Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 4.: Synové Boží nebo Synové Člověka?

Je to opravdu zvláštní, lépe řečeno znepokojující. Přesto je Zecharia Sitchin zcela po právu jednou z ústředních postav celého příběhu. Otázkou pouze zůstává, zda-li si je on sám vědom – jakou v něm hraje roli. Tudíž se připojuji ke kolegům s přáním realizace článku na toto téma.

Dále by bylo dobré říci, že tento seriál se žádným způsobem nesnaží napadat vědu o evoluci jako takovou, jelikož ta je pouze příslušným projevem lidské touhy směřovat za poznáním, ale snaží se poukázat na systém v jeho celistvé podobě, který jeví zcela zřejmé známky ideologie a stává se tudíž pomyslnou brzdou v chápání lidské evoluce.Jinak řečeno – současná věda o evoluci člověka je výrazem daného stupně vědomí, které již v současnosti přestává přinášet uspokojivé odpovědi. Je to hned z několika důvodů, přičemž ten nejzávažnější je dle mého soudu v tom, že současná věda o evoluci redukovala celý tento proces do podoby jakéhosi náhodného fyzikálního projevu a zcela opominula evoluci vědomí daných živých forem.

Osobně jsem hluboce přesvědčen, že zmíněný způsob chápání lidské evoluce již zcela pozbývá platnosti, jelikož není schopen reagovat na stále se zrychlující posun lidského vědomí. To však nemá nic společného s popíráním samotné evoluce, pouze dochází k tomu, že lidská bytost počíná znovu objevovat svůj skrytý duchovní potenciál. Tudíž tento seriál není útokem proti samotným principům evoluce, ale snaží se zdůraznit některá úskalí především v otázce vývoje lidské bytosti, která se s velkou pravděpodobností zcela vymyká z přirozených zákonů evoluce živých forem. Rovněž tento problém nemá cokoliv společného s osobou Charlese Darwina, který se bez jakékoliv diskuze zasloužil o převratnou analýzu specifických přírodních mechanismů a přispěl tak k příslušnému posunu v chápání procesů evoluce.

Avšak pokud současná věda nebude adekvátním způsobem reagovat na posun vědomí lidské bytosti a nadále bude zastávat pozici „Strážce jediné možné pravdy“, bude rovněž i nadále plnit výsadní roli v systému manipulace lidské mysli.Věda o vývoji člověka může být úspěšná v nacházení dalších odpovědí jedině v tom případě, že bude schopna sama sebe realizovat jako nekončící tvůrčí proces bez všudypřítomných pevně strukturovaných paradigmat.Jelikož v momentě ustanovení dané ideologické mříže v podobě neměnného paradigmatu dochází k zásadnímu zpomalení resp. stagnaci lidského vědomí v otázkách vlastní evoluce.I v našem českém rybníčku jsme se ocitli v poněkud prekérní situaci, kdy kdokoliv představí svůj osobitý názor, který se v jistém smyslu odklání od oficiálně proklamované „pravdy“, stává se okamžitě terčem posměchu samozvaných strážců a synků vytrvalé inkvizice…..v tom horším případě….dostane po hlavě rovnou bludným balvanem…

Pokud je tedy tato série článků v něčem zaujatá, není to v žádném případě v otázkách evoluce či v otázce jejích principů, ale v otázce bezbřehé arogance jistých vědeckých kruhů, které se neštítí vydávat naprosto směšné inkviziční brožury s příslušným pojednáním a „hodnocením“ otázek lidské evoluce v jediném odstavci. Ve skutečnosti nemají tyto brožury cokoliv společného s projevem lidského poznání, ale jsou určitými programy, které předkládají lidské bytosti – co si myslet má….a co nikoliv…..co je obecně přijímáno….a naopak co je naprosto nepřijatelné.

Po mnoho let bylo vědomí lidské bytosti v pasti tohoto paradigmatu s přesvědčením, že ono samo je výsledkem určité nahodilé fyzikální proměny a vytvořilo si i příslušně strukturovaný a náležitě „vyzdobený“ evoluční plán svých skutečných nebo domnělých předků. Opět se však dostáváme ke stejnému problému, jelikož naše vědomí je opětovně vedeno pouze a jedině k fyzicky projevené skutečnosti, která je však sama o sobě pouze dílčí součástí mnohovrstevnatého plánu evoluce vědomí živých forem. Již v této době si současná věda osahává první poznatky o multi-dimenzionální povaze naší projevené reality a znovu tak objevuje vědomosti, které byly zcela jistě přístupny naším předkům.

