EDITORIAL K VYDÁNÍ 9. LISTOPADU 2009

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

09.11.2009 Oznámení

Otevřel jsem oči a začal jsem pátrat po původu toho co mne vyrušilo. Po chvíli jsem na to přišel. Vyrušil mne pocit. Můj vlastní pocit. Vlastně to byla silmá ozvěna pocitu, který jsem  intenzivně vnímal před několika dny na jedné benzínové stanici, kde jsem se stal řízením osudu jakýmsi pozorovatelem zajímavé situace měni několika lidmi. Tenkrát to bylo skutečně velmi silné.

Záhy jsem pochopil, že ve chvíli, kdy jsem se uvolnil a svým vědomím vešel do onoho mystického stavu mezi bděním a sněním - nulového bodu mysli, vrátila se  fyzickým vědomím již dávno zapomenutá zkušenost, kterou jsem získal před několika dny. Bylo to neuvěřitelně zajímavé. Znovu jsem se přesvědčil o tom jak vysoce komplexní je podstata lidské bytosti.

Opět mi bylo připomenuto, jak extrémně vnímavé jsou buňky našeho těla a jak užasnou pamětí disponují. Naše tělo je náš posvátný chrám. Vyžaduje od naší Mysli a našeho Srdce veškerou pozornost. Schválně. Co myslíte? Kolikrát  za den si uvědomíte existenci svého těla pokud vás nic nebolí, nejste unaveni či neprovádíte pravidelnou hygienu?

Naše tělo je náš kamarád. Je to ten nejvěrnější přítel kterého máme. Vzájemný vztah mezi tělem a vědomím je ten nejhlubší který existuje. Trvá od prvních vteřin narození až do posledního úderu srdce na prahu smrti. Ve své podstatě jde ještě dál. Formuje se mnohém dřív než se narodíme. Odvěká zkušenost praví, že se vždy vyplatí pozorně naslouchat hlasu našeho těla, stejně tak jako ono naslouchá našim myšlenkám a pocitům v každé vteřině našeho života. Naše tělo je skutečným útočištěm i příležitostí. Je Darem v Lůně Života.