Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis: část 2. - První lidé

Sitchinova teorie stvoření člověka cizí inteligentní rasou Anunnaki získává zcela nové kontury.Je však velmi důležité si uvědomit, že aby tento nový alternativní proud v poznání lidské evoluce překročil stín svých předchůdců, je bezpodmínečně nutné, zachovat jeho ideologickou neutralitu. Pouze pokud tato tzv. „věda nového paradigmatu“ bude oproštěna od pevných teoretických konstrukcí bez ideologického podtextu, může být vědou nového věku se značným potenciálem pomoci lidstvu nalézt jeho ztracené dědictví. Záměrem několika následujících článků je upozornit čtenáře na některé nové resp.alternativní skutečnosti týkající se evoluce lidské bytostí a inspirovat jej v další cestě za poznáním…..

Zecharia Sitchin západnímu světu vskutku představil více než ohromující teorii, svou prací otevřel dveře do zcela nové úrovně chápání otázek lidské evoluce.V rámci studia a překladů mezopotamských písemných pramenů dospěl k názoru, že člověk byl stvořen vysoce vyspělou inteligencí Anunnaki či Nefilim jako jakási pracovní síla – určená službě bohům. Podařilo se mu to především díky tomu, že zaměřil svoji pozornost na původní příběhy starých kultur a překročil pomyslný předsudek o jejich jakési mýtické povaze bez možné vazby na reálné události. Nelze vyloučit, ale spíše s jistotou předpokládat, že jakékoliv písemné prameny nutně podléhají poplatnosti své doby, to však nemění nic podstatného na skutečnosti, že základní historické události dávných kultur mají napříč kontinenty velmi podezřele podobný či naprosto shodný charakter. Svědčí to především o jejich velmi vysoké vypovídací hodnotě, kterou současná věda vždy odsouvala do říše pochybné fantazie, bohužel tak sama pro sebe postupem času vytvářela zásadní handicap v pochopení lidské evoluce a celé historie.

V příběhu o stvoření člověka je samotná Bible i příslušné mezopotámské texty ve vzájemné shodě, jelikož popisují akt stvoření jako určitou fůzi božského prvku v podobě božské esence či krve s pozemským prvkem, který je často charakterizován výrazy – „země“ (hlína, jíl apod.).Tedy ze vzájemného symbolického smíchání „nebe“ a „země“ vznikl člověk jako obecný vzor či archetyp. Jak Sitchin dokládá, prostřednictvím jazykové analýzy vybraných pojmů, bylo pojmenování nově stvořené bytosti v souladu se samotným účelem jejího stvoření. Dle starých sumerských textů byl prvotní člověk znám jako „lulu“(primitiv), „lulu amelu“ (primitivní dělník) nebo „awilum“ (nádeník), což mělo zajisté sdělovat přidělenou úlohu nového lidstva v podobě službě bohům – stvořitelům. O tom – jak byli tito „bohové“ chápáni samotnými lidmi, je poměrně velmi problematické odhadovat, ale je vcelku oprávněné se domnívat, že pokud byla lidská mysli od počátku vystavena obrovské moci svých stvořitelů, byla rovněž vedena k totální poslušnosti v rámci účelu svého vzniku jako pracovní či pomocné síly.

Jinou a velmi podstatnou skutečnost zdůraznil ve své knize „The Gods of Eden“ – její autor William Bramley, který upozornil na otázku – jakou fázi stvoření popisují sumerské texty resp. jaká stvořená lidská forma je těmito texty popisována.Jedná se o archaickou formu člověka Homo sapiens, která je současnou vědou v rámci výzkumu molekulární biologie a výzkumů mitochondriální DNA datována v obrovském rozmezí 200 – 100 tis.let (někdy i 300 tis. a více let do minulosti) nebo mezopotámské prameny hovoří o stvoření člověka moderního typu Homo sapiens sapiens, který se údajně velmi náhle objevil někdy v období před 40 - 30 tis.lety? William Bramley se v této otázce přiklání právě k této druhé variantě z několika důvod:

• • Nejstarší mýty o stvoření člověka byly sepsány zhruba v období 4000 – 5000 př.n.l.Je tudíž více pravděpodobné, že skutečný záznam o stvoření je reflexí událostí, které se udály před 5-25 tis.lety než ty, jenž lze datovat do vzdálené minulosti např. před 300 tis.lety.

• • Jestliže tedy sumerské mýty popisují stvoření Homo sapiens sapiens, jedná se o více přijatelný časový rámec těchto příběhů.

• • Sami obyvatelé Mezopotámie byli členy rodiny Homo sapiens sapiens a jistě byli primárně zainteresováni v otázce, jakým způsobem byli stvořeni.V různých variacích sumerským mýtů o stvoření zobrazovali Sumeřané i bytosti porostlé srstí, které pravděpodobně odkazují k méně vyvinutým formám lidských bytostí.Ty však Sumeřané považovali za jakési zvířecí bytosti zcela jiné rasy.

