DĚTI ZABIJÁCI: MONIQUE MAESTAS (73)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Brittney Bergeron bylo deset let a už byla rodičem. Ne skutečným rodičem, ne biologickou matkou, ale přesto rodičem. Brittney byla hlavní pečovatelkou své tříleté nevlastní sestry Kristyanny Cowan. Matka dívek, Tamara Bergeron, nebyla schopna se o ně postarat. Abychom pochopili, jak se Brittney dostala do této situace, kdy žila v přívěsu v Mesquite v Nevadě, musíme znát její tragický osud. Narodila se v roce 1993 jako dcera Tamary a Kevina Bergeronových, nesourodého páru, který by v soutěži o nejlepší rodiče nikdy nevyhrál. Tamara byla feťačka, většinou nezaměstnaná a neustále pod vlivem metamfetaminu. Kevin si rád míchal své velké dávky metamfetaminu s alkoholem a sbíral řidičské průkazy jako sběratelské karty.

Nakonec skončil za mřížemi jako recidivista a Tamara toho využila, aby od něj utekla. Následoval čtyřletý spor o opatrovnictví, během kterého Brittney pendlovala mezi rodiči, kteří se navzájem obviňovali z obtěžování a žádali o zákaz přiblížení. Nakonec Tamara zvítězila a Brittney musela snášet řadu nezodpovědných „nevlastních otců“, kteří procházeli životem její matky. Posledním z nich byl muž jménem Robert Schmidt. To on přesvědčil Tamaru, aby se přestěhovala do Mesquite, malého hazardního městečka asi 120 kilometrů severně od Las Vegas.

Život v Mesquite se nijak nelišil od toho, co Brittney dosud zažila. Až na to, že teď měla navíc další zodpovědnost. Zatímco její matka a Robert se opíjeli, trávili hodiny na večírcích a hazardem v nedalekém kasinu Casablanca, ona musela pečovat o svou tříletou sestru Kristyannu, které všichni láskyplně říkali Kissy. Brittney krmila batole, starala se o to, aby měla čisté oblečení, a večer ji ukládala do postele. V tomto bodě příběhu musíme představit další sourozence, devatenáctiletého Beau Maestase a jeho šestnáctiletou sestru Monique. Jejich příběh se v mnoha ohledech podobá příběhu Brittney a Kristyanny.

I oni pocházeli z rozvrácené rodiny, byli zanedbáváni, týráni a zneužíváni nezpůsobilými rodiči. Jejich matka byla drogovou dealerka, otec dvakrát odsouzený vrah, který strávil většinu života v utahských věznicích. Existují důkazy, že své dcery sexuálně zneužíval. Není tedy překvapivé, že sourozenci sklouzli na temnou stranu společnosti. Tak se setkali s Tamarou Bergeronovou a Robertem Schmidtem při obchodu s drogami, který měl smrtelné následky. Beau Maestas se s Robem seznámil na večírku a vyměnil mu 125 dolarů za metamfetamin. Sáček, který dostal, obsahoval bílý prášek. Ukázalo se, že to byla kuchyňská sůl.

Beau Maestas byl rozzuřený, že ho podvedli. Okamžitě se vydal hledat Schmidta a našel ho v kasinu, kde hrál hazardní hry. Následovala rozzuřená konfrontace mezi Schmidtem a Tamarou Bergeronovou na jedné straně a Maestasovými na straně druhé. Nakonec ji ukončila ostraha kasina, která Beaua a Monique vyvedla z areálu, protože byli nezletilí. „Opravdu to chceš eskalovat?“ křičel Beau Maestas, když ho odváděli. „Chceš, aby se to zvrtlo?“ Nikdo netušil, jak moc se to zvrtne.

