Dr. T. LOBSANG RAMPA - ANALÝZA OSOBNOSTI, ANEB TIBETSKÝ LÁMA ČI NIKOLIV ? (1)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

27.02.2006 Esoterika

       Každého alespoň trochu informovaného člověka, který se zaobírá esoterikovu jistě oslovil materiál člověka, který se prezentuje jako Dr. T. Lobsang Rampa. Okolo této osoby se zanedlouho i u nás rozvířila hladina různorodých názorů. Jedni ho obdivovali a obdivují a druzí hovoří o podvodníkovi a člověku, který využil nálady společnosti a vydělal ohromné množství finančních prostředků údajně na vymyšlených příbězích svého života, které postupně ve svých spisech zveřejnil. Já osobně mám v této věci jasno. Nezajímá mne ani tak kdo byl Rampa a nezajímá mne stejným způsobem zda to co napsal jsou skutečné příběhy a nebo fikce. To co mne zajímá je dopad, účinek a efekt ve společnosti. To mne zajímá. A ten je fascinující. Rampa svých dílem dokázal neuvěřitelným způsobem především západnímu typu člověka a způsobu jeho myšlení přiblížit Tibet. Tibet jako geografické území, Tibet jako úžasnou kulturu s obrovským duchovním dědictvím. Lobsang Rampa ve svých spisech u mnoha hledajících vybudil tolik žádoucí inspiraci a pod vlivem jeho materiálu mnoho z nich skutečně Tibet navštívilo. Jsem hluboce přesvědčen, že Rampa udělal pro Tibet a duchovní rozvoj každého hledajícího daleko více než kterýkoliv jeho kritik. To je můj osobní názor? Věřím, že následující velmi kvalitní materiál, bude přínosem pro všechny hledající na na stránkách Matrixu.  

 

Statistiky a propaganda

            V lednu roku 1981 zemřeli ve vyhnanství dvě prominentní osobnosti tibetského původu. Amala, čili "Matka Národa", která zemřela po dlouhé nemoci v Dharamsale v Indii. Tato výjimečná žena porodila celkem 16 dětí z nichž se nejvíce proslavil její syn, Jeho Svátost čtrnáctý Dalai Lama. Jejím dalším dvěma synům byl přiznán titul "tulkus" což znamená reinkarnovaný láma vysokého stupně zasvěcení. Amala jež žila v exilu byla milována celým tibetským národem a všichni velmi truchlili nad jejím odchodem.       

     V ten samý čas na oddělení intenzivní péče nemocnice "Foothills" v Calgary, Kanada dodýchal slavný autor a mystik známý jako Tuesday Lobsang Rampa po mnoha desetiletích zápasu se špatným zdravím. Jeho 19 knih o Tibetu a okultním umění se prodávalo po celém světě v milionových nákladech. Příznivci díla tohoto muže se nacházeli na šesti kontinentech našeho světa. Přes jeho slávu ovšem nebyly zaznamenány nějaké pocty či velebení ze strany tibetského národa. Zemřel nepovšimnutý těmi, které sám tak miloval a pro které pracoval.       

      Lobsang Rampa byl Angličan s devonshirským, který o sobě neustále tvrdil, že je vysoce iniciovaný tibetský láma. Mimo jiné sdělil, že v roce 1949 se jeho Duch (Vyšší Já) vtělilo do těla Cyrila Hoskina (nar. v roce 1911) proto aby mohl vykonat své životní poslání. Je zajímavé, že již rok před tím tedy v roce 1948, si na základě vnitřního vnuknutí Hoskin změnil své příjmení na Dr. Carl KuanSuo. Toto přijmení bylo později zkráceno na Kuan. Ve svém díle Rampovi vzpomínky na Tibet a Čínu včetně hluboké znalosti okultních věd a doslova odzbrojující upřímností velmi na čtenáře zapůsobilo. Ti pak neměli problém přijmout hodnověrnost tohoto materiálu.       

