Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis: část 7. Gnostická vzpoura proti Synům temnoty, aneb mechanismy Matrixu a tajemství Prstenu moci

Dějiny naší – tedy tzv. západní civilizace byly vždy formovány a utvářeny v područí všudypřítomné mocenské dominance založené vždy a výhradně na informačním monopolu, který spolehlivě umlčel jakýkoliv jiný resp.nežádoucí projev. Tento systém udržování mocenské dominance byl a samozřejmě stále je pouze dílčí součástí globálního mechanismu manipulace lidské mysli. Avšak aby byl celý systém dostatečně efektivní, musel využívat jistých principů, které vycházely ze znalostí samé přirozenosti člověka a jejích dílčích projevů. Nemluvíme zde samozřejmě pouze o zjevných projevech lidské mentality či emocionality, ale o samotných prvotních mechanismech, které formovaly projev lidských bytostí a patrně byly i součástí samotného aktu stvoření člověka.

Pouze podotýkám, že samotný pojem „vězení“ v sobě nese možný negativní podtext, avšak záleží opět na čtenáři – jaké stanovisko zaujme při analýze následujících fakt, jelikož inkriminovaný pojem v sobě obsahuje i onu pomyslnou cestu osvobození či uvědomění a tudíž je vcelku příhodné přistupovat k celému tématu bez jakýchkoliv pocitů strachu či “negativních asociací“.

Jedná se především o zcela výjimečný odkaz původní staré Gnose, který nám v tomto ohledu přináší mnoho zcela zásadních zjištění. Je to zejména z toho důvodu, že právě zmíněný systém gnose byl do značné míry uchráněn před vševidoucím okem ochránců jediné možné pravdy v řadách všemocných inkvizičních spolků, jenž realizovaly svoji aktivitu v dominantní míře prostřednictvím římského mocensko-politického systému. Potírání všeho kacířstva bylo svého času oblíbenou kratochvílí mocných pánů a sluhů vší ubohosti při devastaci jakýchkoliv projevů skutečného lidství, přičemž právě moudrost nositelů gnose byla pověstným trnem v oku pro tehdejší systém světové moci.

Samotnou gnosi pak můžeme chápat jako vysoce důmyslný systém starověké moudrosti s celou řadou názorových proudů, které se však postupem času nevyhnutelně dostávaly pod dohled a vliv římských cenzorů. Přesto i z toho co zůstalo, lze velmi dobře rekonstruovat a osvětlit původní odkaz staré gnose, která se stala jedním z vůbec nejskvělejších duchovních odkazů nejen pozdního starověku. Prostřednictvím urputné snahy mocných tohoto světa byl tento duchovní odkaz po dlouhou dobu vysvětlován jako určitý heretický oddenek samotného křesťanství, avšak jako již tradičně nic nemůže být vzdálenější skutečnosti, jelikož sama gnose byla hnutím předkřesťanským, jak vcelku očividně napovídají relativně nedávné nálezy koptských-gnostických textů z Nag Hammádí.

Rovněž nemůže být pochyb, že to byla právě gnose, jenž stála a formovala budoucí duchovní odkaz nově zrozeného křesťanství, které bylo v podstatě pozdním projevem samotné gnose. systému.Tudíž i samotný pojem „křesťanství“ je na hony vzdálen všemu, co je proklamováno pány všudypřítomné iluze a doslova vytváří antagonistický duchovní proud vůči římskému katolicismu či tzv. židokřesťanskému systému víry. Hovoříme zde od dvojici vzájemně antagonistických názorových či myšlenkových proudů, které v rozličnosti svých projevů realizovaly to, co bychom mohli rámcově nazvat – soubojem o směřování kolektivní duše lidstva.

• • Na jedené straně lze identifikovat hierarchický a vysoce strukturovaný systém světové moci usilující o zachování „status quo“ v otázce přerozdělování světové moci na základě mocensko-politické dominance. Tento systém představuje určitý druh „živého organismu“, jenž dokáže velmi plasticky reagovat na příslušný evoluční projev kolektivní duše lidstva a jejích dílčích projevů.V podstatě to znamená, že na základně udržení svého informačního či vědomostního monopolu dokáže velmi úspěšně tvarovat, předvídat a „vhodným způsobem“ směřovat kolektivní vědomí lidských bytostí. To v samém důsledku vede k vytvoření specifického mechanismu kontroly lidské evoluce spočívající v ukotvení vědomí lidské bytosti v nekončícím cyklu zdánlivě odlišných projevů lidského vývoje bez možnosti či lépe řečeno schopnosti „vyvázat se“ z tohoto systému mentální kontroly.Aby mohl být tento plán úspěšně realizován, musel příslušným způsobem reagovat na tzv.“přirozené“ mechanismy lidské biologické formy, které spočívají ve schopnosti užívat svoji vlastní mysl v rámci „neurálně interaktivní simulace“ této projevené reality. V základě se jedná o určité kontrolní mechanismy stimulující lidské vědomí takovým směrem, aby i nadále zůstalo ukotveno v nekonečném řetězci dualisticky projevené reality a nemohlo tak postoupit na další stupeň svojí vlastní evoluce v rámci vyšších dimenzionálních sfér tohoto Universa.

