Co je čím před rokem 2012 (2)

       Problém se rodí tehdy, pokud jej chceme řešit. Tuto pravdu, ve které je obsaženo ponaučení o našich schopnostech ovlivňovat realitu, je dobré si pamatovat a to obzvlášť právě s ohledem na blížící se události. Není mým úmyslem lidi strašit, ale pouze upozornit na všemožná úskalí, která počátek přechodových událostí přinese. Člověk se v souladu s tvrzením dávných mystiků naučil panovat této zemi, jako svému oprávněnému dědictví. Jenže při tom nějak zapomněl, že o dědictví je nutné pečovat, a pokud je získáme darem do užívání jako lidé, je nutné jej zodpovědně nejen přijmout, ale také předat. Ze všech cest, které se od počátku čtvrtého věku člověku nabízeli si zvolil tu nejhorší. Cestu vlastního ega. Přirozeně lze mnohé přičíst na vrub ztrátě schopností a též přirozené nutnosti spojené s naším růstem. Ovšem forma, které jsme v naší aroganci a zatvrzelosti dosáhli, je doslova impozantní. Pokud však hovoříme o problému, buďme konkrétní. Po celou dobu existence v této realitě jsme se učili, že naším nezadatelným právem je svoboda, a jediným soudcem, před který jsou postaveny naše skutky je svědomí.

       V souladu s touto tezí pak zvesela vraždíme, krademe a poskvrňujeme veškerou vznešenost ducha tím nejsprostším jednáním. Toto přesvědčení se rodí z pocitu, že sem do tohoto světa za námi Bůh nemůže, a tedy nejsme tak vlastně nikomu zodpovědní za páchané zlo. V určitém smyslu to byla až doposud pravda, pokud vynecháme ono slůvko "nemůže". On sem totiž přijít může a to také přesně udělá. Přijde sem s plnou a nekonečnou silou stvoření, v níž je obsaženo vše cokoliv nastává i končí.

       A teď se prosím zamyslete, jak na vás tato slova působí. Udělejte to a důkladně zvažte své pocity. Máte radost, nebo se ve vás vzedmula vlna nesouhlasu a posměchu? Těšíte se na nový svět, nebo jste lapeni strachem o svůj život? Ptám se na to, protože vaše víra je to, co spatříte v těchto dnech. Jedni budou povzneseni a jejich schopnosti jim otevřou brány k úžasné tvořivé síle. A jiní?. Jiní spatří planoucí nebesa a peklo do nějž je uvrhlo jejich vlastní ego.

      Je to totiž právě naše ego, které se tváří, že zná pravdu a má na všechno odpověď: Tento svět nekončí, ale transformuje se. Přežijeme, pokud si uděláme zásoby potravin a schováme se hluboko pod zemí. Přiletí mimozemšťané a všechny ty hodné, kteří vědí, zachrání. Tento svět je pouhá iluze, z níž můžeme v příhodný okamžik utéct pryč. A mnoho dalších stejně bizardních a nesmyslných teorií.

      Ano, Ježíš věděl naprosto přesně o čem hovoří, když popisoval proroky lži, kteří se v tento čas vyrojí jako houby po dešti. Oni všichni vám zhusta ukazují cestu a naprosto přesně vědí co vykonat pro záchranu svého těla. Jsou jako smrad jenž otravuje mysl, a vede duši ke strachu a nesmyslné víře.

      Chtěl bych ze všech sil a do všech koutů země zařvat: "PŘESTAŇTE URÁŽET BOHA!!!" Ale vím jak je to marné, a kolik poblázněných dušiček se nechá strhnout těmito hlasateli zatracení. Proto znovu opakuji, že ten kdo přichází není nikdo menší nežli Bůh a jeho vůle se naplní do poslední kapky. Všichni budou poučeni, jenže jen některým to přinese radost.

       Aby jste však pochopili úplně o čem je řeč, pak to není on kdo přichází k nám, ale my kdo přicházíme k němu. Takto je stanoven tento svět a od samotného počátku kráčíme k nezvratnému konci. Sami jsme si zvolili jak dlouho tento čas potrvá. Protože při Bohu žádný čas neexistuje. Čas není ničím jiným nežli procesem tvoření a zániku. Je tím, čím je naše mysl a jak ona roste v poznání, posouvá naši existenci k dosažení  zvoleného cíle. Každý krok, který vykonáme v čase, je jen okamžikem v němž se rodí novost, coby nepopsaná stránka, ve které je možné zvolit a utvořit novou zkušenost. Aby člověk neustrnul a nezůstal uvězněn uvnitř určitého stavu, je novost stanovena jako vnější příčina a tedy se děje nezávisle na naší vůli.

