DROPA, DZOPA, DROPAS, DROPAI.....(1)

Objev

Čínský profesor archeologie Chi Pu Tei, pracující na „Pekingské Univerzitě“ se v roce 1938 odebral se svými studenty na vědeckou výpravu, aby prozkoumal řadu jeskyní v pohoří Bayan Kara Ula v himalájském horském regionu poblíž oblasti Qinghai. Existoval předpoklad, že jeskyně byly uměle vytesané do přirozeného systému tunelů a podzemních jeskyní. Stěny byly pokryté skelnou glazurou, jako kdyby byly obrovským žárem doslova vypáleny do skalního podloží. Členové expedice prý v těchto prostorách nalezli mnoho řad úhledných hrobek, ve kterých byly uloženy malé kostry o délce asi 138 cm. Kostry disponovaly neobvykle velkou hlavou a na druhou stranu, malým, tenkým a křehkým tělem. Účastníci expedice se nakonec shodli v tom, že se jedná o ostatky neznámého druhu horské gorily.

Profesor Chi Pu Tei, ale okamžitě zareagoval:

„Cožpak někdy někdo slyšel o tom, že by se opice pochovávaly do hrobek“?

V hrobech se nenacházely žádné epitafy, ale místo toho stovky asi 30 cm širokých kamenných disků – později nazývaných „Dropa Stones“ – v každém z nich v samém středu se nacházel otvor o průměru 20 mm. Na ploše každého kamenného disku se nacházely dvě jemné drážky, které se ve formě spirály stáčely od okraje k otvoru ve středu. Tento prvek v jistém ohledu hodně připomínal tzv. „Disk Phaistos“. Disky byly zadokumentovány společně s dalšími nálezy, které expedice uskutečnila. Poté byly uloženy v prostorách „Pekingské Univerzity“. Během následujících 20-ti let proběhlo několik neúspěšných pokusů o dešifrování. Až v roce 1958 byly disky důkladně prozkoumány dr. Tsum Um Niumem z Pekingu, který dospěl k závěru, že každá drážka na ploše se ve skutečnosti sestávala z řady malých hieroglyfů neznámého vzoru a původu. Řady hieroglyfů byly tak malé, že aby byly dobře patrné, bylo zapotřebí zvětšovací sklo. Mnoho z hieroglyfů bylo erozí opotřebováno. Když dr. Tsum dešifroval symboly, počal se před ním odvíjet příběh havarijní