Explozivní dluhové domino: nadcházející finanční katastrofa (4)

Clintonova administrativa použila v 90. letech „globalizaci“ za svou svrchovanou strategii, usnadňující pokles produktivního kapitálu (například peněz, které proudí do výroby zboží a služeb) a realizovala zvýšení finančního kapitálu (peníze vydělané z peněz). Tím se finanční spekulace staly jedním z klíčových nástrojů ekonomické expanze. Toto bylo nazváno „financializací“ ekonomiky. Aby mohla nastat, pracovala Clintonova vláda aktivně na deregulaci bankovního sektoru. Glass-Steagallův zákon, který v roce 1933 zavedl F. D. Roosevelt, aby zabránil slučování komerčních bank s investičními a tím jejich zapojení do spekulací (které z velké míry způsobily velkou hospodářskou krizi), byl pomalu odstraněn koordinovaným úsilím amerických největších bank, Centrální banky USA a ministerstva financí.

Tím došlo k masivní vlně konsolidace, kdy velké banky pohltily menší banky, korporace se slučovaly a banky i korporace přestaly být americké či evropské a staly se vskutku globálními. Některými z klíčových osob, které se podíleli na odstranění Glass-Steagallova zákona a na expanzi „financializace“ byli Alan Greenspan z Centrální banky a Lawrence Summers z ministerstva financí, nyní klíčoví představitelé Obamova ekonomického týmu.

Tato éra viděla vzestup „derivátů“, které jsou „komplexními finančními nástroji“, které v podstatě působí jako krátkodobé pojistné smlouvy a spekuluje se a sází na to, že cena aktiva či komodity půjde nahoru či dolů, což umožňuje vydělání peněz na tom, zda akcie či ceny stoupnou či klesnou. Neříkalo se tomu však „pojištění“, protože „pojištění“ musí být regulované. Proto se o tom mluvilo jako o obchodu s cennými odvozenými papíry a organizace zvané Hedge Funds vstoupily na scénu v řízení globálního obchodu s těmito cennými papíry.

Akciový trh stoupal, protože spekulace o budoucích ziscích hnaly akcie výše a výše a přitom nafukovaly ohromnou bublinu zvanou „virtuální ekonomika“. Centrální banka to usnadnila, stejně jako již předtím v historii, kdy to vedlo k velké hospodářské krizi, držením úrokových sazeb uměle nízko a umožněním snadného toku peněz do finančního sektoru. Centrální banka tím nafoukla „.com“ bublinu technologického sektoru. Když tato bublina praskla, vytvořila Centrální banka řízená Alanem Greenspanem „realitní bublinu“.

Centrální banka udržovala nízké úrokové sazby a aktivně podporovala a usnadňovala tok peněz do realitního sektoru. Banky dostaly volnou ruku a ve skutečnosti byly povzbuzovány k půjčkám vysoce rizikovým jedincům, kteří nikdy nebudou schopni svůj dluh splatit. Střední třída opět existovala pouze v mýtu „volného trhu“.

Současně se v průběhu 90. let a začátku 21. století projevila role spekulací jako finančního nástroje války. V rámci neoliberální globální ekonomiky mohly peníze snadno proudit do zemí a z nich. A proto, když poklesne důvěra v perspektivu ekonomiky jednoho národa, může dojít k případu „úniku kapitálu“, kdy zahraniční investoři prodávají svá aktiva v měně tohoto národa a odstraňují ze země svůj kapitál. To má za následek nevyhnutelný kolaps ekonomiky národa.