• • Na druhé straně můžeme vystopovat zcela zřejmý projev, který se projevoval nekončící snahou „vyvázat se“ z výše popsané realitní „pasti“ a který byl v dominantní míře formován na základě původní tradice předkřesťanské gnose. Do této sféry vlivu můžeme zahrnout i přidružené esoterní systémy alchymie, hermetismu či různých esoterních tradic Východu či Západu. Samotnou gnosi pak nelze chápat v podobě mocensko-politického systému jako je tomu v prvním případě, ale spíše v podobě daného stavu mysli s odpovídajícím důrazem na skutečnou duchovní realizaci s příslušným stupněm odpovědnosti za vlastní evoluční směřování, které je oproštěno od jakýchkoliv vlivů mocensko-politického aparátu.Gnose je v podstatě anti-systémovou vzpourou vycházející z neutuchající touhy lidských duchů znovuzískat svůj skutečny duchovní potenciál původní kristovské bytosti. Z tohoto důvodu byly veškeré gnostické systémy doslova smrtelným nebezpečím pro stávající mocensko-politický systém, jelikož dokázaly úspěšným způsobem eliminovat dogmatické a manipulativní útoky systému světové moci a tudíž se postupem času staly i terčem přímé fyzické likvidace.

  Co však bylo a je hlavním jablkem sváru v tomto nekončím souboji o kolektivní lidskou duši?Jedná se o soubor vysoce strategických informací, které jsou ve svém základě postaveny na vědomosti o multi-dimenzionální podstatě lidské bytosti. Tudíž právě tato vědomost byla úhelným kamenem systému gnostických nauk a představovala tak základní předpoklad k otevření pramene „živých vod“ tolik potřebných pro duchovní obrodu a zmrtvýchvstání každé lidské bytosti.

Abychom tedy dokázali lépe pochopit vzájemný vztah dvou výše zmíněných zájmových uskupení, bylo by jistě příhodné zrekapitulovat si některé základní gnostické teze, jenž tvořily jakousi páteřní osu pozdějších esoterních tradic:

• • Gnose předpokládala existenci prvotní jednoty – celistvého stavu, který se následně prostřednictvím vlastních emanací rozštěpil do mnohosti.Výsledkem zmíněné fragmentace vědomí byl vznik celých Univers jako odpovídající projev evoluce živých - vědomých forem.

• • Jiná neméně zajímavá tvrzení vycházející ze staré gnose se dotýkají samotné podstaty božství, gnostické pojetí boha vychází z představy transcendentální a dokonalé entity – „Dárce života“, jenž je prazákladem všeho bytí nacházející se za veškerými stvořenými Universy. Z postupných emanací tohoto původního Zdroje dochází k neustálému rození nových forem vědomí či světů, které již postrádají svoji dokonalost a stávají se tudíž jakýmisi odlesky původní božské substance. Naproti tomuto konceptu transcendentální dokonalé božské entity stojí „všemocná“ postava Stvořitele tohoto Universa, který zastává pozici jakési vyšší andělské entity schopné tvůrčího aktu prostřednictvím formování božské esence, která již však nemá svoji dokonalost.Tento falešný bůh je v gnostické tradici nazýván různými jmény - Jaldabaoth, Demiurg,Velký Architekt, Pán nápodoby či v židovské tradici Jahve – Jehova. Vystupuje ve společnosti sil tzv. „Sedmi Archontů“, jenž sám zotročil a jenž používá k plnění vlastních pokynů, proto je někdy nazýván „Pánem sedmerosti“ jako entita projevující se skrze svých sedm emanací. V gnostické tradici je chápan v podobě „Zotročitele národů“, který skrze chybný akt vlastní tvůrčí činnosti uzamkl lidskou bytost v iluzorním – zrcadlovém světě temných stínů ducha nápodoby či materialismu. Z tohoto úhlu pohledu lze na lidskou evoluci pohlížet jako na degenerativní systém upadající do stále větší entropie z důvodu nekončícího pádu hrubo-hmotnými sférami projeveného Universa. Samotným cílem gnose je v podstatě nastartování opačného pohybu směrem ke Zdroji a navrácení se k původní božské manifestaci.