Krátce po jedné hodině ráno v ten chladný lednový večer někdo zaklepal na dveře přívěsu Bergeronových. Brittney, která ležela na gauči před televizí, se tím probudila a šla otevřít. Její matka jí však přísně zakázala otevírat cizím lidem, a tak Brittney zezadu za zamčenými dveřmi zeptala, kdo je. Na druhé straně stál muž, který měl znepokojivé zprávy. Řekl, že její matka byla zraněna v kasinu a že ho poslala, aby přivedl Brittney a Kissy k ní. Brittney však nebyla hloupá. Tato historka jí byla podezřelá, a tak odmítla otevřít dveře. Minuty ubíhaly. Pak se ozvalo další zaklepání, tentokrát ženský hlas. „Brittney? Tady Kim. Jsem kamarádka tvé maminky. Poslyš, tvá maminka se vážně zranila v kasinu. Tvůj táta ji nechce opustit a požádal nás, abychom pro vás přišly.“

Žena měla laskavý hlas a zněla upřímně znepokojeně. Brittney však stále váhala. „Moje sestra spí,“ řekla přes dveře. „To nevadí,“ řekla Kim. „Já ji odnesu. Tvoje máma tě teď opravdu potřebuje.“ A tím Brittney přesvědčila. Odemkla dveře a vrátila se do přívěsu, aby vzbudila Kissy. Sotva udělala krok, někdo ji zezadu srazil k zemi. Pak se na ni vrhl muž, přitlačil ji k zemi a přiložil jí nůž na krk. Útok byl rychlý a brutální. Brittney byla zmlácena a kopána, než ji Beau Maestas pustil a jeho sestra Monique převzala úlohu. Monique byla ozbrojena kuchyňským nožem, který opakovaně vrážela do desetileté dívky a zasadila jí přes dvacet ran. Mezitím Beau Maestas našel Kristyannu. Nejprve podřízl malé holčičce krk. Poté jí vrazil nůž do mozku a nechal ho tam, rukojeť trčela z lebky. Nakonec, poté co spáchali tuto ohavnost, sourozenci uprchli.

Brittney a Kristyanna byly nalezeny krátce poté, co se jejich matka vrátila do přívěsu. Zoufalý telefonát na tísňovou linku 911 přivolal na místo policii a záchranáře, ale pro Kissy, která utrpěla opravdu strašlivá zranění, bylo již příliš pozdě. Zázrakem však Brittney přežila. Byla převezena do University Medical Center v Las Vegas, kde podstoupila nouzovou operaci. To stačilo k stabilizaci jejího stavu a zajištění jejího přežití. Cena však byla vysoká. Ochrnula od pasu dolů a už nikdy nebude chodit.

Policie mezitím obdržela spolehlivý tip, kdo je zodpovědný za tento strašlivý útok. Bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Během několika hodin byli Beau a Monique Maestasovi vypátráni na severní dálnici I-15. Téhož dne byli zatčeni v Nephi v Utahu. Jakmile byl Beau Maestas vzat do vazby, okamžitě se přiznal, přijal veškerou vinu a tvrdil, že Monique se na útoku nijak nepodílela. Netušil, že existuje přeživší, která dokáže, že lže. Statečná malá holčička, která dosvědčí, že Monique je stejně vinná jako její bratr.

Uplynuly tři roky, než se případ dostal před soud. Beau i Monique se přiznali k vině a přijali jakýkoli trest, který jim stát uloží. V případě Beaua to byl trest nejvyšší. Byl odsouzen k smrti. Monique Maestasová, možná kvůli svému mládí, možná proto, že na rozdíl od svého bratra projevila lítost, byla odsouzena k doživotnímu vězení. Má nárok na podmínečné propuštění, ale než o něj bude moci požádat, bude jí 65 let. V tomto případě byly vyneseny i další tresty. Tamara Bergeron a Robert Schmidt byli oba obviněni z zanedbání péče o dítě a odsouzeni k trestu odnětí svobody.

Brittney byla mezitím umístěna do pěstounské rodiny a poprvé v životě se těšila rodičovské péči, kterou si zasloužila. Nakonec byla adoptována pěstounskými rodiči. Díky odškodnému ve výši 5,5 milionu dolarů od hotelu a kasina Casablanca, v jehož areálu se útok odehrál, bude mít po zbytek života zajištěnou lékařskou péči. To však nikdy nenahradí její malou sestřičku, kterou ztratila a po které se jí každý den stýská.

-pokračování-