DĚTI ZABIJÁCI: DANIEL PETRIC (63)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů".

Začalo to nehodou na snowboardu, pádem, po kterém Daniel Petric zůstal neschopný a poté byl upoután na lůžko, protože se mu do těla dostala infekce. Aktivní šestnáctiletý mladík si připadal jako ve vězení. I po odeznění počátečních příznaků musel zůstat doma, kde ho nerozptylovalo nic jiného než televize. Denní seriály však rychle ztratily svůj půvab a Daniel se začal rozhlížet po něčem jiném, co by ho zabavilo. Našel to na disku X-boxu, který mu dal kamarád, ve střílečce z pohledu první osoby hry Halo.

Hra Halo, ve které hlavní hrdina bojuje s mimozemšťany napadajícími Zemi, je jednou z nejoblíbenějších her na X-boxu. Je vysoce návyková a netrvalo dlouho a ovládla Danielův život. Byl pohlcen dějem a někdy hrál až 18 hodin denně. Musel si však dávat pozor, aby to před rodiči utajil. Jeho otec Mark byl pastorem ve shromáždění New Life Assembly of God ve Wellingtonu ve státě Ohio. Násilné videohry jako Halo neschvaloval. V jeho nesouhlasu ho plně podporovala manželka Susan.

Ale co měl Daniel dělat? Hra ho ovládla. Byl jí posedlý. Plíživé krátké úseky hraní už mu prostě nestačily. Začal u konzole trávit stále více času a nakonec došlo k nevyhnutelnému. Otec ho při tom přistihl, disk mu zabavil a zamkl ho do trezoru. Daniel byl odříznut od své náplasti. Jedinou výhodou bylo, že nejnovější verze hry, Halo 3, měla vyjít už za několik dní, 25. září 2007. Toho dne se Daniel vyplížil z okna svého pokoje, zamířil do obchodu s hrami v nákupním centru a koupil si kopii. Pak spěchal domů a pod bundou si nesl svůj drahocenný kontraband.

Naneštěstí pro Daniela jeho otec tento krok zřejmě předvídal a čekal na něj, když se vrátil domů. Halo 3 se brzy připojilo ke své dřívější iteraci ve schránce. Danielovy protesty, že se s ním zachází nespravedlivě, padly na úrodnou půdu. Své stížnosti na nespravedlivé zacházení opakoval i v následujícím měsíci, ale bez valného účinku. Jeho rodiče byli neoblomní. Hra neměla v křesťanském domově místo. Ale možná Mark a Susan špatně odhadli odhodlání svého dospívajícího syna. Daniel stále sondoval, stále doufal v nestřežený okamžik, kdy se mu podaří získat klíč od sejfu. Nakonec to 20. října 2007 přišlo. Klíč v ruce, chlapec otevřel schránku a vyndal z ní svou drahocennou hru. Uvnitř byla také 9mm pistole Taurus PT-92 Marka Petrica. Daniel si ji vzal také.

Nemůžeme s jistotou říci, co Daniela Petrica motivovalo k zastřelení rodičů. Byl to hněv kvůli tomu, co považoval za nespravedlivé zacházení? Bylo to vědomí, že se nevyhnutelně dozvědí, co udělal? Byl to strach, že mu znovu zabaví zvěř? Bylo to, jak naznačí jeho právník u soudu, že si začal plést svět fantazie své oblíbené hry se skutečným životem? Důvod prostě neznáme. Víme však, že Daniel zbraň skutečně použil - a to se smrtícím účinkem. Mark a Susan seděli na pohovce a sledovali televizi, když za nimi vstoupil jejich syn.

