"COVID-19" A SÍTĚ 5G - TRANSMUTACE VIRU A LIDSKÁ IMUNITA (20)

Morální odvaha a naše společná budoucnost

"A přece se hýbe!"

Galileo vyřkl tato slova v roce 1615, když opustil tribunál římské inkvizice, před kterou odmítl dle tehdejší ortodoxie platnou teorii, že Země je nepohyblivým centrem Vesmíru a že Slunce se točí kolem naší planety.  Kdyby se tehdy vzdal svých badatelských závěrů, jeho veškeré dosavadní snažení by propadlo vniveč. Rádi bychom si mysleli, že Galileův boj byl jen kuriózním artefaktem temné, ignorantské a tyranské éry středověku. Následující řádky, by vás však možná  přesvědčí o opaku. Konkrétně mám na mysli příběh dr. Judy Mikovits, který v učebnicovém příkladu poukazuje na to, jak tvrdohlavá může být ortodoxie „pomazaných“ farmaceutických korporací a zkorumpovaných vládních regulátorů, aby si ochránili svou moc a zisky včetně své dominantní sily ve vědě a politice.  

Judy Mikovits patří mezi nejkvalifikovanější vědce své generace. Dne 10. června 1980 nastoupila po absolvování studií na půdě „University of Virginia“  jako specialistka na chemii proteinů v americkém „Národním onkologickém ústavu“ (NCI). Zde byla zapojena do životy zachraňujícího projektu „čištění interferonů“.¹⁸⁴ Kvalita její práce a záblesky její geniality ji brzy přivedly na vrchol vědeckého výzkumu ovládaného muži. V „NCI“ pak Mikovits zahájila dvacetiletou spoluprací s Dr. Frankem Ruscettim, průkopníkem v oblasti lidské retro virologie.¹⁸⁵

Když Ruscetti v roce 1977 vedl laboratoř Roberta Galla, zapsal se do vědecké historie tím, že společně s Bernie Poieszem objevil první lidský retrovirus HTLV-1 (lidský virus leukémie T-buněk). Retrovirus je „stealth virus“, který stejně jako HIV vstupuje do hostitele, aniž by upozornil imunitní systémy. Tam pak může ležet spící celé roky, aniž by způsoboval nějakou újmu. Před tím, než retrovirus člověka zabije obvykle zničí jeho imunitní systém. Výsledkem je, že mnoho retrovirů způsobuje rakovinu. Se stupňujícím se porozuměním chování retrovirů za spolupráce Ruscetti/Mikovits a Mikovitsova vznikla na půdě „George Washington University“ v roce 1991 disertační práce, která změnila paradigma léčby HIV-AIDS, čímž se nemoc z potencionálního „trestu smrti“ změnila na zvládnutelný stav. (Zde bychom neměli zapomínat na úžasný příspěvek světové medicíně z rukou našeho vynikajícího vědce prof. RNDr. Antonína Holého, DrSc).¹⁸⁶

Od samého počátku byla u Mikovits největší překážkou karierního postupu její vědecká integrita. Vždy ji stavěla před osobní ambice. Judy Mikovits se nikdy nepovažovala za odpadlíka nebo revolucionáře. Juditiny příbuzní pracovali hlavně ve vládě nebo v oblasti vymáhání práva. Věřili v americké základní principy čestnosti, úcty k autoritě, a především sdělování pravdy. Toto pozadí jí prostě neumožňovalo opustit její vysoké standardy poctivosti a integrity, i když se stávaly pro její život přítěží a překážkou. Poté, co odešla z „NIH“ (Národní zdravotní institut), pracovala pro společnost „Upjohn“ - přední společnost, která se podílela na projektu, který měl prokázat, že tzv. „BST – růstový hormon hovězího dobytka“¹⁸⁷, je pro zdraví veřejnosti zcela bezpečný.

Když Mikovits objevila markery, které byly hrozbou pro společnost a které by mohly způsobit prekancerózní změny v lidských buněčných kulturách, odmítla přímé příkazy svého šéfa, aby své objevy smetla ze stolu. Její odhalení naznačovalo, že přítomnost výše uvedeného hormonu v mléce, by mohlo vést k rakovině prsu u žen, které ho pily. Její neústupnost urychlila její odchod z „Upjohn“ a její návrat do „NIH“. Judynin boj proti užívání „Růstového hormonu hovězího dobytka“ nakonec vedla k tomu, že společnost „Upjohn“ své původní snahy opustila. V roce 2009 Mikovits a Ruscetti, kteří na půdě „NCI“ („Národní onkologický ústav), neustále spolupracovali, vedli na akademické půdě tým, který objevil silné spojení mezi dříve neznámým retrovirem a myalgickou encefalomyelitidou, obvykle známou jako „Syndrom chronické únavy“ (ME/CFS).¹⁸⁸

