DĚTI ZABIJÁCI: NAKISHA WADDELL (67)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Vaughne Thomasová měla obtížný vztah se svou čtrnáctiletou dcerou Nakishou Waddellovou. Jejich vztah nebyl složitý, byl nepřátelský, byla to totální válka. Jak k tomu mohlo dojít? Jak se kdysi úzké pouto mezi matkou a dcerou tak důkladně rozpadlo? Kdybyste se Vaughne zeptali, řekla by vám, že to bylo poté, co se Nakisha začala stýkat s Anne Belcherovou, dívkou, se kterou chodila do školy ve Fort Chiswell ve Virginii. Než se Nakisha seznámila s Anne, byla to tichá, uctivá dívka, která měla dobré známky a byla nadšenou skautkou. Nyní byla vzpurná a hádavá; její studijní výsledky se prudce zhoršily; často chodila za školu. Vaughne měl podezření, že pije alkohol a bere drogy.

V roce 2004 se poměry v domácnosti Thomasových zhoršily natolik, že matka s dcerou sotva prohodily nějaké slušné slovo. Vaughnin manžel Robert Thomas se občas snažil hrát si na mírotvorce, ale obě ženy ho obvykle okřikly. Jedna obzvlášť zuřivá hádka začala kvůli Nakishiným plánům odjet do Norfolku, aby se tam dala dohromady s mužem, kterého poznala na internetu. Vaughne to zcela přirozeně zakázala s tím, že pokud Nakisha svůj plán uskuteční, nahlásí muže policii jako pedofila. Nakisha pak pohrozila, že uteče z domova, na což Vaughne odpověděla, že by to měla udělat. „Kam půjdeš?“ posmívala se dceři. „Půjdu bydlet k otci,“ odpověděla Nakisha a přiměla matku ke kyselému smíchu.

„Tvůj otec tě nechce,“ řekla. „Nikdy tě nechtěl. Opustil tě, když jsi byla ještě dítě.“ Pokud měla ta slova ublížit, nepochybně se trefila do černého. Stejně jako mnoho dětí vychovávaných v rozvrácených rodinách si Nakisha vytvořila představu o svém nepřítomném rodiči, otci, jako o jakémsi „bílém rytíři“, který ji zachrání před „zlou“ matkou. Slyšet tato slova, slyšet, že ji otec nechce, hluboce zasáhlo. Nenáviděla matku za to, že je vyslovila. V tu chvíli byl jejich vztah nenávratně přerušen. Přesto i přes nenávist, kterou teď Nakisha vůči matce chovala, nikdo nemohl předvídat, co se stane potom. V květnu 2004 se Robert Thomas vydal se svým synem na cestu do Texasu. Na týdenní dovolenou odjížděl s jistými obavami. Bylo téměř jisté, že si Vaughne a Nakisha půjdou po krku hned, jakmile vyjde ze dveří. Přesto ho Vaughne povzbuzovala, aby kvůli ní neměnil své plány. Dokonce mu slíbila, že po dobu jeho nepřítomnosti vyhlásí s dcerou příměří.

Ale pokud se o takovém příměří vůbec mluvilo, netrvalo dlouho. Večer 26. května se matka s dcerou pohádaly kvůli obnoveným Nakishiným plánům na cestu do Norfolku. Tento spor měl pokračovat, dokud Vaughne nakonec nešla spát. Ve skutečnosti neshody duněly a duněly, jejich intenzita stoupala a klesala, až do večera 27. května, kdy Vaughneová odešla na noční směnu. Když se druhý den ráno vrátila, překvapilo ji, že Nakisha je stále v domě, spolu s Anne Belcherovou. „Co tady dělá?“ Vaughneová se dožadovala odpovědi. „A proč nejsi na cestě do školy?“ ‚Ne,‘ odpověděla. „Já do školy nejdu,“ odpověděla Nakisha nevrle. „Ale ano, jdeš!“ zněla Vaughnina odpověď. Sotva však ze sebe dostala slova, Nakisha sáhla k opasku a vytáhla velký lovecký nůž. Tím zamávala matce před obličejem. „Tak ty mě teď chceš bodnout?“ ‚Ne,‘ odpověděla. Vaughne se jí vysmívala. „Udělej to! Vyzývám tě. Na to nemáš odvahu.“

