Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 9. Příběh o kříži a Posledním soudu

Cílem aktuální části našeho seriálu bude analýza možných symbolických či ikonografických vyjádření právě oné polaritní - duální fragmentace v projevu lidského vědomí.Pokusíme se nahlédnout do různých zdrojů starší či moderní mytologie, jenž v sobě ukrývají velmi vzácné gnostické dědictví té nejvyšší důležitosti.Ať již hovoříme o křesťanském příběhu o Posledním soudu, pohanském Ragnaroku, příbězích Společenstva Prstenu, Letopisech Narnie či v neposlední řadě o filmové trilogii Matrixu, všechny uvedené zdroje původní gnostické moudrosti obsahují hluboký resp.skrytý podtext, jenž nese zcela zásadní zprávu o finální fragmentaci vědomí kolektivní duše lidstva.

Pokusme se tedy zrekapitulovat některé možné hypotetické závěry týkající se problematiky duální fragmentace lidského vědomí z pohledu archetypální symboliky:

Vědomí lidské bytosti se v daném smyslu jeví jako důsledek možné skladby dvou ve svém původu zcela odlišných forem vědomí, které zřejmě vycházejí z postupného smísení genetického profilu adamského a předadamského lidstva.Takto duálně fragmentovaná lidská podstata spěje během svého vývoje do symbolické i zcela reálné finální fáze, kdy obě zmíněné struktury vědomí budou procházet pomyslnou bitvou o nadvládu nad individuální a samozřejmě i kolektivní duší lidstva.Patrně se jedná o střet implementované dravčí mysli ( jenž může mít svůj původ v genetickém stvoření samotné lidské rasy či ve vzájemném prolnutí rasy Nephilim se zástupci andělského lidstva nebo může jít o relikt původní antropoidní rasy, která svým vědomím přináležela mnohem více k animální říši třetí dimenze) s projevem původní kristovské duchovní entity.

Během historie lidských civilizací byl tento příběh o konečném boji lidstva zakomponován do celé řady mytologických příběhů o finální bitvě dobra proti zlu, shodný motiv nacházíme i v mytologii Pána Prstenů v rozhodující bitvě na Peleonorských pláních či v překrásném příběhu o bájné Narnii, kde v rozhodující bitvě Velekrál Narnie - Petr – Král Králů -Kristus osedlává bílého jednorožce a vede armádu svobodných světů proti její anti-kristovské polaritě padlého lidstva.V prostředí naší západní křesťanské civilizace se celý výjev ustálil v podobě příběhu Posledního soudu, jenž nese zcela shodné sdělení o finální skladbě lidského vědomí.

Při chápání tohoto mytologického výjevu nelze s určitostí mluvit a jakémsi pomýleném oddělení tzv.“dobrých“ a „zlých“ lidí, kdy jedni budou svrženi do jámy pekelné a druzí budou vyzdviženi na nebesa.Za celým výjevem lze identifikovat zcela zřejmý esoterní význam, který odhaluje právě onu duální skladbu lidského vědomí, v biblických termínech můžeme hovořit o silách krista a anti-krista, v zásadě jde však s největší pravděpodobností o sdělení o finální fragmentaci resp. konečné separaci dvou polaritních projevů umožňujících ukotvit zmíněné aspekty lidského vědomí na odlišných vrstvách vnímané reality.Anti-kristovská polarita představuje cestu lidského vědomí, jenž není schopno realizovat cestu Jednoty – Krista a zůstává tudíž izolováno ve frekvenčním pásmu třetí dimenze s přetrvávající izolací od vyšších realitních domén projeveného Universa.Naopak cesta vedoucí po boku Krista – Bílého Jednorožce je cestou ztělesnění kristovského principu s otevřenou bránou do vyšších dimenzionálních vrstev stvořeného světa.

Jak vidno – otázka tzv. „Posledního soudu“ nemá cokoliv společného s ideologií o vyvolených a zatracených, jenž byla vždy velmi hbitě podsouvána systémem manipulace lidské mysli s všudypřítomnou hrozbou plápolajících hranic v rámci urputné domestikace lidského vědomí pod patronátem vatikánských černých mágů, ale vždy byla a je otázkou přirozených zákonů tohoto Universa bez jakýchkoliv vlivů vnějších ideologií.Akt Posledního soudu je událostí přirozených zákonu, které se počnou projevovat v okamžiku, kdy vnitřní energetický střet přirozeného kristovského projevu s jeho anti-kristovským – reversním projevem dosáhne absolutní kritické hranice.