Bramley pokračuje v tvrzení, že pokud sumerské mýty skutečně popisují stvoření biologické formy Homo sapiens sapiens, pak objev tohoto druhu musel být otázkou velmi náhlou v průběhu relativně pomalé přirozené evoluce starších hominidů. Dodává, že je to přesně to, co současná evoluční teorie popisuje, avšak bez bližšího vysvětlení zdánlivě velmi nepravděpodobné situace.Třetí Bramleyho předpoklad nám však přináší více otázek než odpovědí, jelikož ukazuje na existenci určitých starších vývojových forem primitivních lidí, které byly obyvatelům Mezopotámie dobře známy. To však samo o sobě může přinést odpověď na otázku, kterou sám na počátku předkládá. Zkusme tedy prověřit možnost, že sumerské texty popisují proces stvoření z různých časových perspektiv a zachycují tak i stvoření různých vývojových fází, které se ve své finální fázi ustálilo v podobě Homo sapiens sapiens. V tomto novém pohledu se proces stvoření jeví vskutku více pravděpodobným, jelikož ukazuje na celý problém jako proces více kontinuální, který předpokládá existenci celé řady vývojových prototypů. V tomto momentu by bylo dobré zdůraznit, že zde mluvíme pouze a výhradně o fyzikálně projevené skutečnosti resp. o vývoji fyzické – biologické formy a nikoliv o duchovní podstatě takto „stvořených“ bytostí!

Nyní se vraťme k dokladům o existenci starších vývojových forem lidí, jenž jsou popisovány obyvateli Mezopotámie.Jednou z takto charakterizovaných bytostí je i známý „Enkidu“ ze slavného Eposu o Gilgamešovi – vládci a synu smrtelného otce a božské matky. Enkidu byl údajně pokryt hustou srstí, žil na stepi se zvířaty a jevil se pro obyvatele starého Sumeru jako „lidské zvíře“. S tímto zjištěním se však celá záležitost potenciálního stvoření současného lidstva Anunnaki začíná dále komplikovat, jelikož nacházíme další a další zmínky, které podporují existenci celé řady různě vyvinutých lidských forem v různých fázích stvoření a s různými potenciálními „stvořiteli“. Uvádím několik příkladů:

• • Bohyně Nammu – sumerská bohyně Nammu „Namma“ a její syn Enki vytvořili celé množství lidských biologických forem.Takto činili za použití „hlíny“ a v některých případech krve bojovníků.

• • Bůh Ea – bůh Ea zabil Kingu – démonického syna Tiamat a použil jeho krev ke stvoření lidstva.Ea byl synem boha nebes Anu, někdy je popisován jako syn boha Anshara.Podle asyrsko-babylonské mytologie, Ea navrhl vytvoření lidské dělnické rasy na žádost nižších bohů – známých jako „Igigi“.

• • Bohyně Aruru „Mammi“ – byla babylonskou velkou mateřskou bohyní.Podobně jako celá řada jiných sumerských bohů, Aruru vytvořila bytost Enkidu z hlíny k poctě a podobě samotného Anu.

• • Bohyně Inanna – byla známa jako legendární sumerská bohyně, která údajně stvořila prvních 7 prototypů člověka.Další civilizace jí znali pod plejádou různých jmen: jako např.: Astarte, Ištar, Athtar, Ashtoreth, Atargatis apod.

•  

Sumerská pečeť zobrazuje genetika Enkiho uprostřed, vpravo sedí bohyně Ninti – v rukou nese nově vzniklé lidské stvoření

Z těchto příkladů lze s vysokou pravděpodobností odvodit, že lidstvo nemohlo být produktem jakési náhlé či nárazové aktivity, ale že tento proces zahrnoval celou řadu možných vývojových prototypů. Lidstvo tudíž nemohlo být stvořením jednoho sumerského boha,jelikož více těchto bohů zastává ústřední a klíčovou úlohu stvořitelů.

Maximillien de Lafayette celou záležitost dále rozvádí:

• • Anunnaki nebyli první mimozemské bytosti, které lze považovat za tvůrce prvních lidí.

• • Anunnaki rovněž nezvolili za první destinaci zde na Zemi oblast Sumeru.

   

  Při hlubším studiu písemných pramenů civilizací Předního a Středního Východu lze odvodit následující skutečnosti:

• • Mnoho dalších božstev z různých panteonů vytvořilo člověka z „hlíny“.Např.: Khnum „Khnep“(v jazyce Egypta znamenající – „postavit“ nebo „sjednotit“) byl jedním ze starých egyptských bohů, který lidstvo stvořil z hlíny na hrnčířském kruhu.Khnum se stal egyptskou variací boha Ptaha

• • Bytosti Anunnaki prvně přistáli v oblasti Fénicie, kde založili své první kolonie, a krátce poté vytvořili i nejvíce sofistikované lékařské centrum na ostrově Arwad.

