E.T. & PŮVOD LIDSTVA

Po mnohá staletí byla biblická verze počátku lidské rasy mnohem srozumitelnější, jednoduše proto, že neexistovala žádná jiná možnost. Obsahovala příběhy o stvoření světa, rajské zahradě, Adamovi a Evě, Evině svedení Adama, jež vyvolalo Boží hněv a vyústilo v to, že byli vyhnáni z ráje. Toto blažené vysvětlení bylo, alespoň v předchozích stoletích, poměrně snadné udržovat, už jen proto, že se lidé neodvážili zpochybňovat biblické učení. Navíc, zejména ve středověku, by se jednalo o kacířství a pochybovači by byli k žádoucí změně názorů přivedeni násilím.

Nicméně, jak plynula desetiletí a staletí, pověry začaly ustupovat vzdělání, lidé mohli zpochybňovat tradiční učení, ale protože nedokázali přijít s lepším vysvětlením, museli přijmout daný stav, což trvalo až do příchodu Charlese Darwina. Narodil se v Shropshiru do zámožné rodiny, takže navštěvoval elitní soukromou školu, po níž následovalo studium medicíny na Edinburghské univerzitě. Tato volba povolání mu však nevyhovovala, proto se v roce 1827 zapsal na Cambridge se záměrem stát se anglikánským duchovním.

V Cambridge se Darwin setkal se dvěma muži, kteří se pro jeho kariéru stali stěžejními. Byli to Adam Sedgewick a John Henslow, jeden geolog, druhý přírodovědec. Od nich se Darwin naučil dovednostem a technikám pozorování, shromažďování a zpracování vzorků. Darwin absolvoval Cambridge v roce 1831 ve věku pouhých 22 let; následně byl vzat na palubu anglické průzkumné lodi HMS Beagle coby neplacený přírodovědec. Právě během této cesty se stalo, že se byl, v důsledku svých nálezů, nucen konfrontovat s domnělou moudrostí éry tzv. „katastrofické teorie“. Ta byla spolu s Biblí základním kamenem konvenční kreacionistické víry. Učila, že na Zemi žila celá řada stvoření, z nichž každé bylo zničeno náhlou katastrofou.

Fosílie objevené archeology představovaly pozůstatky tvorů zničených při předchozích katastrofách.

Posledním kataklyzmatem byla Noemova potopa, která zničila veškerý život kromě zvířat, jež byla na palubě archy, kam je Noe vzal na Boží příkaz. Všechny fosílie objevené archeology představovaly pozůstatky tvorů zničených při předchozích katastrofách. Z pohledu katastrofistů a kreacionistů byly všechny druhy stvořeny jednotlivě a byly neměnné. Když se Darwin vrátil do Anglie, začal zaznamenávat svá zjištění o proměnlivosti, což nakonec vyvrcholilo v 1859 jeho klíčovým dílem "On the Origin of Species by means of Natural Selection" (O vzniku druhů přírodním výběrem).

Tato práce doslova postavila konvence na hlavu; ani jeho pozdější práce, včetně "The Descent of Man" (O původu člověka), nevyvolaly stejně pobouřené reakce. Čistým výsledkem kontroverzí bylo vytvoření dvou odlišných myšlenkových škol; církevní „kreacionistické“ a sektářské „evolucionistické“. Nejprve byla jeho teorie rozsáhle odsouzena církví i vědeckou společností, ale poznenáhlu byla váhavě akceptována. Toto přijetí však nebylo celosvětové, zvláště ne v Americe, kde vedlo k soudním sporům, zejména v roce 1926 v Tennessee ke slavnému „Opičímu procesu“, který upoutal pozornost a podnítil představivost celého světa. Zastánci biblické kreacionistické tradice neváhali oslovit soud, aby zabránili vyučování evoluční teorie na školách. Evolucionistické pozice hájil slavný právník Clarence Darrow, který zvítězil, a zbytek už je historií. Postupem času, prostřednictvím vzdělávání i zdravého rozumu, si získala evoluce a přirozený výběr respekt. Jedno přijaté učení bylo nahrazeno jiným a konečně bylo dosaženo určité shody.

Pak se objevila další teorie a svou podstatou byla ještě znepokojivější než evoluce. Naznačovala, že nejsme dětmi této planety ani jsme se na ní nezačali vyvíjet, ale že naši předkové pocházeli z vesmíru. Tato teorie je stejně revoluční jako Darwinova evoluce, a v konečném důsledku je nepodstatné, zda bylo naší geneze dosaženo přírodními nebo umělými prostředky. Důležité je, že naši stvořitelé se nám museli geneticky podobat, jako se my podobáme lidoopům. V závislosti na tom, jak interpretujeme různá biblická tvrzení, zejména ta starozákonní, se zdá, že se zde objevují hojné zmínky o zasahování mimozemšťanů do procesu vzniku moderního člověka.

