Explozivní dluhové domino: nadcházející finanční katastrofa (1)

Pochopení charakteru celosvětové ekonomické krize

Lidé byli ukolébáni do falešného pocitu bezpečí, když začali vnímat „ozdravění ekonomiky“. Bohužel, co si většina lidí myslí, nemusí být pravda, obzvláště když lidé, co za nás dělají klíčová rozhodnutí, uvažují a jednají opačně. Krize dluhů suverénních států, které se během několika minulých let rozvinuly, nejnověji v Řecku, jsou předzvěstí pro zbytek západní „civilizace“. Hrozí, že se tato krize rozšíří do Španělska, Portugalska a Irska; jedna země po druhé, až po Ameriku, upadnou jako domino do dluhové a měnové krize.

V říjnu 2008 varovala mainstreamová média a politici západního světa před hrozící hospodářskou krizí, pokud nebudou podniknuty rychlé kroky, které by tomu zabránily. Problémem bylo, že tato krize byla na obzoru již dlouho. Avšak horší je, že vládní opatření se nezabývala žádnou z klíčových systémových otázek a problémy globální ekonomiky; měla pouze zachránit bankovnictví před kolapsem. Aby se tak stalo, zavedly vlády na celém světě masivní „stimulační“ a „záchranné“ balíčky, čímž uvrhly své země do ještě větších dluhů, aby pro sebe zachránily banky, zatímco to zaplatila světová populace.

Pak následoval povyk kolem akciových trhů, protože peníze byly napumpovány do akcií, ale ne do skutečné ekonomiky. Toto ozdravění nebylo nic, než naprostá a čirá iluze a během příštích dvou let tato iluze pravděpodobně skončí naprostým kolapsem.

Vlády daly bankám nevyplněný šek, který zaplatila veřejnost, a nyní je čas platit; prostřednictvím drastických zvýšení daní, škrtů v sociálních výdajích, privatizace státních podniků a odvětví a služeb, rušení jakýchkoliv ochranných cel a obchodních regulací a zvyšování úrokových sazeb. Důsledkem tohoto jednání bude celosvětově rychlá akcelerace tempa i objemu nezaměstnanosti. Akciové trhy se propadnou na rekordní úrovně, kdy je budou vlády nuceny zcela zmrazit.

Než krize skončí, bude zlikvidován ekonomický, politický i sociální statut středních vrstev západního světa. Globální ekonomika projde největší konsolidací průmyslu a bankovnictví ve světové historii, což povede k systému, ve kterém bude globální ekonomiku a její zdroje kontrolovat pouze několik korporací a bank; vlády toto právo ztratí. S lidmi západního světa budou finanční oligarchové zacházet stejně jako s „globálním jihem“ a zvláště Afrikou; zlikvidují naše sociální struktury a základy, takže se staneme naprosto podřízenými jejich nadvládě nad ekonomickými a politickými strukturami naší společnosti.

Tady dnes stojíme a toto je cesta, po které kráčíme.

Západní svět je rabován do stavu chudoby v dlouhodobém procesu, který se však s rozvojem krize rapidně zrychlí. Jak se naše společnosti budou hroutit, vlády budou chránit banky a nadnárodní společnosti. Když lidé vyjdou do ulic, což neustále dělají a dělat budou, vláda jim na pomoc nepřijde, ale přijde s policií a vojenskými jednotkami, aby protesty tvrdě potlačila a lid utiskovala. Sociální základy se zhroutí spolu s ekonomikou a stát rázně zakročí, aby zabránil vytvoření nových.

Cesta k ozdravění je v nedohlednu. Až krize skončí, svět, který známe, bude dramaticky jiný. Nikdo nevyrůstá ve světě, do kterého se narodil; vždy se vše mění. A dnešek není výjimkou. Jediným rozdílem je, že se blížíme k nejrychlejším změnám, které svět doposud zažil.

Vyhodnocení iluze ozdravění

V srpnu 2009 jsem napsal článek Entering the Greatest Depression in History (Vstup do největší deprese v historii), ve kterém jsem analyzoval hlubokou systémovou krizi kapitalismu, ve které jsme doposud prošli pouze nepatrnou částí, když praskla bublina bytové výstavby, ale takových bublin je zde stále mnoho dalších.

Jako výrazně větší hrozbou, než byl kolaps bytové výstavby, zde zůstává bublina komerčních nemovitostí. Jak řekl v květnu 2009 výkonný ředitel Deutsche Bank: „Je to buď začátek konce, nebo konec začátku.“

Ještě významnější je to, co bylo nazváno „bublinou záchranných balíčků“, ve které vlády na pohled nafoukly ekonomiky prostřednictvím masivních záchranných balíčků, které způsobují další dluh. V červenci 2009 prohlásil vládní zmocněnec a vyšetřovatel amerického záchranného programu, že se Spojené státy samy vystavily riziku až 23,7 bilionů dolarů.

V říjnu 2009, přibližně rok po „velké panice“ roku 2008, jsem napsal článek s názvem The Economic Recovery is an Illusion (Ekonomické ozdravění je iluze), ve kterém jsem analyzoval to, co o krizi a „ozdravění“ řekla nejprestižnější a nejmocnější finanční instituce na světě, Bank for International Settlements (BIS, Banka pro mezinárodní platby).