Stačí se například podívat do písemných pramenů původní staré Gnose, kde je zmíněná otázka o multi-dimenzionální povaze lidské bytosti presentována ve vztahu „ Nebeského člověka“ – „Puruši“ a jeho zrcadlového odrazu v podobě božského vědomí „Syna Člověka“, jenž představuje božskou jiskru ukotvenou ve formální a pomíjivé substanci hmoty. Máme zde tedy jakýsi původní duchovní archetyp a jeho odlesk zachycený ve spodních vodách ducha nápodoby, který sice obsahuje onu pomyslnou jiskru originálu, avšak na druhou stranu je v područí pomíjivých sil hmoty.Staří gnostikové chápali doslova fyzické tělo člověk jako „vězení“ či „hrob duše“, které je ve své podstatě dílem pomíjivosti či spodních vod nápodoby.

Bohužel současná věda chápe evoluční směřování lidské bytosti právě na základě výzkumu fyzické substance hmoty ve formě lidského těla a jeho příslušných evolučních proměn.Nabízí se poněkud bolestivá otázka – lze tímto způsobem vůbec smysluplně pojmout problematiku lidské evoluce?...resp. není celá tato snaha současné vědy pouze jakousi pomýlenou snahou zmapovat a analyzovat evoluční proměny daných fyzických forem, které však neobsahují jakákoliv vysvětlení o skutečném původu a podstatě lidské bytosti?

Otázka lidské evoluce by neměla být pouze otázkou mapování proměn fyzického těla člověka, nýbrž měla by být otázkou celistvé multi-dimenzionální povahy lidské bytosti. Jedině tak lidské vědomí učiní další krok v chápání své evoluční cesty a osvobodí se z dogmatu pomíjivé analýzy pouze na základě fyzicky projevené reality. Domnívám se, že jde o krok té nejvyšší důležitosti, jelikož bude iniciovat zcela nové a převratné pohledy na otázku samotné lidské evoluce. Rovněž jsem přesvědčen, že se zde nejedná pouze o otázku lidské evoluce, ale jedná se o mnohem širší problém v chápání podstaty světa, ve kterém se lidské vědomí nachází. Ano…můžeme donekonečna vršit důkazy o fyzické evoluci člověka resp. o vývoji biologického nosiče lidské bytosti….můžeme to dělat do skonání věků……otázkou však je…..bude nám to vůbec k něčemu??? Můžeme nadále zkoumat a rozšiřovat evoluční principy darwinismu, avšak pokud nepřijmeme člověka v jeho skutečné multi-dimenzionální povaze, nehneme se ani o píď kupředu.

Předpokládám, že staří gnostikové by měli v tomto ohledu poměrně jasno – současná věda o evoluci lidské bytosti se stala otrokem v nekonečné a vskutku ubíjející analýze rozmanitých projevů ducha nápodoby na své cestě síněmi iluzorních zrcadel, které ji srazily do podruží vlastního sebeklamu.Tato věda si oblékla pomyslný plášť nestrannosti a začala kázat své poznatky o původu člověka z opičích předků s dostatečnou zásobou bludných balvanů pro případnou inzultaci poněkud otravných oponentů.

Pouze si dovoluji připomenout, že samotný výzkum potvrzující vztah lidské bytosti s biologickou podstatou primátu nemá pravděpodobně příliš mnoho společného s otázkou samotného původu člověka.V současnosti je zřejmé, že genetika lidské bytosti byla určitým způsobem ovlivněna biologií opice, otázkou pouze zůstává – jak hluboký tento vztah je. Například vynikající badatel Boris Mouravieff předkládá ve své práci existenci dvou zcela ve své podstatě odlišných forem člověka, které člení do dvou evolučních skupin tzv. „předadamského“ a „adamského“ lidstva, přičemž právě zástupci „předadamitů“ representovali evoluční větev vycházející z původní pozemské antropoidní rasy a představovali tak přirozený a „domácí“ produkt evoluce člověka. Naopak představitele „adamitů“ zastupovali enklávu bytostí, která ve své evoluci podlehla trans-dimenzionálnímu pádu vědomí a stala se doslova cizorodým projevem evoluce v daném dimenzionálním rozhraní třetí dimenze.

