EGYPT A VĚDA BOHŮ (2)

OSVALDO CARIGI: V chrámu bohyně Athor v Dendeře v roce 1857 proniká Francouz Auguste Mariette do suterénu a objevuje velké místnosti. Jakmile jsou očištěny od písku nahromaděného během staletí, zdají se být vyzdobeny basreliéfy a hieroglyfy, o nichž později referuje sám egyptolog ve svém monumentálním díle o Dendeře, kde v tabulce III,44 najdeme to, co nás zajímá. Mariette píše: "Texty popisují scénu, ale nedávají smysl". Jde o scénu, na níž jsou vyobrazeny tzv. denderské lampy, které můžeme obdivovat uvnitř čtvrté krypty v suterénu chrámu. Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, oficiální archeologie odmítá u dotyčných basreliéfů jakýkoli výklad, který by vedl zpět k lampám, elektrickým drátům a akumulátorům, a jednoznačně uvádí, že se jedná pouze o zobrazení bohoslužebného obřadu. Reinharde, máš slovo.

REINHARD HABECK: Hathořina svatyně skrývá další tajemství, protože téměř každý povrch, i ten nejmenší, je plný hieroglyfů a ilustrací. Fascinující kamenný "dokument", který byl zjevně vytvořen za účelem předávání vědomostí. Znalosti, které odrážejí i elektrické procesy? Abychom tuto tezi ověřili a mohli všechny informace lépe technicky filtrovat, bylo by nutné znovu analyzovat všechna denderská vyobrazení. Největší potíže s překladem měli dosud lingvisté. Kněžstvo tehdy používalo jakési tajné písmo, podobné tomu, jaké dnes používají moderní vědci, kteří jako "tajný jazyk" používají pro laiky většinou nesrozumitelné počítačové termíny. Navíc se písmo jako celek v průběhu tisíciletí několikrát změnilo. Slova mají často více významů. V roce 1869 vydal francouzský průkopník egyptologie - Auguste Mariette své poznámky o Hathořině chrámu v pětisvazkovém díle. Skutečnost, že Mariette nepochopil skutečný význam jednotlivých vyobrazení, by mu neměla být přičítána k tíži. Teprve v roce 1871 se Američanu Thomasi Alva Edisonovi podařilo vyvinout žárovku - pro chamtivého kreslíře v katakombách bohyně Hathor předtím neexistovala možnost srovnání. Elektřina nehrála ve světě Augusta Marietta žádnou roli, pravděpodobně pracoval se světlem olejové lampy. "Ačkoli Mariette v těchto kresbách tehdy neviděl nic rozumného," poznamenává správně Dán Tons Brunés, přesto je překvapivé, že se dnes nikdo nepokusil tento konkrétní obrazový materiál reinterpretovat, protože při našich znalostech elektřiny a elektrických procesů není třeba velké představivosti, abychom v těchto vyobrazeních rozpoznali zdroj energie, elektřinu.

OSVALDO CARIGI: Reinharde, položím ti otázku, kterou lze právem nazvat klíčovou a kterou by ti položil každý stoupenec paleoastronautiky: znali staroegyptští kněží elektřinu?

REINHARD HABECK: Tvrdím, že staroegyptští kněží - vědci své doby - již vlastnili zařízení na využívání uměle vyrobené energie. Náznaky a argumenty pro tuto hypotézu jsem se od roku 1979 podrobně zabýval v několika publikacích, mimo jiné společně s Peterem Krassou (1938-2005) v naší knize literatury faktu vydané v roce 1982 - "Licht für den Pharao" a v roce 1992 v knize "Das Licht der Pharaonen". Inspirací pro naši studii byly tajemné nástěnné reliéfy Hathořina chrámu v Dendeře, která se nachází 55 kilometrů severně od Luxoru v Horním Egyptě. Hlavní chrám padl během své dlouhé stavební historie několikrát za oběť zkáze, ale byl několikrát přestavěn, naposledy v řecko-římském období kolem roku 50 př. n. l.. Na stěně kultovního místa je v nadživotní velikosti zobrazena Kleopatra, poslední královna Ptolemaiovské říše Egypta. "Dendérský stavební dokument", který v roce 1877 zaznamenal německý egyptolog Hans Dümichen, však pochází z počátku prvních faraonských dynastií kolem roku 3000 př. n. l. Hlavní chrám, zbytek obrovského chrámového okrsku, vyčnívá pouze dvě pětiny nad povrch země. Pod pouštní podlahou se nachází dvanáct úzkých krypt, rozdělených do několika pater a obehnaných až dva metry silnými zdmi.

