Enigma pod křídly Temné Orlice (2)

         Jsem si plně vědom toho, že následující informace mohou být pro mnoho čtenářů nezávislého internetového deníku Matrix-2001.cz přece jen těžko stravitelné sousto. Nicméně sám za svou osobu mohu prohlásit, že se problematice utajovaných skutečností týkající se pro veřejnost nikdy nezveřejněných závěrů z globálního výzkumu skutečné úrovně nacistické technologie těsně před II. světovou válkou a v průběhu II. světové války věnuji bezmála 15 let. To mne naučilo být k mnoha, byť na první pohled těžko uvěřitelným závěrům spíše zdrženlivý než hned odmítavý. V současné době, ale i v minulosti, se tajnému německému technologickému výzkumu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století věnuje mnoho badatelů často s akademickým vzděláním. Za všechny bych chtěl upozornit na velmi cenné výsledky výzkumu dr. Farella a nebo Renata Vesca. Přesto zvláštní pozornost si zasluhuje poměrně rozsáhlý a dlouhodobý výzkum bulharského uprchlíka žijícího v USA a prezidenta "Akademie Disidentských Věd", dr. Vladimíra Terziskiho. Následující skutečnosti jsou některé z mnoha závěrů dr. Terziského a dr. Renata Vesca. Znovu bych chtěl upozornit případné čtenáře této reportáže, že informace zde uvedené jsou zjištěním, které je vázáno na předchozí rozsáhlý výzkum výše uvedených badatelů.

       Hovoříme-li o zbraních nacistického Německa a jeho spojenců, především pak Japonska nelze se nepozastavit u indicií, které více či méně naznačují přinejmenším vývoj daleko exotičtějších typů zbraní, než se uvádí v oficiálních pramenech. V tomto případě vycházím z jednoho velmi zajímavého zdroje a tím jsou oficiálně potvrzené informace kapitána německé ponorky "U-977" jejíž posádka se vzdala Argentině měsíce po kapitulace Třetí Říše. Později tento nacistický velící důstojník napsal faktografickou knihu, která vyšla pod příznačným názvem "U-977" kde se svěřuje s tím, že v několika případech především japonské delegace měly možnost na předem vybraných testovacích místech v Německu sledovat v akci jakési prototypy silných mikrovlnných zbraní. To se ovšem psal již rok 1945.

       Mimo to máme k dispozici fakta, která hovoří o tom, že nacisté měli k dispozici plány a zřejmě první nedokonalé prototypy takových zbraní jako "Windkanone", "Schallkanone" anebo "Donar Kraftstrahlkannone". Na toto téma existují různé i podrobnější úvahy a spekulace, doposud se však prováděnou systémovou analýzou nepodařilo "oddělit zrno od plev", tedy jednoznačné bludy a nesmysly od více méně reálných fakt.

       Speciální kapitolou jsou pak nacistické a japonské kosmické programy. I když taková skutečnost může vypadat velmi bizarně a fantaskně vyplouvá v tomto ohledu na povrch stále více a více nesmírně zajímavých skutečností, které ať chceme či nechceme, a věřte mi, že globální kontrolní establishment skutečně, ale skutečně nechce, začínáme anebo budeme muset začít mnohé ze stávajících přesvědčení zrevidovat.

       Jde totiž o to, že v letech těsně před II. světovou válkou a v průběhu válečných let vyvinuly speciální vědecké frakce nacistické "SS" to co bychom mohli bez nadsázky označit pojmem "kosmický program" (Raumflug). Důležitou součástí tohoto programu německé a japonské armády, především pak námořnictva. V podstatě existovaly dva spojenecké programy Německa a Japonska:

a)     Japonsko - německá měsíční instalace "Alpha-1", která měla být údajně vybudována nacisty v letech 1943 - 1945 (nemám však stále k dispozici komplexnější zpětnou vazbu, takže je třeba vnímat tuto informaci s dostatečnou rezervou)

b)    Japonsko - německá sebevražedná vesmírná výprava k planetě Mars, která se měla uskutečnit v době někdy mezi dubnem a květnem 1945. Pro tuto expedici měl být údajně použit speciálně upravený "Haunebu III.", který umožňoval pohyb v otevřeném kosmickém prostoru. (Bohužel i zde od určité hloubky mého výzkumu narážím na zatím nepropustnou datovou hráz. Tedy i tuto záležitost je třeba vnímat s velkou dávkou opatrnosti).

