tvrdila, že nepochází z žádné cizí galaxie, ale z oddělené nebo paralelní reality; k platnosti tohoto konkrétního incidentu se stavím otevřeně. Tým Scole použil tento druh komunikace a od svého týmu asistentů na „druhé straně“ se dozvěděl, že jsme obklopeni řadou realit – dimenzí, chcete-li – některé prázdné, ale některé obsahující entity různého druhu. Stejně jako obyvatelé UFO jsou některé z nich k nám přátelské, jiné lhostejné, ale některé jsou znepokojivě otevřeně nepřátelské a způsobují nám skutečné škody, když vstoupí do naší reality. Právě tyto entity zřejmě plní roli mimozemských ras, jako jsou reptiliáni z UFO legend.

To samozřejmě velmi dobře zapadá do alespoň dvou teorií převládajících v kvantové fyzice. Jedna z nich, „teorie mnoha světů“, tvrdí, že vše, co děláme, každý jednotlivý čin, který zamýšlíme udělat, existuje jako řada „vlnových pravděpodobností“, dokud se nerozhodneme pro jeden definitivní postup. Vlnová pravděpodobnost se pak zhroutí do reality a existuje tedy v tomto vesmíru, i když by se mohla stejně tak odehrát v jiném, ale v mírně pozměněné podobě. Druhá teorie, „teorie superstrun“ (superstruny jsou podle našich informací neuvěřitelně malé částice, které spojují realitu dohromady), naznačuje, že existujeme v sérii membránových vesmírů (M-bran), které všechny mají pouze dvě dimenze (z našeho pohledu), i když my samozřejmě vidíme ten náš jako trojrozměrný.

Co existuje na těchto M-branách, je předmětem spekulací, ale je možné, že za správných okolností, ať už uměle vytvořených nebo přirozených, může dojít ke kontaktu a právě tam mohou tyto exotické bytosti žít. Je pravda, že zde existuje řada „kdyby“, „ale“ a „možná“, ale mějte na paměti, že kvantová teorie je pouze teorií: sérií spekulativních rovnic, které vědě umožňují pochopit vesmír kolem nás. Je však také třeba si uvědomit, že v každém jednotlivém případě, kdy se naše technologie vyvinula natolik, aby bylo možné tyto bizarní hypotézy otestovat, se ukázaly jako naprosto správné. Nejviditelnějším příkladem částicové fyziky v praxi je jaderné štěpení se všemi jeho klady a zápory; je skutečně nešťastné, že první praktické využití anomální energie bylo k ničení, zabíjení a mrzačení. Doufejme, že se to už nikdy nebude opakovat.

Z toho vyplývá, že jelikož se rovnice, úvahy a tajemné mentální gymnastika kvantových fyziků dosud ukázaly jako správné, existuje naděje, že se časem ukáže, že i jejich další úžasné koncepty jsou správné, a to včetně existence paralelních realit a dokonce praktického cestování v čase. S možnou existencí těchto dosud neviditelných oblastí přichází i vysoká pravděpodobnost, že jsou obydlené, ale čím přesně? Skutečnost, že by bylo možné kontaktovat dosud neznámou rasu, neznamená, že je nutně technologicky vyspělejší než lidská rasa, ale stejně jako většina věcí v této oblasti se jedná pouze o spekulace. Pokud tyto bytosti existují, možná je jejich technologie pouze odlišná, nikoli vyspělejší.

Etická odpověď?

Pokud však vyvinuli nějaký druh pohonného systému umožňujícího cestování mezi galaxiemi, pak jsou z jednoho hlediska vyspělejší. Pokud však na druhé straně stále považují za přijatelné otroctví, genocidu, eutanázii nebo stovky dalších praktik, které naše západní kultura v zásadě odsuzuje, jsou opravdu tak vyspělí a pokročilí? Hodně by záleželo na kultuře a étosu dané kultury ve srovnání s naší, která zdaleka není dokonalá. Proto je pravděpodobné, že ti, kteří jako první narazí na skutečně mimozemskou rasu, budou muset být extrémně diplomatický, otevřený a flexibilní ve svém pohledu na svět. Zdá se, že jedinými skutečnými univerzálními konstantami jsou kontext a kultura, ale to vše ještě nebere v úvahu ožehavou otázku, jak by na věc nahlížely různé náboženské skupiny, a možná bychom se tím také měli krátce zabývat.

Jedna taková evangelická křesťanská skupina byla dotázána, jak by reagovala, kdyby zjistila, že hypotetická mimozemská civilizace nevěří v Boha Stvořitele (který je mimochodem podle definice také mimozemšťan) a ve skutečnosti nemá žádný srovnatelný pojem. Odpověď této náboženské skupiny byla, že by neměli přehodnocovat své vlastní přesvědčení, ale měli by jim přinést „dobrou zprávu“ a lásku Krista Spasitele. Je to skutečně překvapivý a neuvěřitelně arogantní postoj, který je však pochopitelný, protože zjištění, že oni, a tím pádem i všichni ostatní bez ohledu na vyznání, se mýlili, by mohlo být nesnesitelné.

