DĚTI ZABIJÁCI: KIP KINKEL (10)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Jeho rodiče byli oblíbenými učiteli na dvou středních školách ve Springfieldu v Oregonu. Jeho sestra byla premiantkou na střední škole a roztleskávačkou na vysoké škole, která získala národní vyznamenání. Kipland "Kip" Kinkel měl však mnohem pochybnější nárok na slávu. Jeho spolužáci ze střední školy ho zvolili "Nejpravděpodobnějším začátkem třetí světové války". Je snadné pochopit, z čeho pramení pověst Kipa Kinkela. Patnáctiletý kluk s pihovatou tváří byl fascinován zbraněmi; jednou byl zatčen za házení kamenů na projíždějící auta z nadjezdu; často pronášel obskurní výroky, obvykle v tom smyslu, že by bylo zábavné někoho zabít. Nejen to, chlapec se věnoval výrobě bomb a často se chlubil mučením a zabíjením zvířat. V rámci projektu z anglické literatury jednou předstoupil před třídu a přečetl esej o tom, jak podle návodu staženého z internetu sestrojil bombu a vyhodil s ní do vzduchu krávu.

William a Faith Kinkelovi - Kipovi rodiče, se snažili svému problémovému synovi pomoci, ale navzdory jejich bohatým zkušenostem učitelů nic nezabíralo. Chlapcovy problémy byly patrné ještě předtím, než začal chodit do první třídy. Byl obtížné a vzdorovité dítě, které mělo sklony k záchvatům vzteku, když nebylo po jeho. Ve škole měl problémy s učením, což vedlo jeho rodiče k domněnce, že by mohl trpět dyslexií nebo poruchou pozornosti. Když se testy na obojí ukázaly jako negativní, snažili se mu pomáhat se školními úkoly a povzbuzovat ho, aby se věnoval volnočasovým aktivitám. Vzali ho na táboření, turistiku a plachtění a přihlásili ho na karate a fotbal. Bill se dokonce vzdal své učitelské kariéry a v roce 1991 odešel do předčasného důchodu, jen aby mohl trávit více času s dětmi.

Když se Kip začal ve škole prát, rodiče ho vzali k soukromému terapeutovi, který mu předepsal Ritalin, pak Prozac a nakonec kurzy zvládání hněvu. Nic z toho nepřineslo žádný hmatatelný výsledek. Bill pak udělal extrémní krok a pokusil se Kipovy zájmy nasměrovat do produktivnějšího zaměstnání. Koupil pistoli Ruger ráže 22 a pušku ráže 22 a povzbuzoval chlapce, aby se přihlásil do střeleckého klubu. Kip se zúčastnil pouze jednoho setkání, než ztratil zájem. Pak se dožadoval pistole Glock ráže 9 mm, otec nakonec podlehl a koupil mu ji. O chvíli později si soused stěžoval, že Kip z pistole střílí na dvorku. Pistole zamkl do trezoru, od kterého měl jediný klíč. Zbraně však zůstaly v domě, což byla chyba, která vyústila v tragédii.

Ráno 20. května 1998 dostal učitel na Thurstonské střední škole tip, že ve skříňce č. 781 - skříňce Kipa Kinkela - je ukrytá pistole Beretta ráže 32. Byla provedena prohlídka a střelná zbraň byla nalezena přesně tam, kde ji oznamovatel tipu uvedl. Kinkel byl poté odveden do ředitelny, kde byl zadržen do příjezdu policie. Mezitím zavolali Williamu Kinkelovi a oznámili mu, že jeho syn byl až do vyšetření suspendován a možná bude nakonec vyloučen. William, který před svým nedávným odchodem do důchodu vyučoval na Thurstonově střední škole španělštinu, plně chápal postoj školy. Byl na Kipa rozzuřený, že udělal takovou hloupost. Ale alespoň tento poslední přestupek přivedl věci na pravou míru. Bill už byl unavený z toho, jak se kolem svého syna motá. Bylo načase jednat rázně a Bill přesně věděl, co udělá.

