Explozivní dluhové domino: nadcházející finanční katastrofa (7)

Globální dluhová krize

V r. 2007 varovala Banka pro mezinárodní platby (BIS), „nejprestižnější finanční ústav světa“, před nadcházející velkou depresí a prohlásila, že i když jsou v krizi, mohou centrální banky snížit úrokové sazby (což následně udělaly). Nicméně, jak BIS poukázala, zatímco může snižování úrokových sazeb pomoci, dlouhodobě to znamená „zasévání semen budoucích vážnějších problémů“.

V létě 2008 před vyvrcholením finanční krize v září a říjnu toho roku varovala BIS znovu o neodmyslitelném nebezpečí nové Velké deprese. Amrose Evans-Pritchard o tom napsal: „nejhlavnější banka centrálních bank“ varovala před tím, že pro centrální banky, jako například Federální rezervní banku ve Spojených státech, nebude lehké „vyčistit“ nepořádek, který udělaly v bublinách cen majetku.

Zpráva BIS uváděla, že „je možné, že rozmotávání úvěrové bubliny by mohlo, po dočasném období vyšší inflace, kulminovat v deflaci, která by mohla být těžko zvládnutelná, tím spíš díky velkým úrovním zadlužení. Evans-Pritchard vysvětlil, že „se to rovná varování, že přemíra peněz u Federální rezervní banky, Bank of England a především evropské Centrální banky by se mohla ukázat v této krizi jako nebezpečná“. Zpráva BIS varovala, že „celosvětové banky - s půjčkami 37 bilionů dolarů v roce 2007, či 70% světového HDP - jsou stále ve středu bouře.“ Konec konců byly kroky centrálních bank určené k „oddálení dne zúčtování“, ne k zabránění jeho příchodu.

Z čehož lze vidět, že BIS není pouhým náhodným pozorovatelem, ale ve skutečnosti nejdůležitější finanční institucí na světě, protože právě zde se scházejí bankéři centrálních bank a v tajnosti rozhodují o měnové politice celého světa. A protože působily centrální banky jako architekti finanční krize, není varování před Velkou depresí BIS pouze případem Kasandřina proroctví Trojského koně, ale spíš případem, kdy by koně prorokovala, pak otevřela brány Tróje a vtáhla koně dovnitř.

V tomto kontextu vlády světa převzaly obrovská množství dluhu a vyplatily finanční sektory z jejich nahromaděného rizika tím, že nakoupily jejich špatné dluhy.

Koncem června 2009, několik měsíců po té, co západní vlády přistoupily k balíčkům finanční pomoci a pobídek, byl svět v euforii „regenerace“. Avšak tentokrát vydala Banka pro mezinárodní platby jinou zprávu, která varovala před takovýmto sebeuspokojením z víry v „regeneraci“. BIS varovala před pouze „limitovaným pokrokem“ v nápravě finančního systému. Tento článek se vyplatí podrobně citovat:

„Namísto zavedení politik, které by vyčistily bilanci bank, dotlačily některé plány na záchranu banky k tomu, aby i nadále zachovávaly své praktiky v půjčování prostředků, nebo dokonce navýšily vnitrostátní úvěr tam, kde nebyl garantován.

[…] Pomalý postup hrozí tím, že dojde k prodloužení krize a zpoždění regenerace, protože funkčně nevyhovující finanční systém snižuje schopnost měnových a finančních kroků stimulovat ekonomiku.

To proto, že bez pevného bankovního systému podpírajícího finanční trhy, nebudou pobídky schopné získat tažnou sílu a mohly by vést pouze k dočasnému vzestupu růstu.
Pomíjivá regenerace by mohla snadno věci ještě zhoršit, varuje BIS, protože další vládní podpora bank je absolutně nezbytná, ale stane se nepopulární, jestliže veřejnost uvidí, že obnovení systému na předchozí hodnoty je nadosah. A pozornost orgánů by mohla být odvedena na podporování úvěru, ceny aktiv a poptávku, místo toho, aby se soustředily na nápravu bilancí bank.

[…] BIS varovala, že i přes nevídaná opatření ve formě finančních pobídek, snížení úrokové sazby, vyplacení bank a kvantitativního ulehčení zde zůstává „otevřená otázka“, zda budou tyto politiky schopny stabilizovat celosvětovou ekonomiku.

