DĚTI ZABIJÁCI: CRAIG PRICE (40)

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Čtvrtého září 1989 přijela Marie Bouchardová do skromného domu své dcery Joan Heatonové na Metropolitan Drive v oblasti Buttonwoods ve Warwicku na Rhode Islandu. Byla velmi znepokojená, protože se jí Joan ani její malé dcery, desetiletá Jennifer a osmiletá Melissa, o víkendu Svátku práce vůbec neozvaly. To bylo v této semknuté rodině velmi neobvyklé, a když několik telefonátů zůstalo bez odpovědi, vydala se spolu se svou druhou dcerou Mary Lou do domu Heatonových, aby to prošetřily.

Mariin pocit strachu se stupňoval až k panice, když její stále zběsilejší klepání nepřinášelo žádnou odezvu. Joanino auto stálo na příjezdové cestě, takže byla téměř jistě doma, a přesto dům zůstával vzdorovitě tichý. Pokud byla Joan s dětmi uvnitř, buď nechtěly, nebo nemohly přijít ke dveřím. S rostoucím strachem Marie otočila klikou odemčených vchodových dveří a vstoupila dovnitř. Okamžitě poznala, že něco není v pořádku. Dům prostupoval hnilobný zápach a po několika krocích si Marie všimla krvavých cákanců na zdi. Když pak postoupila dál do interiéru, spatřila na chodbě postavu ležící pod zakrvácenými prostěradly. Byla to Joan, brutálně ubodaná k smrti. Marie a Mary Lou sotva stačily zaregistrovat tu hrůzu, když spatřily brutálně zmasakrovanou mrtvolu Jennifer a pak drobnou postavu Melissy ležící v kaluži krve. Všechny tři byly brutálně zavražděny.

Zatímco Marie od toho hrůzného pohledu utíkala, Mary Lou se vzchopila a zavolala na tísňovou linku. Pak se obě zarmoucené ženy přitiskly k sobě a navzájem se utěšovaly, zatímco čekaly na příjezd policie. První záchranáři byli na místě během několika minut a jen o chvíli později je následovali detektivové, kteří okamžitě nařídili dům uzavřít. Pak vyšetřovatelé a kriminalističtí technici vstoupili na místo nevídaného masakru. I otrlé detektivy šokovala brutalita zločinu. Všechny tři oběti byly několikrát pobodány a pořezány kuchyňskými noži. Joan Heatonová byla bodnuta 57krát a byla také ubita a uškrcena. Desetiletá Jennifer utrpěla 62 bodných ran, zatímco nejmladší dítě, Melissa, byla pobodána tak silně, že se jí jedna z čepelí zlomila v zádech. Také jí byla kuchyňskou stoličkou proražena lebka. Předpokládalo se, že k vraždám došlo tři dny před hrůzným nálezem těl.

Zpráva o trojnásobné vraždě vyvolala v Buttonwoodu vlnu šoku. Nikdo se necítil bezpečně, a zatímco policejní hlídky byly posíleny a detektivové slibovali, že vraha dopadnou, obyčejní občané se zabarikádovali a přemýšleli, co za zrůdu vkročilo do jejich středu. Policejní oddělení ve Warwicku mezitím k případu přidělilo své nejlepší vyšetřovatele a nenechalo nic náhodě, když zpracovávalo místo činu, přezkoumávalo důkazy a vyslýchalo všechny lidi v okolí. Požádali o pomoc také FBI, která na pomoc při vyšetřování vyslala jednoho ze svých špičkových profilovačů Gregga O. McCraryho. McCrary okamžitě poskytl místní policii cennou stopu a uvedl, že se domnívá, že vrah se zdržoval v okolí a je více než pravděpodobné, že má na svědomí i jinou nevyřešenou vraždu, k níž došlo o dva roky dříve.  
 

Při té příležitosti byla v červenci 1987 ve svém bungalovu na Inez Avenue, jen pět domů od Heatonova sídla, ubodána sedmadvacetiletá matka dvou dětí Rebecca Spencerová. Podobnost mezi oběma zločiny byla nápadná. V obou případech šlo o zběsilé útoky (Spencerová utrpěla 58 zranění) a v obou případech vrah použil zbraň, která se již nacházela v domě. V případě Spencerové to byl balicí nůž, protože se chystala přestěhovat do jiné čtvrti. McCrary se dále domníval, že vrah vstoupil do obou domů s úmyslem vloupat se a vraždy spáchal poté, co byl majitelem domu konfrontován. Protože se zloději často vloupávají do nemovitostí, které znají, bylo pravděpodobné, že vrah bydlel poblíž a domy anebo jejich obyvatele znal. McCrary dále naznačil, že vzhledem k zběsilé povaze útoků je velmi pravděpodobné, že se vrah při bodání obětí pořezal. Doporučil policii ve Warwicku, aby si dala pozor na někoho s nedávno přiloženým obvazem. Tato rada se osvědčila už o den později.

