DILATACE ČASOVÉ OSY (1)

Je to tajeno, velmi tajeno, ale po celém světě již poměrně dlouhou dobu dochází k systematickému sběru nejasných technologických artefaktů, jejichž stáří je při nejmenším neuvěřitelné. Lépe řečeno, absolutně nezapadá do koncepce evoluční časové osy, která je nám globálním mocenským establishmentem po staletí vháněna do našeho Vědomí. Ve většině případů se jedná o technologické prvky z přesně nedefinovatelné minulosti, které se objevují ve velkých hloubkách uvnitř kompaktních vrstev hornin, nebo uhlí.

Existují však i artefakty kamenné povahy jejichž původ nelze při sebevětší snaze definovat. Hrubé stáří Země, které se blížilo našim soudobým poznatkům bylo oficiální vědě známé asi před 200 lety. Zde bych chtěl upozornit na to, že samotné mechanismy datování historie a prehistorie, jsou v důsledku mnoha různých vlivů extrémně nepřesné a zavádějící. Z tohoto důvodu je potřeba mít neustále na paměti, že časové údaje, které budu v tomto materiálu uvádět, jsou ryze orientačního charakteru.

Půjdeme-li do historie dál za hranici 200 let, pak zjistíme, že poznatky lidské společnosti byly formovány biblickými informacemi o tom, že naše planeta by měla být stará nějakých 6000 let. Ve skutečnosti se tento matematický údaj nevztahoval pouze na Zem, ale na celý makrokosmos, tak jak ho známe. Je třeba také zmínit, že existuje mnoho starověkých spisů a legend o tom, že existoval před tímto světem jiný svět, který byl zničen velkou katastrofickou povodní, přičemž tato komplexní teze byla vyučována ve školách až do poloviny 19. století.

Teprve poté došlo k radikální změně v historickém obrazu dějin na Zemi, neboť jisté kruhy vědců chtěly prolomit veškerou svou mocí vazbu na Bibli, neboť představa božského stvoření pro ně byla více jak trnem v oku. Takže aby prosadily své nově nastavené teorie, musel se nejprve drasticky zvýšit věk naší planety. S postupným řešením tohoto problému, začali vědci studovat geologické vrstvy hornin. Tento proces se počal realizovat někdy počátkem 18. století. Přitom logicky v každé vrstvě narazily na přítomnost různorodých fosilií.

Většinou šlo o zkamenělé kosti zaniklých živočichů a druhů rostlin. Protože se velmi často vyskytovaly stejné druhy ve stejných vrstvách, bylo možné pokoušet se o dataci těchto geologických vrstev průběžně po celém světě. Byl tu samozřejmě jeden velký problém. Přírodovědci neměli sebevětší ponětí o tom, jak staré tyto fosilie jsou. Byla to vskutku prekérní situace. Přesto Angličan William Smith vytvořil počáteční tabulky pro dočasné rozdělení geologických vrstev. Tento úkon vedl k prvnímu geologickému mapování vrstev v sedimentární posloupnosti a tím pádem i k vývoji „stratigrafie“ – vědy o geologických vrstvách. 

Pomalu se začínalo věřit tomu, že Země je stará mnoho milionů let. Všeobecně známý Charles Darwin měl velmi dobrého přítele, který se jmenoval Charles Lyell. Ten v roce 1867 publikoval knihu „Principy geologie“. V ní byl věk naší planety poprvé odhadnut na 240 milionů let. Na těchto základech se počala utvářet tzv. „moderní věda“ o geologii a stáří naší planety. Na první pohled by mohlo být překvapivé, že mnoho prvních vědeckých institucí v Anglii (a nejenom zde), bylo vybudováno svobodnými zednáři (jejich záměry s ohledem na toto téma vysvětlím později).

Nicméně objev radioaktivity ve 20. století umožnil ustanovit „radiokarbonovou metodu datace“, jež poskytuje mnohem přesnější údaje (i když na druhou stranu stále velmi orientačního rázu). Ve hře je totiž zvýšení podílu uhlíku v podloží v důsledku změn ve sluneční aktivitě a změn v magnetickém poli Země, což jsou vzájemně propojené aspekty. Postupně se vědecký koncept skutečného stáří měnil až se ustálil na hodnotě 4,6 miliardy let. Asi před 540 miliony let začal paleolit (paleozoik), následovaný mezozoikem a kenozoikem.

Tyto „časové úseky“ jsou rozděleny do menších jednotek jež do určité míry souvisí s geologickými vrstvami ve kterých se začaly objevovat první fosilie zvířat a rostlin. Stalo se tak na počátku sedimentárních vrstev paleozoika – před 540 miliony let. Časová klasifikace fosilií se nazývá „fosilní záznam“. Zhruba před 470 miliony lety se objevily v moři první obratlovci, před 360-ti miliony lety se objevila první suchozemská zvířata a před 200 miliony lety i první savci. První primáti se údajně po zemském povrchu počali pohybovat před 60-ti miliony lety a první lidoopi před 20-ti miliony lety.

