DILATACE ČASOVÉ OSY (2)

MASSACHUSETTS – 600 milionů let starý umělecký objekt, „hrnec z Dorchesteru“

Dorchester's Pot je kovová váza, jež byla ve dvou kusech nalezena 19. května 1852 v lokalitě Hill House, Dorchester, Massachusetts záhy po odstřelu jedné ze skal. V roce 1852 vyšla v listu „Scientific American“ zajímavá novinová zpráva. Oba kusy byly nalezeny po odstřelu skály. Původně se totiž nacházely téměř 5 metrů hluboko pod zemským povrchem a nebylo pochyb, že se jedná o „umělý artefakt“. Byl pevně sevřen Roxburyho skalním konglomerátem, jehož stáří je datováno na údobí mezi 570 až 593 miliony let!!

Zvonovitý tvar nalezeného předmětu dosahoval výšky 11,5 cm, průměr v dolní části 16,5 cm a průměr v horní části u hrdla 6,4 centimetrů. Hmota byla tvořená slitinou zinku a stříbra. Po obvodu bylo patrno celkem šest vyobrazení květin. Linie vyobrazení byla vykládaná čistým stříbrem. Ve spodní části bylo patrné vyobrazení věnce, které bylo také vyloženo čistým stříbrem. Během následného výzkumu botanici zjistili, že druhy rostlin, jež byly patrné na vyobrazení zmizely z povrchu zemského minimálně před 100 000 lety.

V původní zprávě z roku 1852 se také psalo, že dr. J.V.C. Smith, který se právě vrátil z cest po Orientu, byl předním odborníkem na podobné druhy artefaktů. Svého času studoval stovky historických nádob nalezených na území Spojených států, ale nikdy s ničím podobným dosud nesetkal. V následujících letech předmětný artefakt upadl v zapomnění. Až v roce 1919 se na pultech knihkupectví objevila publikace Charlese Forda – „Kniha zatracených“. Její obsah byl věnován studiu podivných anomálií. Mezi nimi se objevil i artefakt z Dorchesteru.

Ford se zmiňuje o tom, že k předmětné věci objevil ještě jiný a podrobnější novinový článek, jenž byl publikován 26. května 1852 v bostonských novinách „Boston Transcript". V něm jsou uvedeny další velmi zajímavé podrobnosti. Tak například v horní části v místě hrdla byla malá perforace. Ve spodní části artefaktu se nacházela větší díra, která byla vyplněna olovem (prošla procesem pájení!!). Vnitřek nádoby byl značně zrezivělý, ovšem vnější strana byla veskrze hladkého charakteru bez přítomnosti jakékoliv rzi.

Rytiny a gravírování muselo být vyhotoveno velmi zručným umělcem. Na konci avízovaného článku bylo uvedeno, že objekt si prohlédlo více jak 300 lidí (tedy od doby nálezu do doby, než vyšel avízovaný článek – 7 dní), včetně mnoha vědců. Je evidentní, že o nález byl enormní zájem, jam ze strany veřejnosti, tak i ze strany vědecké obce. Příběh měl pokračovat po 125-ti letech a to ve chvíli, když byla vydána kniha poměrně známého výzkumníka Brada Steigera, která vyšla pod názvem „Světy před tím našim“. V uvedené publikaci Steiger uvádí, že je v kontaktu s člověkem, který tvrdil, že avízovaný artefakt vlastnil.

Šlo o jakéhosi Miltona R. Swansona, který sdělil že „hrnec z Dorchesteru“ byl krátce po jeho objevení předán Harvard College a brzy byl veřejně zapomenut a místopředseda, který tam tehdy pracoval vzal v jisté chvíli předmět k sobě domů a později ho velmi výhodně prodal. Swanson také uvedl, že objekt v průběhu dvou let prošel řadou testů v „Muzeu výtvarných umění“ v Bostonu, ale nikdo nedokázal určit jeho stáři, anebo za jakým účelem byl používán. Nebo lépe řečeno, odmítli k této záležitosti sdělit jakékoliv podrobnosti, neboť nechtěli ze sebe udělat blázna. Swanson zemřel v roce 2005 a od této chvíle je artefakt opět nezvěstný.