Jak se dalo očekávat, byl tento retrovirus také spojen s určitými rakovinami krve. Když se před několika lety poprvé objevily v sekvencích DNA u rakoviny prostaty, spolupracovníci dr. Mikovits jej nazvali „Xenotropic Murine Leukemia Related Virus“ (XMRV).¹⁸⁹ Tehdy lékařská komunita zvolila k problematice chronického únavového syndromu, velmi špatný přístup, který se v polovině osmdesátých let odrazil především u žen. Lékařské instituce považovaly ME/CFS za tzv. „chřipku yuppie“ a připisovaly ji přirozené profesní psychologické křehkosti žen, které se věnují povoláním jež je doprovázeno vysokým stresem a pracovním tlakem. Mikovits našla důkazy přítomnosti retroviru u přibližně 67% žen postižených „ME/CFS“ a na druhou stranu u méně než 4% zdravé populace.

Dne 8. října 2009 Mikovits a Ruscetti publikovali své výbušné nálezy v časopise „Science“, popisující vůbec první izolaci nedávno objeveného retroviru „XMRV“ a jeho vztah k ME/CFS. Toto odhalení okamžitě vyvolalo rozzlobené reakce ze strany žárlivých center zaměřených na výzkum zhoubných nádorů. Institucí tvrdohlavě vědecky rezistentních, které přičítaly rakovinu a neuroimunitní onemocnění - virům. Frontálně vedený vzdor ještě zesílil, když tým dr. Mikovits v pokračujícím výzkumu naznačil, že nový retrovirus původně nalezený u myší nějakým způsobem přeskočil na člověka, a to prostřednictvím kontaminovaných vakcín. Další problémy pro systém vzešly ve chvíli, když výzkum Dr. Mikovits odhalil, že mnoho pacientek postižených „XMRV“ porodilo děti zasažené autismem.

Existovalo podezření, že „XMRV“ může být přeneseno z matky na dítě, stejně jako u HIV. Mikovits v první vlně otestovala sedmnáct dětí a čtrnáct z nich vykazovalo známky viru. Tato zjištění se shodovala se zprávami rodičů o autistické regresi po očkování. Další studie spojily „XMRV“ s incidenty namířené proti dr. Mikovits, což zjevně naznačovalo, že byla pod dohledem „Systému“. Při jednom incidentu její domov obklíčili jacísi kriminálníci a donutili ji uprchnout. O pár týdnu později Judy bez zatykače sebrala policie a pět dní ji bez důvodu zadržovali ve vězení. Mezitím policie prohledávala její dům. Ještě téhož dne policie doslova přepadla domov její přítelkyně Lilly, kterou přinutila sedět několik hodin na židli, zatímco jí plenili dům.

Úředníci z „NIH“ řekli nevadské policii, že dr. Mikovits nelegálním způsobem odnesla ze své laboratoře notebooky. To bylo samozřejmě vymyšlené. Jako jeden z výzkumníků dvou velmi důležitých grantových projektů, si Dr. Mikovits výzkumnou práci zálohovala. Ve stejném období se někdo ilegálně vloupal Judytiny kanceláře a odnesl velké množství jejich pracovních poznámek. Ty byly následně šikovně propašovány do jejího bydliště. O několik týdnů později, když Judy nacházela v policejní cele. Manžel David našel dokumentaci úhledně zabalenou v plátěné tašce v jejím šatníku. V dobré víře je odnesl na policii. O několik hodin později řekl bývalý Judytin šéf jejímu manželovi Davidovi a doktoru Ruscettimu, že pokud by podepsala omluvné přiznání s tím, že závěry jejího vědeckého výzkumu byly mylné, policie by ji propustila z vězení a mohla by si zachránit svou dosavadní vědeckou kariéru.

Judy to pochopitelně odmítla. Žádný státní zástupce proti ní nikdy nepodal obžalobu, ale farmaceutický kartel a vědecké časopisy zahájily proti ní pomlouvačnou kampaň. Před méně, než dvěma lety ji časopis „Science“ oslavoval. Nyní ji naprosto zdehonestoval. Judy pro svůj výzkum ztratila federální granty, ale to možná bylo to nejmenší.  Zkrachovala, snažila se najít práci a obnovit své dobré jméno. Vědecké časopisy, které prakticky všechny v současné době ovládá společnost „Big Pharma“, odmítly publikovat její příspěvky. Lékařská knihovna „NIH“ pro ni zůstala uzavřena. I přesto, že utratila stovky tisíc dolarů za právní poplatky, se jí nepodařila obnova soudních řízení. Americký prokurátor v Nevadě roky udržuje její případ tzv. „pod pečetí“. Podvodné činy úředníků v oblasti zdravotnictví a farmaceutického průmyslu způsobily, že se stala nezaměstnatelnou.