        Jde o to, že velmi zajímavé věci na toto téma se doposud nachází v přísně tajných archívech japonské armády, resp. speciálních složek japonského armádního námořnictva. Oficiálně přístupných informačních zdrojů byť jen částečné anebo kusé povahy je co by na prstech jedné ruky spočítal. Mezi ně patří výpověď stařičkého bývalého vojenského inženýra z roku 1993, který v inkriminovanou dobu pracoval ve firmě Mitsubishi. Tento veterán uvedl, že si velmi dobře pamatuje na divný kulatý a válcovitý artefakt, který byl do firmy přivezen z německé ponorky v posledních dnech II. světové války. Japonec tvrdí, že se jednalo o velmi zvláštní létající prostředek s neznámým druhem pohonu, který do té doby nikdy neviděl a který bylo velmi složité pilotovat. Nešlo ale o již zmíněný "Fuerball".  

       Na základě celé řady nesmírně zajímavých indicií je zřejmé, že především společnosti Nakajima a Mitsubishi jsou podezřelé z toho, že se snažili během války vyvinout létající disky čistě japonské technologie. Velmi zajímavým dokladem tohoto tvrzení je incident, který se odehrál v roce 1942 nad americkým městem Los Angeles a který vešel ve známost jako "Bitva o Los Angeles". (O této kauze jsem byť z jiného úhlu pohledu několikrát referoval na stránkách Matrixu). Přítomnost obřího diskovitého letounu, se kterým si protivzdušná obrana města ani letectvo nevědělo rady a který se bez jediného škrábnutí, byť na něho byla po mnoho desítek minut soustředěna veškerá dostupná palebná síla, šinul po noční obloze, patří mezi doposud nevysvětlené aspekty II. světové války.

       Zajímavé je, že poslední analýzy dobového fotografického a filmového materiálu s využitím nejmodernější počítačové technologie odhalily, že design objektu nad Los Angeles byl na chlup stejný jako u objektů, které byly v tom samém roce (1942) viděné nad čínskou provincií Hopeh. Z těchto skutečností dále vyplývá, že design japonských létajících disků, resp. jejich zkušebních prototypů byl velmi odlišný od těch německých. Mimo to měly japonské prototypy jednu velmi podstatnou společnou nevýhodu. Byly poměrně pomalé. Německé diskovité letouny byly poháněné silnými "EMG" pohonnými jednotkami, které umožňovaly rychlost hodně přes 7000 km/hod. Povrch letounů byl chráněn speciálním vysoce odolným kovem, který se nazýval "Viktalen". Někteří ho nazývali "Frozen Smoke".

       Dlouhá léta se německým a japonským vývojovým programem zabýval bulharský výzkumník Vladimír Terziski, který do současné doby společně s Renatem Vescem a Josphem Farrellem patří mezi špičkové odborníky na tuto problematiku. Během intenzivního a občas i docela dobrodružného průzkumu odhalili vývoj dalších velmi specifických letounů. Na straně nacistického Německa jde především o letoun "Fiesler Fi-103" a "Dornier Do 335 Pfeil" a na straně Japonska je třeba upozornit na vývoj pulsejet letounu "Kawanishi Baika" a stíhacího letounu "Kawanishi J1W1".

       Během běžné prohlídky japonské obchodní lodi "Asama Maru" dne 21. ledna 1940 v Indickém oceánu objevili důstojníci britské motorové lodi "HMS Liverpool" celkem 21 německých civilistů na palubě. Ve všech případech šlo o vysoce kvalifikované techniky a inženýry, kteří jak se ukázalo později, byli vysláni do Japonska ohledně opravy německých lodí a ponorek, které měli v mírových námořních oblastech brzy pracovat.

       Zadržení technici byli deportováni do Britanie a vzhledem k tomu, že Anglie nebyla v tuto dobu ještě ve válečném stavu s Japonskem, mohla Asama Maru pokračovat k cíli své cesty. O několik týdnů později dne 29. února 1940 však byli všichni do jednoho propuštěni na svobodu. Proslýchá se, že během jejich pobytu v Anglii prošly sérií poměrně náročných výslechů, kdy prozradili celou řadu velmi zajímavých informací týkající tajného leteckého a raketového výzkumu, který v již v tuto dobu běžel v nacistickém Německu na plné obrátky.

      Původně jsem měl v úmyslu ještě v této části se věnovat detailním skutečnostem v souvislosti s Německo - japonskými expedicemi na Měsíc a Mars v letech 1945 a 1946. Nakonec jsem se rozhodl, že ponechám tyto informace pohromadě v ucelené podobě. Znamená to, že se s nimi čtenář setká až v další části.

-pokračování-