DĚTI ZABIJÁCI: LUKE MITCHELL (78)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Bylo jaro 2003. Na střední škole St David's High School v Dalkeithu ve Skotsku se čtrnáctiletá Jodi Jones zamilovala. Předmětem její náklonnosti byl její čtrnáctiletý spolužák Luke Mitchell. Luke byl trochu rebel a vyzařoval z něj pocit nebezpečí. Rád se oblékal do tmavého oblečení a poslouchal hudbu kontroverzní rockové hvězdy Marilyn Mansona. Říkalo se o něm, že je dealerem marihuany a sám ji také užívá, ale to Jodi vůbec neodradilo. Spíš to Luka dělalo zajímavějším a drsnějším. Když ji v březnu toho roku pozval na rande, bez váhání souhlasila. Brzy se tito dva čtrnáctiletí mladí lidé zapletli do sexuálního vztahu.

Je snadné pochopit, co Lukea a Jodi k sobě přitahovalo. Měli podobné zázemí a bydleli ve stejné oblasti; měli rádi stejnou hudbu a rádi se oblékali do tmavého „gothic“ stylu. Také měli rádi marihuanu, i když Jodi ji užívala jen sporadicky, zatímco Luke byl těžký uživatel. Románek v každém případě vzkvétal. Během následujících několika měsíců byli teenageři prakticky neoddělitelní. V červnu 2003 se vídali téměř každý všední večer a o víkendech. Obvykle se scházeli v jednom z jejich domů, které od sebe dělila 700 metrů dlouhá cesta Roan's Dyke Path, která vedla mezi čtvrtí Easthouses, kde bydlela Jodi, a Newbattle, kde Luke bydlel se svou matkou a starším bratrem.

Během posledního týdne v červnu 2003 dostala Jodi Jonesová od matky domácí vězení za to, že nedodržela večerku. Toto omezení bylo nakonec zrušeno odpoledne 30. června a Jodi samozřejmě jako první zavolala svému příteli. Poté, co si vyměnili několik SMS zpráv, Jodi řekla matce, že jde navštívit Luka. Judith Jonesová zakázala své dceři chodit po setmění sama po Roan's Dyke Path, ale protože ještě nebylo tma, neměla námitky. Jodi odešla z domu v 16:50. Už se nikdy nevrátila.

Asi o 50 minut později, v 17:40, zazvonil telefon v domě Jonesových. Alan Ovens, přítel Judith Jonesové, zvedl sluchátko a byl překvapen, když na druhém konci linky uslyšel hlas Luka Mitchella, který se ptal, zda je Jodi doma. Ovens mu řekl, že Jodi odešla za ním, a Luke na to odpověděl: „Dobře, super,“ a zavěsil. Tento hovor Ovense natolik znepokojil, že o něm řekl Judith. Cesta měla Jodi trvat nanejvýš 15 minut. Měla být u Lukea už dávno. Judith však nesdílela obavy svého přítele. Domnívala se, že Jodi po cestě potkala kamarádku a zastavila se s ní popovídat.

Další významný bod v příběhu nastává ve 22:00. Jodi měla být v tu dobu doma, ale stále se nevrátila. Její rozzlobená matka čekala do 22:40 a pak poslala Lukovi SMS, aby Jodi okamžitě poslal domů a informoval ji, že její domácí vězení bylo obnoveno. Judith nemohla očekávat odpověď, kterou dostala, telefonát od Luka, který jí řekl, že Jodi ten večer neviděl. Nikdy se u něj doma neobjevila. Judith, která začala mít obavy, rychle svolala svou rodinu, aby se vydali na pátrací výpravu. Ve 23:00 se Judith, její starší dcera Janine, Janinin přítel Steven Kelly a Jodiina babička - Alice Walker vydali po stezce Roan's Dyke Path, kde je čekal silný vítr a prudký déšť. Ve stejnou dobu Luke Mitchell opouštěl svůj dům v Newbattle a vydal se po stezce opačným směrem se svým psem.

