ESOTERNÍ EVOLUCE (3)

Heart Jack

Heart Jack

autor

09.10.2021 Různé

Předtím byla za všechna zařízení připojená k síti AT&T zodpovědná společnost "Western Electric". Všechny telefony připojené k ní, domácí i jiné, musely být pronajaty od společnosti "BOC". Telefony, které nebyly dodávány dceřinými společnostmi "Bell", musely být nejprve převedeny na místní "BOC", která telefon pronajala zpět zákazníkovi za měsíční poplatek a navíc za poplatek za přepojení. Společnost "Western Electric" nasadila malou armádu inspektorů, kteří kontrolovali výši napětí v domácnostech, aby zjistili, zda spotřebitelé nepoužívají nepronajaté telefony. Společnost "Western Electric" byla známá tím, že byla řízena s vojenskou precizností, a dodnes zůstává období jejího rozkvětu zlatým standardem, ke kterému se vedení podniků hlásí. Společnost "American Telephone & Telegraph Long Line Company" instalovala a udržovala všechny dráty, kabely a mikrovlnná rádiová relé potřebné k poskytování dálkových služeb zákazníkům. Právě tyto její dráty se výrazně nápadně objevují ve filmu "Twin Peaks".

Twin Peaks

Nehledě na jadernou hyperbolu byl tranzistor nejdůležitějším vynálezem dvacátého století. To, že vědci pracující v "Bellových laboratořích" dostali za jeho vynález Nobelovu cenu, svědčí o tom, že na Západě byly "Bellovy laboratoře" po II. světové válce na špičce telekomunikačních technologií. Ve skutečnosti to byla právě matematická teorie komunikace, dvoudílný článek matematika Clauda Shannona ze společnosti "Bell", který vyšel v červencovém a říjnovém čísle časopisu "Bell System Technical Journal" v roce 1948 a který dal vzniknout "informační teorii"; variantě von Neumannovy teorie her, která se zabývá kvantifikací, ukládáním a sdělováním informací. Teorie informace se používá v kvantové výpočetní technice, umělé inteligenci, kybernetice, neurovědách, elektrotechnice a při výpočtech týkajících se černých děr…

Možná si Cecil přečetl začátek Shannonova článku…

„Základním problémem komunikace je přenos reprodukované zprávy z jednoho bodu, ať už přesně nebo přibližně, do jiného bodu.“[14]

V létě 1931 Karl Jansky, který pracoval v "Bellových laboratořích" v Holmdelu v New Jersey, zaznamenal pomocí speciálně zkonstruované rotační antény určené k příjmu rádiových vln o frekvenci 20,5 MHz slabé stálé syčení neznámého původu. Po roce vědeckého zkoumání určil, že zdrojem šumu je střed galaxie. V roce 1933 Jansky publikoval svůj klasický článek "Elektrické poruchy" zřejmě mimozemského původu,[15] který pochválil nikdo jiný než deník "New York Times" ve svém vydání z 5. května 1933. Tento článek měl dát vzniknout vědeckému oboru radioastronomie a vědecká komunita se dnes shoduje, že za něj měl obdržet Nobelovu cenu, jenže Bell z nepochopitelných důvodů odmítl financovat další výzkum tohoto tématu a převedl Janského na jiný projekt. Zemřel náhle ve 44 letech na infarkt

Od té doby získali vědci pracující v "Bellových laboratořích" celkem osm Nobelových cen, z toho sedm za fyziku. První získali v roce 1937 za prokázání vlnové povahy částic. V padesátém šestém roce získali tři Bellovi vědci nejprestižnější fyzikální cenu za vynález tranzistoru, přestože Němec Oskar Heil „vlastnil několik patentů na zařízení ‚podobná tranzistoru‘ již před válkou“.[16] V roce 1977 byla slavná cena rozdělena, byla udělena za lepší pochopení elektronické struktury skla a magnetických materiálů. V roce 1978 byla udělena Penziasova a Wilsonova cena. V roce 1997 se o cenu podělil Steven Chu za vývoj metod chlazení a zachycování atomů pomocí laserového světla. V roce 1998 byla Nobelova cena za fyziku opět udělena třem vědcům ze společnosti "Bell", tentokrát za objev a vysvětlení frakčního kvantového "Hallova jevu".  V roce 2009 se o ni podělili dva vědci společnosti "Bell" za vynález zařízení s nábojovou vazbou; zařízení, které přesouvá elektrický náboj, obvykle zevnitř samotného zařízení, do oblasti, kde s ním lze manipulovat.

V roce 2014 došlo ke sdílení ceny v oblasti chemie. V sedmdesátých letech vytvořila společnost "Bell" „celosvětovou síť vědců, průmyslníků, spisovatelů a filosofů, kteří byli na špici nového vývoje ve fyzice, parapsychologii, psychologii a dalších oborech“. Na tuto síť složenou ze 350 odborníků z 20-ti zemí volně dohlížel Ira Einhorn, muž, který vymyslel „Den Země“ a byl nejvlivnějším hipíkem v dějinách. Einhorna pro společnost "Bell" s největší pravděpodobností získal Arthur Young, který byl blízkým osobním přítelem Henryho Puharicha, Söze z MK Ultra a mentora Iry Einhorna. „Síť společnosti Bell byla v roce 1978 předmětem studie Diebold Corporation s velkolepým a poněkud nesrozumitelným názvem "Vznik osobních komunikačních sítí" mezi lidmi sdílejícími nové hodnoty a jejich možné využití při senzibilizaci operativního řízení, která ji přirovnávala k "Neviditelné koleji" v Británii sedmnáctého století, dnes známé jako Královská společnost…[17]