Cokoli zde bylo v minulosti uloženo, muselo být velmi důležité a vzácné a muselo být utajeno před zraky nepovolaných. Před čtyřiceti lety jsem se jako mladý muž poprvé vydal do Dendery, abych odhalil tajemství chrámu a jeho neobyčejných reliéfů. Návštěva a sestup do podsvětí Hathořiny svatyně stojí za to. Tajemné nástěnné reliéfy, které jsou tam k vidění, v roce 1980 sotva někoho zajímaly. V té době se o nich vědělo jen málo. Sotva která cestovní kancelář měla Denderu na seznamu návštěvníků, a pokud ne, nevědělo se, jaké hrozivé malby se nacházejí v podzemních kryptách, dokonce ani ve východní boční komoře v přízemí a horním patře, stejně jako v přístavbě komplexu - "rodišti bohyně Isis". Mezitím se mnohé změnilo. Jedna z 12 krypt je přístupná návštěvníkům. Zde jsou k vidění unikáty, které nemají obdoby v Egyptě ani jinde: Vyobrazení lidských postav vedle útvarů ze vzduchových bublin, které i bez překypující fantazie mohou připomínat "přerostlé žárovky". Uvnitř těchto hruškovitých objektů můžete vidět "hady" pohybující se ve vlnách.

OSVALDO CARIGI: Může mít člověk oprávněný dojem, že se nachází v přítomnosti překvapivého zobrazení elektrických výbojů?

REINHARD HABECK: Měly by zde být symbolizovány elektrické výboje? Člověk má ten dojem. Protože ze středového hrotu lotosového květu vycházejí hadi. Fyzikálně znázorněno zcela správně, protože i v moderních hruškových platformách je intenzita pole uprostřed vyšší. Moderní interpretace lotosového květu by mohla sloužit jako kulisa. Odtud vede kabelovitá trubice k obdélníkové nádobě, která naznačuje jakési zařízení pro ukládání energie. Postava na ní klečící znázorňuje boha vzduchu Schu. Náznak ionizovaných výparů? Lampovité útvary jsou obvykle podepřeny tzv. djedovými sloupy se dvěma ramenatými útvary, které jsou na některých vyobrazeních v kontaktu s "hady".

JEN BIZARNÍ NÁHODA?

OSVALDO CARIGI: Elektrotechnik Tons Bruné ve svém popisu reliéfních vyobrazení z Dendery uvádí mimo jiné objekt, který podle jeho názoru nemůže nepřipomínat něco, co se používá při zásobování "vysokou" elektrickou energií."... Dendery spočívají na podpěře, tzv. sloupu Djed. Každý, kdo má technické znalosti, by řekl, že v tomto kontextu dotyčný předmět velmi připomíná izolátor typu používaného v systémech vysokého napětí". Co jsou to "sloupy djed"? Reinharde, tvůj názor.

REINHARD HABECK: Klasické egyptologii se nikdy nepodařilo jasně a logicky určit tyto podivné "sloupy", které se objevují již v nejstarších hrobkách kolem roku 3000 př. n.l.. Nejasně hovoříme o "symbolu stálosti", "pravěkém fetiši", "odlistěném stromu", "kůlu se zářezy" nebo "znamení plodnosti" či "symbolické páteři Osirida". Je jisté, že pojem "djed" měl vždy co do činění s "trvalostí", "trváním" a "mocí". Je překvapivá podobnost těchto podpěr s moderními izolátory vysokého napětí jen bizarní náhoda? Zdá se, že každý detail zobrazený na reliéfech má svou specifickou funkci. Zvláštní roli zřejmě hraje energie. Postavy pod "hruškami" by mohly být symbolickým vyjádřením napětí, zatímco klečící muže lze vysvětlit jako opačné napětí mezi lotosovým květem a "rameny sloupu djed".