• • Lidská bytost je gnostiky pojímána ve svém celistvém – multi-dimensionálním projevu v podobě vzájemného vztahu „Nebeského člověka“ – „Puruši“ a jeho zrcadlového odrazu v podobě božského vědomí „Syna Člověka“, které představuje božskou jiskru ukotvenou ve formální a pomíjivé substanci hmoty. Nebeský člověk představuje dokonalou – celistvou formu lidské bytosti – její skutečnou identitu či pravé „já“, naopak pozemská forma lidské bytosti symbolizuje pouze určitý otisk či kopii původního celistvého tvaru ve formě božské jiskry – logu, jenž je ukotven ve hmotném těle.Logos tak ukazuje k božské-kristovské substanci, jenž je nutné znovu nalézt a poznat a tím ji osvobodit z pomíjivého vězení hrubo-hmotných sfér naší reality. Celý tento proces spočívá v opětovném shromáždění a reintegraci světelné či duševní substance a návratu božské jiskry – logu do prvotního stavu celistvosti vyšších světů – tzv. sféry dokonalosti -„pleromatu“.

• • Celý výše popisovaný proces reintegrace odkazuje k původní esoterní tradici zmrtvýchvstání, které je tedy uskutečněno skrze opětovné spojení roztříštěných identit lidské bytosti a připomíná tak i původní podstatu křesťanské nauky, jenž zcela jednoznačně spočívala v procesu opětovné reintegrace vlastní božské podstaty a nikoliv v jakési slepé víře ve spásu či příchod vykupitele – mesiáše. Náboženská doktrína o příchodu spasitele byla systémem manipulace lidské mysli vytvořena především z toho důvodu, aby odklonila pozornost lidské bytosti od sebe sama a odsoudila jej k přesvědčení, že její vlastní „spása“ neleží v jejích rukou, ale spočívá mimo vlastní přirozenost v podobě mužské osoby spasitele.

• • V příbuzných esoterních systémech můžeme nalézt shodné významové prvky původní tradice o zmrtvýchvstání či reintegraci. Například alchymie hovoří o procesu postupného zušlechťování hrubé substance „prima materia“ do podoby alchymické zlata – symbolu čistoty a dokonalosti. Zmíněný alchymický proces ve skutečnosti hovoří prostřednictvím symbolického jazyka o opětovném nabytí či manifestaci vědomí Krista, jenž je postupně očištěno z hrubo-hmotné substance prima materia. Podobným způsobem lze interpretovat nauku indiánských nagualů o existenci světa první pozornosti – „tonalu“, který je spoután s fyzickou existencí v rámci působení času a prostoru a světa druhé pozornosti – „nagualu“, jenž je vázán na světelné energetické tělo mimo čas a prostor.Všechny tyto esoterní systémy zasvěcení hovoří o stejném procesu reintegrace roztříštěné identity původní lidské bytosti v podobě mužsko – ženské základní matrice „Adamah Kadmon“ symbolizující původní multi-dimenzionální celistvý archetyp člověka. Hovoříme zde o tzv. mystériu „posvátné svatby“, jenž byla ústředním tématem veškerých duchovních tradic gnose, mystiky a všech dílčích projevů esoteriky v dobách minulých i současných.Jedná se o božské mystérium „coniunctionis“ – toužebně očekávaný sňatek lidské duše – nevěsty, která v posvátné svatbě „hieros gamos“ přijímá semeno či jiskru božského světla a rodí na svět novou bytost – duchovního člověka (antropos pneumatikos). Spása gnose je tudíž otázkou překonání odloučení člověka a jeho božské podstaty – nevěsty lidské duše a jejího ženicha Krista v postupném procesu cesty očistou (katharsis), osvícení (illuminatio) a finálním sjednocení (unio mystica či mystická svatba). Završením oné svatby dochází k sjednocení světa první pozornosti (svět tonalu s otiskem vědomí lidské fyzické formy nacházející se v hrubo-hmotných sférách projevené reality – viz.“prima materia“ apod.) se světem druhé pozornosti (světa nagualu či pravého „já“ Nebeského člověka nacházející se ve vyšším jemno-hmotném světě dokonalosti čili „pleromatu ).Oba světy si lze představit v podobě dvou protínajících se kružnic vytvářejících průchod mezi světy vyšší a nižší přirozenosti v symbolickém archetypu „vesica pisces“ generující trans-dimensionální průchod čili bránu v níž se fyzický člověk stává Kristem.

