V duchu jsem si říkal: " No on tady snad usne". A taky, že jo. Za chvíli se již svým vědomím nacházel ve snovém světě. Věděl jsem, že nyní nemá absolutně žádný smysl se o cokoliv pokoušet. Lehl jsem si tedy taky a zavřel oči. Ani ne proto, že bych se chtěl opičit po Oxovi, ale svítilo mi do očí slunce. A tak jak jsem ležel, cítil jsem stále zřetelněji a zřetelněji pramínky zvláštních energií, které ke mne přitekaly z širokého dalekého okolí. Dotýkaly se mého těla. Velmi zřetelně jsem to cítil. Začal jsem být zvědavý. Bylo mi jasné, že se něco děje.
Zpočátku jsem podezříval Osxa, že mne jen tak zkouší a něco provádí. Ovšem v hloubi svého srdce jsem si byl jist tím, že za tím vězí zcela něco jiného. Bylo to přijemné. Hřejivé sluneční paprsky mne lechtaly po obličeji, tráva voněla. Bylo nádherné jaro a příroda se všude probouzela. Pak jsem najednou jakoby uvnitř svého Já uslyšel jakýsi šepot, nejdříve byl nezřetelný, ale stále sílil. Stejně tak, jako ona tajemná energie rozdělil se do mnoha různých hlasů. Vnímal jsem jak mne tyto hlasy začínají ovládat. Byly stále stále silnější.
Zpočátku má mysl bloudila po místech, která jsem jako dítě miloval. Rozpomínával jsem si na své prožitky. Viděl jsem sama sebe jako pozorovatel na všech těch místech mého dětství, které se nejakým způsobem spojovala s místem mého rodiště a ranného života. Iluze času i pro mé fyzické vědomí přestala existovat. Jako kdyby nějaká neznámá síla vytvořila energetcké přemostění mezi mnou ležícím v trávě na stráni a mými prožitky z různých fází mé historie.
Nevím kolik času uběhlo, ale hlas již nebyl tak přijemný. Začínal hřmět a doléhal na mne. Přesto jsem vůbec nerozuměl tomu co říká. Neznámé energie mne začaly po celém těle píchat až to bolelo. Zjistil jsem, že nedokáži pohnout tělem. Chtěl jsem dát nějak o sobě vědět, ale nedokázal jsem otevřít oči a natož vyslovit třeba jen jedno slovo. Těžce jsem oddychoval. Mou mysl zachvátila beznaděj.
V té chvíli jsem v místech těsně pod třetí čakrou ucítil prudkou bolest. Ta se ale prakticky ihned změnila ve vlny horka, které projížděly celým mým tělem. Sevření neznámé síly povolilo, dokázal jsem pohnout nějdříve rukami a pak i celým tělem. Otevřel jsem oči a nade mnou stál rozkročený Osxo a špičku své hole mi tlačil na jedno místo do podbřišku, přesně tam kde jsem nejdříve ucítil tu prudkou bolest.
Asi po minutě mi tolték sundal hul z těla. Naklonil se a podal mi láhev s vodou, abych se napil.
"Co to bylo?", vyblekotal jsem.
Osxo povytáhl obočí jako kdyby se nad mou otázkou bůh ví jak divil a pak se ušklíbl a řekl: "To byl duch tvého rodiště".
Nyní jsem zase povytáhl obočí já: "Cože?"
Osxo si ke mne přidřepl, zaťukal mi na čelo a pověděl: "Podívej příteli. Není náhoda, že tě sem tvoje nitro táhlo. A víš proč?" Zavrtěl jsem hlavou. "Protože se duch tvé inkarnace potřebuje usmířit s duchem tvého rodiště. O.K.?" Nyní jsem tomu přestával rozumět docela. Pablo si utrhl kus trávy a začal jí žvýkat v puse. Nakonec se nade mne naklonil ještě více a začal mi šeptat do ucha:
"Víš já o tom vím již nějaký ten den dozadu. Musel jsem tě nechat, aby jsi získal zkušenost "Prvního vědomého kontaktu". Nyní jsi připraven podstoupit rituál. Možná ten nejdůležitější ve tvém životě."
Teprve nyní jsem si uvědomil, že se slunce kloní povážlivě k západnímu obzoru. Od chvíle kdy jsme se rozložili na stráni muselo uběhnout několik hodin. Fíí-ha. Mírně se mi točila hlava.
"Dobře, ale já....". Osxo si položil prst na rty.
"Nyní se přesuneme na hřbitov", nezřetelně zašeptal a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.
(dokončení snad již příště)
partner Matrix 2001