Ve chvíli, kdy se zaměříme na jiné archetypální sdělení moderní gnostické mytologie v podání filmové trilogie Matrixu, můžeme objevit zcela shodné paralely o skutečném významu aktu Posledního soudu.Kristovský projev kolektivní duše lidstva je zde zastoupen osobou Thomase Andersona – Syna Člověka, jenž v procesu postupné transformace metamorfuje do stavu vnitřní jednoty a přechází ze světa první pozornosti (matrixu) do světa druhé pozornosti (stavu jednoty), doslova vstává se svého hrobu fyzického omezení a odhazuje pouta archontických sil.Jeho opačný protipól je vytvořen na základě reversního – anti-kristovského projevu strojové inteligence agenta Smithe, který představuje vliv archontických inteligencí v prostředí našeho světa, je obdařen schopností uměle modifikovat a doslova imitovat jakékoliv programy či projevy snového světa matrixu.

Právě on symbolizuje strojovou inteligenci dravčí mysli – tedy implementovaný mechanismus správců systému odvádějící člověka od jeho přirozeného kristovského projevu.Moudrost gnose v tomto smyslu hovoří o tzv. „duchu nápodoby“ – schopnosti zrcadlově převracet a imitovat jakékoliv skutečné projevy vědomí živých forem, jedná se o proces zrcadlení původního originálu v prostředí materiálních forem, které svým projevem pouze imitují božskou podstatu všeho života.Lze v tomto smyslu odhalit i jeden z primárních zájmu matrixového světa iluze, jenž spočívá v uzavření originální podstaty lidské bytosti ve světě zrcadlových - materiálních forem ducha nápodoby.

V rovině symbolické můžeme právě tento motiv finální fragmentace lidského vědomí přirovnat k motivu „boží sklizně“ na konci času, kdy je anti-kristovský projev vědomí kolektivní duše lidstva ponechán v nižších sférách projevené reality a zůstává tudíž cyklovat v prostředí prostoročasu aktuální třetí dimenze, avšak vědomí lidstva realizující přirozený projev Jednoty – Krista je odpoutáno od fyzického či hrubo-hmotného omezení a doslova vstává ze svého těla – gnostického hrobu, aby nastoupilo cestu do vyšších dimenzionálních sfér projeveného Universa.

Při interpretaci původní gnostické tradice, jenž zanechala výraznou stopu v okultní praxi staré alchymie či v přidružených esoterních systémech starého světa, nacházíme vcelku unikátní symbol tzv. „kola času“, který v daném smyslu lze interpretovat jako symbol cyklické obnovy a zániku rozličných projevů živého vědomí v prostředí našeho světa.Kolo jako alchymický symbol času představuje samotný proces vaření alchymické materie prostřednictvím tajného ohně, tak je postupným procesem hrubá materie opracována do podoby finální očištěné substance Kamene Mudrců.

Jedná se o postupné zušlechťování olovnaté hrubé substance „prima materia“ do fáze slunečného stádia nejvyšší čistoty vědomí.Samotná alchymická praxe tak na individuální rovině a ve své finální fázi výroby Kamene Mudrců ztělesňovala onu kolektivní fragmentaci lidského vědomí o Posledním soudu, kdy dochází k finální separaci – sklizni či oddělení olovnaté substance lidského vědomí od očištěné substance Kamene Mudrců čili vědomí Krista.Kolo času tedy symbolizuje cyklický proces očisty lidského vědomí v prostředí polaritní struktury třetí dimenze a vytváří tudíž příhodné podmínky pro konečnou cestu lidského vědomí ven z časové podmíněnosti kola času .O samotném aktu Posledního soudu tak lze hovořit rovněž ve smyslu procesu „vyvázání se“ lidského vědomí z cyklicky projevené reality třetí dimenze primárně vázané na projev prostoru a času.

