DECHBEROUCÍ RAGNARÖK III. - LOKIHO POMSTA II. (2)

Serrano šel v patách americké operace Highjump společně s první chilskou antarktickou expedicí v letech 1947-1948, která zřejmě kvůli jeho žurnalistickému věhlasu po něm pojmenovala horu. Přátelil se skoro s každým, kdo něco ve dvacátém století znamenal, a mezi jeho četné nejbližší přátele mezi těmi nejvlivnějšími patřili C. G. Jung, Hermann Hesse, Dalajláma, Jawaharlal Nehru a Indira Priyadaršiní Gándhíová, s níž měl poměr. Překřižte mu cestu, jako to udělal Salvador Allende, a skončíte právě tak mrtví.  Ve své působnosti coby chilského velvyslance byl Serrano nápomocen při zajišťování "Smlouvy o Antarktidě".

„Během Eisenhowerovy administrativy byl představitelem Indie ve Spojených národech Krishna Menon, který navrhnul Antarktidu zmezinárodnit. Dalo by to všem zemím právo ignorovat ustavené teritoriální hranice zemí jako Chile, Argentina a Spojené státy, a zahájit drancování nesmírného nerostného bohatství ledového kontinentu, a v případě Spojených států a Sovětského svazu jej změnit na skladiště zmrazených zbraní. Zburcován touto nebezpečnou situací se Vicente Fatone, argentinský velvyslanec v Indii, neúspěšné snažil zorganizovat setkání vládních orgánů v Novém Dillí. Neuspěl ani severoamerický zástupce John Sherman Cooper. Washington D.C. se rozhodl vyslat velvyslance Cabota Lodge jako svého mimořádného delegáta, aby přesvědčil Indii, ať stáhne svůj návrh. Nic z toho nefungovalo.

Serrano dosáhl setkání s premiérem Néhrúem, prakticky jeho vzdáleným zetěm, a vysvětlil mu svůj náhled na tuto záležitost. Veliký indický státník naslouchal a pokyvoval hlavou. Pak vstal a na klopu Serranova saka připnul rudou růži na znamení uzavřené dohody. Dalším jeho krokem byl příkaz stáhnout návrh. Menon se znovu pokoušel jej prosadit, ale Néhrú byl neoblomný a návrh byl nadobro stažen. Mezitím Eisenhower „rozšířil pozvání na 12 účastnických zemí Mezinárodního geofyzikálního roku na konferenci o budoucnosti Antarktidy. Následně pak 1. prosince 1959 podepsalo dvanáct účastnických zemí "Smlouvu o Antarktidě", která je zavázala uznat toto teritorium za nadnárodní území využívané jen pro mírové účely a zabránit jakémukoliv vojenskému využití…“^[11]

Podle vlastního líčení Wilhelma Filchnera jeho loď Deutschland „nechtěně“ zamrzla ve Wendellově moři, když neuspěl v pokusu dosáhnout Jižní Georgie před začátkem antarktické zimy, která trvá od března do prosince. Posádka trávila dlouhý zimní čas v kratochvílích, ať už šlo třeba o sporty, zatímco Filchner jaksi spadl ze stěžně, což mu bránilo se jich účastnit. „Ale v půlce června se už cítil natolik dobře, aby mohl vést krátkou, leč nebezpečnou cestu po ledu při hledání Morrellovy země neboli Nového Jižního Grónska. Americký lovec tuleňů Benjamin Morrell měl dojem, že v roce 1823 zahlédl zemi pouhých 60 kilometrů východně od místa, kde byla Deutschland uvězněna ledem. Filchner spolu s důstojníky Klingem a Konigem opustili 23. června loď na dvou saních, každé tažené osmi psy, s proviantem na tři týdny.“^[12]

