DĚTI S ČERNÝMA OČIMA

Pro někoho je to městská legenda, pro jiné znepokojivá realita. O "Dětech Černých očí" se v těchto dnech mluví na mnoha místech a vždycky budí hrůzu. Jsou však skutečné? Možná ano, možná ne. Podívejme se, jak se tento mýtus zrodil. Příběh "Dětí černých očí" má dva počátky. Někteří tvrdí, že se poprvé objevil v osmdesátých letech minulého století, zatímco jiní tvrdí, že vše začalo v roce 1996 nebo 1998, a to z rukou texaského novináře Briana Bethela. Jak už jsme řekli, říká se, že příběh by měl začínat v 80. letech, ale žádné další zmínky o tom nejsou, je možné, že pro zvýšení předpokládané věrohodnosti příběhu by si vymysleli mnohem starší začátek než konec 90. let. Pokud tedy chceme být dobrými badateli, musíme se naučit oddělovat "skutečné" od "fiktivního". Vraťme se tedy do 90. let.

V létě roku 1996 šel Bethel do kanceláře společnosti "Camalott Communications", svého poskytovatele internetových služeb na ulici Severní 1v texaském Alibene, aby zaplatil účty. V tlumeně osvětleném prostoru vypisoval šek, který chtěl vhodit do poštovní schránky v kanceláři. Seděl v autě na parkovišti, když mu na okno zaklepali dva chlapci ve věku 9 až 12 let. Starší chlapec byl kudrnatý a ten druhý, mladší byl zrzavý, bledý, pihovatý. Chlapci měli na sobě černé svetry s kapucemi. První z nich vysvětlil, že se přišli podívat do kina na premiéru filmu "Mortal Kombat", ale zapomněli si u matky peníze. Proto ho požádali, zda by neodvedl k matce, aby si vzali peníze a vrátili se do kina. Po celou dobu rozhovoru Bethela sžírala iracionální hrůza.

Chlapec se ho snažil přesvědčit:

"Nebude to trvat dlouho, jsme jen dvě malé děti, nemáme zbraň ani nic jiného."

Bethel se podvědomě natáhl, aby otevřel dveře auta, ale zarazil se. Když se k jednomu z chlapců přiblížil, všiml si jeho očí černých jako uhel, bez duhovky a zorničky, které popsal jako "takové oči, jaké dnes vídáte u mimozemšťanů nebo upírů v televizi, velké oči bez duše jako dva velké pásy bezhvězdné noci." Bethel se snažil zachovat normální chování, zamumlala pár výmluv a rychle nastartovala. Když se podíval do zpětného zrcátka, zjistil, že děti během několika vteřin zmizely. Bethelův incident by se odehrálv době mezi 21:30 do 22:00. Tšn večer se prostě stala událost, na kterou nikdy nezapomene. Bethel začal o svých zážitcích posílat soukromé e-maily několika důvěryhodným osobám, ale brzy se jeho příběh rozšířil na internetu jako požár. Osobní zkušenost tohoto slavného novináře proto brzy sdílely tisíce dalších lidí, tedy dost na to, aby byly "BEK" (Black Eyed Kids) považovány za moderní paranormální jev.

Nakonec se fenomén "BEK" rozšířil natolik, že stále více svědků začalo tvrdit, že tyto děti viděli. Následující případ se stal v Britské Kolumbii. Jeden z nájemníků uslyšel zaklepání na dveře svého bytu. Došlo k tomu v nezvyklou dobu a žádná návštěva nebyla očekávána. Něco ho přesto přimělo otevřít dveře.  Za dveřmi stála krásná dospívající dívka. "Můžu dál?" zeptala se dívka a podívala se na muže očima černýma jako noc. Ten vyděšeně zabouchl dveře. Odešel do své ložnice, vytáhl pistoli a seděl v rohovém křesle až do příštího rána. Ve dne si pak tento muž šel zkontrolovat poštu. Černooký teenager byl pryč, ale na dveřích bylo napsáno slovo "brzy". V jiném případě, na Halloween, kolem půlnoci, uslyšel muž klepání na dveře. Nájemník si myslel, že jde o partu dětí, které chodí koledovat, a tak popadl tác se sladkostmi a šel ke dveřím. Otevřel ji a uviděl, že chlapci mají úplně černé oči. Jeden z chlapců požádal, aby mohl jít dovnitř a použít telefon. Muž naštěstí včas odmítl.

Dne 17. března 2008 zažil dvanáctiletý chlapec u svých domovních dveří děsivý zážitek.Čekal v matčině dodávce, která ho měla odvézt k holiči, když uviděl jiného chlapce, jak přechází ulici. Chlapec si myslel, že je to kamarád ze školy, a tak na něho zavolal. Když se dítě přecházející ulici na něho podívalo, chlapec v dodávce si uvědomil, že to není jeho kamarád, a zmateně sledoval, jak neznámý kluk přišel k autu ve kterém seděl a strká hlavu do okénka. Chlapec si všiml černých očí toho druhého a podvědomně cítil paralyzující strach. "Musíš mě pustit dovnitř," žádal černooký chlapec. Jeho hlas zněl monotónně, bez jakékoliv intonace. Teprve po několika minutách černooké dítě konečně zmizelo. Když se matka vrátila, oznámila synovi, že ten samý chlapec vnikl do domu a požadoval od klíče od vozidla. Matka naštěstí neustoupila.

