DĚTI ZABIJÁCI: TIM KRETSCHMER (83)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Ráno ve středu 11. března 2009 se sedmnáctiletý Tim Kretschmer oblékl do černé bojové uniformy, vyzbrojil se otcovou pistolí Beretta ráže 9 mm a vydal se do školy Albertville Realschule ve Winnendenu v Německu. Předchozí večer tento teenager zveřejnil děsivou výhrůžku v internetové chatovací místnosti, kterou často navštěvoval. „Mám toho dost,“ napsal. „Mám po krk tohohle hroznýho života... pořád dokola to samý. Lidi se mi směju. Nikdo nevidí můj potenciál. Mám strach. Mám tady zbraně a zítra půjdu do své bývalé školy a pořádně to tam rozbalím.“ Nikdo, kdo tu zprávu četl, ji nebral vážně. Možná ale měli.

Tim Kretschmer byl složitá osobnost. Narodil se 26. července 1991 do bohaté rodiny a byl starším z dvou sourozenců. Byl tak trochu maminčin mazánek a vyrostl z něj tichý, introvertní chlapec, který však měl sklon k výbuchům vzteku, když nedostal, co chtěl. Ve škole mu to moc nešlo, měl málo přátel a během dospívání neměl ani jednu přítelkyni. Jeho jediným skutečným talentem byl stolní tenis, kterému se chtěl věnovat profesionálně. Kretschmer byl sice nepochybně nadaný, ale rozhodně nebyl týmový hráč. Často ponižoval a kritizoval méně schopné spoluhráče. Jeho narcistické chování se stalo takovým problémem, že si na něj nakonec trenér stěžoval jeho matce. Jako vždy se postavila na stranu svého syna.

Další hlavní zájmy Kretschmera se týkaly hlavně střelných zbraní. Fascinovaly ho zbraně a byl závislý na střílečkách. Většinu odpolední trávil v lese za svým domem, kde střílel ze vzduchovky, nebo se skláněl nad počítačem a hrál Counter-Strike nebo Far Cry 2. Když se tím nezabýval, trávil hodiny online hledáním sadomasochistického materiálu, zejména toho, ve kterém ženy ponižovaly muže. Jeho jedinou sociální interakcí byly chatovací místnosti a pravidelné pokerové hry, které hrál se svými spolužáky v Café Tunix, oblíbeném místě místních teenagerů.

Pokud by něco z toho naznačovalo, že se jedná o mladého muže trpícího psychickými problémy, navenek to nebylo nijak patrné. Sousedé popisovali Kretschmerovy jako normální, šťastnou rodinu, která byla dobře integrována do komunity. Několik přátel, které Tim měl, o něm říkalo, že byl „obyčejný kluk s normálními problémy teenagerů“. Nicméně Timovy problémy s ovládáním hněvu byly natolik znepokojivé, že ho rodiče v roce 2008 přihlásili do psychiatrické kliniky Weissenhoff. Během svého krátkého pobytu se chlapec pětkrát setkal s terapeutem a otevřeně hovořil o svém rostoucím hněvu a násilných sklonech. Bylo doporučeno, aby pokračoval v ambulantní léčbě, ale jeho rodiče toto doporučení neuposlechli. Navzdory ověřeným písemným dokladům později popřeli, že by někdy byl pacientem kliniky Weissenhoff.

Ve skutečnosti se zdá, že rodiče Tima Kretschmera popírali duševní stav svého syna, a to nebezpečně. V polovině února jim napsal dopis, ve kterém uvedl, že již nemůže snášet utrpení, kterému je vystaven. Oni to přisuzovali pubertálnímu vzdoru. Tento vzdor brzy vyústil v jeden z nejhorších masových vražd v německé historii. Nemůžeme s jistotou říci, co nakonec Tima Kretschmera dohnalo k tomuto činu. Existují spekulace, že brzy ráno 11. března sledoval v médiích reportáž o masové střelbě v Alabamě. Ať už to bylo jakkoli, Kretschmer toho rána dorazil do své bývalé školy ozbrojený a v bojové výstroji. Bylo těsně před 9:30, když vstoupil do budovy a vyšel po schodech do horního patra. O chvíli později byli studenti a učitelé překvapeni zvukem střelby.

