Explozivní dluhové domino: nadcházející finanční katastrofa (11)

„Nový kapitalismus“

Při budování „Nového světového řádu“ prochází kapitalistický systém intenzivní reformou. Kapitalismus od svého počátku měnil svou povahu a formu. Uprostřed stávající celosvětové ekonomické krize je budování „nového kapitalismus“ založeno na „čínském modelu“; tj. na „totalitním kapitalismu“.

Vlády se již nebudou skrývat za „vztahy s veřejností“ – propagandistickou iluzí „ochrany národa“. Když se ekonomika hroutí, odhazují vlády své závazky vůči veřejnosti a jednají v zájmu svých soukromých vlastníků. Vlády přispěchají na pomoc mocným bankám a korporacím, ne lidu, protože „buržoazie se uchyluje k fašismu ne v reakci na nepokoje v ulicích, ale spíše v reakci na nepokoje ve svém vlastním ekonomickém systému. Během velké ekonomické krize:

„Stát zachraňuje podniky na pokraji bankrotu a nutí davy účet zaplatit. Takové podniky jsou udržovány při životě dotacemi, daňovými výjimkami, objednávkami veřejných prací a zbraní. V krátkosti, stát se sám vrhá do trhliny zanechané mizícími soukromými spotřebiteli. […] Takové manévry jsou za demokratického režimu obtížné, protože lidé stále mají nějaké prostředky obrany a jsou stále schopni nastavit nenasytným požadavkům moci peněz jistý limit. V jistých zemích a za jistých podmínek hází buržoazie svoji tradiční demokracii přes palubu.“

Ti, kteří prohlašují činy západních vlád za „socialistické“, se mýlí, protože „řešení“ mají jinou povahu. Daniel Guerin napsal v díle Fascism and Big Business (Fašismus a velký byznys) o povaze fašistické ekonomiky Itálie a Německa před druhou světovou válkou. Guerin o nouzovém vyplácení velkých společností italské a německé vlády v ekonomické krizi napsal:

„Byla by chyba interpretovat tento státní zásah jako „socialistický“. Není uskutečněn v zájmu komunity, ale výhradně v zájmu kapitalistů.“

Fašistická ekonomická politika:

„Vydává bankovky a ruinuje národní měnu na úkor všech lidí, kteří žijí z pevných příjmů z investic, úspor, penzí, vládních platů atd. - a také na úkor pracující třídy, jejíž mzdy zůstávají stabilní nebo dalece zaostávají za růstem životních nákladů. […] Enormní výdaje fašistického státu se neobjevují v oficiálním rozpočtu [skrývajícím inflaci].

[…] Skrytá inflace vytváří stejné efekty jako otevřená inflace: snižuje se kupní síla peněz.“

Byrokracie fašistického státu se stává mnohem mocnější v řízení ekonomiky a radí jí „kapitalističtí magnáti“, kteří „se stávají nejvyšším ekonomickým velením státu - již neskrývaným jako dříve, ale oficiálním. Mezi nimi a byrokratickým aparátem je zřízen permanentní kontakt. Oni diktují a byrokracie provádí“. Přesně to je povaha ministerstva financí a Federální reservní banky, obzvláště od doby, kdy se vlády ujala Obamova administrativa.

V listopadu 2008 vydal Výbor národního zpravodajství (NIC) ve spolupráci se všemi šestnácti americkými zpravodajskými agenturami a hlavními mezinárodními nadacemi a intelektuálními skupinami zprávu, ve které hodnotil a analyzoval obecné trendy ve světě do roku 2025. Když se psalo o trendech „demokratizace“, šíření a povaze demokracie ve světě, zpráva varovala:

„Pokroky [v demokracii] se pravděpodobně zpomalí a globalizace vystaví mnoho nedávno zdemokratizovaných zemí rostoucímu sociálnímu a ekonomickému tlaku, který by mohl podkopat liberální instituce. […] Lepší ekonomický výkon mnoha autoritářských vlád by mohl mezi některými lidmi zasít pochybnosti o tom, že demokracie je nejlepší formou vládnutí.

