Čtvrtý rozměr

Je čas 4. dimenze aneb žijeme opravdu jen ve 3D a nebo jsme záměrně udržováni ve lži?

Problematice času byla věnována již velká pozornost a sepsáno nemalé množství materiálů. Obecně se názory na to, jak vlastně vnímáme čas, shodují ve třech variantách:

• 1. lineární čas

• 2. cyklický čas

• 3. čas jako takový neexistuje

Řada alternativních zdrojů ale také upozorňuje na možnost, že by čas mohl představovat jednu z našich dalších dimenzí.

Chceme-li však čas pochopit jako dimenzi, musíme si nejprve uvědomit, čím a jak je vůbec tvořen.

Lidé se obvykle mylně domnívají, že čas prostě jen běží a že nám poukazuje na to, kdy přesně se které události odehrály.

Z opačného úhlu pohledu se ovšem dostáváme ke zjištění, že jsou to právě události a jejich posloupný sled, co určují a vytvářejí mystérium, jakým je čas.

Dále je potřeba, abychom si uvědomili, že z hlediska prostorových dimenzí vyjadřují jejich rozměr hmotné body a z hlediska časových dimenzí jsou to události. Z pohledu naší současné reality 3D, kde čas ve většině vnímáme lineárně, proto časovou dimenzi ponejvíce akceptujeme jako postupný sled událostí. A právě díky této linearitě a jejím záchytným bodům, které vyjadřují přesně lokalizované období – jinak řečeno vzdálenosti, můžeme na čas nahlížet jako na další z prostorových dimenzí.

Pro lepší představu podstaty časové dimenze se nám vyplatí sestoupit do 2D reality, neboť tímto zjednodušením si, nám na známých skutečnostech a souvislostech, máme možnost daleko snadněji představit, jak věci fungují – a že vůbec mohou fungovat.

Kupříkladu: ve 2D realitě zobrazuje naši kulatou planetu a vše na ní placatý kruh.

Nám známý třetí rozměr – výšku v tomto případě nahradí časová dimenze. Viz. obrázek pod textem. Po této změně můžeme na grafickém vyjádření sledovat, jak se na časové ose realita 2D takřka beze změn opakuje a to, co se mění jsou víceméně pouze události a jejich důsledky. Časová dimenze nám tedy na grafu zaznamenává přesný stav událostí a prostoru v dané době – tzv. moment či okamžik.

NÁŠ DALŠÍ „ROZMĚR“, NAŠI DALŠÍ ČTVRTOU DIMENZI, TUDÍŽ TVOŘÍ AKTUÁLNÍ STAV UDÁLOSTÍ V NAŠEM 3D VESMÍRU – TZV. ČAS.

(To, že události, které vytváří čas, představují čtvrtou dimenzi je ovšem pravda, která platí pouze v případě, že na danou situaci pohlížíme z hlediska reality 3D. Pro zjednodušení se dá „jednotka“ časové dimenze připodobnit k jednomu snímku hraného filmu).

Pro lepší pochopení této skutečnosti je dobré, abychom se plně ztotožnili s faktem, že svým zrakem a především pak myslí nevnímáme pouze 3D realitu, ale 4D realitu. Jako příklad si představme třeba události, které se odehrály před deseti minutami. Naše paměť nám pak podá ten nejlepší možný důkaz o našich skutečných schopnostech vnímání, neboť si díky ní naprosto bez obtíží vzpomeneme na věci a dimenze, které jsme tehdy registrovali a jichž jsme byli součástí.

Snadno si proto dokážeme vybavit nejen přesné místo – 3D, ale i přesné události – 4D – VŠECHNY ČTYŘI DIMENZE, VE KTERÝCH ŽIJEME.

V souvislosti s tím, že je čas čtvrtou dimenzí, se před námi ovšem otvírají další podnětné otázky. Zde vám pro zajímavost a případné zamyšlení nabízím několik z nich:

1. Ve světle výše zmíněných zjištění je zcela bez pochyby jednou z nejdůležitějších otázek to, proč jsme udržováni v iluzi, že žijeme v realitě 3D. Je to záměr Hry Života a jeden z našich studijních úkolů a cílů? Nebo se jedná jen o další z účelových dezinformací, kterými se elitáři snaží udržovat většinu lidstva na úrovni dobře manipulovatelných otroků?

Tím, že jsme oficiálně oloupeni o vnímání jedné z dimenzí, je nám totiž uměle snižováno vnímání a následně předpoklady našeho OVEREGA – multidimenzionální bytosti. Obecně jsme tak udržováni v nevědomosti o tom, kdo jsme, o čem je skutečný život a kde a v čem se vůbec nacházíme. Do jisté míry jsme tak omezováni v přístupu k našim vrozeným prostředkům a zaváděni do bludných kruhů. Díky špatné orientaci po té u jedince samozřejmě dochází ke špatnému fungování a k mylným závěrům mysli.

(Svým způsobem jsou důsledky této nevědomosti či ještě lépe lži, srovnatelné s předsudky okolo smrti. Strach ze smrti je jedním z nejvíce využívaných prostředků k ovládání. Omyly, které pocházejí z přesvědčení o tom, že po smrti může následovat peklo na věky nebo nic, jsou svým rozměrem odpovídající našemu mikrokosmu. Neznalost a vědomé nevnímání 4D pak svým dosahem způsobuje potíže až na hranice makrokosmu jedince.)

2. Teorie, že „vše zaniká a vzniká v jednom okamžiku“, má z hlediska časové dimenze rovněž své logické opodstatnění. Zánik a zrození vesmíru je totiž principem 4D časové reality. „Okamžik“ je v tomto pojetí nejmenší možnou jednotkou na časové ose. Omezíme-li 3D prostor pouze na zeměkouli, bude výslednicí grafu našeho prostoru souvislý sled zeměkoulí, na kterých se mění děj – zánik starého, vznik nového.

Mimochodem, možná je to právě naše individuální a kolektivní paměť, co udržuje existenci časové dimenze.

3. Naše představivost určitých událostí může formovat a také různě formuje budoucnost přes čtvrtou dimenzi. S trochou nadsázky by se o tomto mechanizmu dalo hovořit jako o tzv. „Cestě Bohů“ , neboť se jedná o způsob, kterým každý z nás svou vlastní myslí vytváří a udržuje svou vlastní realitu – svůj vlastní svět. Naše touhy a představy událostí a přání v jedné dimenzi totiž napomáhají zrealizování našich myšlenek ve třech dalších dimenzích, s ní souvisejících. Princip: Představa v časové dimenzi moduluje částice hmoty v dimenzích prostorových.

4. Čtvrtá časová dimenze nám vedle prostorových předkládá další podněty k vnímání a hodnocení – události. Otázkou je, zda jsou naše smyslové vjemy – chutě, obrazy, doteky, zvuky a pachy paralelní roviny 4. dimenze a nebo jestli jsou to další samostatné dimenze, existující ve společné sounáležitosti s těmi ostatními.

5. A konečně dnešní poslední podnět k zamyšlení – ztotožněním se s možností existence 4. časové dimenze a s tím, že si plně uvědomíme své schopnosti jejího vnímání, se před námi otvírají naprosto nové a dosud vědomě neakceptované obzory. Vždyť my jsme opravdu ty bytosti, které jsou schopny multidimenzionálně vnímat…

Že bychom přeci jen dokázali překročit svůj vlastní stín již na tomto světě?

Tak příjemný pobyt a úspěšné bádání v našich dalších „staronových“ dimenzích.

David