Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 3. Human Geonome Project

Bylo to především z toho důvodu, že samotní Igigi byli více pozemskými průzkumníky než genetiky s převažující orientací na výzkum určitých buněčných či molekulárních struktur pozemské vody či v daných druzích minerálů než ve snaze vytvořit dokonalou lidskou bytost. Byli vyspělými mineralogy zběhlými v technologií transmutace minerálů, přičemž jejich úsilí vycházelo především z nutnosti vytvořit primitivní doslova „robotickou“ biologickou formu, která by disponovala schopností odolávat nepříznivým pozemským podmínkám.

Výsledek tak představovala primitivní rasa – vhodná k provádění těžké manuální práce.V prastarých časech působení Igigi na Zemi, byla prý planeta velmi studená, první lidé byli proto opatřeni silným a hustým ochlupením proti působení nelítostných přírodních živlů. Údajně trvalo mnoho tisíc let než se první biologické formy vyvinuly do podoby prvních lidí, přesto však nebyly zcela lidské, vypadaly spíše jako opice, často s velmi bizarními lebkami a tvářemi.

Pokud provedeme určitou revizi paleoantropologických nálezů, zjistíme, že například formy robustních australopitéku by mohly odpovídat zmíněným biologickým formám. Tento typ australopitéků je považován za vývojový stupeň ještě starších graciálních australopitéků, kteří nebyli tak výrazně fyzicky uzpůsobeni. Naopak robustní forma byla značně mohutnější s mohutnými čelistmi, plochou lebkou s masivním týlním či šípovým hřebenem, který navyšoval plochu velmi výrazných žvýkacích svalů. Jedná se například o formy Australopithecus aethiopicus, boisei nebo robustus.

Celkově byla tato forma australopitéků podstatně více podobná opicím než graciálním typům australopitéků. Není tedy příliš těžké si představit, že právě tyto bytosti mohly být výsledkem genetické modifikace starších australopitéků a mohly tak velmi dobře splňovat funkci velice výkonné pracovní síly. Výše popisovaná stvoření Igigů s rovněž charakteristickými bizarními tvary disponovala velmi omezeným mentálním potenciálem, jednalo se doslova o biologické stroje určené k práci. V genetickém profilu prvních lidí prý Igigové vytvořili a naprogramovali třináct základních schopností nebo funkcí. Nejdůležitější schopnosti byly následující:

• • Pohyb

• • Smysl vycítit nebezpečí

• • Pochopení asociací

• • Schopnosti zapamatovat si či naučit se

• • Schopnosti vidět formy a tvary ve spektru čtyř základních barev: světlé žlutá - symbolizovala zlato, zelená – minerály a skály, modrá – atmosféru, vzduch a vodu a červená – teplo a krev.

Patrně zcela první takovou formou bytosti bylo „stvoření o třech nohou“ – „Nafar Jinmarkah“, které disponovalo velmi značnou fyzickou silou se schopností transportu těžkých břemen, avšak bez větší hbitosti. Fyzická konstrukce o třech končetinách patrně sloužila k udržení větší stability při práci. Následně byla tato vývojová fáze nahrazena bytostí o dvou nohách a s pochopitelně větší rychlostí a hbitostí. V rámci jednoznačného účelu pro který byly tyto bytosti vytvořeny, nedošlo k vývoji mozkové struktury, přičemž samotný důvod zániku těchto prastarých živých forem prý nebyl ani tak nepříznivý vliv v podobě hladomoru, různých forem strádání nebo přírodních katastrof, ale primárně především rozklad a velmi rychlá degenerace jejich molekulární struktury.(obr. vlevo - Australopithecus boisei).