[…] Dokonce i v mnoha dobře zavedených demokraciích [tj. na západě] průzkumy ukazují vzrůstající frustraci se stávajícím fungováním demokratické vlády a elita zpochybňuje schopnost demokratických vlád podniknout odvážné kroky nezbytné k rychlému a účinnému zápasu s rostoucím počtem nadnárodních výzev.“

Varování Daniela Guerina je klíčové pro pochopení tohoto trendu: „Buržoazie se uchyluje k fašismu ne v reakci na nepokoje v ulicích, ale spíše v reakci na nepokoje ve svém vlastním ekonomickém systému.“ Totalita je na vzestupu, jak napsal David Lyon:

„Elementárním rysem totalitní nadvlády je absence úniku, čehož lze dočasně dosáhnout uzavřením hranic, ale permanentně pouze skutečně globálním dosahem, který by učinil samotný pojem úniku bezvýznamným. To samo o sobě ospravedlňuje otázku o totalitním potenciálu globalizace. […] Je zrušení hranic vnitřně (morálně) dobré, protože symbolizují bariéry, které zbytečně dělí a vylučují lidi, nebo jde o potenciální linie odporu, útočiště a rozdíl, který nás může zachránit před totalitní propastí? Pokud globalizace podkopává odzkoušené na státu založené modely demokracie, může být svět náchylný ke globální totalitní etatizaci [tj. centralizaci a kontrole].“

V roce 2007 vydalo britské ministerstvo obrany zprávu, ve které analyzovalo budoucí trendy ve světě. Ohledně sociálních problémů se v ní uvádělo: „Střední třídy by se mohly stát revoluční třídou, převzít roli, kterou Marx zamýšlel pro proletariát.“ Je zajímavé, že:

„Tato teze je založena na rostoucím rozdílu mezi střední třídou a super bohatými a na městské pod-třídě ohrožující sociální řád: ‚Světová střední třída by se mohla sjednotit, použít přístup ke znalostem, zdrojům a dovednostem pro utváření nadnárodních procesů v zájmu své vlastní třídy.‘ Zpráva uvádí, že marxismus by mohl být oživen díky celosvětovým nerovnostem. Rostoucí trend směrem k morálnímu relativismu a pragmatickým hodnotám lidi povzbudí, aby hledali ‚útočiště, poskytovaná přísnějšími systémy víry, včetně náboženské ortodoxie a doktrinářských politických ideologií, jako je popularismus a marxismus‘.“

Obecný trend se tím stal reformací kapitalistického systému do systému založeného na „čínském modelu“ totalitního kapitalismu. Kapitalistická třída se bojí potenciálního revolučního pocitu mezi střední a nižší třídou světa. Obama byl dobře zabaleným produktem Wall Street, prodaný americkému lidu a lidem světa v příslibu „naděje“ a "změny“. Obama byl dosazen, aby zpacifikoval odpor.

Předtím, než se stal Obama prezidentem, se Američané začali sjednocovat nejen v opozici proti Bushově vládě, Kongresu a vládě všeobecně. Jak prezident, tak Kongres byli stejně nenáviděni; lidé se sjednocovali. Od doby, kdy se stal prezidentem Obama, se lidé obrátili proti sobě: „konzervativci“ obviňují ze všech problémů „liberály“ a „socialisty“, ukazují prstem na Obamu (který není nic víc, než figurka), zatímco ti na levici poukazují na republikány; levice brání Obamu. Lidé byli rozděleni, patrně více, než kdykoliv v moderní historii.

Rozdělením lidí byli ti u moci schopni potlačit odpor proti nim a pokračovat v drancování a okrádání země a lidí, zatímco svou vojenskou sílu používali k drancování a okrádání cizích zemí a národů. Obama nemá americkému lidu poskytnout naději a změnu; jeho cílem bylo poskytnout iluzi „změny“ a poskytnout „naději“ elitě tím, že zabrání účelné a silné opozici či rebelii mezi lidmi. Mezitím se vláda připravovala na možnost velkých sociálních a občanských nepokojů, které budou následovat po budoucím kolapsu nebo krizi. Místo aby přišla na pomoc lidem, připravuje se vláda na jejich kontrolu a utlačování.

Mohlo by do Ameriky přijít stanné právo?

Proces započatý americkým politickým vedením v předešlých desetiletích, silně urychlený za Bushovy vlády, v němž Obamova vláda pokračuje, nastavil kurs k zavedení vojenské vlády v Americe. Vyzbrojován utiskujícím státním aparátem a podporovaný aparátem s neustálým dozorem, je stát „národní bezpečnosti“ o kontrole populace, ne o její ochraně.

