EGYPT

V roce 2016 vědecké publikace oznámily, že v Egyptě byly nalezeny geniální zkameněliny, přičemž egyptologové nyní tvrdí, že staří Egypťané hledali zkameněliny prehistorických zvířat již před 3300 lety! Tato bizarní zpráva se připojuje k nesčetným dalším mrzutým teoriím hlavního proudu vědy, neboť se tvrdí, že uctívači pouštního boha Seta, který je rovněž považován za boha temnoty a chaosu, shromáždili tisíce zkamenělin vyhynulých živočišných druhů a pohřbili je podél Nilu!

Ve dvacátých letech 20. století zde byly nalezeny téměř tři tuny těžkých černých fosilií, které prý byly po tisíce let leštěny "říčním pískem" a následně odnášeny stoupenci boha Seta do jeho svatyní na Nilu – kde byly mnohé z nich svázány do plátna a uloženy do skalních hrobek. Tento neobvyklý nález zkamenělin objevili již v letech 1922 až 1924 slavní egyptologové Sir Flinders Petrie a jeho student Guy Brunton v Qau el-Kebir a Matmar, malých vesnicích ležících nedaleko dnešního města El-Badari na východním břehu Nilu. Egyptologové se domnívají, že staří Egypťané tyto zkameněliny sbírali jako posvátné Setovy relikvie. Jsou mezi nimi pozůstatky vyhynulých druhů krokodýlů, divokých prasat, koní, obřích antilop a buvolů! Ze zpráv není jasné, kdy tato zvířata žila, ale lze předpokládat, že se jedná o pozůstatky obřích živočišných druhů, které v poušti nikdy nežily, a měly by tedy pocházet z doby před poslední dobou ledovou, která skončila přibližně před 12 000 lety. Jiné zkameněliny jsou údajně staré až 2 miliony let.

Alternativní egyptologové předpokládají, že egyptská říše existovala již v té době a lze ji vystopovat tisíce let do minulosti, kdy severní Afrika byla ještě pokryta vegetací a nebyla tam žádná poušť! Na záhadné Palermské stéle z Egypta je seznam předdynastických egyptských králů starý více než 30 000 let. V té době prý zemi vládl sám bůh Horus. To potvrdil i egyptský historik Manetho. Zajímavé je, že moderní egyptologové považují tyto královské seznamy za mytologické, ačkoli na nich uznávají dynastické faraony! Přesto je stále jasnější, že smyšlená historiografie je falešná, protože podle ní může být stáří starověkého Egypta maximálně 6 000 let, protože tak to předepisují světová náboženství! Prvním pokusem o prolomení tohoto dogmatu bylo vědecké uznání megalitického naleziště Göbekli Tepe v Turecku, které je staré nejméně 10 000 let. Manethův seznam králů by tedy měl být také zcela autentický a prehistorické dějiny Egypta lze skutečně sledovat desítky tisíc let zpět až do doby skutečných egyptských bohů.

Proto je podle mého názoru docela dobře možné, že prehistorickou egyptskou civilizaci zničilo obrovské kataklyzma, k němuž údajně došlo před 12 500 lety – důkazy o něm lze nalézt po celém světě. Dokonce i Guy Brunton pátral po předdynastických kulturách v Egyptě a objevil pozůstatky tzv. badarské kultury. Anglický egyptolog Guy Brunton (1878-1948) je považován za objevitele bádarské kultury, která vzkvétala v Horním Egyptě až před 6 400 lety a může být dokonce starší než 7 500 let, protože vývojové stadium bádarské civilizace bylo již plně vyspělé a neprošlo žádnými známými předchůdci ani sledovatelnými vývojovými etapami. Neexistují ani žádné důkazy o tom, že by byli lovci nebo sběrači – právě naopak. V hrobech Badariů bylo nalezeno jemné keramické nádobí z barevné a leštěné hlíny. Kromě toho se zde nacházely řezby a sošky z kostí a slonoviny, stejně jako jehlice a korálky z mědi – podobné artefakty se nacházejí také v další předdynastické egyptské kultuře zvané kultura Naqada, která je považována za nástupnickou kulturu badarské kultury. Badariové již měli domestikovaná hospodářská zvířata, ovce a psy, věnovali se zemědělství, rybolovu a chovu dobytka. Identifikovány byly také pozůstatky koz, volů a prasat.