„Mohli byste zavřít oči? Mám pro vás překvapení," řekl. Petrikovi udělali, co jim řekl. Byli rádi, že se jim Daniel opět věnuje, že svou dětskou herní posedlost hodil za hlavu. V následujícím okamžiku však Mark ucítil, jak mu náhle otupěla hlava. V uších mu zvonilo. Cítil, jak mu po tváři stéká kluzká teplá tekutina a rozmazává mu vidění. Ke svému zděšení si uvědomil, že je to krev. Když se podíval doleva, uviděl svou ženu rozvalenou na pohovce s rudou růžicí rozprostírající se na hrudi. Pak mu Daniel vtiskl do ruky pistoli a řekl, „Tati, tady máš zbraň. Vezmi si ji.“ V tu chvíli se ozvalo zaklepání na vstupní dveře.

Lze pochybovat o tom, že Daniel Petric o vraždě svých rodičů příliš přemýšlel. Kdyby to udělal, nevybral by si k vraždě právě dnešní noc. V domě měla být jeho sestra Heidi a její manžel Andrew. Rodina měla v plánu společně sledovat zápas Cleveland Indians. Daniel teď musel přemýšlet po svém. Spěchal ke dveřím a zabránil Heidi a Andrewovi ve vstupu. Řekl jim, že by měli odejít, a informoval je, že „máma s tátou se hodně pohádali“. Vtom však Heidi uslyšela zevnitř domu sténání a trvala na tom, aby ji pustili dovnitř. Tak našla s Andrewem své rodiče, matka nedýchala, otec sténal v agónii a oba byli celí od krve. Heidi okamžitě sáhla po telefonu a vyťukala číslo 911. Zatímco to dělala, Daniel vyběhl z domu, naskočil do otcovy dodávky a ujel. Daleko by se nedostal. Jen několik kilometrů po silnici ho zastavila wellingtonská policie. Vedle něj, na sedadle spolujezdce, seděl jeho motiv k vraždě - nedotčená kopie čerstvě vydané hry Halo 3.

V tuto chvíli už policie věděla, jak závažnému obvinění její mladý podezřelý čelí. Susan Petricová byla mrtvá, se střelnými ranami na hlavě, hrudníku a paži; Mark Petric byl těžce zraněný, s roztříštěnou čelistí a kulkou zaseknutou v lebce. Byl převezen do nedaleké nemocnice, kde lékaři provedli urgentní operaci, která mu nakonec zachránila život. V době, kdy se věc dostala k soudu, byl připraven vystoupit jako svědek obžaloby. Mark Petric však vůči svému synovi necítil žádnou zášť. Ve skutečnosti mu odpustil. „Omluvil se mi za to, co udělal,“ řekl Mark soudu. Řekl mi: "Tati, moc mě mrzí, co jsem udělal mámě, tobě a celé rodině. Jsem tak rád, že jsi naživu.“ Dále uvedl, že Daniel a jeho matka měli vždy velmi blízké pouto. „Vždycky to byl její malý kluk,“ řekl.

Ale když pomineme odpuštění a smířlivá slova, většina toho, co Mark Petric řekl, byla pro případ jeho syna zatracující. Popisovala chladnokrevnou vraždu, po níž následovala snaha, aby to vypadalo jako vražda/sebevražda s Markem jako pachatelem. Proto se Daniel snažil vražednou zbraň vnutit otci do ruky. Nebýt Heidina včasného příchodu, možná by se mu to podařilo. Protože Daniel Petric nikdy nepopíral, že své rodiče zastřelil, hlavním účelem soudního procesu bylo rozhodnout o délce jeho trestu. Vzhledem k jeho mládí trest smrti nikdy nepřipadal v úvahu. Nejhorší, co mohl dostat, bylo doživotí bez možnosti podmínečného propuštění.

Nakonec však soudce přesvědčilo srdceryvné podání Marka Petrica ve prospěch jeho syna. Rozhodl se pro nejmírnější trest, který ohijské zákony umožňují, a poslal Daniela Petrica do vězení na doživotí s možností podmínečného propuštění za 23 let. V době propuštění bude Danielovi nejméně 39 let. Až se tak stane, rodina Petricových bude připravena přivítat ho zpět ve svém středu.

-pokračování-