      Na druhé straně se našli Rampovi kritici, kteří tvrdili, že tento muž je cornwallský syn instalatéra a jmenuje se Cyril Hoskin. Ti samí jedinci tvrdě kritizovali Rampovo první dílo, knihu o Tibetu která vyšla pod názvem "Třetí oko" s tím, že informace v ní uvedené jsou ukázkou jednoho z největších literárních podvodů v naší moderní době. Kritici kontaktovali mnoho tibetských a celkově orientálních učenců, mnoho zástupců médií a členů tibetské komunity v exilu zahrnujícímnoho slavných osobností.        "Třetí oko" vyšlo v roce 1956 jako autobiografie mladého tibetského šlechtice Thuesday Lobsang Rampa, který byl vyslán na studia ve věku sedmi let do lékařské lámaserie.

     V Čokpori se studovalo lékařství, náboženství, bojová umění a klasické esoterické vědy. Obrovské duševní energie byli u něho uvolněné speciální operací, která se nazývá "otevření třetího oka". Patronem Rampy byl třináctý Dalai Lama. Lobsang zveřejnil velké množství neuvěřitelných informací a skutečností (mimozemské mumie, yetti atd.). Přes velmi intenzivní nátlak kritiku se pustil do saní dalších dílů Tibetské ságy. Po Lobsangově smrti bylo jeho literární dílo velmi zdiskreditováno a dostalo se dokonce do Guinnessovi knihy v rámci sekce literární podvody a padělky kde zabralo celou jednu stránku.      

     Internet seskupil za poslední dobu mnoho loajálních čtenářů Lobsanga Rampy, kteří těží z jeho výuky mystických umění. Nové Milénium postupně odhaluje silný vliv tohoto myslitele i v takových oblastech netradičních filozofických disciplín jakým je ufologie, astrální projekce, aura fotografie, alternativní historie a další. Ironicky tak nevíce kritizovaná první kniha "Třetí oko" zůstane nejpopulárnější ze všech devatenácti realizovaných spisů.      

    Osobní heslo Lobsanga Rampy bylo: "Zapálil jsem svíčku". Vzpomínkou k 50. výročí vzniku publikace "Třetí oko" vzplanulo v loňském roce po celém světě miliony svíček. Jak jsem již naznačil v úvodu, stále více a více lidí si uvědomuje, že skutečná Rampova totožnost je vedlejší záležitostí. Důležité jsou znalosti, které jeho knihy předávají svým čtenářům a které žijí dál.  

 

Charakter Lobsanga Rampy

      

      Lobsang byl velmi zajímavý muž s neobyčejnými vlastnostmi. V jistých ohledech ta byla velmi rozporuplná bytost. Byl celibátním mnichem a přitom měl velmi oddanou manželku, člověk jež nade vše ctil soukromí ale který na druhé straně rozsáhle dokázal psát o svém životě. Člověk s tibetskou Duší, který ale neměl žádný kontakt s tibetskou komunitou a buddhista, který na straně druhé vykonával celou řadu západních okultních umění.       

      Rampa měl velmi špatné zdraví. Prodělal infarkt myokardu, trpěl cukrovkou, artritidou a paraplegií, kterou zdědil od svého hostitele. Velmi rychle mu odcházel sluch v důsledku válečných zranění a s věkem pochopitelně postupně slábl i zrak. I když by se mohlo zdát, že s postupem věku se z něho stal nevrlý muž, pravdou je opak. Nikdy neztratil svůj smysl pro humor a velmi břitký humor.      

     Podle lidí, kteří ho dobře znali byl Rampa velmi ušlechtilý člověk s pramalým zájmem o materiální majetek. Po mnoho let poskytoval barevné televize přistěhovalcům a nebo zakoupil kolečkové křeslo zraněnému policistovi či nábytek novomanželům. Jeho přátelé a známí velmi často dostávali různé dárky a dary, které nemohli odmítnout aniž by hostitele neurazili. Během svého života odpověděl na mnoho tisíců dopisů. Měl skutečně upřímnou touhu předat lidem své poznání a zkušenosti.      

     Na druhou stranu dokázal Rampa ukázat i část své vzteklé povahy a netrpělivost především k sobeckým a povrchním lidem. Neměl rád, když si z něho někdo tropil blázny. Po letech si dokázal znepřátelit feministky, dospívající děti, katolíky, západní doktory, komunisty a tibetskou vládu v exilu. Nicméně jeho největší zloba padala na vrub novinářům a literárním kritikům, kterými pohrdal.      