Setkal se s Jonesovou skupinou poblíž východního konce stezky. Poté se všichni otočili a vydali se zpět západním směrem. Stezka Roan's Dyke Path byla na jedné straně ohraničena rozpadající se zdí, která ji oddělovala od lesa za ní. V jednom místě se zeď zřítila a vytvořila jakési „V“, které umožňovalo přístup do lesa. Právě v této oblasti se pes Luka Mitchella začal chovat podivně a táhl ho směrem k mezeře. Prošel skrz a ocitl se v hustém porostu. Skrčil se pod převislými větvemi, otočil se na západ a šel podél vnitřní strany zdi, veden psem. Ušel jen krátkou vzdálenost, když si všiml něčeho, co vyčnívalo z podrostu. Při bližším prozkoumání zjistil, že se jedná o lidskou nohu v kotníkové ponožce. Jodi Jonesová byla nalezena.

Jodi ležela na zádech na zemi, nahá až na ponožky. Ruce měla svázané za zády svými džínami, zatímco zbytek jejího oblečení ležel rozházený po okolí. Měla četná zranění, včetně řezů na pravé tváři, levém prsu a břiše. Řezy byly také kolem obou očí, které byly později určeny jako způsobené po smrti. Na rukou a pažích měla také obranná zranění, což naznačuje, že se s útočníkem prala. Všechna tato zranění však bledla ve srovnání s poškozením jejího krku. Zde vrah použil nůž, aby jí způsobil strašlivé zranění, prořízl jí průdušnici, krční žílu a krční tepnu. Krvácela by během několika minut. A jaký byl motiv tohoto strašného zločinu? Stav těla silně naznačoval, že šlo o sexuálně motivovaný čin. Pitva však později odhalila, že Jodi nebyla znásilněna.

Od samého začátku měli vyšetřovatelé podezření na Luka Mitchella. To bylo založeno hlavně na okolnostech, za kterých bylo tělo objeveno. Jak bylo možné, že Mitchell našel Jodi tak rychle, v naprosté tmě a za špatných povětrnostních podmínek? Mitchell tvrdil, že ho k tělu zavedl jeho pes, který se začal „chovat divně“ a prakticky ho protáhl skrz mezeru ve zdi. Ostatní členové improvizované pátrací skupiny však tuto verzi zpochybnili a tvrdili, že pes nevykazoval žádnou reakci. To se nakonec ukázalo jako klíčový „důkaz“ proti Lukovi Mitchellovi. Navzdory maximálnímu úsilí vyšetřovatelů nebylo nic, co by ho forenzně spojovalo s tímto zločinem. Když byl nakonec v dubnu 2004 zatčen, bylo to téměř výhradně na základě „vědomí viny“, které měl ohledně umístění těla.

Luke Mitchell stanul před soudem u Vrchního soudu v Edinburghu na konci roku 2004. Prohlásil se za nevinného a předložil obhajobu, která byla stejně chabá jako obžaloba proti němu. Podle Mitchella byl v době, kdy byla Jodi zavražděna, doma a vařil večeři. Bohužel pro něj toto alibi vyvrátil jeho bratr. Ve své výpovědi Shane Mitchell přísahal, že Luke té noci nebyl doma. Věděl to, protože ten večer sledoval internetové porno, což dělal pouze tehdy, když si byl jistý, že v domě není nikdo jiný. Tato výpověď byla pro obhajobu smrtelným úderem. Po 42denním procesu porota potřebovala pouhých pět hodin, aby Lukea Mitchella uznaly vinným z vraždy. Byl odsouzen k doživotnímu vězení s minimální délkou trestu 20 let. Mitchell později podal odvolání, které bylo nakonec zamítnuto.

V letech od uvěznění Luka Mitchella se vedly četné debaty o oprávněnosti jeho odsouzení. Mitchell nadále trvá na tom, že Jodi nezabil, a mnoho lidí se domnívá, že byl odsouzen neprávem a že existují přinejmenším důvodné pochybnosti o jeho vině. Existuje však jedna otázka, na kterou ani Mitchell, ani jeho příznivci nedokážou odpovědět. Jak věděl, kde se nachází Jodiino tělo? Jeho příběh, že ho tam zavedl pes, prostě nezní věrohodně. Existuje jen jeden způsob, jak mohl vědět, kde Jodi je. Sám ji tam uložil.

-pokračování-