V lednu 2016 udělala žena z Vermontu chybu, když do svého domu pustila dvě černooké děti. Venku zuřila sněhová bouře, když uslyšela lehké zaklepání na domovní dveře. Chlapec a dívka tam stáli, třásli se a prosili ji, aby mohli použít její telefon. Dětské hlasy zněly monotónně jako v předchozím případě. Žena, zmatená jejich přítomností, je pustila dovnitř a odvedla je k telefonu. Když děti vstoupily do místnosti, žena si všimla, že mají úplně černé oči. Zatímco na ně vyděšeně zírala, jejímu manželovi začala téct krev z nosu, přičemž světla v domě počala nesourodě blikat. Po chvíli, která se zdála jako věčnost, děti jednohlasně promluvily, že jejich rodiče dorazili. Žena sledovala, jak ti dva tiše vycházejí z jejího domu a nastupují do černého auta s mužem v obleku bez tváře. Nedlouho po tomto setkání byla manželovi ženy diagnostikována těžká rakovina kůže. Žena začala pravidelně krvácet z nosu a měla řadu dalších zdravotních problémů. Byla přesvědčena, že k poškození jejího zdraví i zdraví jejího manžela došlo v důsledku toho, že do svého domova vpustila ty dvě bizarní děti.

To je jen několik příkladů černookých dětských návštěv z mnoha případů jež lze dohledat rozesetých po internetu. Ukázalo se, že se všechny příběhy v několika bodech vzájemně překrývají. Neotvírejte dveře černookým dětem, které vám klepou na dveře. Pohybují se vždy ve dvojících, nejsou vyjímku i větší skupiny.  Prakticky ve všech případech "BEK" zaklepou na dveře a požádají o možnost použít telefon. Téměř ve všech případech, které jsme vyšetřovali, se děti nedostaly dovnitř, protože z nich šel strach, ještě než svědci spatřili jejich oči. Pokud byly BEK vpuštěny dál,  pak ve všech případech to mělo pro okolí negativní dopad. V některých případech se svědci cítili špatně, zvraceli, upadali do mdlob apod.  Proč je ve hře pokaždé jeden a ten samý scénář se doposud nepodařilo vysvětlit. Jednoduše vám zaklepou na dveře, vstoupí a udělá se vám špatně. To je skutečnost, která není zanedbatelná... Na druhou stranu, proč by měly být černooké děti skutečné? Proč bychom měli věřit v jejich existenci?

V dnešní době existuje fenomén zvaný "Creepy past". Jednoduše řečeno, jde o krátké hororové příběhy, které se šíří po internetu. Nástup populárních fór a později sociálních médií typu Instagram spolu s proslulostí YouTube způsobil, že popularita "creep past" vzrostla. Mnohdy se z "creepy past" stane městská legenda a někdy je tomu naopak. Existuje nespočet "creepypast" (Jeff The Killer, Slenderman, Ben Drowned atd.), které se staly virálními, protože kromě toho, že jsou děsivé, vzbuzují morbidní zvědavost. Něco podobného se děje i s fenoménem "BEK". Příběhy, které se zde vyprávějí, nejsou ve skutečnosti děsivé. Jsou však skutečné? Možná ano, možná ne. Ponechme na chvíli hypotézu, že se jedná o "Creepy past". Zaměřme se na něco jiného. V některých případech děti doprovází muž oblečený v černém obleku a někdy tento muž nemá obličej (tuto charakteristiku má pouze jeden ze zde prezentovaných případů, ale takových případů je mnohem více) a velmi to připomíná jev zvaný "Muži v černém". Mohlo by se jednat o součást fenoménu "dětí s černýma očima"?

Badatel a autor knihy "Děti s černýma očima" -  David Weatherly bezpochyby shromáždil a prostudoval desítky případů tohoto typu, které dokládají rozměr těchto podivných a znepokojivých událostí. Weatherlyho práce se zabývala různými teoriemi o původu a přítomnosti "BEK", s tím, že by mohly být démonické povahy nebo by mohlo jít o dravé duchy, případně dokonce produkty lidské mysli, vzhledem k určitému zdání fyzického života v reálném světě. Ze všech předložených teorií strávil David také hodně času zkoumáním teorie, že černooké děti mají mimozemský původ. David uvádí případ dvou žen, Ann a Marcie, které měly zážitky s únosy mimozemšťany a také se setkaly s "BEK" - v případě Marcie v dnes již typické situaci "klepání na dveře a dožadování se vstupu".

Spojitost mezi "Muži v černém" (MIB), "Dětmi černých očí" a UFO je zcela zřejmá. "MIB" i "Děti v černých očích" mají bledou - šedavou barvu pleti. "MIB" nosí klasické černé obleky z 50. let s klobouky typu fedora a "BEK" nosí mikiny s kapucí, rovněž černé barvy. Oba typy mluví monotónně, bez výrazu a projevů citu.  Možná, že "BEK" jsou učedníci "MIB" a možná, že se učí vyvíjet nátlak na svědky pozorování UFO... Těch "možná" je velké množství. Jisté je, že svědkové černookých dětí nám poskytují vodítko o tom, že tento fenomén je skutečný a že nejde o mýtus, není to "Creepy past", není to městská legenda.  Byl to Brian Bethel, kdo vytvořil mýtus o "Dětech černých očí"? To nevíme.

Pro jistotu neotvírejte dveře černookým dětem.