V lednu 2006 dostala firma KBR, pobočka bývalé společnosti Halliburton tehdejšího viceprezidenta Cheneyho, kontrakt od ministerstva národní bezpečnosti:
„Podporovat ministerstvo národní bezpečnosti (DHS) a zařízení Imigračního a celního úřadu (ICE) v případě stavu nouze. Smlouva má celkovou maximální hodnotu 385 milionů dolarů za pětileté období, skládá se z jednoletého základního období a čtyř ročních opcí. Výhodný kontrakt bude plnit americký armádní sbor ženistů v oblasti Forth Worth. KBR získala předchozí kontrakt ICE v letech 2000 až 2005.

Dále má zavést možnosti pro dočasnou internaci a vyřizování žádostí k rozšíření existujících zařízení Programu internace a odsunu (DRO) pro případ nouzového přílivu imigrantů do Spojených států, nebo podporovat rychlý vývoj nových programů. […] Smlouva může také poskytnout podporu internace jiným americkým vládním organizacím v případě imigračního stavu nouze i při vývoji plánu reakce na národní stav nouze, jako je například přírodní katastrofa.“

Jednoduše řečeno, v rámci tohoto kontraktu se má vyvinout systém „internačních táborů“ na území Spojených států, které mají být používány v době „nouze“. Peter Dale Scott v knize The Road to 9/11 (Cesta k 11. září) odhalil:

„Dne 6. února 2007 ministr národní bezpečnosti Michael Chertoff oznámil, že federální rozpočet na fiskální rok 2007 přidělí více než 400 milionů dolarů na zvýšení počtu internačních lůžek o šedesát sedm tisíc (nárůst o 32% oproti roku 2006). Toto bylo částečně splněním ambiciózního desetiletého strategického plánu národní bezpečnosti, pod kódovým označením Endgame, schváleného v roce 2003, určeného pro odstranění všech odstranitelných cizinců a potenciálních teroristů.“

Scott předtím napsal: „Tento kontrakt vyvolal zlověstné vzpomínky na kontroverzní „cvičení připravenosti“ Rex-84 Olivera Northa v roce 1984. V rámci tohoto cvičení měla Federální agentura pro řízení v případech nouze (FEMA) shromáždit a zadržet 400.000 imaginárních „uprchlíků“, v kontextu „nekontrolovaných pohybů populace“ přes mexickou hranici do Spojených států.“ Nicméně mělo to být krytí pro shromažďování „diverzantů“ a „odpůrců režimu“. Daniel Ellsberg, který vynesl „dokumenty Pentagonu“ v roce 1971 uvedl: „Téměř jistě je tento nový kontrakt přípravou na shromažďování lidí ze Středního východu, muslimů a možných odpůrců režimu po dalším 11. září.“

V únoru 2008 uvedl článek v San Francisco Chronicle, jehož spoluautorem byl bývalý člen amerického Kongresu, že: „Od roku 1999 uzavřela vláda řadu smluv s pobočkou společnosti Halliburton - Kellog, Brown and Root (KBR) na výstavbu internačních táborů na nezveřejněných místech na území Spojených států. Vláda také uzavřela smlouvy s několika společnostmi na výrobu tisíců železničních vagónů, z nichž některé jsou údajně vybavené pouty, očividně určené pro přepravu zadržených osob.“

V únoru 2008 pak list Vancouver Sun napsal:

„Kanada a Spojené státy podepsaly dohodu, která dláždí cestu k tomu, aby mohly armády obou zemí posílat jednotky přes vzájemné hranice během stavu nouze, ale někteří se ptají, proč o tom Harperova vláda mlčela. […] Ani kanadská vláda, ani kanadská armáda neoznámily uzavření této dohody, která byla podepsána 14. února v Texasu, ale americké armádní Severní velitelství o této smlouvě nicméně informovalo prohlášením, že jeho vrchní důstojník, generál Gene Renuart a kanadský generál poručík Marc Dumais, vrchní velitel kanadského velitelství, podepsali plán, který umožňuje armádě obou zemí podpořit ozbrojené síly druhé země za civilního stavu nouze.

Pokud by americké jednotky vstoupily do Kanady, spadaly by pod taktické řízení kanadských sil, ale stále by byly pod velením americké armády."