• • Nedá mi, abych rovněž nepřipomenul současné projevy původní gnostické tradice, které se vynořují na světlo světa například v podobě moderních mytologií Pána prstenů, Letopisů Narnie či především zcela unikátní filmové trilogie Matrixu - bratrů Wachovských. Je nepochybné, že zmíněné filmové produkty obsahují zcela zřejmý gnostický podtext, jsou v podstatě moderními interpretacemi světového mýtu o zápasu lidské duše se systémem světové moci v podobě již zmíněné „neurálně interaktivní simulace”  této projevené reality. Hlavní hrdina filmové trilogie Matrixu – občanským jménem - Thomas Anderson je moderním archetypem kolektivní duše lidstva ve zmíněném boji o svobodu, jméno „Ander/son“ (je odvozeno z řec.výrazu „andro“ –„ander“ pro člověka) a odkazuje tudíž k výrazu „Syna Člověka“ tedy k jiskře božského vědomí Krista, která počíná znovu odhalovat svůj ztracený potenciál a metamorfuje v procesu znovuzrození své pravé podstaty do podoby „Vyvoleného“ (Neo – Eon – One) ve světě druhé přirozenosti – tedy ve světě svého skutečného „já“.

 

• • Kolektivní duši lidstva tak lze symbolicky znázornit v pevném objetí systému či programu manipulace lidské mysli, který je vytvořen takovým způsobem, aby lidské individualitě zabraňoval v dosažení své skutečné kapacity vložením náhradních programů ducha nápodoby v podobě náboženství, vědy, politiky, ekonomie a dalších prvků, které v konečném důsledku odvádějí pozornost od vlastní přirozenosti, vytvářejí tak jakousi pomyslnou iluzorní membránu, jenž odděluje svět první přirozenosti (fyzická forma) a svět druhé přirozenosti (světelná duchovní forma) a zabraňuje tak jejích vzájemnému protnutí či manifestaci kristovské bytosti.

V posledním bodu v našem rámcovém souhrnu jsme se dostali až k otázce kontrolních blokačních mechanismů mezi světy první a druhé pozornosti. V následujícím textu se pokusíme zodpovědět otázku samotných kořenů systému manipulace lidské mysli, jelikož se jeví stále pravděpodobnější předpoklad, že samotný systém manipulace byl konfigurován takovým způsobem, aby využíval přirozené (ve skutečnosti uměle implementované) mechanismy v rámci projevů biologické – fyzické formy člověka. Lépe řečeno – fyzická forma člověka byla projektována (stvořena) v rámci své intelektuální – rozumové platformy ve vzájemné kompatibilitě s působením oné oddělující membrány generované v rámci dílčích podsystému světové moci.

Tento předpoklad je ve značné shodě s teorií o původním účelu nově stvořené lidské bytosti jako otrocké – pracovní síly v dílnách genetických mistrů Anunnaki, která byla tedy záměrným způsobem zbavena své skutečné duchovní moci mechanismem izolování božské jiskry – logu v hmotném systému fyzického těla.Tento fakt vysvětluje a uvádí na pravou míru tvrzení starých gnostiků o stvoření biologické formy člověka.V textu „Tajný spis Janův“ z koptského-gnostického archivu se mimo jiné píše:

„Blažený jim zvěstoval svou podobu a celé panství sedmi mocností souhlasilo. Spatřily dole ve vodě (sic!) (Jeho) obraz a řekly si navzájem: "Pojďme, vytvořme si člověka podle obrazu božího a nás.). A tvořily ze sebe a ze všech svých sil. vytvořily ze sebe stvoření a každý jednotlivý (ze sedmi) vytvořil ze své síly duši. vytvořily ji podle obrazu, který spatřily (ve vodě), na základě napodobení Toho od prvopočátku jsoucího - Dokončeného Člověka. Řekli: "Nech nás, ať ho pojmenujeme Adam, aby se jeho jméno a jeho síla pro nás stala světlem.“