Pronásledování vědců a lékařů, kteří se odvážili zpochybnit současnou ortodoxii, se i v současné době stává smutných každodenním příběhem. Sice se neupaluje, ale přesto se likvidují životy. Jinými prostředky, ale s analogickými důsledky. Na tomto místě bych chtěl zmínit hru Henrika Ibsena z roku 1882, která se jmenuje „An Enemy of the People“.¹⁹⁰ Její obsah totiž v sobě nese pečeť pozoruhodného podobenství. Ibsen v ní vypráví příběh fiktivního lékaře v jižním Norsku, který zjistí, že populární a lukrativní veřejné lázně v jeho městě zajišťující městu výrazný byznys, jsou infikovány smrtelnými bakteriemi z místních koželužen. Když lékař tyto informace zveřejnil, místní obchodníci, ke kterým se připojili úředníci místní samosprávy a „liberálně smýšlející tisk“ proti němu zorganizovali masivní a veskrze likvidační kampaň. Došlo na zrušení jeho lékařské licence, město ho obvinilo ze lží a označilo jej za „nepřítele lidské společnosti“.

Ibsenův fiktivní lékař zažil to, co sociologové nazývají „Semmelweisův reflex“. Tento termín popisuje frontální útok ze strany tisku, lékařské, nebo obecně vědecké komunity v propojení na jejich vlastní finanční zájmy, jako reakci na nové vědecké důkazy, které odporují zavedenému vědeckému paradigmatu. Reflexe může být obzvláště prudká v případech, kdy nové vědecké objevy naznačují, že zavedené lékařské praktiky skutečně poškozují veřejné zdraví. A proč se to jmenuje „Semmelweisův reflex“? Je to připomínka životního příběhu Ignace Semmelweise, maďarského lékaře,¹⁹¹který se mimochodem stal inspiraci pro vznik uvedené Ibsenovy hry.

V roce 1847 byl Dr. Semmelweis asistentem na jedné z vídeňských klinik, kde kolem 10% žen umíralo v období šestinedělí. Semmelweis se snažil zavést postup povinného mytí rukou pro stážisty mezi prováděním pitev a porodem dětí. Míra fatální puerperální horečky¹⁹² okamžitě klesla na přibližně 1%. Semmelweis tato zjištění zveřejnil. Lékařská obec, však nechtěla připustit komplikace u tolika pacientů, místo aby ocenila uvedená zjištění, vyloučila lékaře z lékařské profese. Jeho bývalí kolegové počali proti dr. Semmelweisovi intrikovat a to tak, že ho v roce 1865 doslova dotlačili do psychiatrické léčebny, kde jej proti jeho vůli násilně drželi. Semmelweis zemřel o dva týdny později za nevyjasněných okolností. O pouhých deset let později teorie choroboplodných zárodků Louise Pasteura a práce Josepha Listera ohledně sanitace nemocnic potvrdily Semmelweisovy předpoklady.

Ve výše uvedeném duchu existuje mnoho analogií. Tak například Herbert Needleman z „University of Pittsburgh“¹⁹³ byl knokautován "Semmelweisovým reflexem", poté když v osmdesátých letech odhalil toxicitu olova „zabíjející“ lidský mozek. Needleman publikoval svou průkopnickou studii v roce 1979 v „New England Journal of Medicine“, která poukazuje na fakt, že děti s vysokou hladinou olova v zubech vykazovaly v inteligenčních testech a při měření pozornosti výrazně nižší skóre.  Začátkem osmdesátých let minulého století stál ropný průmysl za výrazném navýšení emise olova uvnitř našeho životního prostředí (olovnatý benzín lukrativní ropný produkt).  Netrvalo dlouho a „Systém“ začal s brutální kritikou Needlemanova výzkumu a jeho důvěryhodnosti. Průmyslové loby počalo vyvíjet nátlak na „Agenturu pro ochranu životního prostředí“, „Úřad pro vědeckou integritu“, stejně tak i na „Národní zdravotní institut“ a v konečném důsledku i na "Universitu v Pittsburgu", aby zahájila vlastní vyšetřování proti Needlemanovi. Nakonec federální vláda i Univerzita potvrdily Needlemanovy závěry. Dopad tohoto děsivého útoku však zničil Needlemanovu akademickou kariéru a v podstatě ho odstřihl od tzv. „základního vědeckého výzkumu“.

-pokračování-

------------------------------------------------------------

PRAMENY:

184. https://www.wikiskripta.eu/w/Interferony

185. https://www.wikiskripta.eu/w/Retroviry

186. https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonín­_Holý

187. https://cs.wikipedia.org/wiki/Bovinní_somatotropin

188. https://www.labtestsonline.cz/chronicky-unavovy-syndrom.html

189. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/27358491

190. https://en.wikipedia.org/wiki/An_Enemy_of_the_People

191. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ignác_Filip_Semmelweis

192. https://knihovna.lf2.cuni.cz/horecka-omladnic-puerperalni-horecka

193. https://en.wikipedia.org/wiki/Herbert_Needleman