Michael Cremo - vědec, který se specializuje na záhadné starověké a pravěké artefakty, říká, že existence této věci dokazuje, že metalurgové a kováři na území Spojených států existovali již před 600-ti miliony lety!! Byl také jedním z prvních, který tvrdil, že „Smithsonianův ústav“ je instituce plná velmi zvláštních, kontroverzních nálezů z celé Ameriky. Proč mají potřebu všechny tyto nálezy před veřejností skrývat?  Pevně věřím, že odpovědět si na tuto otázku dokážete sami. 

SKOTSKO (GLASGOW) – 100 milionů let stará kovového vrtáku uvnitř uhelného sedimentu

Během 19. století došlo k mnoha neobvyklým objevům tohoto typu. Velmi mne zaujal nález kovového vrtáku uvnitř 56 centimetrů velkého kousku uhlí v uhelném ložisku poblíž skotského Glasgow. Pokud vím, tak tento nález byl poprvé zmíněn ve „Sborníku společnosti antikvářů Skotska“ ve zprávě o činnosti skotských archeologů z roku 1883. Uhelná sloj, ve které byl artefakt nalezen je miliony let stará. Tato specifická uhelná vrstva byla nalezena během výstavby silnice, a to za okolností, které byly sami o sobě velmi banálního charakteru.

Celé to odstartoval muž jménem Robert Lindsay jr. když chytil kus uhlí a nechtěně ho zlomil. V tomto okamžiku objevil v jeho středu malý kovový předmět, který očividně připomínal vrták. Překvapení nebralo meze, takže o několik minut později se s nálezem pochlubil svým kolegům na pracovišti. Ti to konec konců později dosvědčili. Ovšem nikdo z nich nedokázal vysvětlit, jak se tato věc mohla dostat do nitra bezmála půlmetrového kusu uhlí, které se utvářelo před miliony let. V tu dobu dle stávajícího stále převládajícího světonázoru nemohla po povrchu této planety chodit lidská bytost. Navíc se nad uhelnou slojí nacházela silná, kompaktní vrstva horniny. Takže klíčová otázka zní:

„Jak se tento vrták mohl dostat do uhlí?“

Pokud budeme v našich úvahách pokračovat, dříve či později si uvědomíme, že onen artefakt musel být uložen v organické hmotě ještě před tím, než zkondenzovala v uhlí. Artefakt byl objeven 13. prosince 1852. Hladinu pozornosti kolem tohoto podivného nálezu rozvířil John Buchanan ze „Skotské společnosti pro starověká studia“. Buchannan se přiznal k tomu, že souhlasil s tehdy všeobecně přijímaným geologickým názorem, že uhlí se muselo tvořit dlouho před objevením moderního člověka.

Prostě si nedokázal představit, jak tento jedinečný umělý nástroj se dostal do uhelné sloje. Jediné důvěryhodné vysvětlení by bylo, že vrták uvízl v zemi během nějakého předchozího vrtání uhlí. Buchananova zpráva říká, že nikde neexistuje žádný důkaz o tom, že v místě bylo prováděno vrtání, nebo nějaká ražba. Lindsay již před tím tvrdil, že vrták byl uvnitř kusu uhlí a nikde okolo nebylo sebemenší viditelné stopy po vrtání.

UKRAJINA (DONĚCK) – 300 milionů let kolo od vojenského vozu v uhelné sloji

A opět se vracíme hluboko pod zem do uhelného dolu. Existuje mnoho zpráv od horníků, případně od dalších očitých svědků, o nichž bohužel neexistují žádná konkrétní vyšetřování. Mnoho z těchto nálezů bylo buď okamžitě utajeno, zničeno, nebo jednoduše znovu pohřbeno. Existují osvědčené záznamy o skrývání takových nálezů a zdá se, že pro takové chování existují různé motivy. Jeden z mála případů, kdy něco takového našel člověk, který si byl všech těchto skutečností vědom, se objevil nedaleko ukrajinského města Doněck.