Podobně jako pozdější kultura Naqada používali Badariové již v předdynastické době výjimečné kamenné vázy, jejichž tajemstvím se budu podrobněji zabývat na jiném místě. Existují také důkazy, že tato kultura zpracovávala nejen tvrdý kámen, ale už i křemen! Byly nalezeny náhrdelníky z kamenných korálků a vyvstává otázka, jaké nástroje se používaly k jejich zpracování. Jak byly do korálků vyvrtány otvory a jak byly rozřezány na plocho? Považuje se za prokázané, že badarská kultura udržovala obchodní styky až na Blízký východ, a proto pravděpodobně stavěla i lodě. V roce 2014 byla konečně publikována nedávná studie o badarské kultuře pod vedením vědců Jany Jonesové z univerzity v Sydney a Stephena Buckleyho z univerzity v anglickém Yorku. Byly analyzovány vzorky pravěkých obalů mumií, textilií pocházejících z anglického Boltonova muzea, které zřejmě obsahují vysoký podíl přírodní pryskyřice. Analýzy však odhalily, že se jedná o umělé chemické složky, které se skládají ze živočišného tuku, borové pryskyřice, rostlinných výtažků, kaučukovníku a přírodní ropy! Tato směs se ve starověku zahřívala a nepochybně sloužila k mumifikaci bádarských těl! Stejná směs se později používala při klasické dynastické mumifikaci, a proto ji lze vysledovat až do badarské kultury. V té době však již byla plně rozvinutá. Jak hluboko do minulosti sahá skutečný původ této techniky, zatím není vůbec známo.

Je jisté, že bádarská kultura navázala od samého počátku obchodní styky s celým starověkým světem, které sahaly přinejmenším až do Anatolie v dnešním Turecku. Některé chemické látky používané již v předdynastické době se vyskytují pouze v mořských houbách ve Středomoří. Podobný způsob mumifikace se objevuje také u nejstarších kultur v Chile a Peru, kde se provádí již nejméně 8 000 let, i když je překvapivé, že mumifikace byla zavedena souběžně především ve velmi suchých oblastech světa. Studie dále odhalila, že ačkoli byly prozkoumány textilie těchto mumií, všechny ostatky a kosti Badariů zmizely beze stopy! Údajně byly nedbale zlikvidovány, protože první britští egyptologové se zajímali především o artefakty a šperky a také o textilie(!) v hrobkách – ale je to skutečně pravda? Kam byly ostatky odvezeny, protože některé z nich byly určitě převezeny do Anglie a prodány do muzeí? Mumie předdynastických Egypťanů by byly senzací a jistě by přilákaly mnoho návštěvníků. V každém případě byly odděleny od textilií, které byly později převezeny do Boltonského muzea, a Stephen Buckley vysvětlil, že by se nedivil, kdyby mumie byly stále někde ve skladu... Badarijská kultura každopádně představuje nejranější fázi předdynastických egyptských dějin a do dnešního dne bylo objeveno přibližně 7 000 hrobů s ní spojených. Tvrdé kamenné vázy z čediče nepocházejí z badarské kultury, protože nelze vysvětlit, čím byly opracovány, a proto není znám jejich původ. Záhadou jsou také nalezené měděné předměty, protože tato měď byla zjevně dovezena ze severu. Ani glazované mýdlové korálky objevené v četných hrobech nebyly vyrobeny na tomto místě, což dokazuje, že již před více než 6 000 lety kvetl obchod po celém světě. Technika vitrifikace používaná v badarském období je první v celé historii Egypta a korálky měly většinou blankytně modrou a zelenou barvu, což svědčí o pokročilých chemických znalostech.