A při tom, jak vlády navyšují svůj deficit, aby se dostali ven z krize, budou muset být opatrné, aby se jim jejich nedostatek zdrženlivosti nevrátil, řekli bankéři centrálních bank. Jestliže vlády neoznámí spolehlivou strategii, bude pro ně těžší zadlužovat se a mohly by čelit narůstajícím nákladům na financování - což povede k čerpání úsporných opatření či znatelně vyšším daním.“

BIS tedy schválila balíčky finanční pomoci a pobídek, což není žádné překvapení, vezmeme-li v úvahu, že BIS je vlastněna centrálními bankami světa, které jsou naopak vlastněné hlavními celosvětovými bankami, které byly „vyplaceny“ vládami. Nicméně BIS varovala, že tato záchranná úsilí, „ačkoliv nezbytná“ pro banky, budou mít pravděpodobně zhoubný účinek na národní vlády.

BIS varovala, že „existuje riziko, že centrální banky zvýší úrokové sazby a odvolají nouzovou situaci na trhu cenných papírů příliš pozdě, čímž spustí inflaci“:

„ Centrální banky po celém světě snížily náklady na půjčky na rekordně nízké hodnoty a vložily miliardy dolarů [nebo, přesněji řečeno, biliony] do finančního systému, aby čelily největší recesi od druhé světové války. Zatímco někteří tvořitelé politik zdůrazňovali potřebu odvolat nouzová opatření, jakmile se ekonomika zlepší, Federální rezervní banka, Bank of England a evropská Centrální banka i nadále zavádí programy na koupi aktiv, které jsou určené k odblokování úvěrových trhů a obnovení růstu.
Velkou a opodstatněnou starostí je, že před tím, než se to dá zvrátit, se dramatické odlehčení měnové politiky promítne do růstu širších peněžních a úvěrových agregátů,“ uvedla BIS. To „povede k inflaci, která splní očekávání, nebo to může popohnat ještě další bublinu cen aktiv, která zaseje semeno dalšího období finančního vzestupu a pádu.“

Velmi závažné bylo varování BIS, že „balíčky finančních pobídek mohou poskytnout pouze dočasný růst a po něm může následovat dlouhé období ekonomické stagnace.“ Koncem června uvedl deník Australian:

„Jediná mezinárodní instituce, která správně předpověděla finanční krizi - Banka pro mezinárodní platby (BIS) - varovala, že největším rizikem je, že vlády mohou být nuceny světovými investory do obligací k tomu, aby upustily od svých balíčků pobídek a místo toho prudce snížily výdaje a zároveň zvýšily daně a úrokové sazby.“

Velké západní země, jako například Austrálie, „čelily možnosti zájmu o jejich měnu, což by přinutilo úrokové sazby k růstu“, a „obzvláště v menších a otevřenějších ekonomikách by mohl tlak na měnu donutit centrální banky, aby se řídily politikou, která bude přísnější, než ta garantovaná vnitrostátními ekonomickými podmínkami.“ Není překvapením, že BIS uvedla, že: „vládní záruky a pojištění aktiv vystavilo daňové poplatníky možným velkým ztrátám,“ díky balíčkům finanční pomoci a pobídek, „pobídkové programy vyženou nahoru skutečné úrokové sazby a očekávání inflace“, protože inflace „zintenzivní, když pokles odezní“.

V květnu 2009 Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu (MMF) varoval, že Británie čelí v další fázi ekonomické krize obrovským problémům:
„Hora dluhů, která otrávila finanční systém, přes noc nezmizela. Místo toho byla přesunuta ze soukromého sektoru na veřejný sektor. Británie převzala stovky miliard liber bankovních dluhů a stojí za možnými miliardami dolarů potenciální odpovědnosti.

Pokud byla prvním stadiem krize finanční imploze a druhým ekonomická tíseň, pak je třetí stadium - to, které oznámil Johnson - tam, kde se začínají vlády hroutit pod tíhou tohoto dluhu. Jestliže byl rok 2008 rokem bankrotů privátního sektoru, budou roky 2009 a 2010 roky vládní insolventnosti.“

I když má Británie strašné vyhlídky, připojí se k ní pravděpodobně i jiné země, když se projeví celý rozsah poklesu a ze skříně vylezou další finanční kostlivci.

-pokračování-