Die Glocke (Zvon) je opakujícím se klíčovým prvkem v ději husarského kousku hollywoodské ikony Davida Lynche – seriálu Twin Peaks (2017), který nedávno uvedla stanice Showtime Networks. Sporrenberg označil Walthera Gerlacha za vědce, který vedl experimenty se "Zvonem". Gerlach, v té době snad nejgeniálnější experimentální fyzik na světě, byl od začátku roku 1944 v Říšské radě pro výzkum zmocněncem pro jadernou fyziku. Po válce se spolu s Wernerem Heisenbergem a řadou dalších legendárních německých fyziků stal ve Farm Hall terčem zájmu Alsos, přísně tajné americké zpravodajské skupiny, kde byl internován a odposloucháván. Gerlach psal doktorát v době, kdy byl žákem Friedricha Paschena,[1] objevitele tzv. "Paschenovy řady", série spektrálních čar vodíku v infračervené oblasti, které poprvé pozoroval v roce 1908, tedy ve stejném roce, kdy u něj dvacetiletý Gerlach začal doktorandské studium.
Během I. světové války pracoval Gerlach na bezdrátové komunikaci pro německou armádu pod vedením geniálního Maxe Wiena,[2] který se nevysvětlitelně vytratil z historie a dnes je znám pouze díky tzv. "Wienovu oscilátoru-můstku". Wien s Paschenem korespondenčně spolupracoval již v létě 1895. Na počátku dvacátých let se Gerlach podílel na Stern-Gerlachově experimentu, který podle akademiků dokázal, že magnetické pole omezuje prostorovou orientaci atomových a subatomárních „částic“. V roce 1928 Gerlach napsal článek: "Hmota, elektřina, energie: Principy moderních atomistických a experimentálních výsledků atomových výzkumů"…[3] V roce 1946 byl repatriován zpět do Německa a pokračoval v kariéře jako uznávaný profesor, který se stal prvním prezidentem "Fraunhoferovy společnosti". Experimentální fyzice se však již nikdy nevěnoval, alespoň ne otevřeně.
Ze všech velkých německých vědců se však v souvislosti s die Glocke nejčastěji objevuje jméno Viktora Schaubergera. Aleister Crowley si možná velmi dobře užil své jako „válečný bůh čtyřicátých let“[4] a naděje a sny milionů lidí byly pošlapány pod jeho hřmotnými vozy, ale žádný účastník tohoto masakru nevyprávěl lidstvu smutnější příběh, než je příběh Viktora Schaubergera. Schauberger byl rakouský lesní inženýr, muž úžasné geniality, který pouze snil o vybudování lepšího světa pro své bližní. Schauberger nebyl akademik. Jeho učitelem byly zurčící potůčky a vířící řeky starých teutonských lesů. Když Schauberger pozoroval pstruha, který se bez námahy držel v proudu potoka, uvědomil si, že pstruh využívá něco jiného než kinetickou energii. Schauberger usoudil, že zvíře získává energii z molekul vlastního těla jejich „kondenzací“ při extrémních teplotních gradientech, což je jev, jehož výskyt byl nedávno prokázán, ale který v polovině dvacátých let předpověděli Bose a Einstein, a Schauberger, který byl náruživým čtenářem, jej postřehl. Dospěl k závěru, že tento kondenzační proces probíhá při pohybu víru směřujícího do svého vlastního středu.
Na základě pozorování přirozených tornád, vodních i vzdušných vírů a vírů vytvářených galaxiemi Schauberger usoudil, že právě takto se v přírodě uvolňuje energie. Kdyby dokázal hmotu přinutit k tomuto spirálovitému pohybu, který nazval implozí, tím, že ji rychle zkondenzuje a roztočí, dokud se částice atomů „nespojí“, mohl by využít sílu hvězd beze zbytku. Podle Schaubergera industrializace se svými přehradami a znečišťujícími látkami narušila přirozené vírové vzorce vody. Tyto vzorce jsou nezbytné pro rozvoj života. Voda, kdysi životní síla planety, se nyní stala znečišťující látkou vysávající vitalitu této planety. Schauberger ve svých spisech obhajoval vývoj „biotechnických“ strojů a brzy se dostal do povědomí Adolfa Hitlera.
V roce 1934 byl pozván na schůzku s Hitlerem a Maxem Planckem, zakladatelem kvantové fyziky. Schauberger Hitlera varoval, že za stávajících podmínek jeho "tisíciletá říše" nevydrží ani 10 let. Navrhl Hitlerovi zcela nový svět, svět s neomezenou volnou energií, čistou energií založenou na vědě v souladu s přírodou. Hitler, sám mystik, byl Schaubergerovými myšlenkami nepochybně nadšen. Schůzka se protáhla na mnohem delší čas, než který jí byl předtím vyhrazen. Asi po dvou hodinách se Planck, který byl po celou dobu setkání zamyšlený, Schaubergerovi vysmál a řekl mu, že příroda a věda spolu nemají nic společného. O několik let později už se Viktoru Schaubergerovi nikdo nevysmíval.