OD TEORIE K PRAXI

OSVALDO CARIGI: Reinharde, denderské basreliéfy byly nepochybně příliš zajímavé na to, aby ukojily tvou (a Petera Krassy) touhu vědět, zda to, co jsi o jejich funkci předpokládal, mohou "konkrétně" potvrdit ti, kdo mají speciální odborné znalosti v elektrotechnické oblasti. Inženýr Walter Garn, šéf velkého rakouského průmyslového podniku, byl tou správnou osobou, která vám mohla odpovědět na vaše otázky, protože kromě toho, že měl výše zmíněný nezbytný technický požadavek, vůbec neznal Denderský argument.  Po pečlivém prohlédnutí vašich fotografií nástěnných reliéfů vyjádřil udivený Garn následující názor: "Denderské pilíře vypadají přesně jako moderní izolátory vysokého napětí. Hadi jsou pravděpodobně elektrické jiskry nebo výboje žhavého plynu vycházející z vrcholků lotosových květů pod vysokým napětím. Bez základních elektrotechnických znalostí by taková konstrukce nebyla možná. Je tu prostě příliš mnoho náhod." Garn se však posléze neomezil jen na toto vlastní zkoumání a přinesl svědectví o vzdáleném a překvapivém poznání...

REINHARD HABECK: Walter Garn zrekonstruoval funkční model věrný modelům starého Egypta! Garnův model odpovídá 40 cm dlouhému skleněnému tělesu, jeho průměr v nejsilnějším místě je 12 cm. Oba konce jsou odlity z pryskyřice, na jedné straně je desková elektroda a na druhé kovový hrot. Výroba složitých skleněných těles byla starověkým Egypťanům poměrně známá, jak bylo mezitím rozpoznáno. Inženýr Garn dospěl k závěru:

"Pokud vakuujete skleněnou baňku, do které vstupují dvě kovové části, dochází k výboji již při mnohem nižším napětí, v závislosti na velikosti skleněné koule. Při tlaku 40 torrů (40 mm Hg = měrná jednotka na rtuťovém sloupci) se vlákno - jako had - kroutí od jedné elektrody k druhé. Pokud se z baňky vypustí více vzduchu, hadí linie se rozšiřuje, až nakonec vyplní celou skleněnou baňku. Děje se tak podobným způsobem jako na vyobrazeních v reliéfech Hathořina chrámu".

Jak ale bylo možné, že kněžstvo vysálo vzduch z "hrušky", aby vytvořilo co nejmenší tlak? Odpověď na tuto otázku jsme dostali i opticky v Hathořině chrámu. Na reliéfu jsou čtyři muži, kteří ze zařízení stříkají tekutinu (pravděpodobně vodu).

Walter Garn: "Dnes víme, že pomocí tzv. ejektorů (tryskových nebo vodních vývěv) lze vytvořit poměrně vysoký podtlak, zejména pokud jsou vývěvy kaskádovité (sériové spojení podobných částí). Poslední slovo k rekonstrukci technických žárovek by mohlo být "experimentálně úspěšné". Bylo by poučné se dále vědecky zabývat kultovním místem Hathor a jeho unikátními obrazovými dokumenty. V každém případě dosavadní zkoumání ukázalo, že přes veškerou skepsi je technicko-fyzikální interpretace možná. Větší odvaha k novému přístupu by byla žádoucí. Vškerý materiál, texty i vyobrazení, by měl být prozkoumán jak z egyptologického, tak z technického hlediska. Kritici "elektrod" kritizují nedostatek důkazů. Dosud nebyly vykopány žádné fragmenty starověkého miniaturizmu. Ale hledali jste někdy? Probíhaly dosud v Dendeře cílené vykopávky? Můžeme opravdu s jistotou vyloučit, že se třeba pár metrů pod pouštní půdou Hathorova kultovního místa nenajdou pozůstatky takových zařízení? A i kdyby se jednou našly, byly by tyto pozůstatky rozpoznatelné jako části starověké lampy? Nebo by nebyly mnohem náchylnější k trapným vysvětlením typu "magické zařízení" či "kultovní předmět"?

OSVALDO CARIGI: Reinharde, jistě jsou Denderské památky nejpřekvapivějším zobrazením něčeho zvláštního konkrétně přítomného ve starém Egyptě (a Gurnův úspěšný experiment je toho důkazem), ale nelze je považovat za jediný "důkaz".