Církev, podle všeho, považuje Starý zákon za lehce rozpačitý, ovšem Nový zákon takových odkazů obsahuje daleko méně. Mějte na paměti, že Nový zákon byl vytvořen ze všech dostupných informací v podobě písemné i ústní tradice. Písemné zprávy byly zaznamenány v hebrejštině, řečtině a latině. Nový zákon prošel několika revizemi, první zaznamenanou byla ta, když část evangelia svatého Marka nevyhovovala názorům biskupa Klementa Alexandrijského, který v textu evangelia změnil odkazy na Lazarovo vzkříšení.

Církev, podle všeho, považuje Starý zákon za lehce rozpačitý.

Je zaznamenáno, jak řekl: „Dokonce i kdyby snad řekli něco pravdivého, ten, kdo miluje pravdu, by s nimi neměl souhlasit... Neboť ne všechny pravdy mají být řečeny všem.“ Umění ovlivňování veřejného mínění bylo zjevně známé už tehdy. Tento postoj, i když znepokojivý, by nás neměl příliš překvapovat. Po mnohá staletí jediní lidé se skutečným vzděláním sloužili církvi a z jejich pohledu to bylo zcela v pořádku, protože vědění znamená moc.

Široká veřejnost byla držena na uzdě tím, že byla krmena jakoukoli verzí „pravdy“, která byla považována za vhodnou, což se ostatně děje dodnes. Jak to vypadá, můžeme tedy bezpečně předpokládat, že odkazy na nehmotné anomálie ve Starém zákoně existují proto, že první cenzoři nerozuměli tomu, co znamenají, nebo je vnímali jako pohrůžku namířenou k současnému stavu. Řada důkazů existuje v knize Genesis, svitky od Mrtvého moře i Kniha Henochova naznačují genetické manipulace s ranými hominidy. V Genesis 6 se uvádí: „Synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty rodily Nefilimy.“ Kdo nebo co byli tito „synové božští“, pokud to nebyli andělé, tak co to bylo?

Pocházíme tedy z rasy mimozemšťanů, z „nebešťanů“, o nichž se hovoří ve starodávných tradicích mnoha kultur, včetně Mayů? Bylo také řečeno:

„Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo, a na zemi vznikali Nefilimové za oněch dnech dnů a ještě i potom. Když synové božští vcházeli k lidským dcerám, ty jim rodily děti. Ty se staly bohatýry dávnověku, muži pověstnými.“

Tento text je zcela v rozporu s tradičními kreacionistickými naukami, které vůbec nezmiňují Nefilimy, neboli Syny Boží, ve skutečnosti zde neexistuje žádná podobnost s tímto důkazem. Příběh Adama a Evy nám říká, že Bůh vzal hrst prachu a vytvořil prvního muže Adama. Z Adamova boku vzal jedno žebro a najednou tu máme Evu. Zda to interpretujete jako klonování a genetickou manipulaci, či ne, to pro naše účely není důležité. Zajímavé je i jednoznačné prohlášení:

„A ještě i potom.“

Na základě tohoto jasného tvrzení je třeba předpokládat, že Nefilimové byli na zemi po dlouhou dobu. I když je to překvapivé, více nás zajímá, kdy se to stalo? Biskup Ussher stanoví datum stvoření zcela přesně, bylo to 23. října 4004 př. n. l., kreacionisté jej stanovují na 10 000 př. n. l. a některé židovské zdroje se mírně liší, nejnovější jej umisťují v roce 3760 př. n. l. Podle všech těchto zpráv jsme se my i celé stvoření objevili po šesti dnech Boží práce, pravděpodobně jako Jeho obraz a vypadali jsme stejně jako dnes. Z toho můžeme vyvodit, že Bůh tedy vypadá jako my, nebo ne-li Bůh, pak náš stvořitel.

Příběh Adama a Evy nám říká, že Bůh vzal hrst prachu a vytvořil prvního člověka.

Má-li být akceptována biblická verze, pak před těmito daty nebylo nic, vůbec nic, vakuum (podle Písma byla všude prázdnota). Nyní vyhlížíme naprosto stejně jako v okamžiku stvoření; nedošlo k žádné evoluci, žádné změně. Toto učení bylo překvapivě přijímáno, dokud to Darwinova teorie evoluce a přirozeného výběru nezměnila a neposunula datum našeho původu o přibližně 300 000 let zpět. Během tisíciletí jsme se vyvinuli z lidoopů, přes neandertálského člověka (pojmenovaného po kostře nalezené v údolí Neandertal v Německu).

Evoluční proces pokračoval přes Homo Erectus, poté Homo Sapiens a nakonec kulminoval v člověku kromaňonském. Je zajímavé poznamenat, že neandertálský muž měl mozek alespoň stejně veliký a v mnoha případech i větší, než máme my. Velikost mozku zjevně není zárukou přežití. Toto představuje pohodlné vysvětlení, které úhledně svazuje volné konce. Co však nepřináší, je vysvětlení, proč se u Homo Erectus relativně rychle vyvinul větší mozek (a to o 50%), schopnost používat jazyk a proč měl moderní anatomickou strukturu. Zdá se, že toho bylo dosaženo v mnohem kratším časovém měřítku, než by odpovídalo normálnímu vývoji, muselo tedy dojít k nějaké intervenci.