Veškerý nahromaděný vztek v Nakishe Waddellové v tu chvíli explodoval a ona bodla nožem. Čepel vybroušená do jemného ostří prořízla kůži a vnikla Vaughne do horní části hrudníku poblíž lopatky. Vaughne šokem a bolestí doširoka otevřel oči. Vydala ze sebe výkřik, když se čepel vytáhla. Pak se otočila a utíkala zadními dveřmi na dvůr, Nakisha těsně za ní. Teenagerka se přiblížila, natáhla ruku a chytila matku za vlasy, pak přitáhla nůž a přetáhla jí ho přes krk. Rána byla hluboká a smrtelná. Vaughne se okamžitě zhroutila na zem a pak už se na ni Nakisha vrhla a slepě se oháněla nožem. Než její vztek opadl, Vaughneová byla bodnuta 43x do zad, do hrudníku, do krku a do hlavy.

Válka mezi Vaughne Thomasovou a její dospívající dcerou skončila. Vaughne byla mrtvá a Nakisha teď stála před problémem, jak zločin ututlat. Řešení, které ji a Anne napadlo, bylo odtáhnout Vaughninu mrtvolu do lesa za domem a spálit ji. Brzy zjistily, že zničit lidské tělo není snadná záležitost. Vaughne byla politá alkoholem a odlakovačem na nehty, které jsou hořlavé. Oheň, který se dívky pokoušely založit, se však odmítal uchytit a nakonec to vzdaly. Nakishu pak bez okolků odtáhly zpět na Thomasův dvorek a pohřbily ji do mělkého hrobu. Poté dívky uklidily krev a pak vyplenily dům, aby to vypadalo jako vloupání. Nakonec z místa činu odešly a vydaly se do Annina domu.

Následujícího dne - 28. května, se Robert Thomas vrátil z výletu do Texasu a zjistil, že jeho dům je v nepořádku a jeho žena a nevlastní dcera jsou nezvěstné. Thomas okamžitě zavolal policii a bylo zahájeno pátrání, při němž byla Nakisha rychle vypátrána v domě Anne Belcherové. Poté byla převezena na stanici šerifa okresu Wythea, kde ji vyslechl kapitán Doug Tuck. Tuck sotva začal, když Nakisha učinila ohromující přiznání. „Moje matka je mrtvá,“ řekla. „Zabila jsem ji a pohřbila na dvorku.“ To veterána zákona šokovalo natolik, že teenagerku skutečně požádal, aby zopakovala, co právě řekla. „Já jsem ji zabila,“ zněla mrtvolná odpověď Nakishy Waddellové.

Vražda Vaughne Thomasové byla mimořádně vzácným zločinem. Matricidium (zabití matky jejím dítětem) tvoří méně než 1 % všech vražd ve Spojených státech. Většina pachatelů v těchto případech jsou dospělí. Z malého procenta, které tvoří mladiství, je pouze každá čtvrtá žena. Nakisha Waddellová se zařadila do malého a krvavého seznamu mladých dívek, které vraždí své matky. Důvod, který pro svůj čin uvedla, byl typicky nezaujatý. „Byly to všechny ty roky hádek a povyku,“ řekla. „Člověk toho vydrží jen tolik, než konečně vybuchne.“

Ten výbuch měl Nakishu Waddellovou přijít draho. Byla obviněna z vraždy prvního stupně, loupeže, spiknutí za účelem spáchání vraždy, spiknutí za účelem spáchání loupeže a navádění k vraždě. Anne Belcherová, která se samotné vraždy neúčastnila, ale pomáhala se zbavit těla, byla obviněna jako spolupachatelka. Když věc směřovala k soudu, došlo k obvyklé bitvě mezi obžalobou a obhajobou o to, zda má být věc projednána před orgány pro mladistvé, nebo zda mají být obžalovaní souzeni jako dospělí. V tomto případě zvítězila obžaloba. Čtrnáctileté Nakishe Waddellové hrozil doživotní pobyt za mřížemi.

Soudní líčení bylo nařízeno na červenec 2005. Den před zahájením řízení však obě dívky uzavřely s prokuraturou dohodu a souhlasily s přiznáním viny výměnou za zkrácení trestu odnětí svobody. Nakisha Waddellová přijala trest 70 let vězení, zatímco Anne Belcherová dostala 26 let. Obě byly poslány do nápravného zařízení pro ženy Fluvanna Correctional Center for Women v Troy ve Virginii, kde si odpykávají svůj trest. Anne Belcherová byla propuštěna v roce 2018. Nakisha Waddellová bude mít nárok na podmínečné propuštění až v roce 2042.

-pokračování-