Jestli někdo věděl, co se ve skutečnosti skrývá ve špinavém prádle Ma Bell, byl to Arthur Young. Byl to pravděpodobně nejlepší vědec společnosti "Bell"; zaměstnávali opravdu mnoho skvělých vědců. Ale určitě byl jejich největším vizionářem. Mnozí k němu vzhlíželi jako ke svému duchovnímu vůdci a guruovi. Lidé jako Puharich a von Neumann nepracovali pro nikoho. Měli své vlastní programy a korporátní oligarchie Západu jim doslova házela peníze, aby se udrželi v jejich vleku. Young do této ligy nepatřil. Kromě vědců pocházejících z Německa nikdo jiný neexistoval. Young musel jít ke společnosti Bell s prosíkem, aby mohl financovat svůj projekt helikoptéry. Nepřišli oni za ním. Co však Young měl a co von Neumannovi, Puharichovi a jim podobným zřejmě chybělo, byl silný morální kompas. V pozdějších letech poznamenal:

„Je to eroze, kterou věda způsobila v našich morálních základech, proti které se snažím bojovat.“[18]

Pro Younga mělo všechno svůj smysl a hodnotu, a jejich poznání bylo pro pochopení vesmíru stejně důležité jako poznání času a prostoru. Vysmíval se vědcům, kteří se domnívali, že jelikož je člověk biologický stroj, jeho automatizovaný stav znamená, že nemá žádný účel. Všechny stroje mají ze své podstaty účel. Poté, co zdokonalil vrtulník, se Young pustil do vypracování „systematické teorie procesu, teorie, která zahrnuje účel nebo první příčinu jako formální složku“.[19]

Toroidní model vesmíru

Youngova teorie procesu začala vznikat již v době jeho vysokoškolských studií na katedře matematikyPrincetonu, odkud odešel v roce 1927, dva roky předtím, než tam nastoupil von Neumann. Už tehdy však sdílel von Neumannův odpor k teorii relativity a determinovanému vesmíru, ne-li přímo k Einsteinovi. O třicet let později vyvinul svůj toroidní neboli koblihový model Vesmíru, model, který začíná být teprve nyní oblíbený při vysvětlování problémů v základní fyzice.[20]

„Směřování času bylo zásadní. To tedy vedlo k tomu, že jsem svoji teorii nazval teorií struktury času, a pak jsem předpokládal, že se posunu k teorii procesu, jenže v té době jsem neměl vůbec žádnou představu o jednotlivých fázích nebo konečném počtu fází a zejména o tom, že by fáze měly mít jednoznačné znaky. Pokud lze strukturu zobrazit, ať už jde o obavu, že vše je fixované v časoprostoru, pak tato další dimenze se skládá do sebe, přichází skrze torus, pak se zabývá možností změny, touto růstovostí. Protože tato růstovost není jen odstoupením od neklidu, který začal velkým třeskem, je to růst zevnitř, což vesmír dělá sám se sebou. Vesmír stvořuje bytosti, které mohou růst a pohybovat se, a nakonec reflektovat povahu Vesmíru.“[21]

"NeuroQuantology" je recenzovaný vědecký časopis, který syntetizuje neurovědu s kvantovou fyzikou. Ve své práci publikované v zářijovém čísle z roku 2017 se Dirk Meijer, emeritní profesor farmakokinetiky a cíleného doručování léčiv na Univerzitě v nizozemském Groningenu, a jeho spoluautor Hans Geesink, uznávaný odborník na nanotechnologie minerálů, dobrali k postulátu, že vědomí se nachází ve „čtvrté prostorové dimenzi“ mimo mozek a tři dimenze plus čas, které jsou pro člověka zjevné. Ačkoliv je to pro lidské smysly fantasmagorické, „jeho funkční struktura je adekvátně definována geometrií torusu, který si představujeme jako základní jednotku (operátor) časoprostoru“.

Vědecký proces modelování toroidního holofluxu informací

Autoři v abstraktu také uvádějí, že mozek se sám o sobě zdá být „zasazen do holografického strukturovaného pole, které interaguje s rezonančními citlivými strukturami v různých typech buněk v našem těle“. Naznačují, že nervový systém je přijímačem, který přijímá frekvence ze stojatých vln rezonujících Vesmírem a interpretuje je do smyslového světa, v němž existuje. Je to právě tento překlad „vlnových informací do mozkové tkáně, který napomáhá vysokorychlostnímu zpracování vědomých a podvědomých informací“, o němž je známo, že probíhá v lidské mysli, ale který samotná neurověda nedokáže vysvětlit.[22]

-pokračování-

---------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[14] Claude Elwood Shannon: The Mathematical Theory of Communication. University of Illinois Press, Urbana 1949, viz. http://math.harvard.edu/~ctm/home/text/others/shannon/entropy/entropy.pdf.
[15] Electrical disturbances apparently of extraterrestrial origin.
[16] Jack Heart and Orage: Black Sun Rising. Veterans Today
[17] Lynn Picknett, Clive Prince: The Stargate Conspiracy: The Truth about Extraterrestrial life and the Mysteries of Ancient Egypt. The Unicorn, str. 362-363 (PDF), viz http://www.bibliotecapleyades.net/archivos_pdf/stargate-conspiracy.pdf.
[18] Arthur M. Young: The Reflexive Universe, viz. https://www.youtube.com/watch?v=neegp54V5wE, 00:17
[19] dtto. 3:05-3:11.
[20] dtto. 4:38-4:59.
[21] dtto. 5:03-7:05.
[22] Dirk K. F. Meijer, Hans J. H. Geesink: Consciousness in the Universe is Scale Invariant and Implies an Event Horizon of the Human Brain. NeuroQuantology, vol. 15, no. 3, Sept. 2017, str. 41-48