REINHARD HABECK: Svatý Augustin (354-430 n. l.), filozof a církevní učitel, podává zprávu o "kouzelné lampě", která v pohanském Isidině chrámu poskytovala nepřetržité světlo. Vítr ani počasí nemohly toto světlo poškodit. Byl tím myšlen Isidin chrám v Dendeře? Podobné "zázračné lampy" prý existovaly i v Egyptě. Přírodovědec Athanasius Kirchner (1601-1680) si všiml nálezu "hořící lampy" v podzemních sklepeních staroegyptského hlavního města Memfidy. Zdá se, že i v arabské literatuře se odráží vzpomínka na elektrotechnickou minulost Egypta. Murtadi například píše o úžasných světelných efektech, které dokázali egyptští kouzelníci vytvořit, když nechali své tváře "zářit jako slunce". Dokonce i židovský okultista Eliphas Lévi ve svých spisech uvádí, že ve starověku musely existovat technické pokusy se zdroji energie. Lévi vypráví o moci egyptského kněžstva, které prý dokázalo "zahalit chrámové budovy do mraků" a nechat je zářit "nadpřirozenou jasností". Přes den se v okolí "náhle setmělo, v noci se někdy rozjasnilo jako ve dne". Lampy se náhle "samy rozsvítily" a obrazy bohů zářily.

BŮH VĚDY

OSVALDO CARIGI: Reinharde, hovořili jsme o mnoha záhadách, jimiž jsou dějiny starověkého Egypta zahaleny, záhadách, o nichž dodnes diskutují ti, kdo jsou "pro", i ti, kdo jsou "proti" jejich "božskému" původu, tedy pokud se ztotožníme s tezí starověkých astronautů, mimozemců, záhad, které jsou zrodem nesmírného vědění, jež do země Nilu dorazilo z hvězd prostřednictvím "boha", pána vědy - Thotha.

REINHARD HABECK: Thoth (zobrazovaný jako muž s hlavou ibise nebo paviána) je jednou z nejzajímavějších božských postav egyptské mytologie. Jeho původ je v temnotě. Říká se, že přinesl na zem vědění z hvězd. Byl bohem inteligence, byl považován za vynálezce jazyka a písma ("posvátné znaky bohů", hieroglyfy), byl "pánem času", zavedl kalendář a byl kormidelníkem na bárce boha slunce Krále. Říká se, že slavnou "Egyptskou knihu mrtvých" napsal právě on. Staří Řekové ztotožňují Thóta s Hermem, poslem bohů, a v pozdní antice byl dále uctíván jako "Hermes Trismegistos". Hermes byl zase ztotožňován se Sauridem a prorokem Henochem, který podle arabských pramenů vydal příkaz ke stavbě Velké pyramidy před potopou. Tyto fantastické legendy o bohu moudrosti Thothovi jsou v rozporu s učením a oficiální egyptologie je nebere vážně. Thoth byl univerzální génius. Navštívil jsem ruiny Hermopole, katakomby Tuna el-Gebel ve středním Egyptě. Bohužel je velká část zničena. Ale symbol "okřídleného slunečního kotouče" je zobrazen téměř na všech egyptských chrámech. Thoth jej takto nechal uspořádat jako důkaz dřívější přítomnosti bohů. Pro představitele starověké astronautiky nebyla nadbytost Thoth vymyšlenou fantazijní postavou, ale skutečně pánem hlubin Vesmíru, který dal rozhodující impuls lidské civilizaci.

OSVALDO CARIGI: Jak je popisován příchod Thóta a jaký je význam jeho jména?

