DĚTI ZABIJÁCI: MATTHEW HARDMAN (36)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Upíři existují. Pokud pochybujete o pravdivosti tohoto tvrzení, vzpomeňte si na případ Richarda Trentona Chase - vyšinutého sériového vraha, který v roce 1977 zavraždil v Sacramentu šest lidí, protože věřil, že musí pít jejich krev, aby se jeho vlastní neproměnila v prášek, nebo na Kuno Hoffmana - zakrslého hluchoněmého, který věřil, že pití krve svých obětí ho udělá vysokým a krásným, nebo na Hoffmanova krajana Fritze Haarmanna, který svým nešťastným obětem při sodomii prokousával hrdlo. A jsou tu i další, mezi nimi Manuela a Daniel Rudovi, Nico Claux a James Riva, nemocní jedinci, kteří věří v mýtickou moc konzumace lidské krve. K tomuto panteonu zla můžeme nyní přidat nové jméno - Mathew Hardman.

Na první pohled byl Mathew Hardman obyčejný teenager. Narodil se a vyrůstal v Amlwchu na severním pobřeží Anglesey ve Walesu a v roce 1998, když mu bylo 13 let, se s matkou přestěhoval do Llanfairu. Hardmanovi rodiče se toho roku rozešli, což chlapce, který měl k otci blízko, rozrušilo. Následovalo však ještě něco horšího. Během několika měsíců po rozchodu Mathewův otec zemřel po těžkém astmatickém záchvatu. Zda měla tato smrt nějaký vliv na další události, se už nikdy nedozvíme. Mathew truchlil, ale neprojevoval zjevné známky deprese. Přestože trpěl dyslexií, ve škole, kde měl zvláštní výtvarný talent, se mu dařilo. Získal novinovou službu a účastnil se aktivit, které baví normální teenagery - počítačové hry, popová hudba, televize. Ačkoli byl poněkud introvertní, byl oblíbený u studentů i učitelského sboru své školy. Učitelé ho popisovali jako tichého a dobře vychovaného; spolužáci si ho pamatují jako plachého chlapce, který se držel stranou.

Ale na Mathewovi bylo něco, co nikdo z těchto stran, a dokonce ani jeho rodina, neznal. Hluboce se zajímal o okultismus a zejména o upíry. V roce 2001 Mathew dokončil školu a byl přijat na Menai College v Bangoru ve Walesu, kde studoval umění a design. Zde se chlapcova okultní posedlost zřejmě ještě prohloubila a jeho umělecká díla se stala velmi temnými, zobrazujícími morbidní obrazy smrti a krve. Přibližně v té době se Mathew seznámil s šestnáctiletou německou studentkou na výměnném pobytu a nabyl přesvědčení, že je tajně upír. Začal se s ní dělit o své názory, včetně zvrácené představy, že pitím lidské krve lze dosáhnout nesmrtelnosti. Říkal také, že Llanfair je pro upíry ideální místo, protože většina obyvatel je tak stará, že jejich smrt bude přičítána přirozeným příčinám.

Dívka si nepochybně myslela, že Hardman žertuje, ale po jednom děsivém setkání měla důvod tento názor přehodnotit. Při návštěvě dívky v její ložnici na ni Hardman začal naléhat, aby přiznala, že je upírka. Navzdory jejím protestům, že není, ji přitiskl k posteli, přitiskl jí krk k ústům a začal ji prosit, aby ho kousla a on se také stal upírem. Když odmítla, začal křičet: "Kousni mě! Kousni mě! Kousni mě!" Nakonec se v slzách zhroutil na postel. Ačkoli byl tento incident bizarní, bledne ve srovnání s hrůzným činem, který Mathew Hardman provedl o pouhé dva měsíce později. Mabel Leyshonová byla devadesátiletá vdova, která bydlela v sousedství Hardmanových. Mathew ji dobře znal a ve skutečnosti jí tři roky nosil denní tisk. Ale 24. listopadu 2001 Hardman zavolal paní Leyshonové s jiným záměrem - měla být jeho vstupenkou k nesmrtelnosti.

Hardman našel křehkou stařenku v křesle v obývacím pokoji, kde sledovala televizi, a okamžitě udeřil a zasadil paní Leyshonové 22 bodných ran do trupu, když se marně snažila zachránit. Když pak jeho oběť ležela mrtvá v rozlévající se kaluži krve, strhl z ní svrchní oděv a začal jí sekat do hrudníku, přičemž jí vyryl ránu dlouhou osm a širokou pět centimetrů. Sáhl do hrudní dutiny, vyřízl srdce a položil ho na zem vedle mrtvoly. Pak si došel do kuchyně pro kastrol a položil ho pod tělo, aby zachytil krev z několika hlubokých ran, které způsobil na nohou své oběti. Pak zvedl kastrol ke rtům a zhluboka se napil. Hardman ukojil svou nepřirozenou žízeň a položil paní Leyshonové k nohám dva mosazné háky ve tvaru kříže. Na podlahu poblíž těla postavil svícen a na krbovou římsu položil červenou svíčku. Když Hardman dosáhl svého cíle, odešel ze scény, která nyní připomínala vnitřek jatek.

Tělo Mabel Leyshonové bylo objeveno následujícího odpoledne, když její domov navštívila sociální pracovnice z místní rady, aby ji zkontrolovala. Přivolaná policie rychle uzavřela chatu a začala pátrat po forenzních důkazech. Původně se předpokládalo, že vrah měl určité znalosti anatomie, které možná získal díky lékařskému vzdělání nebo řeznickému řemeslu. Od počátku se také zkoumala okultní stránka věci a detektivové hovořili s různými odborníky v této oblasti. Mezitím bylo více než 100 pachatelů násilných trestných činů v okrese požádáno o poskytnutí vzorků DNA. Všichni byli nakonec očištěni. V té době se pozornost policie začala soustředit na nepravděpodobného podezřelého - dospívajícího souseda paní Leyshonové.

Mathew Hardman byl za vraždu zatčen 8. ledna 2002. Téhož dne byla v jeho domě provedena domovní prohlídka, při níž policie našla několik knih o čarodějnictví a okultismu. Ještě slibnější je, že našli nůž, stále ještě potřísněný zaschlou krví. Ukázalo se, že tato krev patřila oběti vraždy. Město Llanfair se stále ještě vzpamatovávalo z šoku, který tato hrůzná vražda způsobila, a v červenci 2001 se Mathew Hardman ocitl před soudem. Vzhledem k bizarní povaze vraždy Hardmanův právní tým překvapivě neuplatnil obhajobu z důvodu nepříčetnosti.  Porota tak měla před sebou snadné rozhodnutí. Dne 2. srpna vynesla jednomyslný rozsudek o vině. Soudce pak Hardmana odsoudil k doživotnímu trestu odnětí svobody s tím, že si musí odsedět nejméně 12 let, než bude moci být podmínečně propuštěn.

-pokračování-