To se stalo Mexiku v roce 1994, uprostřed procesu připojování se k NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu), kdy mezinárodní investoři spekulovali proti mexickému peso a sázeli na to, že zkolabuje; proplatili své peso za dolary, což peso devalvovalo a zhroutilo mexickou ekonomiku. Poté následovala v roce 1997 východoasijská finanční krize, kdy v průběhu 90. let západní kapitál pronikl do ekonomik Východní Asie a začaly spekulace v oblasti nemovitostí a akciových trhů. Toto však vedlo k přílišnému investování a skutečné hospodářství (výroba, zpracování, atd.) nebylo schopné držet krok se spekulativním kapitálem. Západní kapitál se tudíž obával krize a začal spekulovat proti národním měnám východoasijských ekonomik, což vyvolalo devalvaci a finanční paniku, kdy kapitál unikal z Východní Asie do západního bankovního sektoru. Ekonomiky zkolabovaly a MMF (Mezinárodní měnový fond) do nich vstoupil, aby odpovídajícím způsobem provedl jejich „restrukturalizaci“. Stejná strategie byla provedena v Rusku v roce 1998 a v Argentině v roce 2001.

V průběhu prvního desetiletí 21. století se tato realitní bublina nafoukla do nevídaných rozměrů a asi v polovině dekády, kdy se vyvinula na trhu s bydlením krize, byla vytvořena bublina komerčních nemovitostí. Tato bublina ještě praskne.

Finanční krize 2007-2008

V roce 2007 vydala Banka pro mezinárodní platby (BIS), nejprestižnější finanční instituce na světě a ústřední banka centrálních bank světa, varování, že svět je na pokraji další Velké hospodářské krize a připomněla „hromadné vydávání nově vytvořených úvěrových listin, rostoucí úroveň zadlužení domácností, extrémně velkou chuť riskovat, kterou ukazují investoři a zakotvené nerovnováhy ve světovém měnovém systému“.

Jak se začínala hroutit realitní bublina, došlo k nafouknutí další bubliny, komodit, a peníze stále více proudily do spekulací, akciového trhu a ceny komodit prudce stoupaly, jako například masivní zvýšení ceny ropy mezi lety 2007 a 2008. V září 2007 vyhledala středně velká britská banka Northern Rock, hlavní spoluúčastník v úvěrech na špatné hypotéky, které se ukázaly jako bezcenné, pomoc bankovního ústavu Bank of England, což vedlo k zájmu o tuto banku a panice investorů. V únoru 2008 britská vláda Northern Rock koupila a znárodnila.

V březnu 2008 dopadla krize na americkou banku Bear Stearns, která byla velkým věřitelem na hypotečním trhu s nemovitostmi. 14. března 2008 dohodla newyorská Centrální banka s JP Morgan Chase (jejíž výkonný ředitel je členem rady Centrální banky) pro Bear Stearns nouzovou půjčku. Nicméně došlo k rychlé změně názoru a výkonný ředitel JP Morgan Chase, spolu s prezidentem newyorské Centrální banky Timothy Geithnerem a ministrem financí Henry Paulsonem (bývalým výkonným ředitelem společnosti Goldman Sachs), donutili banku Bear Stearns, aby se sama prodala společnosti JP Morgan Chase za cenu $2 za akcii, které se v lednu 2007 prodávaly za $172 za kus. Fúze byla hrazena newyorskou Centrální bankou a zaplatili ji američtí daňoví poplatníci.

V červnu 2008 BIS opět varovala před blížící se Velkou hospodářskou krizí.

V září roku 2008 převzala americká vláda Fannie Mae a Freddie Mac, dvě největší hypoteční společnosti. Ve stejném měsíci vyhlásila celosvětová banka Lehman Brothers bankrot, čímž dala signál, že nikdo není v bezpečí a že celá ekonomika je na pokraji zhroucení. Bankovní dům Lehman byl hlavním obchodníkem na trhu se státními cennými papíry a vysoce investoval do hypoték. Lehman vyhlásil úpadek 15. září 2008, což znamenalo největší bankrot v celé americké historii. Vlna konsolidací bank se rozšířila po celých Spojených státech i mezinárodně. Z velkých bank se staly ještě větší banky: Bank of America spolkla Merrill Lynch, JP Morgan pohltil Washington Mutual a Wells Fargo převzal Wachovia.