Pod Doněckem se nachází masivní skalní pískovcové podloží, jež se utvářelo v období „karbonu“, tedy někdy před 330 až 360 miliony let. V tomto podloží se pak nachází velmi vydatné vrstvy černého uhlí stejného stáří. V roce 2008 v hloubce 900 metrů pod zemských povrchem během ražby ve třetí uhelné vrstvě byl učiněn neuvěřitelný objev. Ve stropě uhelné šachty objevil horník S. Kasatkin - otisk kola. Tento předmět musel bezpochyby vzniknout v době před tím, než se nad ním utvořila skalní vrstva. Jinými slovy byl předmětný artefakt starší, jak celá geologická vrstva nacházející se nad ním. Nejlepší na tom je, že samotné kolo se už dávno přeměnilo v minerální fosilii, a to prostřednictvím procesu, který se jmenuje „mineralizace“. 

Následovalo dlouhé hledání, během kterého objevili horníci ve stejné šachtě ještě jeden analogický otisk kola. Bylo zřejmé, že pokud by bylo možné provést vědeckou studii, otřáslo by to našim pohledem na svět. To si velmi dobře uvědomoval i Kasatkin, takže před tím, než nález oficiálně oznámil, provedl sérii fotografií předmětného artefaktu a pak požádal o oficiální vědecké zkoumání. Když jeho nadřízený informoval vlastníka dolu všichni doufali v analýzu artefaktu.

Ke všeobecnému překvapení však musely být v dotčené šachtě okamžitě zastaveny veškeré důlní práce a o několik týdnů později byla šachta zaplavena To samozřejmě znemožnilo jakýkoliv další průzkum. V roce 2009 došlo k uzavření celého dolu a tím pádem byl přístup k celému objektu znemožněn. Asi by bylo dobré uvést, že druhý artefakt byl poškozen při těžbě uhlí. Vedoucí směny torzo artefaktu detailně prozkoumal a s překvapením zjistil, že i tento objekt je zjevně umělého původu. 

Na internetu je k dispozici dopis, který ve své době S. Kasatkin rozeslal celé řadě vědců:

„Rád bych vám předložil historii jednoho velmi zvláštního nálezu. V roce 2008 jsem pracoval jako důlní mistr v oblasti vzduchotechniky a bezpečnostního inženýrství. Také jsem se specializoval na seizmické předpovědi. Důl, ve kterém jsem pracoval byl vždy považován jako jeden z nejnebezpečnějších, neboť zde mohlo v podstatě kdykoliv dojít k náhlému úniku plynu. Nejsem žádný začátečník a za tento dopis nesu plnou zodpovědnosti. Já a tým inženýrů včetně důlních dělníků jsme opakovaně kontaktovali manažera důlní společnosti a vyzvali jsme ho, aby na místo nálezu byly pozváni odborníci k náležitému prostudování nálezu. Management dolů se k této možnosti postavil vyloženě negativně. V důsledku tohoto kroku a následujících událostí nemohly být oba dva artefakty řádným způsobem prozkoumány.

Vzhledem k okolnostem je nakonec velmi dobré, že zaměstnanci alespoň jeden z artefaktů vyfotili. Existuje více než tucet očitých svědků tohoto objevu. Otisk kola se nachází na stropě šachty. Byl učiněn pokus o vyříznutí celého segmentu, ovšem pískovec byl příliš tvrdý. Horníci nechtěli nález zničit, a tak nakonec věc nechali na místě. Přístup k artefaktu je dnes bohužel nemožný, protože v roce 2009 bylo veškeré zařízení dolu odstraněno a vnitřní podzemní prostory byly zaplaveny.

Druhým nalezeným artefaktem bylo menší kolo, které se však poškodilo probíhající důlní činností. Měl jsem možnost si ho osobně prohlédnout. I v tomto případě šlo evidentně o uměle vyrobenou věc. Staří horníci již dříve vyprávěli, že objevili zkameněliny obrovských hadů, jež vypadali částečně jako ptáci. Byla také nalezena zkamenělá dinosauří vejce. Mnoho z těchto fosilií bylo převezeno do přírodovědného muzea v Doněcku“. S pozdravem S. Kasatkin.

-pokračování-