Dne 5. září 1989 projížděli detektivové Ray Pendergast a Mark Brandreth oblastí Buttonwoods, když Pendergast zahlédl známou tvář. Pendergast trénoval patnáctiletého Craiga Price v rámci místního basketbalového programu, ale mladíka znal také kvůli řadě přestupků mladistvých, včetně vloupání, krádeží, nahlížení do domů a držení drog. Pendergast zastavil a zeptal se Price, zda slyšel o vraždách, na což Price odpověděl, že viděl, jak z domu odnášejí těla. Vyjádřil také znepokojení, protože bydlel jen několik dveří od rodiny Heatonových. Když si Pendergast všiml obvazu na Priceově ruce, zeptal se, jak se zranil. Price tvrdil, že se praštil do ruky přes okno auta na Keeley Avenue, což okamžitě vzbudilo podezření policistů. Proč by se někdo otevřeně přiznával dvěma policistům k vandalskému činu, pokud by tím neskrýval něco vážnějšího?

Přesto se policisté rozhodli nechat to být, alespoň dokud nebudou mít více času Price prověřit. Po návratu na stanici se detektivové podívali po nějakém hlášení o zdemolovaném autě na Keeley Avenue a žádné nenašli. Poté zajeli na místo, kde mělo k incidentu dojít, a nenašli žádné stopy po rozbitém skle. Craig Price, který bydlel poblíž obou míst činu a který lhal o řezné ráně na ruce, začínal vypadat jako reálný podezřelý. Přesto se mnozí na policejním oddělení domnívali, že Pendergast a Brandreth štěkají na špatný strom. Většina z nich považovala za obtížné uvěřit, že by oblíbený patnáctiletý mladík s dětskou tváří mohl spáchat brutální vraždy. Mezitím byl k analýze místa činu povolán doktor Henry Lee, odborník na krevní skvrny. Brzy našel stopu, kterou policie jaksi přehlédla, krvavý otisk ponožky, kterou zanechal někdo, kdo nosil botu velikosti 13. Craig Price nosil velikost 13. Bylo načase ho předvést k výslechu.

Následujícího dne zavolali vyšetřovatelé do Priceova bydliště a požádali jeho rodiče, aby ho přivedli na stanici k výslechu. Během tohoto výslechu se ho znovu zeptali, jak se pořezal na ruce, a zopakoval historku o rozbití okna auta. Vyšetřovatelé ho nepřesvědčili a požádali Price, aby se podrobil testu na detektoru lži, s čímž souhlasil. Detektor lži se vyhnul otázkám týkajícím se vraždy a zaměřil se pouze na pořezání Priceovy ruky. Výsledky naznačily, že lhal, a i když to vzbudilo další podezření, stále to z Price neudělalo vraha. Aby to policie dokázala, potřebovala další důkazy. Začali proto vyslýchat Priceovy přátele a známé a téměř okamžitě se jim podařil zlom, když se dozvěděli, že se chlubil tím, že zabil Rebeccu Spencerovou. To jim stačilo, aby získali povolení k domovní prohlídce v jeho domě. Detektivové Kevin Collins, Arthur Anderson a Tim Colgan dorazili do Priceovy rezidence 17. září v časných ranních hodinách. Vzbudili rodinu a požádali ji, aby počkala v obývacím pokoji, zatímco pátrací tým bude dělat svou práci. Netrvalo dlouho a tým našel, co hledal.

V kůlně za domem nalezli pytel na odpadky s několika zakrvácenými noži z domu Heatonových spolu se zakrvácenými kusy oblečení, rukavicemi a dalšími předměty. Vyšetřovatelé pak na Price uvalili vazbu za vraždy Joan, Jennifer a Melissy Heatonových. Price byl ze svého domu eskortován na policejní stanici v doprovodu svých rodičů. Tam, zatímco jeho matka vedle něj vzlykala, se nonšalantně přiznal ke třem brutálním vraždám a svou lhostejností ohromil i otrlé detektivy. Price uvedl, že měl v úmyslu vloupat se do rezidence Heatonových, ale když prolezl otevřeným oknem, stoupl si na kuchyňský stůl, který se pod jeho vahou zlomil. Navzdory hluku, který to způsobilo, se rozhodl neutéct, ale vloupání dokončit. Hluk však probudil Joan Heatonovou, která rozsvítila v kuchyni a uviděla ho. Price tvrdil, že zpanikařil, chytil Joan pod krkem a začal ji bít a škrtit. Joanin křik probudil děti, které se vypotácely z postelí na chodbu. Když ho Melissa uviděla, řekla, že volá policii, a běžela pro telefon do kuchyně. Price pak obě dívky strhl na zem, vzal několik kuchyňských nožů a začal je bodat.

Price uvedl, že během útoku ho jedna z dívek kousla do ruky, což ho rozčílilo. Poté kousl dítě do obličeje a pokousal také Joan. Zatímco se osmiletá Melissa dál bránila, vzal stoličku a rozbil jí ji o hlavu. Během útoku se Price pořezal na ruce, sundal si rukavice a rány si ošetřil v koupelně. Poté těla přikryl prostěradly a dekami a z místa činu utekl. Toto přiznání vyšetřovatele znechutilo i rozzuřilo, v neposlední řadě kvůli naříkavému a sebelítostivému tónu, který Price nasadil, když mluvil o drobném zranění ruky - jako by to bylo důležitější než životy tří nevinných obětí. Tim Colgan, který vedl výslech, později přiznal, že se ten večer vrátil domů a rozplakal se; Kevin Collins uvedl, že ho naplnil obrovský a téměř nekontrolovatelný vztek. Bylo toho příliš i na Craigova otce Johna Price. V polovině výslechu odešel z místnosti, a zmeškal tak synovo přiznání k jiné vraždě, k vraždě Rebeccy Spencerové. Priceovi bylo v době spáchání tohoto zločinu pouhých třináct let.