„A síly začaly odspodu. První je božskost, to je duše kostí. Druhá je panství, to je duše šlach. Třetí je oheň, to je duše masa. Čtvrtá je První Myšlenka, to je duše morku a celá výstavba těla. Pátá je království (říše), to je duše krve. Šestá je chytrost (synesis), to je duše kůže. Sedmá je Sofie, to je duše vlasů. A ty vyzdobily (vytvořily) celé tělo a jejich andělé k nim přišli z počtu těch, kteří byli už připraveni mocnostmi, vládci duší, k uspořádání údů. A vytvořily celé tělo, které bylo v pořádku skrze (tento) zástup andělů, které jsem už jmenoval.“

„A člověk svítil kvůli "stínu světla" (tj. dvojčete světla), který je v něm a jeho myšlení se pozvedlo nad ty, kteří ho stvořili (Jadlabaoth a 7 archontů). A ti se dívali a viděli, že se pozvedl výš než oni. Tu učinili rozhodnutí s celým houfem andělů Vládce a se všemi ostatními silami. A pak smísili oheň a zem s vodou a plamenem. A svázali je se čtyřmi větry a tím, že ohnivě vály, smísily se všechny dohromady a způsobily velký chaos. Odnesly ho (člověka) do stínu smrti. A stvořily ještě další stvoření a sice ze země, z vody, ohně a větru, to jest z hmoty, temnoty, z žádosti a ducha nápodoby. To je to pouto, to je ten hrob výtvoru těla, který byl člověku navlečen kvůli vazbě na hmotu. To je ten první ( Adam), který sestoupil a jeho první rozštěpení. Ale První Poznání prvního Světla je v něm a probouzí jeho mysl.“

Nyní nám nezbývá než se pokusit zodpovědět zcela zásadní otázku o samotném účelu systému manipulace lidské mysli, jenž vychází z mechanismů lidské biologické formy. Naprosto logické a oprávněné řešení problému může spočívat ve využití neurálně interaktivní simulace projevené reality se záměrem čerpání energie pro ty entity, které se v rámci vlastní evoluce odchýlily od přirozeného kontaktu s božským Zdrojem a tudíž potřebují náhradní vyživovací zdroje pro pokračování své existence (či existence realit, které obývají) v rámci revitalizace vlastní světelné DNA.

Mluvíme zde o vytvoření vysoce sofistikovaného parazitického systému umožňujícího čerpat energii z lidských biologických forem v pozici náhradního energetického zdroje v dostatečně děsivé analogii chovných inkubátorů filmového Matrixu. Je to vskutku nezáviděníhodná situace, která je však možná pouze v případě odpojení lidské bytosti od vyšších úrovní vědomí resp.v neschopnosti manifestace kristovského vědomí, v opačném případě se božská jiskra povznese a vymaní se z neustálého cyklu smrti a znovuzrození díky opačnému pohybu proti proudu entropie celého systému. Rovněž je logické se domnívat, že v případě nedostatečné energetické dotace systému by došlo k jeho samotné demanifestaci, právě z toho důvodu je systém manipulace lidské mysli nastaven tím způsobem, aby neustále generoval jednotlivé blokační mechanismy a zajistil si tak „status quo“ – tedy účel vlastní existence a samotné přežití vězeňských dozorců či chcete li Velkého Architekta a jeho dílčích projevů.

Dle nositelů gnose byla moc sedmi Archontů – vládců fyzického světa nápodoby symbolizována v podobě jejich těl, které obkružovaly tento hmotný svět a vytvářely symbolický profil jednotlivých soustředných prstenců v pozdější interpretaci sedmi planetární sfér.Právě na tomto základu lze velmi dobře interpretovat i Tolkienovu mytologii prstenů moci, jelikož všech sedm planetárních sfér resp.emanací sedmi Archontů (prstenových přízraků) bylo spoutáno silou jediného prstenu moci Velkého Architekta – Demiurga – Jehovy - Pána vševidoucího oka - Saurona a jeho dalších jmen:

Jiný název Velkého Architekta je dle výsledků mé vlastní srovnávací analýzy totožný se sumerským bohem nebes „Annu“, jak doplňují výsledky výzkumu Antona Parkse či Gerry Zeitlina, byl to právě Annu, který díky praxi časoprostorové manipulace a genetické hybridizace dokázal vytvořit údernou sílu Anunnaki, jenž stála za konečnou usurpací našeho solárního systému……..my…lidé…žijeme v samotném výsledku této situace….NE….MY SAMI JSME JEJÍM VÝSLEDKEM!!!!……

-pokračování-