     Nepochybně na podkladě skutečných událostí můžeme konstatovat, že byl velmi nadaným jasnovidcem. Byl schopen vidět bez námahy auru, předpovídat budoucnost a posoudit charakter osoby s velikou přesností. Dokázal používat křišťálovou kouli, sestavovat horoskopy atd. Jeho znalost západního a východního okultismu byla úžasná. Velmi zajímavým charakteristickým rysem byla jeho schopnost komunikovat telepaticky s kočkami jak dosvědčil jeho francouzský vydavatel Alain Stanke.      

     Pojďme se ale na Rampovu osobnost podívat v širších souvislostech. Mimo talentu literárního a psychických schopností byl velmi nadšeným fotografem, byl vynikajícím technikem a hovořilo se o něm, že dokázal opravit snad jakýkoliv mechanický problém. Navzdory svému slabému zraky a artritických rukou dokázal vytvořit fantastické miniatury vlaků a aut. Byl velmi nadšeným radioamatérem. Zřejmou skutečností je fakt, že Lobsang Rampa byl přátelský, ale velmi rezervovaný muž, který se tak trochu izoloval v důsledků svého špatného zdraví a mediálnímu obtěžování. Hlavně poté co by připoután na kolečkové křeslo se velmi zřídka objevoval na veřejnosti. Nikdy se neúčastnil skupinových duchovních aktivit a nebo přednášek jelikož bytostně věřil, že člověk může duchovně růst i když bude studovat a přemýšlet o samotě.      

     Rampa se obával médií, obvinění z mystifikace a obtěžování. Během celé své dráhy spisovatele dovolil pouze třem novinářům, aby poskytly nějaké dotazy jemu a nebo jeho manželce. První z nich ho navštívil v roce 1958 ve chvíli kdy byl nemocný s trombózou. Výsledný článek byl tak urážející jeho osobu, že byl nucen ještě nemocný vstát z lůžka a obhajovat se předložením celé řady objektivním důkazů. V roce 1965 byl velmi drzým způsobem atakován novinářem během rozhovoru. Ten sice dokončil, ale zařekl se, že od té chvíle nebude nikdy mluvit k tisku. Nicméně nakonec přece jen svolil svému dlouholetému příteli, literárnímu agentovi a vydavateli Alainu Stankemu k rozhovoru, i když sebe sama chránil tím, že celé interview zveřejnil ve své knížce "Světlo svíčky" (1974).

      Bohužel jeho odmítavé stanovisko směrem k médiím pouze přikládalo polínka k plamenům domněnek.       

     Rampa byl oddaný a loajální manžel své manželky Sarah, které byla bytostně přesvědčena o tom, že její manžel je skutečně inkarnovaný tibetský Mistr. Byl velmi milujícím a laskavým otcem své adoptovaný dceři Sheelagh, stejně jako k jeho milované siamské kočce. Ve svým knihách velmi často zmiňoval své rodinné přátele jakým byli Hy Mendelsohn, John Bigras, John Henderson, Valeria Sorock, paní O´Grady, Pat Loftus a další. Ve svých knihách věnoval Rampa také velmi mnoho prostoru odpovědím na otáky celé řady čtenářů. Neustále se na světovém foru snažil podporovat tibetskou věc, i když nikdy neobdržel potvrzení od tibetského společenství.      

     Naštěstí nikdy neztratil svůj optimismus a víru. Věřil, že byl poslán na západ aby vyvinul speciální aura kameru a jistých druh diagnostického přístroji, který by velmi pomohl ve zdravotnictví. Jeho druhotný účel mise měl odhalit esoterické dědictví Tibetu směrem na západ (možná právě proto ona diskvalifikace ze strany tibetské enklávy). I když svůj úkol nedotáhl do konce přece se mu podařilo informovat svět a upoutat pozornost směrem na Tibet.

-pokračování-


(c) Karen Muton

(c) Jaroslav Chvátal

Zdroj: Nexus

Další díly