Současná ortodoxní věda odvozuje vývoj člověka moderního typu až k evoluční řadě prvních hominidů, kteří se začali objevovat někdy v době před 4 miliony lety v podobě známého australopitéka.Ten se následně vyvinul v druh Homo habilis někdy před 2 mil.lety, který pak prošel vývojem k biologické formě Homo erectus.Tato forma je primárně považována za zdroj archaické formy člověka Homo sapiens, jenž se začíná objevovat někdy v rozsahu mezi 200 – 100 tis.lety či ještě mnohem později před 300 – 400 tis.lety.Je však tato teorie udržitelná resp.je schopná prokázat svou životaschopnost při porovnání se zcela reálnými skutečnostmi?

Obávám se, že je zde hned celá plejáda velmi problematických úseků. Ve své vynikající eseji formuluje badatel Lloyd Pye přehled několika nejzávažnějších anomálií, které se vyskytují výhradně ve vztahu k současnému člověku:

• • Mnoho nevysvětlitelných rozdílů mezi lidmi a primáty

• • Velice náhle a překotné objevení se lidí ve fosilním záznamu

• • Vcelku nedávný vznik člověka jako druhu

• • Neexistence zřejmého prapředka lidí

• • Ohromující množství genetických vad

• • Naprosto zvláštní propojení druhého a třetího chromozomu (které spíše napovídá o jejich umělé fůzi)

Autor Lloyd Pye mimo jiné zdůrazňuje, že především u dvou posledně jmenovaných anomálií se doslova nabízí souvislost s průvodními znaky geneticky manipulovaných hybridních bytostí. Především anomálie fůze dvou chromozomů je naprosto bezprecedentní a vysoce alarmující - do mysli se vkrádá myšlenka, že zde prostě a jednoduše něco nesedí.

Celou záležitost ohledně značných a znepokojujících anomálií v rámci výzkumu lidského geonomu rozvádí i Zecharia Sitchin ve svém článku The Case of Adam´s Alien Genes, kde mimo jiné píše :

Podle čího obrazu byl stvořen Adam, prototyp moderního člověka - homo sapiens? Bible uvádí že Elohim tehdy řekl: “Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby...” Máme-li však akceptovat podmíněné vysvětlení záhadného vzniku speciální sady lidských genů, nabídnuté vědou po ukončení projektu lidského genomu v polovině února, pak je za vše zodpovědná skupina baktérií!

“Humbling” (ponížení) bylo převládající adjektivum používané členy vědeckých týmů a médii, oznamujícími významný poznatek, totiž to, že lidský genom nemá předpokládaných sto až sto čtyřicet tisíc genů (ve šroubovici DNA, která řídí produkci aminokyselin a proteinů) ale pouze něco málo přes třicet tisíc. Tedy o trochu více než dvojnásobek genů mušky octomilky (13 601) a zhruba o padesát procent překonáváme dešťovku (19 098). Náhlý pád ze špičky genetického Stromu života!...

Ke všemu se zhroutila i představa o unikátnosti lidského genomu. Ukázalo se, že se šimpanzem máme 99, a ne pouze předpokládaných 95 procent společného a až na 70 procent se blížíme myším. Zjistilo se, že domněle lidské geny mají také všichni obratlovci, stejně jako bezobratlí, rostliny, houby a dokonce i kvasinky, u nichž plní tytéž funkce. Získané poznatky potvrdily, že veškerá pozemská DNK má společný zdroj, což vědcům umožnilo rekonstruovat plán vývojového procesu. Lze vysledovat jak se z původně jednoduchých vyvíjely geneticky stále komplexnější organizmy, které v každé etapě adoptovaly geny nižších životních forem a vytvářely stále komplexnější a vyšší životní formy -- kulminující v Homo sapiens.

Jenže -- na vertikální křivce evoluční linie, obsažené v lidském i ostatních analyzovaných genomech, vědci narazili na cosi nepochopitelného. V článku publikovaném v Science je jako "The head-scratching discovery by the Public Consortium” označena skutečnost, že lidský genom obsahuje 223 genů, které nemají žádné nezbytně potřebné předchůdce na žebříčku genetické evoluce.

Jak tedy člověk přišel k těmto záhadným genům?