REINHARD HABECK: Původ Thothova jména je záhadou. Podle tradice se prý na prapůvodním kopci v Hermopoli usadil "zářící kámen" neboli "secretegg". Z něj pak vzešel "velký bílý", "zářící" Thoth. Na jiném místě textů o pyramidě se hovoří o "velkém nebeském trůnu", z něhož Thoth kdysi sestoupil. Toto "místo trůnu" chápou egyptologové jako kosmos. Podle toho Thoth přišel na Zemi z Vesmíru. Jako místo přistání "bohů" se nazývá Hermopolis, město osmi prvotních bohů. Zde se prý spojil čápovitý pták Ibis "zářivý a zářící" s paviánem, "velkým bílým", a vytvořil tak Thothovu osobnost. Není známo, zda jedno z těchto dvou zvířat mělo v Hermopoli kult ještě před Thothovým příchodem. Problémy badatelům působí také původ a význam jména Thoth, egyptsky Tehuti. Jazykově se zdá, že jde o odvozeninu jména místa, ale topograficky se v Egyptě hledá marně. Zdá se, že Thoth náhle sestoupil "shůry". V thinitském období, kolem roku 3000 př. n. l., vstoupil Thoth poprvé na scénu v Hermopoli. Bylo to přesně v době, kdy se Egypt vyvinul z doby kamenné k "zázraku" náhlé vyspělé faraonské civilizace.

OSVALDO CARIGI: Poté, co jsme zjistili, že Thoth byl živou bytostí, která byla následně mytologizována, mohl být jeho skutečný vzhled humanoida (poměrně často se vyskytujícím ve svědeckých popisech blízkých setkání třetího typu) zobrazovaným jako pavián, a v této souvislosti se vás ptám, jaký důvod tlačil Egypťany k tomu, aby (cizí) bohy zobrazovali se smíšenými lidsko-zvířecími rysy? Byl to snad skutečný vzhled těchto bytostí, které přišly z Vesmíru a které pak zbožštili jako svého vůdce Thóta?

REINHARD HABECK: O vzhledu Thotha můžeme pouze spekulovat. Pokud se ve starověkých textech píše, že pochází ze "zářivého zlatého kamene" nebo z "tajného vejce", jednalo by se o odkaz na jeho kult ibise. Možná se však tento popis vztahuje pouze na nebeský dopravní prostředek. Jeho skutečná humanoidní podoba by mohla mít spíše podobu paviána. Sám to říká na náhrobku krále Meren-Ptaha v Amonově chrámu v Hermopoli: "Přicházím před tebe (krále) v podobě velkého bílého paviána". Jeho oči musely být ze "zlata", jeho rty z "ohně" a jeho slova z "uhlíků". Říkalo se, že měl obrovský vzrůst. Jako obru se mu pak přezdívalo "velký bílý muž" nebo "Thoth, dvakrát velký, pán nebes". Ve spisech pozdní antiky se z něj pak stal "třikrát velký Hermes Trismegistos". Důvod, proč jsou mnozí bohové starého Egypta zobrazováni jako smíšené bytosti, které v sobě spojují zvířecí a lidské vlastnosti, se zdá být zvláštní. Snad byli synonymem pro podivný vzhled a nepochopené vlastnosti cizích bytostí, které byly srovnávány a uctívány se známými pozemskými zvířaty.

OSVALDO CARIGI: Reinharde, zde se dostáváme k závěru našeho rozhovoru s poslední otázkou o "místě" původu Thotha a dalších mimozemských civilizátorů. Můžeme ve staroegyptských textech najít nějaký "údaj" o "domě" "bohů"?

REINHARD HABECK: Většina tradic popisuje původ "bohů" jen mlhavě, hovoří o "nebi", "moři světla", "záhrobí" nebo "kosmu". Konkrétnější náznaky poskytují jména bohů, která jsou spojena se souhvězdími a slunečními soustavami. Souhvězdí Orion je často nazýváno domovem "bohů". V roce 1994 Robert Bauval svou "Teorií souhvězdí Orion" poukázal na to, že tři hvězdy Orionova pásu odpovídají poloze pyramid v Gíze. Tomu odpovídá i mytologické ztotožnění souhvězdí Orion s postavou boha smrti - Osirise. Stejně tak nebeská oblast obklopující Sírius (levé prodloužení tří hvězd Orionova pásu) je spojováno s bohyní Isis. Také "Sedm sester" Plejád (pravé prodloužení tří hvězd Oriovova pásu), bývá označováno za místo původu "bohů". Nejen u starých Egypťanů, ale i u dalších kultur, jako jsou staří Řekové nebo Mayové. Je zajímavé, že dodnes žije tradice primitivních národů, které ve Vesmíru spatřovaly původ svých předků. Například kmen Dogonů v Mali v západní Africe, který tvrdí, že jejich předkové přišli na Zemi ze soustavy Síriua. Všichni jsme děti hvězd!

-konec-