DĚTI ZABIJÁCI: CARL NEWTON MANHAN (12)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

24.01.2023 Společnost

Více jak co jiného platí rčení, které říká: "Děti jsou vizitkou fungování společnosti". Když vyjdeme z této premisy, pak rychle zjistíme, že se stavem lidské společnosti již dlouhou dobu není cosi v pořádku. Stále se množící agresivní a krvavé epizody dětí ve společnosti (především pak ve Spojených státech), jejíž nárůst můžeme v posledním období velmi zřetelně sledovat, by měl být pro nás všechny extrémně silným alarmem. Tento seriál by mohl být vnímán jako velmi smutná, ale zároveň důležitá sonda do nastíněné problematiky. Možná, že si někteří poví, co dělá takové téma by na alternativních stránkách. Osobně si myslím, že rozhodně patří do naší rubriky "SPOLEČNOST", ale je to samozřejmě věc názoru. Do budoucna připravuji ještě několik podobných projektů.

Carl Newton Manhan

Město Paintsville leží mezi strmými kopci v uhelném pásmu východního Kentucky. Nikdy nebylo prosperujícím místem a v roce 1929, kdy se odehrává náš příběh, mělo k prosperitě daleko. Do krachu na burze, který v Americe odstartoval velkou recesi, zbývaly ještě měsíce, ale pro dobré lidi z Paintsville už nastaly těžké časy. Těžba uhlí v dolech je v nejlepších dobách těžká obživa, zvláště když majitelé dolů platili mužům, kteří vykonávali tuto těžkou a nebezpečnou práci, takovou almužnu. Horníci v Kentucky jsou odolné plemeno, zvyklé na namáhavou práci a drtivou chudobu. Vystačí si s tím, co si vydělají vlastními silami, a tato vlastnost se týká i jejich dětí. Například Carl Mahan a Cecil Van Hoose. Těmto chlapcům bylo pouhých šest, respektive osm let a už se snažili prosadit ve světě, v jejich případě hledáním kovového šrotu na prodej. Tak se stalo, že se 18. května 1929 ráno plahočili po úbočí kopce a hledali rezavý poklad.

Výběr byl toho dne rozhodně mizivý, dokud Carl nezahlédl v křovinaté trávě velký kus surového železa. Byl to cenný nález, který měl u místního obchodníka se šrotem cenu alespoň pár haléřů. Carl rychle rozvinul pytel z pytloviny, který nesl, a připravil se ho naložit. V tu chvíli k němu přistoupil jeho starší a větší společník a kořist mu vytrhl. Carl samozřejmě proti krádeži protestoval a odvolával se na pravidlo "kdo najde, ten si to nechá". Ale Cecil nehodlal jeho protesty poslouchat, ne když šlo o několik cenných penízků. Dal Carlovi rychlý políček do hlavy, aby ho srazil na zem.

Cecil však udělal velkou chybu, když svého mladého společníka okradl. Když šel směrem k obchodníkovi se šrotem, aby zpeněžil svou odměnu, Carl utíkal z kopce dolů, k chatrči, kterou sdílel s rodiči a sourozenci. Tam si přitáhl židli ke stěně, kde byla na stojanu otcova brokovnice. Postavil se na špičky a vytáhl dvanáctku z místa, kde odpočívala. Otec mu už ukázal, jak se se zbraní zachází, a tak instinktivně rozlomil závěr a zkontroloval, zda jsou ve dvou hlavních nabité náboje. Poté se vydal pronásledovat svého zlodějského přítele. O chvíli později potkal Cecila na ulici. Kolemjdoucí, kteří byli svědky incidentu, později vypověděli, že Carl se příliš nesnažil své úmysly skrývat. Jednoduše vykřikl: "Zastřelím tě!" a pak zvedl zbraň a vystřelil, přičemž zasáhl Cecila do hrudi. Chlapec byl mrtvý dřív, než dopadl na zem.

Spravedlnost tehdy postupovala rychle, a to i v případě šestiletého chlapce, který byl nejmladším obviněným z vraždy v historii Kentucky. Necelý týden poté, co zastřelil Cecila Van Hoose, stanul Carl Mahan před soudem a byl obviněn z vraždy. Carl se nesnažil popřít, co udělal. Stejně by to bylo zbytečné, protože ke střelbě došlo před očima svědků. A nepředstíral, že by měl nějaký motiv. Řekl, že chtěl Cecila zabít, protože ho okradl. Poté, co popsal události, které vedly ke střelbě, a střelbu samotnou, položil hubený klučina s kšticí hlavu na stůl obhajoby a okamžitě usnul. Při pohledu na jeho andělskou tvář bylo těžké uvěřit, že jde o obžalovaného z vraždy. Soud s šestiletým Carlem Mahanem byl krátký a skončil během jediného dne.

A jednání poroty bylo ještě kratší. Během pouhých 30-ti minut oznámil předseda poroty, že dospěli k rozhodnutí. Carl Mahan byl shledán nevinným z vraždy, ale vinným z mírnějšího obvinění ze zabití. Rozsudek soudu zněl, že má být poslán na patnáct let do polepšovny. Mezitím byl propuštěn do péče svých rodičů na kauci 500 dolarů. Soudní proces a rozsudek však v Johnson County vyvolaly zuřivou debatu a už se rýsovaly bojové linie. Na jedné straně stáli ti, kteří se domnívali, že šestileté dítě nemůže pochopit důsledky svého rozhodnutí a proto neměl být odsouzen. Patnáctiletý trest jim připadal příliš přísný. Na druhé straně byli tací, kteří zastávali názor, že neúmyslné zabití je příliš mírné obvinění a že Carl měl být odsouzen za vraždu k doživotnímu trestu. Byly i méně dobročinné duše, které trvaly na tom, že měl být usmrcen na elektrickém křesle.

Nakonec však byly všechny tyto argumenty akademické. Krátce po skončení soudního procesu vydal soudce obvodního soudu "zákaz", který bránil státu poslat Carla Mahana do polepšovny. O měsíc později kentucký generální prokurátor zrušil rozsudek a trest a umožnil chlapci zůstat pod dohledem rodičů bez jakýchkoli omezení. Nejmladší odsouzený vrah v Kentucky zcela unikl trestu.

POZNÁMKA: Informace o pozdějším životě Carla Mahana jsou kusé, víme však, že se později přestěhoval do Jefferson County a zemřel tam v roce 1958 ve věku 35 let.

-pokračování-

Další díly