V průběhu celého evolučního vývoje, od baktérií k bezobratlým (jako jsou rodokmeny kvasinek, červi a mouchy – což se podařilo rozluštit) k obratlovcům (myši, šimpanzi) a nakonec k modernímu člověku, těchto 223 genů v uvedených předchozích fázích úplně chybí. Zajisté, vědci mohou vysvětlovat jejich přítomnost v lidském genomu odvoláním na “spíše nedávný” (na časové škále evoluce) “pravděpodobně horizontální transfer prostřednictvím baktérií.”

Jinými slovy:

Předpokládá se, že v relativně nedávné vývojové fázi získal moderní člověk celých 223 genů nikoli přičiněním postupné evoluce (po "vertikálních větvích Stromu života"), ale po horizontální linii, formou postranního vkladu genetického materiálu -- od baktérií…

Na první pohled by se možná mohlo zdát, že při jejich množství není 223 genů nijak mnoho. Ve skutečnosti je ovšem každý jednotlivý gen příčinou značných rozdílů u každé individuality, takže 223 genů představuje u druhů jako jsme my úžasný, doslova nebetyčný rozdíl.

Už pouhých 223 genů představu je více než dvě třetiny rozdílu mezi mnou či vámi a šimpanzem!

Jestliže další vědecký výzkum bez jakýchkoliv pochyb nepotvrdí, že jediným možným zdrojem nadbytečných genů byly skutečně baktérie, a neprokáže, že infekce umožnila “horizontální transfer” genů směrem od baktérií k člověku, ne naopak, je jediným zbývajícím použitelným rozřešením to, které nabízejí tisíce let staré sumerské texty.

To také nakonec patrně zbude jako jediná možnost k vysvětlení záhady 223 cizích genů v našem genomu, a současně potvrdí moderní vědu Anunnaki a jejich genetický výkon na Zemi.  (obr. vpravo - Model lidské DNA).

Vraťme se však na moment k údajným autorům těchto biologických či genetických modifikací, kterými byli dle závěrů nejenom Zecharii Sitchina právě zmiňovaní Anunnaki. V závěru předešlé části seriálu jsem se pokusil předestřít některá – dle mého subjektivního nahlížení – velmi podstatná tvrzení, že daný pohled na lidskou evoluci nemůže být uzavřen v jakési pevné a neměnné teoretické konstrukci, jelikož samotný proces poznání je otázkou vývoje a neustále progrese.Avšak pokud přijmeme tento předpoklad za vlastní, tedy že pravda o nás samých resp. o člověku je odvislá od subjektivní úrovně vědomí a není tudíž vázána na jakousi „všeobecně přijatou představu“ z dílny inkvizičních pohrobků, měli bychom rovněž přijmout předpoklad, že tento nezaujatý pohled lze aplikovat na kteroukoliv jinou entitu v rámci naší projevené reality.

Touto potenciální entitou mohou být v kolektivním slova smyslu samozřejmě i samotní Anunnaki, kteří jsou v rámci alternativních proudů lidské historie často identifikováni jako tvůrci prvních lidských bytostí a jsou tak neodmyslitelně spjati s historií lidských kultur na naší planetě.Jistě by bylo velmi příhodné neuzavírat zmiňovanou problematiku Anunnaki do ideologické mříže a ponechat si volný a pokud možno čistý vhled do celého tématu s možností analýzy celého problému v rámci dlouhodobé vývojové perspektivy.

Chci zdůraznit především to, aby se čtenář velmi hluboce zamyslel nad různými alternativními teoretickými scénáři, které se snaží analyzovat tuto civilizaci a jsou v hojné míře k dispozici v internetovém či knižním balení. V drtivé většině těchto případů je lidská individualita v područí své analytické mysli - s neutuchající tendencí - zařazovat danou entitu do připravených kolonek „dobra“ či „zla“. Chci zde mimo jiné poukázat na absurditu tohoto uvažování, chci zde poukázat na to, jak lehkovážná a hloupá jsou různá prohlášení o zlých či dobrých Anunnaki.