V roce 1940 Schauberger požádal o patent na generátor energie, který by se dal použít pro letadla nebo ponorky. Schauberger popsal zařízení jako vícestupňovou odstředivku se soustředně umístěnými tlakovými komorami. Samostatný odstředivý systém se spoléhal pouze na malý startovací motor, který uvedl jeho turbínu do chodu na přibližně 20 000 otáček za minutu, ale jakmile se tak stalo, vytvářela si vlastní energii, a když byla připojena k převodovému hřídeli, mohla fungovat jako generátor. Krátce nato Schauberger napsal svému bratranci, že vynalezl nové letadlo, které nevydává žádný hluk. Na začátku roku 1941 ještě na vlastní náklady hledal dodavatele, který by postavil zmenšený model prototypu toho, co nazval „repulzátor“. Plánoval, že ho použije k výzkumu „výroby volné energie“ a k prokázání své teorie „levitačního letu“. V následujících měsících však Schauberger odložil peněženku a SS mu dali ve "Třetí říši" volnou ruku, ale zapřisáhli ho, že musí v naprostém utajení pracovat pouze pro ně, a prozradili mu, že průmyslový gigant Heinkel krade jeho patenty.
Schauberger byl několik dalších let nezvykle tajnůstkářský ohledně toho, na čem pracoval pro SS, je však známo, že pracoval v okolí Sudet. Při jednom experimentu skutečně vystřelil repulzátor vzhůru takovou silou, že se rozbil o strop hangáru a vážně se poškodil. V červnu 1944 byl Schauberger povolán do Breslau/Vratislavi údajně k odvodu do SS. Měsíc předtím však dostal rozkaz odebrat se do koncentračního tábora Mauthausen, aby si z řad vězňů vybral vlastní tým techniků, kteří měli sestrojit až pět různých typů strojů. V archivu se uvádí, že SS po něm chtěly, aby se přestal piplat s prototypy a začal vážně pracovat na konstrukci. Schauberger ve svých denících uvádí, že šlo o čističku vody, energetické zařízení schopné vyrábět elektřinu o vysokém napětí, stroj na „biosyntézu“ vodíkového paliva z vody a další stroj, který „přirozeně“ vyráběl intenzivní teplo nebo chlad; pátý stroj byl nazván "Fliegende Scheibe" neboli létající talíř.
První let "Fliegende Scheibe" byl naplánován na 6. května 1945. Schaubergerův tým zastavil práce 8. května. Té noci německé ozbrojené síly oficiálně ukončily boje. O několik dní později byl Schauberger zadržen americkými zpravodajskými jednotkami v Leonsteinu. Téměř současně Rusové na druhém konci země, ve Vídni, vnikli do jeho bytu, zabavili vše, co našli, a pak budovu vyhodili do vzduchu pro případ, že by jim něco uniklo. Američané Schaubergera následujících 9 měsíců intenzivně vyslýchali a v březnu 1946 ho propustili pod přísahou, že už nikdy nebude pracovat na tzv. atomové technologii. V roce 1958 bylo Schaubergerovi 72 let a měl nemocné srdce a rozedmu plic. Karl Gerchsheimer, přesídlený Němec, který působil jako agent amerického finančníka Roberta Donnera, přiletěl do Rakouska, navštívil ho v jeho domě a slíbil mu slávu a bohatství ve Spojených státech. Gerchsheimer měl již dříve vazby na zpravodajskou komunitu a NASA.
Donner byl napojen na "Národní laboratoře pro atomový výzkum" v "Brookhavenské laboratoři" na Long Islandu… Schauberger, který stále snil o tom, že dá lidstvu svou technologii volné energie, se návnady chytil. Po příjezdu do Ameriky se setkal s odborníky na implozi z "Brookhavenské laboratoře", aby údajně posoudili proveditelnost jeho nápadů. Po několikaměsíčním dohadování s nemocným mužem ho Donner nakonec přiměl podepsat dokument, který nebyl přeložen ani do němčiny a který předával konsorciu "Donner-Gerchsheimer" vše, co kdy Schauberger se svou implozní technologií udělal. Zapřisáhli ho k mlčenlivosti a posadili ho na letadlo zpět do Rakouska. Schauberger zemřel o pět dní později…
-pokračování-
-------------------------------------------------
PRAMENY:
[1] Louis Carl Heinrich Friedrich Paschen (1865-1947), německý fyzik známý svou prací v oblasti elektrických výbojů.
[2] Max Wien (1866-1938), německý fyzik a ředitel Fyzikálního ústavu univerzity v Jeně.
[3] The Principles of Modern Atomistic and Experimental Results of Atomic Investigations.
[4] Aleister Crowley: Kniha Zákona (Liber AL vel Legis). Horus, Brno 1997, III:46.
(c)2021 Translation: San
partner Matrix 2001