Vrátíme-li se zpět k předpokladu existence globálního mechanismu manipulace lidské mysli v podobě podpůrného – parazitického systému určenému k energetické dotaci realitních domén samotných správců systému iluze či archontických sil a jejich projevů zde na Zemi, musíme logicky odvodit primární zájem systému iluze, který lidské vědomí neustále strhává do symbolického cyklu kola času.V samém důsledku je tak tímto poťouchlým systémem manipulace neustále generován stav zacyklení lidské duchovní esence v prostoročasu současné realitní domény.Tak je realizován program vězeňských dozorců – archontických sil v prostředí našeho světa.

Pokud se tedy hodláme pohybovat na úrovni symbolické či ikonografické, nelze si nevzpomenout na dominantní symbol naší civilizace vyjadřující současnou doménu třetí dimenze – jedná se o symboliku kříže, jenž ve své původní významové koncepci odkazuje k samotné podstatě naší reality, jenž je primárně vázána na projev prostoru a času.Horizontálně položené rameno kříže symbolizuje projev prostoru – energii Matky, vertikální rameno pak energii Otce – tedy času.Protnutím horizontální a vertikální linie kříže tedy získáváme bod přítomnosti v němž je ukotveno lidské vědomí v rámci třetí dimenze – času a prostoru.

Rovněž není nejmenších pochyb, že zmíněné ikonografické schéma kříže bylo vždy s nadšením využíváno archontickými silami v prostředí naší reality, sama žido-křesťanská civilizace západní hemisféry byla doslova vytvořena pod ikonografickým zářičem křesťanského kříže.Pod jeho zástavou padaly celé civilizace v nezměrném utrpení lidských bytostí.Pod stejným symbolem vzplály ohně na posvátném Monsegúru….trpěly národy Předního Východu pod meči křižáckých dobyvatelů, rovněž stejným způsobem byly decimovány domorodé kultury střední a jižní Ameriky…..proti stejnému kříži se postavila husitská revoluce v českých zemích….hekatomby krve pokryly a stále pokrývají tvář planety Země pod rameny kříže – údajné spásy světa.

Pokusme se tedy dešifrovat či přečíst okultní význam modifikované verze křížového zářiče – krucifixu, který hojně používají potměšilé okultní systémy správců tohoto světa.Jak jsme se již seznámili - základní schéma křížové symboliky odkazuje k symbolu protnutí času a prostoru, avšak v modifikované verzi tohoto zářiče je přidružena ikona utýrané postavy Krista visící v nezměrné bolesti na ramenech kříže.Nezdá se vám to poněkud morbidní?....nekladli jste si někdy otázku – proč tomu tak je?....Určitou nápovědou v tomto bodě by mohly být informace představitelů gnostických mystérií, kteří měli o povaze katolického kříže vcelku jasno.Katarská herese či příbuzné systémy starověké gnose chápaly ikonu katolické verze kříže v podobě symbolu moci „Pána Světa“ –„Rex Mundi“ – Zotročitele národů – Velkého Archonta či Architekta - Demiurga Vesmíru….

Co tedy představuje kříž s tělem umírajícího Krista?Lze oprávněně předpokládat, že ramena kříže charakterizují strukturu času a prostoru naší projevené reality v nichž je pomocí tří hřebů ukotven Kristus – Logos a je tímto mechanismem zachycen v hrubo-hmotné sféře projevené realitní domény bez schopnosti vyvázat se z vězení dozorců systému iluze, kteří jeho vědomí doslova přibili na kříž a znemožnili mu tím vystoupit z realitního projevu třetí dimenze.Jedná se právě o onen mechanismus zacyklení lidské duchovní esence v područí časovosti s neustálým oběhem lidských duchů pod loukotěmi kola osudu.Nejde zde samozřejmě pouze o vědomí Krista v jeho historickém odkazu, ale o vědomí Krista – Logu v každé lidské bytostí v každém okamžiku jejího života.Vskutku hlavní poslání a nejčistší dědictví staré moudrosti gnose bylo v aktu pomoci sestoupit lidské bytosti z onoho kříže utrpení, jenž posloužil správcům systému iluze k ukotvení duchovní esence logu v realitním projevu třetí dimenze.