Záhadné jsou také nalezené ostatky a kostry příslušníků této kultury, protože podle studie šlo většinou o velmi vysoké lidi s dlouhými rovnými vlasy, které měli obvykle spletené do copů a zabalené do šátků. Guy Brunton během svých vykopávek ve 20. letech 20. století jasně prokázal, že badarská kultura byla předchůdcem pozdější kultury naqada, protože její pozůstatky jsou pohřbeny pod ní. Jak již bylo zmíněno výše, podle zúčastněných badatelů téměř všechny kostry této kultury beze stopy zmizely a většinou neexistují žádné záznamy o jejich pobytu. Moderní analýza ostatků a shoda DNA tedy není možná, ačkoli v Egyptě je jistě pohřbeno více mumií. Již badarská kultura vytvořila první vyřezávané figurky ze slonoviny, z nichž lze okamžitě rozpoznat jejich jemné anatomické rysy. Mimochodem, podobné sochy z období Naqada byly speciálně opatřeny modrýma očima! Už se blížíme k tajemství, které zde má být ukryto? Brunton píše, že charakteristiky bílých soch jsou zcela odlišné od ostatních bádarských soch a že je zde s vysokou mírou jistoty zobrazena samostatná rasa. Ačkoli většina egyptologů dnes tvrdí, že Guy Brunton a jeho kolegové ve dvacátých letech 20. století nepublikovali žádné studie o badarské kultuře, není to pravda, protože jsem při svém bádání nakonec narazil na práci z roku 1928, která vyšla v Londýně pod názvem "The Badarian Civilization And The Predynastic Remains Near Badari" a kterou vydala British School of Archaeology in Egypt. V ní jsou velmi podrobně popsány nálezy, mumie a artefakty z bádarských hrobek a já zde shrnu některá fakta v ní obsažená. Spoluautorkou této studie byla vlivná Angličanka - Gertrude Caton Thompsonová (1888-1985), která byla jednou z prvních egyptoložek v historii.

Ve studii z roku 1928 se konečně dozvídáme více informací o mumiích nalezených v hrobech bádarské kultury. Překvapivě mnoho mumií mělo nejen černé, ale i hnědé, a dokonce i rovné světle hnědé vlasy. Kromě toho byla řada těchto jedinců vysoká nejméně 1,80 m nebo dokonce vyšší, někdy také velmi robustně a svalnatě stavěná a měla zvláštní, nápadné nosní dírky, které nejsou typické pro severní Afriku. To opět znamená, že bádarskou kulturu netvořila jen jedna homogenní skupina, ale že zde byly důkazy o vzájemné interakci různých ras, což je pravděpodobně částečně způsobeno rozsáhlými obchodními styky. V jedné části se Guy Brunton tomuto aspektu věnuje podrobněji a s údivem píše, že anatomie lebečních kostí Badarů, stejně jako lebek z Naqady, je natolik odlišná od negroidní populace Afriky, že pro něj a jeho kolegy bylo velmi obtížné si představit, že by vůbec mohly být evolučně příbuzné! Nebyli také příbuzní s okolními národy ze Středomoří, a proto je jejich původ o to záhadnější. Podle Bruntona však existuje jistá podobnost s americkými indiány. Většina Badariánů také neměla vousy. To vede k závěru, že mnozí příslušníci této kultury patřili k větvi pravěkých indiánů Severní Ameriky, a proto je lze podle prvních egyptologů vystopovat až do Střední Asie nebo na Kavkaz!