BIS i její bývalý hlavní ekonom, který také správně předpověděl krizi, která vypukla v roce 2008, varovali před budoucí krizí v globální ekonomice a uvedli fakt, že žádná z klíčových otázek a strukturálních problémů ekonomiky se nezměnila, a že vládní záchranné balíčky mohou z dlouhodobého hlediska způsobit více škody, než užitku.

William White, bývalý hlavní ekonom BIS, varoval:

„Svět nebojoval s problémy v srdci ekonomického poklesu a pravděpodobně sklouzne zpět do hospodářské krize. Varoval, že vládní opatření na krátkodobou pomoc ekonomice mohou zasít semena budoucích krizí.“

Vyjící vlk nebo kárání Kassandry?

Zatímco lidé byli ukolébáváni do falešného pocitu bezpečí, média spílala a odsunovala názory prominentů varující před tvrdou realitou, která nastane. Gerald Celente, který přesně předpověděl ekonomickou krizi roku 2008 a který varoval před příchodem mnohem větší krize, byl oficiálními médii obviňován z propagace „pesimistické pornografie“. Celenteho reakce byla, že „pesimistickou pornografii“ nepropaguje, ale že odmítá propagovat „optimistické opium“, což tak nadprůměrně zvládají média.

Takže jsou tyto kritické hlasy pouze „vyjícím vlkem“, nebo se média snaží „kárat Kassandru“? Kassandra byla v řecké mytologii dcerou krále Priama a královny Hekabé Trojské, které bůh Apollón nadělil dar proroctví. Prorokovala a varovala Trójany před trojským koněm, smrtí Agamemnona a zničením Tróje. Když Trójany varovala, prostě ji zavrhli jako „šílenou“ a její varováni nebrali v úvahu.

Zatímco ti, kteří varují před budoucí ekonomickou krizí, asi nemají od Apollóna dar proroctví, mají zcela jistě schopnost chápání. Takže co na to Kassandry dnešního světa? Měli bychom poslouchat?

Říše a ekonomika

Abychom pochopili globální ekonomickou krizi, musíme pochopit její globální příčiny. Nejdříve musíme určit, proč se dostavila prvotní krize, a pak můžeme kriticky hodnotit, jak vlády na vypuknutí této krize reagovaly, a tím můžeme určit, kde se v současné době nacházíme a kam pravděpodobně směřujeme.

Afrika a většina rozvojového světa byla v 50. a 60. letech osvobozena od sociálně politicko-ekonomických omezení evropských impérií. Afričané se začali pokoušet přebírat své země do vlastních rukou. Na konci druhé světové války byly Spojené státy největší velmocí světa. Řídily OSN, Světovou banku a MMF, a rovněž vytvořily vojenskou alianci NATO. Americký dolar byl králem a jeho hodnota byla vázána na zlato.

V roce 1954 vytvořila elita západní Evropy společně mezinárodní intelektuální skupinu zvanou skupina Bilderberg, která usiluje o spojení politických ekonomií západní Evropy a severní Ameriky. Každoročně se setkává zhruba 130 nejvlivnějších lidí z akademické oblasti, médií, ozbrojených složek, průmyslu, bankovnictví a politiky, aby diskutovali a projednali klíčové otázky související s rozšířením západní hegemonie nad světem a s přetvořením světového řádu. Vzali do svých rukou, jako jeden z jejich klíčových programů, vytvoření Evropské unie a měny euro.

V roce 1971 zrušil Nixon vazbu dolaru na zlato, což znamenalo, že dolar již neměl pevný směnný kurz, ale jeho kurz se měnil podle rozmarů a rozhodnutí Federální ústřední banky (centrální banky Spojených států). Jedním z klíčových jedinců zodpovědných za tato rozhodnutí, byl v té době třetí nejvyšší představitel amerického ministerstva financí, Paul Volcker.

Volcker začínal na počátku 50. let v newyorské Federální ústřední bance jako běžný ekonom. Po pěti letech ho „odlákala Chase Bank Davida Rockefellera“. Takže v roce 1957 začal Volcker pracovat pro Chase, kde ho Rockefeller „najal jako zvláštního asistenta kongresové komise pro peníze a úvěry v Americe, a později si ho přizval na pomoc do poradní komise ministerstva financí“. Na počátku 60. let odešel Volcker pracovat na ministerstvo financí, a do Chase se vrátil v roce 1965 „jako Rockefellerův poradce, tentokrát jako viceprezident zodpovědný za mezinárodní obchod“. Když se do Bílého domu dostal Nixon, Volckerovi byl svěřen třetí nejvyšší post na ministerstvu financí. To jej dostalo do centra rozhodovacího procesu stojícího za zrušením dohody z Bretton Woods tím, že dolar se v roce 1971 zřekl svojí vazby na zlato.

V roce 1973 vytvořil David Rockefeller, tehdejší předseda představenstva Chase Manhattan Bank a prezident Rady pro mezinárodní vztahy, Trilaterální komisi, která usilovala o rozšíření o skupinu Bilderberg. Byla to mezinárodní intelektuální skupina, do které patřily elity západní Evropy, severní Ameriky a Japonska, a měla regulovat „trilaterální“ politické a ekonomické partnerství mezi těmito regiony. Měla prosazovat zájmy a hegemonii západem kontrolovaného světového řádu.