DĚTI ZABIJÁCI: JAMIE ROUSE (88)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Poté, co byla odstraněna policejní páska a úklidová služba dostala povolení vytřít zaschlou krev z chodeb Richlandské střední školy, vyvstala hlavní otázka: „Proč?“ Proč se to stalo? Proč vzal zdánlivě normální student posledního ročníku pušku a zastřelil dva učitele a jednoho žáka? Proč nikdo nezaznamenal varovné signály?

V případě Jamieho Rousea není třeba hledat odpovědi příliš hluboko. Jamie byl problémový kluk, teenager, který byl často týrán alkoholickým otcem, kluk, který se tvrdou zkušeností naučil potlačovat své pocity beznaděje. Jeho otec, Elison Rouse, byl řidič kamionu s problémy se zvládáním vzteku a se zálibou v alkoholu. Když byl na cestách, v domácnosti Rouseových zavládl křehký klid, ale jakmile se vrátil domů, začala otevřená válka. Jamie, jeho matka a bratr byli vystaveni násilí a slovním útokům. A museli to snášet bez stížností. Plakat v přítomnosti Elisona Rousea nebylo dobré. Jen ho to podněcovalo k ještě větší krutosti.

A tak se chlapec naučil potlačovat své city a vyjadřovat je neproduktivními způsoby. Začal pít a brát drogy, oblíbil si tu nejextrémnější death metalovou hudbu a stal se posedlý filmem „Natural Born Killers“. Film, v němž hrají Woody Harrelson a Juliette Lewis, vypráví o cestě sériového vraha a jeho psychopatické přítelkyně. Je extrémně násilný. Jamie Rouse ho sledoval znovu a znovu. „Líbilo se mi, jak tam zabíjení vypadalo snadně a zábavně,“ přiznal později. Možná právě to ho motivovalo k tomu, aby během hádky namířil zbraň na svého mladšího bratra Jeremyho. Reakce jeho otce na to byla překvapivě shovívavá.

Prostě Jamieho pušku zamkl a řekl mu, že ji nesmí pár týdnů používat. Zatímco se to všechno dělo, Jamie měl potíže i ve škole. Od svých nejranějších školních let byl terčem šikany, protože byl „příliš tichý“. Nyní, na střední škole, se mu ostatní děti vyhýbaly. Říkali mu satanista kvůli jeho vkusu v hudbě a jeho zálibě v oblékání se celý do černého. Mnoho dětí dokonce tvrdilo, že se ho bojí. Kromě všeho, čím si doma procházel, to bylo těžké snášet. Jamie se cítil izolovaný, vyloučený. Měl pocit, že tam nepatří. To, jak jsme se na vlastní kůži naučili, je živnou půdou pro vznik školního střelce.

Přesto bylo potřeba jiskry, aby se vznítil hněv, který se v Jamie Rousovi hromadil, a ta přišla v podobě špatného vysvědčení. Teď měl ten utlačovaný teenager opravdu pocit, že celý svět je proti němu. Nejen jeho otec, nejen děti ve škole, ale i jeho učitelé, právě ti lidé, kteří ho měli vychovávat a vést. Pro Jamieho to byla poslední kapka. Ráno ve středu 19. listopadu 1997 přijel sedmnáctiletý Jamie Rouse autem k Richland High School v Lynnville v Tennessee. Měl u sebe poloautomatickou pušku Remington Viper ráže .22, stejnou zbraň, kterou mu nedávno zabavil otec. Měl také několik set nábojů. Poté, co zaparkoval na ještě prázdném parkovišti, Jamie došel ke skupině keřů na školním pozemku a tam schoval pušku a munici.

Poté odjel k domu svého kamaráda Stephena Abbotta, se kterým se domluvil, že ho vyzvedne. Požádal Abbotta, aby řídil, když se vraceli zpět ke škole. Tam Abbott vešel do budovy, zatímco Jamie obešel budovu, vzal si pušku a pak šel k severnímu vchodu. Právě vstoupil do chodby, když zahlédl učitelku matematiky Carol Yanceyovou, jak si povídá s Carolyn Fosterovou, která na Richlandu učila přes 15 let. Bez jediného slova Rouse zvedl zbraň a vystřelil. Střely byly vypáleny zblízka a Rouse byl dobrý střelec. Učitelky neměly šanci. Obě byly zasaženy do hlavy a padly k zemi. Poté Rouse zamířil zbraní na trenéra školního fotbalového týmu, který stál poblíž. Trenér se však již dal na útěk a Rouseův výstřel minul cíl. Bohužel zasáhl do krku čtrnáctiletou prvačku Diane Collinsovou a na místě ji zabil. Rouse byl poté sražen k zemi fotbalovým trenérem, který ho zpacifikoval a odzbrojil. Byl odveden do administrativní kanceláře, kde čekal na příjezd policie, která již byla přivolána.

Vzhledem k množství střeliva, které Jamie Rouse ten den měl u sebe, bychom měli být vděční, že jeho střelba byla tak rychle zastavena. I tak byly následky jeho činu devastující. Carolyn Fosterová byla mrtvá, stejně jako Diane Collinsová, která byla náhodou sestrou Rouseova nejlepšího přítele. Carol Yanceyová byla stále naživu, ale těžce zraněná s kulkou zaseknutou v mozku. Proti všem očekáváním střelbu přežila a nakonec se zcela uzdravila. Jamie Rouse se však stále musel zodpovídat ze dvou vražd a špatnou zprávou pro něj bylo, že stát ho hodlal soudit jako dospělého. To znamenalo, že mu hrozilo strávit zbytek života za mřížemi. V souvislosti se střelbou byl zatčen také Stephen Abbott, chlapec, který toho dne Jamieho odvezl do školy. Abbott si byl plně vědom toho, že jeho přítel má zbraň a 400 nábojů. Věděl, co Rouse zamýšlí. Neudělal nic, aby krveprolití zastavil. Jeho spoluvina mu nakonec vynesla 40 let vězení.

V centru pozornosti však stál proces s Jamiem Rousem, který čelil obvinění z vraždy prvního stupně, vraždy druhého stupně a pokusu o vraždu. Jelikož neměli jinou možnost, jeho obhájci podali návrh na zproštění viny z důvodu nepříčetnosti a tvrdili, že Rouse trpí paranoidní schizofrenií a neměl kontrolu nad svými činy. Podle jeho právníka Jamie slyšel hlasy Boha, které mu přikazovaly spáchat střelbu ve škole. Porotci však nebyli ochotni tuto verzi přijmout. Shledali Rouse vinným ve všech bodech obžaloby. Byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění.

V současné době je Jamie Rouse vězněm ve věznici se středním stupněm ostrahy v Cliftonu v Tennessee. Věznice někdy přijímá skupiny školáků z okolních měst a při těchto příležitostech je Jamie Rouse často požádán, aby k nim promluvil. „Když mi bylo 17 let, vešel jsem do Richland High School a zastřelil dva učitele a jednoho studenta,“ říká svému publiku.

„Kvůli tomu jsem ve vězení na zbytek života a dva lidé jsou mrtví. To, co jsem udělal, se nemuselo stát.“

Lze jen doufat, že se tato zpráva vryje do paměti těchto vnímavých mladých lidí. Problém střelby ve školách zůstává metlou amerického vzdělávacího systému a společnosti obecně. Do čtyř let od Jamieho Rouseova zastaveného střeleckého řádění došlo k masakru na Columbine High. Od té doby následovaly další masové střelby s alarmující pravidelností.