Kretschmer vstoupil do dvou učeben a chemické laboratoře a začal střílet na osoby uvnitř. Nejednalo se o divoké, náhodné výstřely. Krestchmer byl zkušený střelec a své cíle si pečlivě vybíral, mířil na hlavy. Než ředitel školy vyslal kódovanou zprávu s příkazem uzavřít školu, bylo devět studentů – Jacqueline Hahn, Stefanie Kleisch, Selina Marx, Viktorija Minasenko, Nicole Nalepa, Chantal Schill, Jana Schober, Kristina Strobel a Ibrahim Halilaj – mrtvých. Na místě byla zastřelena také praktikantka učitelka Michaela Köhler. Všechny oběti kromě jedné byly ženy. Střelec tím jasně dal najevo svůj záměr.

Mezitím někdo zavolal policii a do tří minut od prvních výstřelů dorazili policisté ke škole. Krestchmer se však nevzdal. Po krátké přestřelce s policisty uprchl a na útěku zabil dvě učitelky, Ninu Mayerovou a Sabrinu Schüleovou. Poté opustil budovu a utíkal po silnici, která vedla kolem psychiatrické léčebny. Když uviděl na trávníku zahradníka Franze Justa, zahájil palbu, zasáhl 57letého muže a na místě ho zabil. Poté, co se do oblasti nahrnula policie, unesl řidiče dodávky a přikázal mu, aby ho odvezl do města Wendlinger, vzdáleného asi 25 mil. S pistolí u hlavy řidič udělal, co mu bylo řečeno. Těsně před nájezdem na dálnici A8 ve Wendlingeru však uviděl příležitost k útěku. Když zahlédl policejní auto zaparkované na travnatém pásu, náhle zatočil tím směrem. Poté prudce zabrzdil, otevřel dveře a vyskočil z dodávky.

Kretschmer také utekl a běžel směrem k nedaleké průmyslové zóně. Bylo krátce po poledni, když vstoupil do prodejny Volkswagen s namířenou zbraní. Mávaje zbraní, požadoval od prodejce klíče od jednoho z vozů. Muž samozřejmě vyhověl, ale měl dostatek přítomnosti mysli, aby klíče při předávání upustil. Když se Kretschmer sehnul, aby je zvedl, prodejce utekl z budovy zadním východem. Tento útěk však měl pro ostatní v showroomu tragické následky. V návalu vzteku Kretschmer začal střílet na prodejce Denise Puljica a zákazníka Sigurta Gustava Wilka a oba zabil. V tu chvíli však bylo prodejní místo obklíčeno policií. Ujet už nebylo možné. Tim Kretschmer byl v pasti.

Ale plánoval Kretschmer vůbec přežít svou střelbu? Jeho další čin naznačuje, že ne. Kolem 12:30 vyšel z budovy a začal střílet na projíždějící vozidlo, ale minul svůj cíl. Policisté palbu opětovali a zasáhli Kretschmera do nohou, načež se vrávoravě vrátil dovnitř, přešel showroom a odešel zadním východem. Tam stál neoznačený policejní vůz a Kretschmer vystřelil na jeho posádku, přičemž oba muže zranil. Poté se vydal přes průmyslový park a střílel na každého, koho potkal. Nakonec, když ho zranění zpomalila a policie se přibližovala, sedl si do uličky, přiložil si pistoli k hlavě a stiskl spoušť. Během svého řádění vystřelil 112 nábojů a zabil patnáct lidí, včetně sebe.

Střelba ve Winnendenu uvrhla celou zemi do šoku. Takové události jsou v Německu extrémně vzácné. V jejím důsledku bylo položeno mnoho otázek, z nichž mnohé se týkaly myšlení vraha a toho, jak mohly jeho vražedné úmysly zůstat bez povšimnutí. Tim Kretschmer samozřejmě nemohl být jasnější ohledně svých záměrů, ale je snadné pochopit, proč mohla být varování ignorována. Po události je snadné být moudrý. Jedna otázka, která byla rychle vyřešena, se týkala původu vražedné zbraně. Byla to jedna z patnácti zbraní, které vlastnil otec Tima Kretschmera, bohatý podnikatel a milovník střelných zbraní. Většina zbraní byla uložena v trezoru, ale Berretta byla ponechána nezabezpečená v nočním stolku, kde k ní měl Tim snadný přístup. Po masakru bylo proti Kretschmerovi staršímu vzneseno několik obvinění z trestné nedbalosti. Musel také odevzdat zbývající zbraně. Bohužel to nemohlo zvrátit krveprolití, které způsobil jeho syn.

-pokračování-