Pokud pokračujeme v další analýze symbolu kříže, zjistíme, že původní klínový symbol kříže se skládal ze tří klínových znaků, přičemž zmíněné znaky byli svým tvarem velmi podobné hřebům.Dle interpretace Zecharii Sitchina představuje symbol kříže se třemi hřeby význam „božský“ či „Anu“, což opět odkazuje k sumerské verzi boha nebes – Anu, který byl mimo jiné v mytologii staré Mezopotámie pokládán za hlavní řídící inteligenci a stanovitele pozemského kalendáře – tedy velkého pána času(viz.odvozený latinský výraz „annum“ – rok).V rámci interpretace známého badatele Laurence Gardnera byl výraz „annum“ pro rok stahován k symbolice oběžné dráhy Země kolem Slunce s ikonografickým ztvárněním bodu uvnitř kruhu (astrologický symbol Slunce – přeneseně slunečního boha jako vládce kruhového oběhu Země po své orbitě).Tento bod uvnitř kruhu resp. oběh Země kolem Slunce definoval světelnou orbitu slunečního boha Annu.

Pokud ke Gardnerovi interpretaci „světelné orbity“ připojíme interpretaci staré gnose o projevu archontických sil, které byly symbolizovány v podobě soustředných prstenců obepínající planetu Zemi, zjistíme velmi zajímavé podobnosti.Nabízí se možný závěr, že Gardnerova světelná orbita – doména slunečního boha Annu je totožná s gnostickou interpretací planetárních sfér – tedy sil sedmi archontů (prstenových přízraků), které jsou svázány silou jediného ohnivého prstenu moci Velkého Architekta ( skrze něho je definován samotný běh času - je tedy iniciátorem běhu času na kole osudu a podřizuje celý svět cyklické časovosti).

Vrátíme-li se k symbolice „trojice hřebů“ v klínovém zápisu, lze objevit i další neméně zajímavé souvislosti.Hebrejské písmeno ו má své pojmenování VAV znamenající „hák“ – tedy nástroj sloužící ke spojování a rovněž stejné písmeno připomíná svoji tvarovou strukturou hřeb, přičemž sama číselná hodnota písmene vav v rámci jeho abecedního pořadí nese číselnou hodnotu 6.Je tudíž možné, že skrytý význam tří hřebů resp. Kristových ran na kříži vyjadřuje v okultním významu ono pověstné číslo šelmy „666“.Lze tak interpretovat zápis číslice 666 jako mechanismus, jenž ukotvuje vědomí Krista – Logu v neustálém cyklu života a smrti v prostředí kříže – prostoru a času.V podstatě je tento kříž symbolem či doménou slunečního boha – řídící inteligence času, jenž opětovně vrací lidské duše v inkarnačním cyklu do stále nové zkušenosti zrození a smrti a tím je cyklicky spoutává silou prstenu moci….

Dovolil bych si na tomto místě poněkud odbočit a oponovat tvrzení z minulé části seriálu, že symbolismus archontických sil nelze slučovat s historickým projevem civilizace Anunnaki.Skutečně v rámci výzkumu  nelze toto spojení přesně identifikovat, avšak díky studiu přidružených materiálu lze zcela jednoznačně tuto souvislost prokázat.Opírám se v této argumentaci Johna Lashe např. o práce badatelů Williama Henryho či především samotného Antona Parkse, který ve svých materiálech sděluje následující skutečnosti:

Karma One: Bojovníci Anunnaki a jejich aristokratická třída "Ušumgal" působí ve svém projevu vcelku nevyrovnaně, což mělo za následek značně agresivní chování především ve srovnání s ostatními rasami.Jak se často zmiňujete, nejsou údajně v harmonickém vztahu se samotnými projevy či plány božského "Zdroje" všech věcí.Jaký je důvod této lability? Zdědili jsme ji my lidé?

Parks: Zdá se to být určitým druhem mimovolné degenerace vzniklé v důsledku mnohonásobných genetických manipulací, jenž byly v hojné míře realizovány.Co se týče Anunnaki, ti byli negativně ovlivňováni pozemskými vibracemi, které byly příliš vysoké na jejich organismus.To se projevilo ve zkracování délky jejich života a svázalo samotné Anunnaki s ženskými zástupci Gina abul z důvodu zisku "tajemství stromů".