V současnosti jsou údajně tyto dva odlišné genetické profily lidské bytosti doslova promíchány mezi sebou navzájem, avšak ve skutečnosti representují dva zcela různorodé a vzdálené projevy evoluce člověka. Domnívám se, že jedním z rozlišujících faktorů mezi těmito dvěma genetickými profily současného člověka je existence tzv. Rh faktoru, který zřejmě odkazuje k evolučnímu vztahu mezi člověkem a opicí a doslova se díky značné časové prodlevě rozlévá do těchto obou genetických projevů předadamského a adamského lidstva.

Vezměme si například existenci hemolytické nemoci novorozenců, která hrozí pouze v případě vzájemného spojení matky s Rh faktorem mínus a otce s Rh faktorem plus, kdy tělo matky počne vytvářet protilátky proti vlastnímu plodu (v případě že dítě zdědí po otci Rh plus), což sebou přináší vzrůstající riziko pro nenarozené dítě, které je doslova zabíjeno imunitním systémem matky. Jedná se o nanejvýš prapodivnou záležitost, která patrně odkazuje k prapůvodní genetické inkompatibilitě ve vztahu otce a matky, kdy oba vzájemně mísí dva ve svém základu zcela nesourodé genetické profily.

Jiným vynikajícím informačním pramenem, který rozvádí celou záležitost vztahu mezi člověkem a primáty jsou materiály badatele Noela Huntleyho nebo informace zprostředkovávané Annou Hayes. Zde se mimo jiné pojednává o vzniku současné genetické formy člověka Homo sapiens, která stála na samém konci celé řady postupných hybridizačních kroků vedoucích k postupnému navyšování inteligenční a mentální platformy původní antropoidní rasy.Celý tento umělý projev byl součástí rozsáhlého projektu bio-regenese, který měl ve svém původním plánu zajišťovat vytvoření vhodného inkarnačního biologického nosiče pro případnou restrukturalizaci světelné struktury DNA a to u těch entit, které se v rámci vlastní svobodné vůle rozhodly navrátit zpět na cestu přirozené evoluce.

K tomuto plánu byl původně vybrán genetický – biologický nosič neandrtálce, který údajně vznikl někdy v období před 150 tis.lety jako výsledek genetické manipulace zástupců Anunnaki z planety Nibiru, kteří potřebovali výkonnou biologickou formu zejména pro pracovní účely v rámci jejich působení zde na Zemi. Údajně byl zamýšlen genetický profil tehdejšího lidstva k těmto účelům, avšak z hlediska příliš vysoké inteligence bylo od tohoto záměru opuštěno. Současné paleoantropologické nálezy člověka neandrtálského jsou tedy patrně dávným reliktem této prastaré aktivity stvoření otrocké rasy lidí. Daný genetický profil neandrtálce sestával z genů původní antropoidní rasy, genů samotných Anunnaki a patrně i některých dalších živých forem. Především z hlediska určité genetické kompatibility s lidmi byl právě tento typ genomu použit v následné realizaci celé řady zdokonalení v rámci tisíců let nutné evoluce.

Zmíněná genetická zdokonalení byla realizována v 5-ti hlavních evolučních stádiích:

• • Primitivní otrocká rasa antropoidních bytostí – patrně vzniklá na základě genetického „upgrade“ původní evoluční větve předadamského lidstva, s největší pravděpodobností se jedná o genetický profil „Neandertal“

• • Profil „Neandertal“ je modifikován v genetický typ – „Luhari“ , jedná se o evoluční stádium člověka cromagnonského – typ 1

• • Profil „Luhari“prochází modifikací v genetický typ „E-Luhli-Levi“, evoluční stádium člověka cromagnonského – typ 2

• • Profil „E-Luhli-Levi“ je dále modifikován v genetický typ „E-Luhli-Judah“, evoluční stádium člověka cromagnonského – typ 3

• • Profil „E-Luhli-Judah“ je finálně upraven v genetický typ „E-Luhli-Nephi“, evoluční stádium člověka cromagnonského – typ 4

Následně v rámci tisíců let evoluce získává prostřednictvím těchto 5-ti hlavních genetických stimulů genetický typ „E-Luhli-Levi“ svoji finální podobu v genetickém profilu Homo sapiens – typ 1. Pomineme-li zdánlivou extrémnost výše popisovaných skutečností, zjistíme, že velmi logickým způsobem vysvětlují celou řadu záhad v otázce evoluce člověka moderního typu. Například vysvětlují následující skutečnosti:

• • Vrhají více světla na záhadu člověka neandrtálského, který představuje tajemství v rámci průběhu evoluce člověka – především z hlediska jeho překvapivě velké mozkové kapacity či z hlediska jeho náhlého vyhynutí.Stal se pravděpodobně obětí průběžně modifikovaného lidstva, přičemž paralelně ustoupil evolučnímu tlaku člověka cromagnonského.Prostřednictvím revize paleoantropologických nálezů lze vyhledat i jakási přechodná stádia člověka neandrtálského a člověka moderního typu.Například nálezy moderního člověka z Předmostí na Moravě nesou zcela zřejmé neandertaloidní znaky mimo jiné v podobě mohutných nadočnicových oblouků či okrouhlého tvaru lebky.