V listopadu 2008 vypomohla americká vláda největší pojišťovací společnosti na světě, AIG. Newyorská Centrální banka s Timothy Geithnerem v čele:

„[Odkoupila] asi za 30 miliard dolarů pojistné smlouvy, které AIG prodala jako záruku dluhů bankám, včetně Goldman Sachs Group Inc., Merrill Lynch & Co., Société Générale a Deutsche Bank AG. Toto rozhodnutí je podle kritiků zadními vrátky pro banky, které obdržely 100 centů z dolaru za smlouvy, které by měly mnohem menší cenu, kdyby AIG padla.“

Jak napsal Bloomberg: protože je newyorská Centrální banka napůl vládní a jako taková má vládní moc, ale nepodléhá vládnímu dozoru, a je vlastněna bankami, které tvoří její radu (jako je například JP Morgan Chase), „Je to jako by byla newyorská Centrální banka krycím zařízením pro národní centrální banku.“

Pomoc

Na podzim roku 2008 se Bushova administrativa snažila prosadit záchranný balík pro ekonomiku, určený na záchranu amerického bankovního systému. Vůdci národa se dali do zuřivého vyvolávání strachu. Prezident varoval:

„Mohly by padnout další banky, včetně některých ve vaší komunitě. Akciový trh může ještě více poklesnout, což by snížilo hodnotu vašeho důchodového účtu. Hodnota vašeho domu by se mohla propadnout. Počet konfiskací by mohl dramaticky stoupnout.“

Šéf Federálního rezervního úřadu, Ben Bernanke, i ministr financí Paulson koncem září varovali před „recesí, propouštěním a ztrátou domů, pokud Kongres rychle neschválí Bushův plán na finanční výpomoc ve výši 700 miliard dolarů“. Před sedmi měsíci, v únoru 2008, před pádem Bear Stearns, řekli Bernanke i Paulson, že „země se vyhne pádu do recese“. V září 2008 Paulson říkal, že by se „lidé měli bát“.

Záchranný balíček byl přeměněn na masivní finanční podvod, který uvrhl Spojené státy do nebývalé míry zadlužení, zatímco do předních světových bank pumpoval ohromné peněžní prostředky.

Veřejnosti i Kongresu bylo řečeno, že pomoc měla hodnotu 700 miliard dolarů. Toto však bylo velmi zavádějící a bližší pohled na věty psané malým písmem by odhalily mnohem víc, a to, že oněch 700 miliard dolarů je částka, která by mohla být vynaložena „v jednom okamžiku“. Jak napsal Chris Martenson:

„To znamená, že 700 miliard dolarů NENÍ cena této nebezpečné legislativy, je to pouze částka určující výši pohledávky v jednom okamžiku. Řekněme, že po tom, co je zlikvidováno 100 miliard špatných hypoték, může být nakoupeno dalších 100 miliard. Ve zkratce řečeno, tato tři malá slova zaručují, že neexistuje ŽÁDNÝ LIMIT potenciální velikosti výpomoci. To znamená, že 700 miliard je pohyblivá částka, nikoliv strop.

Takže, co se stane, když máte mnohoznačný jazyk a neomezený rozpočet? Podvod a sebezvýhodňování. Pamatujte na má slova, toto je největší rabování v historii Spojených států a je to vše vysvětleno právě v tomto nádherně krátkém dokumentu, který má být protlačený ustrašeným Kongresem a uzákoněný.“

Navrhovaný zákon by „zvýšil strop zadlužení země na 11,315 bilionů amerických dolarů z 10,615 bilionů“ a opatření přijatá v důsledku průchodu zákona nebudou předmětem vyšetřování ze strany soudního systému země, neboť „soudům je zamezeno přezkoumávat opatření přijatá v rámci tohoto zákona“:

„Bushova administrativa se snaží o ‚diktátorskou moc, kterou nebude možné přezkoumávat třetí částí vlády, soudy, aby se pokusila vyřešit tuto krizi,‘ řekl Frank Razzano, bývalý asistent hlavního advokáta Komise pro cenné papíry, nyní v Pepper Hamilton LLP ve Washingtonu. ‚Toto je velká sázka do loterie‘.“