Jakou formu tato intervence měla? Nejprve se zdá, že existují dvě možnosti, na jedné straně zde máme padlé anděly, na druhé straně existuje přímá manipulace mimozemšťany, ale možná tyto zprávy zachycují stejnou událost popsanou z různých perspektiv. Kniha Henochova nám říká, že 200 andělů, známých také jako „strážci“, se vzbouřilo proti nebeským zákonům, které od nich vyžadovaly, aby lidské bytosti přijali jako sobě rovné. Poté, co byli násilně vyhnáni nebo Nebe opustili dobrovolně, strážci si našli „manželky“ mezi lidskými ženami.

Jejich potomci byli „Nefilimové“. Podle uznávaného židovského badatele a spisovatele Zecharia Sitchina znamená výraz „Nefilim“ v hebrejštině „ty, kteří padli“. To se zase překládá do řečtiny jako „Giganti“; což nám může připomenout biblickou citaci „v té době existovali obři“? Tito padlí andělé, kdo to byli? Nápadné svou nepřítomností je jméno Lucifer (Světlonoš), tento zvláštní název pro Pána pekel, ztělesnění zla a bezbožnosti, se vždy zdál podivně nevhodný, což působilo zcela nesprávným dojmem. V tomto příběhu byl onen vůdce známý jako Shemyaza, jeho pobočníci se jmenovali Azazel, Penemue a Kasdeja. Tito padlí andělé jsou zmocněni, aby nás učili různým dovednostem.

Je zajímavé poznamenat, že neandertálský člověk měl mozek alespoň stejně veliký, ne-li větší, než máme my.

Jednalo se o práci s kovy, základní chemii a použití kosmetiky. Výuka těchto dovedností vyvolává velmi nepříjemnou otázku. Proč by andělé, tato éterická stvoření, potřebovali podobné dovednosti, jako jsou tyto, k čemu by je mohli využívat? Samozřejmě to nebyli andělé ani jiné duchovní bytosti. Spíše mají všechny atributy vysoce rozvinuté mimozemské rasy, ať už se tím baví, nebo předávají jakékoli znalosti, o nichž se domnívají, že je primitivnější lidé mohou absorbovat. Lidé, kteří tyto události zaznamenali, neměli takovou slovní zásobu, která by adekvátně popisovala, čeho byli svědky.

Není divu, že příslušníci pokročilejší rasy se zjevnou schopností „sestoupit z nebe“ byli interpretováni jako bohové či andělé. Mezitím začal potomek „padlých“ Nefilimů zabíjet a jíst lidi. V řadě knih pozdější badatel a spisovatel Zecharia Sitchin překládá teorii, že na tom není nic nebeského, jsme potomky mimozemšťanů. Podle něj jsme produkty genetické manipulace rasou známou jako „Annunaki“ (přesně - Anunnaki Nephilim, pozn. J.CH.). Tvrdí, že se toto slovo překládá jako „ti, kdož padli z nebe na zem“. Dále uvádí, že existuje dvanáctá planeta „Nibiru“, která se nachází v dosahu Země každých 3600 let.

Technologická úroveň této rasy, když sem poprvé přišla, nebyla tak daleko od naší vlastní, jakou máme právě nyní. Vychází z biblických popisů vozů, které se vyznačují řevem a dštěním plamenů. Zdá se, že se podobají tomu, co vytvořila naše technologie, pokud jde o kosmické lodě, které nás dopravily na Měsíc či prováděly experimentální cesty kolem i mimo sluneční soustavu. Pravděpodobně by vědecký pokrok této rasy byl i nyní kus před námi a bylo by arogantní předpokládat, že naše schopnost jej pochopit je o nyní něco lepší, než byla u našich předků.

Sitchin prohlašuje, že naše technologie se každých 3600 let změnila, což se časově shoduje se vstupem této tajemné planety „Nibiru“ do naší sluneční soustavy a s kontaktem s jejími obyvateli. Jednou fascinující společnou linkou procházející všemi těmito teoriemi a názory je, že všechny ukazují totéž. Byli jsme navštíveni na úsvitu naší historie rasou, která nebyla z tohoto světa. Má různá jména, stejně jako jsou různé výsledky jejího genetického vměšování. Padlí andělé, Annunaki, Nefilimové, Elohim a Titánové, to vše je tímtéž. Jediný rozdíl je v pohledu a úrovni technologie pozorovatelů. V konečném součtu nezáleží na tom, jak se jim říká. Jsme jejich potomky, jejich dětmi a možná se s nimi jako s rodiči jednoho dne setkáme, a kdo ví, možná se tak už děje.