• • Rovněž přinášejí vysvětlení velmi náhlého příchodu člověka cromagnonského, který zřejmě představuje hybridní a postupně modifikovanou formu člověka moderního typu.

 

• Avšak již v předchozím textu bylo naznačeno, že samotná evoluční forma neandrtálce koexistovala s moderními lidmi.Opět se zde přibližujeme k velmi záhadnému tématu existence minimálně dvou vývojově zcela odlišných forem lidských bytostí:

 

• • První evoluční větev lidstva je pravděpodobně totožná s původním božským archetypem „Adamah Kadmon“ přechovávající prapůvodní potenciál andělské rasy s příslušným projevem světelné matrice DNA.Dle mého subjektivního chápání celé věci, jde o základní evoluční otisk adamského lidstva o značném stáří v řádů miliónů let.

• • Druhá evoluční větev lidstva stojí na genetickém základě původní antropoidní rasy, která prošla celou řadou více či méně zásadních genetických modifikací, avšak v dané souvislosti nesla i značnou genetickou zátěž hybridní rasy projevující se mimo jiné v přítomnosti značné agresivity a nadprůměrné mentální výkonnosti spojených s patrnou absencí citově-emočních projevů, které byly charakterické především pro evoluční větev andělského lidstva.Předpokládám, že právě tato druhá evoluční větev tvoří i dominantní část genetického profilu současného lidstva.

Připustíme-li teoretickou možnost existence dvou evolučně velmi odlišných lidských ras, měli bychom rovněž prověřit skutečnosti, které z tohoto předpokladu mohou vyplývat. Může jít o velmi pravděpodobný a patrně nevyhnutelný scénář vzájemného smíšení obou těchto evolučních profilů. Při revizi některých vybraných historických pramenů lze skutečně narazit na popisy daných událostí.Jedná se zejména o některé z pasáží původních gnostických textů, kterým bude věnována některá z příštích částí seriálu. Najdeme však i jiné pasáže, které se významově velmi přibližují sdělením původní staré Gnose.

Například ve spisu Explantio Apocalypsis je psáno:

…Tak jak jsou skrze sedm dračích hlav označeni ti nehodní, kteří se staví proti Bohu.První tedy dračí hlavou byli ti zlí, kteří byli před potopou, které písmo nazývá syny člověka, neboť ti, kteří byli nazýváni syny Božími padli do pasti….

Co se nám autor snaží v této krátké zprávě sdělit?....do jaké pasti padli synové Boží?....

Použitý termín „Syn Člověka“ je odkaz k původnímu gnostickému termínu „vnitřního člověka“ či „božské substance“ přítomné ve hmotě resp. v lidském těle, která je onou jiskrou původní čisté substance „Nebeského Člověka“ – „Puruši“.Kladu si dle mého mínění zcela klíčovou otázku. Je možné, že autor Explanatio Apocalypsis popisuje pád lidských bytostí – zástupců andělského lidstva…tedy synů Božích do symbolické i zcela reálné „pasti“ v podobě těl nově modifikované antropoidní rasy – „synů člověka“?....nabízejí se i další neméně závažné otázky…byla tato modifikována antropoidní rasa postupně využita k fyzickému a následně i duchovnímu zotročení lidských duchů, kteří se počali cyklicky inkarnovat do nového fyzického nosiče?

Proč staří nositelé moudrosti Gnose tak vehementně tvrdili, že synové Adama byli svým Stvořitelem zahaleni temnotou a zapomněním………proč byli synové Boží takto oklamání?…..nebylo to snad z důvodu, aby zapomněli na svůj původ???.........proč je systémem manipulace lidské mysli tak rázně a nekompromisně podsouván názor o původu člověka z opice???.............možná právě zde se počíná rozvíjet rozhodující drama…..či rozhodující osudový příběh lidské bytosti……..zda znovu objeví či navždy ztratí dědictví o svém skutečném původu…….

-pokračování-