"Nové Jižní Grónsko" je název, který v roce 1821 prosazoval kapitán Robert Johnson pro zdánlivě fantomové pobřeží, podél něhož se plavil, nyní uspokojivě vysvětleného jako Antarktický poloostrov. Když o dva roky později kapitán Benjamin Morrell kormidloval stejnou loď Vosa (Wasp), zaznamenal stejnou zemi a připsal její objev Johnsonovi a tři dny se plavil podél jejího pobřeží, lovil tuleně a spatřil tisíce mrožů, když se podivovali hejnům „oceánských ptáků všech druhů…“ Edgar Allan Poe, který se údajně velice opíral o memoáry svého současníka Morrella, obyvatele nové Anglie, když psal novelu "Dobrodružství Arthura Gordona Pyma" a příběh zakončuje tím, co Lovecraft označuje za přístup k „zakázaným zdrojům“, a naprosto neočekávaně, neboť spolu s vypravěčem je v záchranném člunu unášen mysteriosním, mlhou zahaleným antarktickým mořem.

„Mnoho obrovských a zsinale bílých ptáků vyletovalo nyní neustále za záclonou a křičelo své věčné Tekeli-li! mizíc našemu zraku. Na to se Nu-Nu pohnul na dně člunu, ale když jsme se ho dotkli, shledali jsme, že vypustil duši. A nyní jsme se řítili do objetí vodopádu, kde se rozevřela propast, aby nás pohltila. Ale tam se nám vztýčila v cestě zahalená lidská postava, mnohem větších rozměrů, než kterýkoliv obyvatel země. A barva pleti této postavy měla dokonalou bělost sněhu.“^[13]

Tady příběh končí, avšak v doslovu, jejž Poe nazývá "Poznámkou", sděluje čtenáři, že vypravěč Pym zemřel a „dvě nebo tři poslední kapitoly“ se ztratily spolu s ním. „Možno však, že se objeví, že tomu tak není, a papíry ty, budou-li přece nalezeny, budou předloženy obecenstvu.“^[14] A lamentuje dál:

„Ztráty dvou nebo tří posledních kapitol (neboť byly pouze dvě neb tři) je dlužno co nejvíce želeti, neboť není pochybností, že obsahovaly údaje, vztahující se k pólu aneb alespoň ke končinám v jeho bezprostřední blízkosti…“^[15]

Poe, který nebyl závislý na drogách nebo alkoholu, byl ve skutečnosti voják se silnými pouty k West Pointu. Vlastně jedno z jeho nejranějších děl, nazvaného prostě "Básně", bylo uhrazeno jeho spolužáky z West Pointu a nachází se v něm stránka s věnováním a tímto textem: „Tento spisek jest s úctou věnován kadetům americké armády.“ Byl pionýrem kryptologie a silně ovlivnil největšího amerického kryptologa Wolfa Friedmana, který během II. světové války prolomil japonský purpurový kód, což Americe v podstatě pomohlo vyhrát válku bez pomoci Japonců. Poe záhadně zemřel v roce 1849 ve věku jednačtyřiceti let, když jej našli, jak ve veliké úzkosti běží po baltimorské ulici oděn do neznámých mužských šatů mumlaje si jméno „Reynolds“. Nikdy už nenabyl jasného rozumu a jeho poslední slova byla „Bože, pomoz mé nebohé duši.“ Všechny lékařské záznamy se ztratily, včetně jeho úmrtního listu.

-pokračování-

---------------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[11] Jack Heart and Orage: Twin Peaks and the Return of the White Queen. Veterans Today 13. února 2018. Viz https://www.veteranstoday.com/2018/02/13/twin-peaks-and-the-return-of-the-white-queen/. Viz rovněž https://cs.wikipedia.org/wiki/Antarktick%C3%BD_smluvn%C3%AD_syst%C3%A9m.

[12] Antarctic Explorers: Wilhelm Filchner.

[13] Edgar Allan Poe: Dobrodružství Arthura Gordona Pyma. Hugo Kosterka, Praha 1902, přeložil Jiří Živný, str. 248-9.

[14] Ibid., str. 249.

[15] Ibid., str. 250.