Do jisté míry tento omezený způsob uvažování existuje i dnes, kdy několik zaslepených, ale oddaných „pravých věřících“ raději uvidí své děti zemřít kvůli nedostatečné lékařské péči, než aby se za ně modlili, a pokud zemřou, je to Boží vůle a oni jsou zbaveni jakékoli viny. Vidíme to také v touze vnutit západní hodnoty východní kultuře a tento kuriózní paradigmat se odrážel v počátcích sci-fi filmů, zejména těch, které byly podávány důvěřivým teenagerům jako seriály a které se dodnes občas objevují v televizi. Hrdinský pozemšťan vždy havaroval na nějaké nehostinné planetě ovládané humanoidními bytostmi žijícími v retro high-tech kultuře a oblečenými do podivných oděvů, které vypadaly jako kříženec egyptského stylu a splývavých rouch arabského světa. Pokračovat v této úvaze by znamenalo nešťastné srovnání se současným děním na Blízkém východě, což by se nebezpečně blížilo politizaci celé záležitosti a v důsledku toho ještě více zkomplikovalo již tak spletitou problematiku.

Co teď?

Z toho můžeme vyvodit, že téma ufologie nemůže existovat ve vakuu a musí přestat hledat odpovědi uvnitř sebe sama, a že mnoho tvrzení těch, kteří se tomuto tématu věnují nejvíce, může dokonce vytvářet záhadu tam, kde žádná není. To vedlo k udržení představy, že všichni mimozemšťané pocházejí z jiných planet, a podobně jako upřímní, ale zmatení rodiče, kteří nechali zemřít své dítě, je v jejich zájmu, aby tomu tak bylo. Myšlenka mimozemského původu nehumánních entit a jejich předpokládaných dopravních prostředků je zjevně také geografickým jevem; zdá se, že USA v zásadě upřednostňují ETH, zatímco Evropa inklinuje k PSH, i když v tomto ohledu samozřejmě existují značné výkyvy. Proč? Je to snad proto, že USA jsou vysoce rozvinutá, vysoce mechanizovaná, ultramoderní supervelmoc, která přijímá technologii jako odpověď na všechno?

Na druhou stranu, je Evropa, která v průběhu let poslala mnoho svých synů a dcer do Ameriky, jen o něco váhavější při přiřazování příchodu těchto „návštěvníků“ k nějaké formě mechanické technologie? Mohlo by být evropské étos a myšlení o něco příznivější pro koncept přijetí možnosti téměř duchovní dimenze této otázky? To dobře dokládají knihy francouzského badatele Jacquese Valleeho, který to nejelegantněji demonstruje v dílech jako Passport to Magonia. Abychom byli spravedliví, k tomuto názoru se přikláněl i zesnulý a bohužel již zesnulý John Keel v knihách The Mothman Prophecies a UFO: Operation Trojan Horse.

Další osobou, která sdílela tento názor, i když z mírně odlišných důvodů, byl zesnulý etnobotanik a etnofarmakolog Dr. Terence McKenna, který situaci výstižně charakterizoval následujícím výrokem, který je uveden v záhlaví tohoto článku: „Jsme součástí symbiotického vztahu s něčím, co se maskuje jako mimozemská invaze, aby nás nevystrašilo.““ Tato hluboce pronikavá pozorování skutečně pokrývají většinu základů a spojují zážitky s UFO s duchovními hledáními různých šamanů, kteří před setkáním s řadou podivných a nadpozemských bytostí během svých cest konzumovali řadu halucinogenů, jako je peyote, meskalin a samozřejmě ayahuasca. Zvláštní je, že bytosti, se kterými se setkávají, bývají stejné nebo podobné a mají také mnoho společného s entitami pozorovanými během pozorování UFO.

Co to přesně znamená, není jasné, ale zdá se, že to naznačuje, že kontakt lze navázat na jiných úrovních než fyzické, takže není nepřiměřené dojít k závěru, že tuto zkušenost lze považovat za „duchovní“ nebo „psychickou“, v závislosti na tom, jak tyto pojmy interpretujeme. To opět otevírá širokou škálu možností, mnohem širší, než je zde prostor, ale možná bychom měli dbát moudrého názoru Dr. McKenny. Něco tam venku je, ale zda to obývá hlubiny vesmíru, nebo je to podstatně blíž, než si dokážeme představit, je něco, co bude ufology ještě nějakou dobu rozdělovat, a bohužel, i když to podněcuje živou debatu, v současné době není vidět, že by se v dohledné době nějaká shoda rýsovala.