Ale aspoň byl teď mimo ulici a policisté, kteří na případu pracovali, byli rádi, že se teď bude muset ze svých hrůzných činů zodpovídat. Ale i když se státní zástupci připravovali na soud s nejznámějším sériovým vrahem Rhode Islandu, museli čelit chmurné realitě. Price byl mladistvý, do šestnáctých narozenin mu chyběl ještě měsíc. Podle zákonů Rhode Islandu by mu proto po dovršení 21 let hrozil maximální trest v nápravném zařízení pro mladistvé. Pak by byl jeho záznam v rejstříku trestů zapečetěn a on by se dostal na svobodu. Volný, aby mohl znovu zabíjet. Price to věděl také. Během soudního přelíčení bez lítosti vyšel ze soudní budovy a křičel na dav: "Až mě pustí, tak si zapálím bombardér." Priceova arogance se mu však měla vrátit. Kdyby projevil lítost nad tím, co udělal, a projevil trochu úcty k obětem a jejich truchlícím rodinám, mohl zmizet v systému a mohl si odpykat svůj trest. Takto se proti němu shromáždili občané Rhode Islandu, kteří už byli znechuceni tím, že si vrah čtyř lidí odsedí ve vězení jen pět let.

Zástupce generálního prokurátora Jeffrey Pine byl odhodlán změnit zákon tak, aby mladiství vrazi jako Price mohli být souzeni jako dospělí, zatímco detektivové Tim Colgan a Kevin Collins slíbili, že udělají vše, co bude v jejich silách, aby zabránili tomu, aby se Price někdy dostal na svobodu. Spolu s členy rodin obětí Collins založil organizaci "Občané proti propuštění Craiga Price" (CORP). Organizoval shromáždění, finanční sbírky a vystupoval v médiích, mimo jiné v pořadu Larry King Live a v časopisech Time a Newsweek. CORP také najala letadla, která ve velkých městech po celé zemi vyvěsila transparenty s prohlášením: "Zabiják Craig Price. Stěhuje se do vašeho města? Dejte si pozor." Rhode Island mezitím přijal zákon, který umožňuje, aby byli mladiství obvinění ze závažných trestných činů souzeni jako dospělí. Tento zákon však samozřejmě nemohl být na Price aplikován zpětně. Musela by se najít jiná opatření, která by vraha udržela za mřížemi.

Poté, co byl Jeffrey Pine v roce 1992 zvolen generálním prokurátorem, prosadil zákon, který soudcům umožňoval zohlednit záznamy v trestním rejstříku při rozhodování o tom, zda má být někdo umístěn do psychiatrické léčebny. Tento zákon, známý jako zákon Craiga Price, byl schválen v roce 1994. Pine také konzultoval profil Price s odborníkem FBI na sériové vrahy - Gregem McCrarym. McCrary - veterán FBI, který vypracoval profily stovek vrahů, řekl, že se jen zřídka setkal s někým tak násilným. McCrary popsal Price jako lidského predátora, který neprojevuje žádné výčitky svědomí a je velmi pravděpodobné, že by při vhodné příležitosti zabíjel znovu. Wesley Profit - massachusettský psychiatr, který Price vyšetřoval, uvedl, že Price "nutně potřebuje rozsáhlou léčbu". Profit dále uvedl, že "ani poté nemusí být schopen bezpečného umístění ve společnosti".

To vše se zkoumalo jako způsob, jak udržet Craiga Price ve vězení i po jeho 21. narozeninách. Tato otázka byla stále naléhavější, protože se blížilo datum Priceova propuštění 11. října 1994. Za mřížemi ztloustl na hrozivých 300 kg a bez okolků se chlubil, jak se po propuštění "zapíše do dějin". Nakonec to však byl sám Price, kdo se postaral o to, aby nebyl předčasně propuštěn. Nejprve odmítl soudní příkaz podrobit se psychologickému vyšetření, což mu v roce 1994 vyneslo obvinění z pohrdání soudem. To mu vyneslo 25letý trest s podmíněným odkladem na 10 let. Poté vyhrožoval, že "usmrtí" příslušníka nápravného zařízení, což umožnilo státu obvinit ho z vydírání. K tomu se přidalo dalších 15 let, z nichž 7 bylo podmíněných.

Od té doby Price několikrát stanul před soudem - za napadení, porušení podmínky a za podání různých odvolání, která byla zamítnuta. V roce 2004 byl v rámci běžného mezistátního přesunu převezen do floridského nápravného zařízení. Craig Price byl propuštěn v prosinci 2020, kdy mu bude 46 let.

-pokračování-