Labilita Ušumgal - Anunna je jasně reflektována v našem vlastním chování, protože my (lidé) jsme v podstatě jejich dědici.Jak je uvedeno v mé knize Adam Genisiš, Homo Sapiens (Cain) nebyl výsledkem činnosti tvůrců života Elohim jako jejich bratrská rasa Homo Neanderthalensis (Abel), ale spíše cizích bohů (Yahvé), kteří ustanovili vládu Ušumgal - Anunna!

Gnostický pojem "hebdomad" je totožný s projevem gnostického demiurga - Yaldabaotha (Yahvé) s jeho šesti dalšími archonty, kteří korespondují s Velkým koncilem sedmi Ušumgal ("velkých draků“), přičemž právě oni vlastnili všechny síly v příběhu, jenž vyprávím.Není pochyb, že velký archont Yaldabaoth je sumerským "bohem" Anu.



Karma One: Gnostické prameny hovoří o mocných archontech a jejich vůdci jménem Yaldabaoth, jako o zdroji všeho zla a disharmonie v rámci stvořeného světa.Domníváte se, že gnostičtí myslitelé odkazují ve svých vizích právě na bytosti Anunna?

Parks: Absolutně! Bytosti Anunna jsou zcela jistě archonty gnostických textů.Množství apokryfních pramenů představuje archonty v podobě zlovolných andělů vedených gnostickým demiurgem Yaldabaothem, který není nikdo jiný než biblický Yahvé.V mojí druhé knize píšu o skutečnosti, že samotný Yahvé ztělesňuje patriarchální autoritu vedenou "bohem" Anu a spravovanou jeho vrchním pozemským správcem Enlilem - pánem Edinu (mezopotámské pláně).

Podobně jako Parks píše o Velkém koncilu sedmi Ušumgal, jiný badatel Laurence Gardner se s největší pravděpodobností zmiňuje o shodné skutečnosti, kdy vypráví pradávný příběh o mocných Pánech Prstenů, kteří vládli prostřednictvím Velké rady devíti, jenž zasedala v Nippuru.Devítka byla složena z osmi členů (sedmi mužů a jedné ženy).Posledním členem byl samotný Anu – král Anunnaki, který nesl prsten moci – poutající ostatních osm.Toto symbolické schéma odkazuje patrně i k devíti královstvím Volsung Sagy v čele s Odinem jako mocným Pánem devíti prstenů světa.V rámci další srovnávací analýzy výše uvedených informaci, lze velmi přesně identifikovat pána vševidoucího oka – Saurona (patrně z pojmu „saur“ – ještěr či drak a „on“ odkazující k představě boha slunce) se sumerským pánem nebes Anu či „jednookým“ severským bohem Odinem.
 

Tyto informace nám poslouží v následující (patrně poslední) části našeho seriálu v prolomení pověstných pečetí např. ve vybraných schéma daných biblických proroctví.V tomto bodě naší cesty lze zřetelně tušit, že výše zmíněná provinciální správa pánů prstenů se stala jakýmsi pravzorem pozdější struktury vládní moci v oblasti Předního Východu s následným přechodem do dalších oblastí a rovněž tak logicky stála za vznikem původních vládních struktur evropské aristokracie.Stojíme zde na samém prahu velkého tajemství prstenů moci, které bylo předáváno v rámci dané pokrevní spřízněnosti a tedy na základě dané genetické kompatibility…

Avšak spojení s odkazem původních gnostických textů nám dává zcela unikátní vhled do celé problematiky, přičemž právě gnostická představa archontických sil a zpráva o jejich působení byla zcela zjevně v souladu s působením vládní moci pánů prstenů – mocných Anunnaki, tudíž nemohu souhlasit s tvrzením, že význam a symbolismus gnostických archontů nemá nic společného s projevem civilizace Anunnaki, ba právě naopak.