Podle Guye Bruntona a Flinderse Petrieho byly tenké otvory ve válcových korálcích nalezených v badarské kultuře vyvrtány tvrdým kovovým nástrojem a jsou dokonale kulaté. Byla nalezena nejméně jedna měděná jehla ve tvaru kterou Brunton popisuje jako kovovou vrtačku! Válcové korálky ukazují, že musely být vyrobeny velmi tenkými kovovými vrtáky s vysokou rychlostí. Stará studie se také zmiňuje o záhadných čedičových vázách, které musí pocházet z nejstaršího předdynastického období. Nebyly však vyrobeny samotnou badarskou kulturou, protože zřejmě netěžila tvrdou horninu, a není také známo, z čeho byla jejich obydlí vyrobena. Vázy mohly být dovezeny ze severozápadu. To svědčí o vysoké kulturní úrovni, která v mnoha oblastech v dynastické éře Egypta již nebyla dosažena! Zejména sofistikovaná výroba keramiky byla tak dokonalá, v tak vynikající kvalitě a v tak vysokém počtu, že této úrovně už nebylo v pozdějších dobách v údolí Nilu nikdy dosaženo. Nejkrásnější předdynastické vázy mají extrémně tenké stěny a jsou bezchybně vyleštěné do vysokého lesku, některé povrchy jsou dokonce zvlněné. Naprosto ohromující je také vysoce rozvinutá tkalcovská technika bádarské kultury – něco takového je jinak známo pouze ze starých indoárijských kultur. To samozřejmě klade před archeology další hádanky, protože jak mohla být tak vyspělá kultura dosažena na předpokládaném počátku naší civilizace před zhruba 6 000 lety - a kde je její původ?

Odpověď zní: tisíce let zpět v neznámé prehistorické minulosti těchto tajemných národů, v níž se tkalcovský stav a jeho výrobky musely vyvíjet postupně. Brunton a Petrie to ve 20. letech 20. století otevřeně přiznali. Po zániku badarské kultury nedošlo k dalšímu rozvoji těchto technik, ale k postupné degeneraci jejich sofistikovaných dovedností, kterých muselo být dosaženo experimentováním v průběhu mnoha věků. V některých hrobech archeologové objevili nevysvětlitelné typy podivně tvarovaných nožů a kamenných nožů, které se zde zdály být zcela nepatřičné a měly by být ve skutečnosti připsány mnohem pozdějšímu období. V údolí Nilu navíc nejsou starší pohřebiště než pohřebiště badarské kultury. Jejich původ je tedy třeba hledat jinde, a proto je zřejmé, že se jejich kultura nevyvinula v Egyptě. Byl objeven zvláštní artefakt badarské kultury, který představuje další hádanku: Jedná se o vyleštěnou červenou misku se symbolem Černého slunce na vnitřním povrchu, který byl znám již v Mezopotámii. Někteří badatelé se domnívají, že tento symbol představuje póly Země nebo severní pól a hvězdy, které kolem něj obíhají. Toto předdynastické Černé slunce badarské kultury odhalil Guy Brunton a byl přesvědčen, že tento symbol používalo mnoho pravěkých kultur, ačkoli dnes chtějí lidé tuto skutečnost vymazat z historie, protože ukazuje na arktický původ lidstva! A právě tento bod je dnes nejostřeji zpochybňován uznávanými archeology a historiky a představuje také velkou hrozbu pro evoluční teoretiky a jejich teze o mimoafrickém původu.

Abychom se vrátili k podivným černým zkamenělinám, v roce 1926 pátrali geologové v okruhu asi 800 kilometrů po zdroji tun zkamenělin této podivné sbírky prehistorických tvorů – bohužel neúspěšně! Ani v následujících letech o nich nebylo nic bližšího známo, ačkoli Guy Brunton ještě v roce 1930 oznámil, že o těchto zkamenělinách brzy vydá knihu. To byla tehdy poslední oficiální zmínka o těchto černých Setových kostech. Vědecká komunita na ně pak jednoduše "zapomněla" - protože jejich existenci ani původ nedokázala nebo nechtěla vysvětlit. V roce 1998 výzkum Adrienne Mayorové odhalil, že velká, nedokumentovaná sbírka Bruntonových a Petrieho zkamenělin se nachází ve skladu v londýnském Wandsworthu a nikdy nebyla prozkoumána od doby, kdy byla ve 20. letech 20. století převezena z Egypta do Londýna! Proč tyto fosilie nezkoumají paleontologové a egyptologové?