Představme si potenciální entitu, která se snaží pochopit pozemskou civilizaci: jistě ji v první řadě zaujme různorodost lidských kultur, pestrost směřování jejich civilizačních uskupení a samotného lidského projevu.Nelze příliš pochybovat, že samotná civilizace Anunnaki je podobně manifestována v různých zájmových či „mocensko-politických“ proudech s pravděpodobně značně názorově rozdílnými frakcemi v rámci daných civilizačních enkláv. Tudíž tvrzení, že Anunnaki jsou dobří či zlí, má asi stejnou vypovídací hodnotu jako tvrzení, že lidstvo je buď dobré či zlé.

Nemluvíme zde o samotné relativitě pojmů dobra a zla, ale spíše o nutnosti chápat celý problém v mnohem širším významovém rámci bez neustále ideologické roviny. Články o děsivých Anunnaki s nepřebernou škálou „krvavých zubů“ a „netopýřích křídel“ jsou hloupostí, která s danou tématikou nemá cokoliv společného, bohužel jsou tyto četné prameny zcela zřejmým důkazem o značné neschopnosti nezaujatého myšlení. Mluvím zde o ideologické tendenci autorů při analýze tohoto problému a předesílám, že se jakýmkoliv způsobem nesnažím relativizovat možnost potenciálních hrozeb ze strany jakýchkoliv domnělých či skutečných mimozemských entit. Ať již si to autoři zmiňovaných prací uvědomují či nikoliv, stávají se pouze jinou a poněkud alternativní verzí systému manipulace lidské mysli, kdy rovněž hojnou měrou přispívají k diskreditaci celého problému v očích širší veřejnosti, která jej pak odsune do oblasti jakési scestné demagogie.

Jsem přesvědčen, že soudný čtenář okamžitě rozpozná a pochopí, jak zavádějící jsou tato tvrzení bez jakékoliv skutečné vypovídací hodnoty.Ať se nám to líbí nebo ne - jsou podobné závěry o dobru a zlu daných entit pouze jakýmsi „výkřikem do tmy“ s příslušným ideologickým rámcem, který nám zcela jistě znemožní hlubší vhled do celého problému. Otázkou zůstává - můžeme si tento ledabylý přístup dovolit?

Myslím, že není od věci shrnout si některé podstatné skutečnosti, jenž vyplývají z výše uvedené úvahy:

• • Otázka vzájemného vlivu dvou potenciálních civilizací (v tomto případě lidí a Anunnaki) je tak mnohovrstevnatou a komplexní problematikou, že jí zcela jistě nelze shrnout v jakémsi pochybném pamfletu o pomyslné „dobrotě“ resp. „zlu“ potenciální „druhé strany“.

• • Tato otázka může být dostatečně pochopena pouze na základě kontinuální hluboké analýzy daného tématu s absencí jakékoliv ideologie.Pravděpodobně pouze tento způsob může vést k finální a objektivní identifikaci možných potenciálních hrozeb nebo naopak evolučních stimulů pramenících ze vzájemného civilizačního vlivu.

Je zřejmé, že jakékoliv civilizační uskupení prochází svojí vlastní evolucí v souvislosti s příslušnými podmínkami v rámci přirozených zákonů Universa.Tento evoluční progres pak může být rámcově a zjednodušeně vyjádřen v souladu nebo v rozporu s universálními zákony evoluce živých forem. Například směr proti přirozeným zákonům Universa je veden skrze manifestaci a usurpaci moci či v rámci manipulace s vědomím živých forem bez možnosti svobodné volby.Naopak směr po proudu přirozených zákonů Universa je výhradně otázkou svobodné volby a příslušné zodpovědnosti za vlastní evoluční posun.Klíčová otázka v souvislosti se vzájemným vlivem daných civilizací z pohledu nás lidí tedy nezní, zda-li jsou Anunnaki dobří či špatní, ale spíše jakým směrem je veden jejich potenciální vliv zde na Zemi. Zda-li je či bude dominantně směřován v souladu s přirozenými zákony Universa či nikoliv…..

-pokračování-