Pokud se hlouběji zamyslíme nad samotnou povahou archontických sil, zjistíme, že není až tak podstatné přiřazovat symbolu archontických sil odpovídající vliv konkrétní skupiny či rasy, ale spíše zaměřit se na skutečný gnostický význam zmíněného pojmu.Jak naznačuje Anton Parks, byl projev bytostí Anunna spojen s dopadem určitého druhu degenerace způsobené v důsledku celé řady genetických manipulací.Tuto skutečnost můžeme dále rozvést díky informacím zprostředkovaných Annou Hayes:

„V době, kdy byla stvořena rasa Oraphim zakládajícími rasami Strážců před 568 mil.lety, padlé andělské Legie Annu-Elohim rovněž stvořily novou padlou andělskou rasu s 11-ti vláknovou formou DNA, tato nová rasa stvořená Annu-Elohim byla nazvána Anunnaki, což v jazyce Anuhazi znamená "Mstitelé Annu",byli stvořeni za účelem destrukce andělských genetických linií Strážců-Oraphim a Azurite Eieyani a k následnému pokračování vykořisťování a dominanci v našem časovém matrixu“.

Jak lze tedy charakterizovat či definovat skutečný význam gnostického pojmu archontických sil v prostředí našeho Universa?Jsem přesvědčen, že jde především o projev sil - organismů, které díky své mutované struktuře vlastní DNA nejsou schopny se potřebným způsoben napojit na přirozený kosmický Zdroj a jsou tak realizovány především v rámci padlých realitních domén projeveného Universa.Jsou tudíž díky reversnímu (anti-kristovskému) kódování vlastní DNA směrovány k parasitickému způsobu vlastní existence na úkor živých realitních domén, jak bylo naznačeno v předchozích částech seriálu.Z předchozího textu rovněž vyplývá, že tak nelze projevy archontických sil chápat pouze prostřednictvím identifikace s danými rasami, ale především ve způsobu jejich samotného životního projevu, jenž je zřejmě orientován danou genetickou zátěží resp. životním projevem nekompatibilním s přirozenými universálními projevy či zákony.

(Pokud tedy gnostické texty hovoří o archontech jako původcích všeho zla a disharmonie v rámci projeveného Universa, je to s největší pravděpodobností právě z důvodu jejich mutované struktury DNA, která stojí za popisovanou disharmonií vůči universálním zákonům, jelikož jsou bytostmi „vytrženými“z přirozené energetické matrice tohoto Universa – Pavučiny života.Padlé realitní domény – fantomové reality, jenž jsou útočištěm archontických sil pak zřejmě odpovídají systémům na principu černých děr, které postupně přebírají resp.čerpají energii a vědomí z živých – hostitelských realit).

Lze rovněž brát v úvahu další závažný předpoklad, že samotná lidská bytost resp. fyzický lidský nástroj byl stvořen z moci archontických sil a tudíž byl i odpovídajícím způsobem kompatibilní k jejich projevům, jak zcela zřejmě napovídají gnostické texty.Je tudíž možné, že z tohoto důvodu je i lidská bytost vystavena značnému riziku - stát se sama projevem archontických sil z důvodu vlastní genetické inkompatibility patrně vycházející z postupné změny na reversní projev vlastní DNA, která již nebude synchronní s přirozenou matricí projeveného Universa a tedy samotné Pavučiny všeho života…Mluvíme zde o již zmiňovaném aktu Posledního soudu, jenž je symbolickým vyjádřením skutečnosti o konečné fragmentaci kolektivní duše lidstva na křižovatce vlastní evoluční cesty, kdy vstoupí na cestu Krista – tedy harmonie s přirozenou matricí stvořeného světa nebo bude pokračovat v evolučním pádu s postupnou a zcela fatální separací od přirozených proudů Pavučiny všeho života….

Vše začalo kováním velkých prstenů, tři dostali elfové…nesmrtelní, nejsličnější a nejmoudřejší ze všech bytostí, sedm dostali páni trpaslíků…skvělí kovkopové a řemeslníci ze síní pod horami a devět prstenů bylo darováno plemeni lidí, kteří ze všeho nejvíc touží po moci.V prstenech byla spoutána síla a vůle k opanování každého plemene….všichni však byli podvedeni…neboť byl ukován další prsten…v zemi Mordor…v ohních hory osudu temný pán Sauron tajně ukoval vládnoucí prsten, aby ovládal všechny ostatní…Do tohoto prstenu vložil svou krutost, svou zlobu a svou vůli ovládnout vše živé.Jeden prsten aby vládl všem…jedna po druhé padaly svobodné říše Středozemě pod moc prstenu…..byli však i takoví, kteří odporovali….