• • V obdobích, která následovala, Anunnaki doslova zušlechtili lidská stvoření genetickou modifikací původních lidských forem a primitivních lidí v oblasti Sumeru.Aktivní byli především v oblasti dnešního Iráku.Je to patrně z toho důvodu, že písemné sumerské prameny informují především o dění v oblasti Sumeru než v jiných a neméně významných oblastech – Fénicie nebo střední Afriky.

Toto vyobrazení z hrobky Thutmose III. nenechává příliš na pochybách o znalostech a prastaré praxi tvoření klonů již před tisíci lety, postava kněze hledí směrem ke třem umělým boxům, v jejichž horní části se nacházejí oplodněná vajíčka, níže pak tělesné části ve fázi formování

Tato tvrzení plně podporují základní předpoklad, který stanovil Zecharia Sitchin, že lidé moderního typu jsou geneticky modifikovanou verzí jedné z primitivních forem hominidních bytostí, které jsou produktem procesu evoluce, avšak bytost Homo sapiens sapiens je produktem „bohů“, kteří pravděpodobně modifikovali původní formu lidoopa (typu Homo erectus) již někdy před 300 tis.lety a vtiskli mu svoji vlastní podobu. Sitchin uvádí pojmenování první inteligentní lidské bytosti „Adapa“-„Adamu“ či později „Adam“ jako archetyp nově stvořeného člověka – resp. „pravzor člověčenstva“, který povstal z  „hlíny“ a „krve“ samotných bohů.

Tato krev pravděpodobně obsahovala i důležitý potenciál, který nově vzniklé bytosti přinesl relativně vysokou inteligenci a tím ji rovněž izoloval z procesu přirozené evoluce. Použitý genetický materiál samotných bohů zřejmě přinesl i možnost vzájemné biologické kompatibility obou druhů a tudíž potenciální možnost – plození společných potomků, což lze v rámci výzkumu nejen mezopotamských písemných zdrojů velmi dobře doložit.

Michelangelova freska Stvoření Adama v Sixtinské kapli

Výše uvedené informace přinášejí možný pravděpodobný scénář – bytost „Adamu“ mohla být jednou z finálních vývojových forem bytostí „lulu amelu“ – primitivního dělníka (Homo sapiens) a stala se obecným pravzorem moderní lidské bytosti.Bohužel i toto zjištění přináší značné množství dalších otázek, jak dokládají Michael A. Cremo a Richard Thompson ve své knize „Forbidden Archeology“, lze doložit existenci celé řady prastarých paleoantropologických artefaktů, které umožňují datovat existenci člověka moderního typu do velmi vzdálené minulosti v řádu miliónů let. Například védská mytologie tvrdí, že lidé zde na Zemi existovali je od počátku tzv. „dnu Brahmy“ již před 2 miliardami let!.

To s sebou nese naprosto oprávněnou představu o existenci více vývojových větví moderních lidí, přičemž samotná bytost „Adamu“ – stvořená bytostmi Anunnaki – mohla představovat pouze jednu z modifikací lidské bytosti. Pokud tuto možnost prověříme studiem mytologických pramenů, opravdu narazíme na existenci určitého původního archetypu lidské bytosti, který vešel ve známost jako „Adamah Kadmon“ či „Gayomard“. Tento původní archetyp byl údajně výsledkem činnosti božských tvůrců Elohim jako finální model hmotného těla lidské bytosti.Nabízí se opět další zcela zásadní otázka. Vychází sumerská verze dělnické rasy „lulu amelu“ (Adamu) z původního božského archetypu „Adamah Kadmon“ nebo jde pouze o Anunnaki zušlechtěnou antropoidní genetickou formu lidské bytosti?

Lze tedy považovat genetické mistry Anunnaki za tvůrce člověka nebo pouze za autory vhodné biologické formy sloužící jako příslušný inkarnační nosič? Co nebo kdo je samotný člověk?.....lze jej definovat na základě hmotné nebo duchovní podstaty? Myslím, že obojí je správně, jelikož tu máme opět možnost pomyslné volby v rámci této definice. Můžeme chápat lidskou bytost jako „evolucí hnané zvíře“, které skrze bravurní používání kola a sekeromlatu, docílilo - státi se pánem tvorstva….nebo jej také můžeme chápat jako samotný projev evoluce vědomí na své nekonečné cestě v rámci duchovní evoluce živých forem. Ani jeden koncept není tzv. dobrý či špatný nebo správný či chybný….ZÁLEŽÍ NA NÁS a na naší subjektivní úrovni vnímání projevené reality….Právě od toho tu jsme!!….protože záleží na nás!!...my jsme skutečnými iniciátory a hybateli evoluce.

Pravdu o „nás samých“ tudíž nelze zasadit do pevné a neměnné definice jako to činila a činí současná věda, protože pravda není mrtvou - definovatelnou složkou, ale je neustálým tvořivým procesem v rozmanitém plánu evoluce vědomí….Pravda o nás samých je nekonečnou knihou se stále novými a novými obrazy….jsem hluboce přesvědčen, že přichází vhodná doba….otočit listem v této knize……..a vstoupit to nové fáze v pochopení lidské bytosti – člověka…..

-pokračování-