Krátce poté, co se vrátil domů, zavolal Bill do Oregonské národní gardy, aby se informoval o letním výcvikovém táboře, který pořádají pro svéhlavé mladíky. Sotva položil telefon, Kip se postavil za něj, zvedl poloautomatickou pušku Ruger a vpálil otci do zátylku jedinou smrtící kulku. Bill Kinkel byl mrtvý, ještě než si uvědomil, že byl střelen. Pak Kip odtáhl tělo do koupelny a posadil se, aby počkal na matčin návrat. Když Faith Kinkelová vystoupila z auta její syn stál před ní v garáži. "Miluju tě," řekl, než zvedl pušku a střelil ji do obličeje. Kip Kinkel byl ve svých pouhých 15-ti letech dvojnásobným vrahem. A to teprve začínal. Když jeho rodiče leželi dole mrtví, strávil většinu večera sestavováním série bomb, které rozmístil po domě v různých nástražných výbušných systémech. Pak se podíval na televizi a šel spát. Měl před sebou velký den.
 

Příštího rána, 21. května, vstal Kip brzy ráno a absolvoval obvyklé úkony, jako byla ranní hygiena a snídaně. Pak se oblékl a svůj obvyklý komplet doplnil dlouhým plavým kabátem. Poté si nabil své zbraně, devítimilimetrový Glock, Ruger ráže 22 a pušku ráže 22, přičemž v každé z nich pak měl plný zásobník. Další zásobníky do zbraní nacpal do batohu. Arzenál doplňoval vojenský lovecký nůž, připevněný ke kotníku. Spokojený se svými přípravami nasedl Kip do matčina Fordu Explorer a namířil si to směrem k Thurstonově střední škole. Kinkel vstoupil do budovy školy krátce před osmou hodinou ranní a zamířil přímo do jídelny, o které věděl, že v tuto hodinu bude rušno. Cestou potkal studenta, kterému poradil: "Možná bys odsud měl raději vypadnout." O chvíli později vstoupil do jídelny a téměř okamžitě si odhrnul plášť, aby odhalil pušku. Ještě než stačil kdokoli vykřiknout, zahájil palbu, přičemž se pohyboval místností zprava doleva a pak zase zpátky, rozbil okno z tabulového skla a vyvolal tlačenici křičících dětí.

Toho dne bylo postřeleno 19 studentů, z toho dva smrtelně. A nebýt odvahy jednoho mladého muže, mohl být počet mrtvých mnohem vyšší. Sedmnáctiletý Jake Ryker, školní šampion v zápase, byl postřelen do ruky a hrudníku. Když však Kinkel vyprázdnil zásobník a přestal nabíjet, neváhal se s Kinkelem utkat. Do boje se pak zapojili další studenti, kteří Kinkela zkrotili a odzbrojili. To už byla na cestě policie a záchranáři a zanedlouho měli být zranění studenti převezeni do nemocnice McKenzie-Willamette. Jeden z nich, sedmnáctiletý Mikael Nicholauson, byl po příjezdu prohlášen za mrtvého; další, šestnáctiletý Ben Walker, později na následky zranění zemřel. Vzhledem k tomu, že Kinkel vyprázdnil zásobník s 50-ti náboji, je zázrak, že obětí nebylo více. Kip Kinkel byl odveden k výslechu a téměř okamžitě navrhl aby policie prohledala dům jeho rodičů. Tam našli mrtvoly Billa a Faith Kinkelových, jeho rodičů, kteří toho pro svého vraždícího syna tolik obětovali. Bill byl jednou střelen do hlavy, zatímco Faith utrpěla několik ran do hlavy a břicha. Každý z nich byl přikryt bílým prostěradlem.
 

Kinkel však neposlal policii do svého domu jen proto, aby našla jeho zavražděné rodiče. Připravil tam výbušná zařízení, nepochybně s úmyslem způsobit další oběti na životech. Jedna z bomb skutečně vybuchla, ale nezpůsobila žádnou škodu. Ostatní zneškodnili pyrotechnici. Na stanici se Kinkel pokusil o přímější postup. Stále měl na kotníku připevněný lovecký nůž a zaútočil s ním na detektiva. Kinkel byl nakonec souzen jako dospělý a shledán vinným ze čtyř vražd prvního stupně.

Dne 10. listopadu 1999 byl odsouzen ke 111 letům vězení nepodmíněně. V současné době je vězněn v Oregonském státním nápravném zařízení v Salemu ve státě Oregon.

-pokračování-