DĚTI ZABIJÁCI: KEITH RANDULICH (69)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

V Keithově minulosti ani v jeho chování nebylo nic, co by naznačovalo, že se dopustí tak strašného činu. Jistě, Keith miloval horory a death metal. To ale miluje spousta teenagerů. Normální, vyrovnané děti to k chladnokrevné vraždě nevede. A Keith rozhodně patřil do této kategorie. Ve skutečnosti byl víc než jen normální teenager. Byl akademicky nadaný, měl samé jedničky a byl na čestném seznamu Lincoln Way East High School v Mokena v Illinois. Za týden měl maturovat a jít na vysokou školu. Očekávalo se od něj velké věci.

Ale pak přišel večer 22. května 2009. Keithovi rodiče ten večer odešli na školní akci s jeho 14letým bratrem. Další bratr - šestnáctiletý, byl nahoře ve svém pokoji, měl sluchátka na uších a byl zabraný do videohry. Keith tak zůstal dole se svou čtyřletou nevlastní sestrou Sabrinou Clementovou, hezkou holčičkou s vlnitémi hnědými vlasy a roztomilým úsměvem. Sabrina měla Keitha ráda a on ji také. Keith dokonce svou malou sestru často nazýval „svou nejlepší kamarádkou“.

Ale kritický večer byl Keith znepokojený a zdrojem jeho úzkosti bylo blaho jeho sestry. Nedávno dospěl k přesvědčení, že je sexuálně zneužívána a že za to je zodpovědný někdo z příbuzných. Jen o pár dní dříve se pohádal s matkou, když se jí zeptal, zda mu může vybrat nějaké peníze z jeho spořicího účtu, aby si mohl koupit zbraň. Samozřejmě mu to odmítla, čímž zmařila jeho plán zastřelit násilníka. Podle Keithova uvažování mu tak zbývala jediná možnost. Vyžadovalo to drastické opatření, ale on byl připravený jednat. Nedovolil, aby zneužívání jeho sestry pokračovalo.

V tomto stavu nacházíme Keitha Randulicha, jak stojí nad dřezem plným špinavého nádobí v noci 22. května. Jeho mysl pracuje na plné obrátky, ale jeho cesta je jasná. Ví, co musí udělat. Zatímco ukládá talíře do sušáku, vezme steakový nůž a zastrčí si ho do přední kapsy mikiny. Po dokončení práce zavolá Sabrinu a zeptá se jí, jestli se chce s ním dívat na SpongeBob SquarePants v jeho ložnici v suterénu. Holčička souhlasí. SpongeBob byl jeden z oblíbených pořadů Sabriny, ale dnes večer se jí prostě nechtělo dívat se na televizi. Zeptala se bratra, jestli by místo toho nemohli malovat, a Keith souhlasil, pod podmínkou, že si s ním nejdřív zahraje hru. Měla si lehnout na záda na podlahu a zavřít oči. Sabrina svému bratrovi věřila, a tak samozřejmě souhlasila. Jakmile byla v pozici, Keith si klekl nad ni a díval se na malou holčičku v růžovo-modrém pyžamu s vlasy staženými do ohonu. „Víš, že tě mám rád, viď?“ řekl. Pak vytáhl z kapsy nůž a pořezal jí krk.

První řez byl povrchní, ale dostatečně hluboký, aby tekla krev, a Sabrina vykřikla. „Přestaň!“ křičela. „To mě bolí!“ Ale Keith nepřestával. Nebyl si jistý, jestli to dokáže, ale jakmile uviděl krev své sestry, věděl, že dělá správnou věc. Sabrina musela zemřít. Další řez byl hlubší, přeřízl jí krk. Pak následoval další a další, až se to zvrhlo v bezduché, zvířecí šílenství sekání a bodání. „Proč mě zabíjíš?“ vykřikla Sabrina těsně předtím, než jí čepel prořízla krční tepnu. Pak se ozval poslední výstřik krve, poslední bolestivý vzdech, než malá holčička znehybněla a přestala se bránit. Nakonec se vrah potácel na nohou, které se pod jeho vahou hrozily podlomit, a vyšel po schodech nahoru. Zvedl telefon a vytočil tři čísla... 9-1-1. „Raději rychle přijďte,“ řekl. „Právě jsem zabil svou sestru.“

Policisté, kteří přijeli na místo, nebyli připraveni na hrůzu, která je čekala. Keith Randulich je přivítal u dveří, tvář, ruce a oblečení měl pokryté krví své sestry. „Je dole,“ řekl a zavedl policisty do sklepa. Tam našli malé tělíčko ležící na podlaze v rozlité kaluži krve. „Je mi líto, že jsem to musel udělat,“ zamumlal Randulich. ‚Opravdu jsem svou sestru miloval.‘ Později při výslechu se Randulich pokusil vysvětlit svůj hrůzný čin. ‚Myslel jsem, že to bude nejrychlejší způsob, jak ji zabít,‘ řekl detektivům. “Ale nebylo. Strašně trpěla.“ „Jak jsi mohl ublížit něčemu tak krásnému?„ zeptal se ho jeden z policistů. “Nejsem na to pyšný,“ odpověděl Randulich. ‚Není pro to žádná omluva.‘

Až na to, že Randulich omluvu nabízel. Tvrdil, že svou sestru zabil, aby ji uchránil před sexuálním zneužíváním ze strany příbuzného. Když byl požádán, aby jmenoval osobu, která za to byla zodpovědná, odmítl a řekl pouze, že to byl někdo větší a silnější než on. Proto prý chtěl zbraň, aby vyrovnal šance. Obvinění ze zneužívání se však později ukázalo jako nepodložené. Pitva neprokázala, že by Sabrina byla sexuálně zneužívána. Buď si to Randulich vymyslel, nebo to použil jako ospravedlnění svého činu.

V únoru 2011 byl Keith Randulich postaven před soud a přiznal se k vině, i když stále tvrdil, že svou sestru zabil, aby ji zachránil. Zpochybnil dokonce kvalifikaci státního zástupce Jamese Glasgowa a řekl, že žalobce není schopen pochopit jeho činy, pokud nežil s dítětem, které bylo každý den sexuálně zneužíváno. „Neudělal jsem to bezdůvodně,“ dodal. Ať už však Keith Randulich věřil, že měl jakýkoli důvod, pro porotu to nemělo žádnou váhu. Státní zástupce předtím popsal vraždu jako zločin „neslýchané krutosti a hrůzy“. Porotci to viděli stejně, i když nakonec nedoporučili „doživotí bez možnosti propuštění“, o které požádala obžaloba.

Keith Randulich byl odsouzen k 40 letům vězení a odpyká si každý den tohoto trestu. V době propuštění mu bude 58 let. Vzhledem k tomu, že Randulich nikdy nezměnil svou verzi událostí, zůstává skutečný motiv tohoto brutálního zločinu záhadou. Existuje však jedna poněkud záhadná stopa. Při prohlídce Randulichova domu našli detektivové Keithův deník. Údajně obsahoval „zápisky znepokojivé povahy“. Povaha těchto zápisků nebyla nikdy zveřejněna. Vzhledem k tomu, co víme o podobných pachatelích, není těžké si představit, že se v nich mohl vyznávat ze své fascinace vraždami a mrzačením.

-pokračování-