V roce 2000 napsala autorka Adrienne Mayorová knihu o prvních lovcích zkamenělin a provedla další výzkum o tom, kde se Sethovy zkameněliny v Anglii nacházejí. Nakonec se jí podařilo najít několik krabic s nimi v Boltonově muzeu v Manchesteru, které pocházely z roku 1923 a byly opatřeny podpisem sira Flinderse Petrieho. Inspirováni tímto výzkumem zahájili dva egyptologové z Boltonského muzea pátrání, jehož cílem bylo odhalit záhadu těchto fosilií. Některé svazky byly otevřené a obsahovaly kosti nohou vyhynulé obří antilopy. Krátce poté však byly údaje identifikující zkameněliny z webových stránek muzea smazány, ačkoli od roku 2016 se o ně znovu projevil mezinárodní zájem. Od té doby se Přírodovědné muzeum v Londýně snaží zveřejnit další výsledky výzkumu, protože moderní vědecké analýzy mohou případně určit původ druhu a poskytnout přesné datování stáří. Moderní technologie dokáže zjistit, co se nachází uvnitř zabalených svazků, aniž by došlo k jejich zničení.

Svázané svazky se nyní budou zkoumat pomocí počítačové tomografie a někteří spekulují, že by mohly obsahovat i ostatky skutečných pravěkých egyptských bohů! Navíc mohou existovat i náznaky, že vejce byla známá již v té době! Texty pyramid uvádějí, že bohové měli "železné kosti". Věřili tedy staří Egypťané, že černé fosilie jsou ze železa, nebo se ve svazcích skutečně nacházely zbytky zvětralého železa? Každopádně navzdory dalšímu výzkumu nebyla doposud publikována jediná studie o těchto záhadných fosiliích. Bylo však oznámeno, že kromě zvířecích zkamenělin se v nich nacházejí i lidské ostatky – jsou to také zkameněliny, protože to by byla senzace? Na starověkých vyobrazeních jsou egyptští bohové často zobrazováni se zvířecími hlavami, bůh Set někdy s hlavou hrocha. Mohly by svazky obsahovat ostatky pravěkých bohů, kteří byli napůl lidé a napůl zvířata? Podle různých svědectví byly takové smíšené pozůstatky objeveny také v obřích žulových schránkách v Sakkáře, když je v roce 1852 otevřel egyptolog Auguste Mariette. Sakkara byla zasvěcena posvátnému býku Apisovi a historici věří, že tito posvátní zvířecí bohové byli skutečnými projevy egyptských vládců.

Je také s podivem, že Brunton ani Flinders Petrie o těchto monstrózních prehistorických zkamenělinách nikdy nenapsali ani slovo. Tehdy asi vůbec nechápali, co objevili, protože vše bylo pečlivě zabaleno do plátna. Hrobky, v nichž byly svazky kostí objeveny, patřily zřejmě mocným egyptským vládcům, kteří údajně žili před více než 4800 lety, tedy ještě předtím, než byly tyto fosilie kdekoli nalezeny. Dodnes nemáme sebemenší vodítko, odkud by tyto zkameněliny mohly pocházet. Jednoduše řečeno to znamená, že tři tuny fosilií byly nějakým způsobem přepraveny stovky nebo tisíce kilometrů drsným terénem, aby byly pohřbeny v hrobkách mocných vládců. Dává to nějaký smysl, nebo se za tím skrývá další vysoce výbušné tajemství Egypta?