Podle oficiální vědy se „Homo sapiens“ objevil před nějakými 160-ti tisíci lety a před 40-ti tisíci lety se lidská evoluce výrazným způsobem zrychlila s rozvojem zemědělství a chovem hospodářských zvířat. Tolik oficiální teorie. Podrobnosti k tomuto aspektu poznání budou objasněny později. Většina lidí stále v tuto oficiální časovou osu bezmezně věří a nijak jí nezpochybňuje. Hlavní účel těchto vědeckých paradigmat souvisí s vytrvalou snahou udržet všeobecné přesvědčení o tom, že zde na Zemi existuje nepřetržitá evoluční historie. O jednoduchých živočišných a rostlinných druzích se říká, že vznikly náhodou a poté se vyvinuly do složitých forem života a vrcholem těchto milionů let nepřetržitého a náhodného vývoje by měla být moderní lidská bytost. A díky její inteligenci dokázala v posledních několika staletích vyvinout dnešní technologii.  

Vraťme se však k záhadným technologickým artefaktům. Mnoho z nich bylo objeveno ve vrstvách geologických sedimentů, o nichž se se podle moderní geologie říká, že jsou staré několik stovek milionů let, což je ve vztahu k oficiální časové evoluční linii naprosto nemožné. Dozvěděli jsme se, že první obratlovci existovali před 360-ti miliony lety a o inteligentních lidech se říká, že existovaly pouze několik tisíc let. Jak to vysvětlit? Vědci tyto nálezy pochopitelně utajují, neboť v samém základu zpochybňují jejich bolestně zavedený pohled na svět. Z tohoto důvodu udělají cokoliv aby, když už se o nich nějaká informace dostane na veřejnost, zpochybnili jejich pravost a odsoudili je jako padělek apod.

Jen málo vědců se v dnešní době odváží prozkoumat takové zvláštní prehistorické kontroverzní fragmenty, neboť si velmi dobře uvědomují, že v takovém případě je v přímém ohrožení jejich kariéra. Tlak vědecké komunity je prostě příliš velký a existuje jen málo lidí, kteří mají podezření, že za tímto faktorem stojí velké tajemství. V tomto seriálu budeme zkoumat velké množství vskutku pozoruhodných fakt týkající se nejen těchto zvláštních nálezů. V některých případech si myslím, že budou čtenářské obci všeobecně známé, ale přesto může být toto příležitost doplnit si některé aktuální poznatky. Pokud chceme být v procesu odhalení tohoto tajemství úspěšní, budeme muset postupovat krok za krokem velmi obezřetným způsobem.

UTAH – 600 milionů let stará lidská stopa

William J. Meister - americký sběratel fosilií učinil 1. června 1968 v lokalitě Antelope Springs (Utah, USA) velmi bizarní nález (tato oblast je známá tím, že se zde nachází velké množství fosilií). Krátce řečeno, William Meister našel jedinečný otisk boty v kusu skály, přičemž otisk vypadá, jako kdyby pocházel od nějakých "sandálů". Našel také trilobity – malé mořské tvory, kteří se na naší planetě vyskytovaly v období před 270 až 600 miliony lety.

Nositel „sandálů“ po těchto trilobitech musel zjevně chodit, přičemž je zatlačil do bahna, které časem zkamenělo společně s otiskem podrážek bot. Délka stopy činí rovných 26 centimetrů, šířka v místě u prstů 9 centimetrů a u paty 7,6 centimetrů. Otisk je do měkkého podloží vtlačen poměrně hluboko, což znamená, že „obuv“ musela být vybavena poměrně silnou podrážkou. Co na to říci? Pokud připustíme myšlenku stojící zcela proti současnému paradigmatu a připustíme, že před 600-ti miliony lety na této planetě nějaká forma civilizace, pak musela fungovat na poměrně pokročilé technologické úrovni.

William Meister byl nálezem natolik překvapen, že se rozhodl donést předmětnou fosílii na Univerzitu v Utahu, kde toho času pracoval profesor metalurgie - dr. Melvin Cook. Ten prakticky okamžitě rozpoznal jedinečnost tohoto nálezu. O několik dní později ho odeslal kolegům na geologické oddělení. Následovala však velmi typický sled událostí. O několik dní později se geologové ozvali s tím, že realizovat oficiální šetření a výzkum prostě nebudou (jinými slovy se bály o svou pověst ve vědeckém prostředí). Jak jsem již naznačil, s tímto způsobem chování se budeme v našich příbězích setkávat poměrně často.

Jedním ze skupiny odmítavých geologů byl dr. Clifford Burdick z Tusconu v Arizoně. Tomu celá záležitost nedala spát. Nakonec se rozhodl na místo nálezu vypravit, ale neoficiálně, v rámci své vlastní dovolené. Dr. Burdick dorazil do Antelope Springs a dokonce se dostal do stejné vrstvy sedimentů jako Meister. Netrvalo dlouho a nalezl další analogické zkamenělé stopy podrážek. A nebyl sám. V srpnu 1968 na stejném místě učitel jménem Dean Bitter objevil další dvě lidské stopy. Problém, kterému v tomto případě vědci čelili byl vždy stejný - v údobí před 270-ti až 600 miliony lety existovali pouze velmi jednoduší členovci, ale rozhodně se na tomto světě nemohly vyskytovat „sandály“!!

Takže odkud se v Utahu vzaly otisky „sandálů“ staré nejméně 270 milionů let? První složitější zvířata se objevila až o 50 milionů let později. Dinosauři vyhynuli někdy před 65-ti miliony lety. Je oficiálně potvrzeno, že zkamenělé otisky „sandálů“ jsou mnohem starší jak 65 milionů let. To znamená, že dlouho před dinosaury zde existovala zjevně moderní forma lidských bytostí. Vskutku divné, ale měli bychom si začít zvykat.

-pokračování-