DILATACE ČASOVÉ OSY (4)

USA, NEVADA (lokalita Fisher Canyon) – 200 milionů let stará fosilizovaná podešev bot

Další vážně podivný objekt byl objeven v roce 1917 a jeho věk se odhaduje na ohromujících 200 milionů let. Mikroskopická analýza jasně ukázala, že tento druh fosilie vypadá jako velmi dobře vypracovaný otisk kusu kůže na boty, které byly ručně šité a které s největší pravděpodobností nosil člověk. Na níže uvedených foto, lze poměrně dobře rozpoznat stehy švů a v jedné části podešve je dokonce vidět dvojitý šev. Kontroverzní nález učinil v lednu 1917 Albert E. Knapp a John T. Reid – dva zaměstnanci těžební společnosti v Nevadě.

V článku na webových stránkách „creationism.org“ lze nalézt dopis, který napsal Albert Knapp 15. ledna 1917:

„Když jsem se dozvěděl o onom kopci, vypravil jsem se tam a zjistil jsem, že fosilie volně leží na vršku některých uvolněných kamenů. Zvedl jsem ji a následně použil k dalšímu výzkumu. Postupně jsem dospěl k přesvědčení, že jde o velmi specifickou starověkou podrážku bot, která se uvolnila ze zadní části boty a nějakým mne neznámým způsobem se dostala do vápencového ložiska. Je to absolutně nepochopitelné, neboť tyto vápencová ložiska pochází z období triasu“.

Dne 19. března 1922 vyšel v „New York Times“ článek obsahující přesvědčení, že tato bota pravděpodobně patřila 10-ti až 12-ti letému chlapci (a proč ne děvčeti? - jak přišli na chlapce to opravdu nevím). Podešev byla stále hladka a jevila se čerstvě opracovaná. Na jednom místě je patrný dvojitý šev, ale přední část této fosilie se nikdy nenašla. Zdálo se, že kůže byla zevnitř o něco silnější a mírně se odlupovala. Oddělená podešev byla několik milimetrů silná a jevila se stále velmi symetrická. Problém ovšem spočívá v tom, že stáří této fosílie je odhadováno na mnoho milionů let, neboť vápencová vrstva, uvnitř které se objekt nacházel, zcela evidentně pochází z období triasu, tedy z období před 220 miliony lety.

Další zajímavou informaci vztahující se k tomuto nálezu můžeme vysledovat v knize badatele Alfreda Wattersona McCanna, která se jmenuje „Bůh nebo gorila?“. Autor v ní tvrdí, že „Rockefellerův institut“ vytvořil mikroskopické fotografie fosilizovaného otisku a nebylo pochyb o tom, že můžeme vidět dvě řady švů několik milimetrů od sebe se stovkami stehů. Použité vlákno bylo mnohem tenčí než to, které bylo používáno v době nálezu. Ovšem z důvodů, které jsou nám všem notoricky známé, nebyl žádný z vyhotovených záběrů zveřejněn včetně místa, kde byl nález přechováván, poté co ho Albert E. Knapp předal patřičným úřadům.

USA, OKLAHOMA (lokalita uhelného dolu ve Wilburtonu) – 300 milionů let stará železná nádoba

Již dříve, v roce 1912, byl objeven jiný artefakt, a to ve vrstvě uhlí. Na začátku tohoto příběhu stál zaměstnanec energetické společnosti Frank J. Kennard, který mimoděk během práce rozbil velký kus uhlí, přičemž uvnitř objevil železný artefakt zřetelně umělého formátu. Ložisko uhlí, ze kterého nález pocházel bylo lokalizováno v americké Oklahomě. Podle geologů předmět pocházel z období před 321 miliony lety. Objekt je 14 centimetrů široký, 16,5 centimetrů dlouhý a 12 centimetrů vysoký. Zde je výtah z dopisu nálezce objektu – Franka Kennarda.  V „Creation Evidence Museum“ v Texasu, se nachází jeho kopie:

„Sulphur Springs, Arkansas, 27. listopadu 1948. V době, kdy jsem pracoval v „Electricity Company“ v Thomasu, Oklahoma (rok 1912), jsem jednoho dne narazil na velký kus uhlí, který byl příliš robustní na to, aby hořel. Udeřil jsem do něho kladivem a z rozdrcené směsi vypadla kovová nádoba. Když se to stálo, stál vedle mne ještě další kolega – Jim Stull a viděl přesně to samé, co já. Později jsme společně pátrali odkud by dotyčný kus uhlí, ve kterém jsme objevili neznámý artefakt, pochází. Nakonec se nám to i podařilo. Byl to uhelný důl ve Wilburtonu v Oklahomě.“

Takové umělé předměty nalezené ve starověkých či pravěkých vrstvách geologických sedimentů nemá z vědeckého (ale i z objektivního badatelského hlediska) moc valnou hodnotu, ledaže by byla k dispozici přesná dokumentace vztahující se k vykopávce a přesnému místu nálezu. Tento objekt je v podstatě kovovým kelímkem, který mohl být vyroben kovářem. Ovšem v tomto případě pro takové tvrzení neexistují žádné důkazy. Je také možné, že ho tam dříve ztratil nějaký horník, ale jak by se takový objekt dostal do nitra velkého kusu uhlí z dob před 300 miliony lety? Ovšem na druhou stranu je třeba objektivně uvést, že nemáme v ruce žádný objektivní důkaz toho, že se ona železná nádobka nepovalovala někde volně uvnitř hromady uhlí na pozemku společnosti „Electricity Company“ v Thomasu. Zjistil jsem, že artefakt v současné době má ve svém vlastnictví Carl Edward Baugh - zakladatel a zároveň i ředitel „Creation Evidence Museum“.

-pokračování-