      Dávní mystici a duchovní vůdci byli obeznámení s vývojovým cyklem, jehož konečná fáze je spojena s přechodem do vyšší formy existence. Věděli, že rytmus času se tomuto procesu přizpůsobuje a tím urychluje, nebo zpomaluje tvorbu novosti, skrze níž se vědomí času také rodí. Proto dokázali přesně vypočítat bod, kdy k uzavření vývojového cyklu dojde. Za tímto bodem už se žádný čas ani cyklus nezrodí.

      Po mnohá staletí byli tyto vědomosti před člověkem ukryty a bylo s nimi nakládáno jako s dílem pocházejícím z pekelné líhně. Ti, kteří se toto poznání pokoušeli lidem předat, byli pronásledováni a zabíjení tím nejohavnějším způsobem, aby se nikdo nepokoušel k tomuto poznání proniknout. Důvod byl prostý. Nedat člověku příležitost se vymanit z nevědomosti a otroctví skupině vyvolených, která si skrze vědění činila i právo na ovládnutí tohoto světa.

      Tito poslové zla a tvůrci zrůdnosti však zapomněli, že ten proti jehož vůli se staví má jméno Bůh a on nás nikdy nepřestane milovat, a ani neopustí.

      Proto přišel Ježíš, aby ukázal, že poznání se nerodí z knih a složitých výpočtů, ale z obyčejného a láskyplného života a to i těch nepatrných dušiček, jimiž bylo a stále je opovrhováno. A to je důvod, proč poslední jsou díky své pokoře a často i bolestným zkušenostem ti první na cestě do Božího království. Takto se stal zavržený kámen kamenem úhelným a nesmyslné utrpení kupodivu vedlo k zrození velkoleposti ducha.

      Tento čas však pominul a tak si i ti, o nichž je řeč mohou přečíst tuto pravdu. Bůh jim vzkazuje, že po všechen čas o jejich počínání věděl a na samotném konci má pro každého přichystánu jeho odměnu.

      Byl to tedy On kdo vložil poznání tam, kde by jej nikdo nehledal a tím je učinil dostupným každému, kdo jej ctí svojí myslí. Jak jste se sami mnohokrát přesvědčili, nejsou to diplomy a tituly co dává člověku moudrost, protože ta se může ukrývat i v srdci obyčejného nádeníka, který je ochoten naslouchat a přijímat poznání, která přináší všední život.

     Problém je obsažen v tom, že člověk uvěřil svému egu, že celou svojí bytostí náleží do tohoto světa. Protože právě v něm a pouze tady se ego může realizovat. Ego na sebe bere podobu skutečného tvůrce reality, přesto, že k tomu nemá žádné prostředky a zneužívá plodů ducha ke svým čistě materiálním cílům. Ovšem zde je nutné si uvědomit, že ego si budujeme každý sám za sebe. Není to nekalý dar shůry, určený k matení pozemšťanů. Ego je spojeno s naší tělesnou existencí a ve své podstatě chrání naši tělesnou schránku proti poškození neobezřetným jednáním. Ovšem je to právě ego, které nás dovádí k tak bizardnímu myšlení, v němž se život snažíme ochránit tím že vraždíme. Ego totiž neobsahuje racionální mysl a tak volí jakékoliv prostředky, které mu v krátkodobém rozmezí přináší prospěch a užitek.

     K snazšímu pochopení dojdete, pokud si uvědomíte, že mysl utváří obraz složený jak z duchovních, tak egoistických pohnutek. Takto se v našem vědomí zohledňuje tělesná závislost proti tvořivé síle, která může a občas i mívá destruktivní dopady. Jenže ego nikdy nemělo stát v cestě duchovnímu růstu, což se k naší škodě stalo.

     Ego postavilo mezi naší pozemskou a duchovní existenci neprodyšnou zeď, aby mohlo snáze ochránit své zájmy a hlavně, aby odstranilo svědomí, které mu bránilo v užívání prostředků, jako je smrt, zotročování, okrádání a mnoho dalších. Takto, z těchto nesmyslných a odporných pohnutek, člověk přišel o své mocné duchovní schopnosti. Je to nejen hloupé, ale především neobyčejně trapné. Protože namísto abychom právě nyní stáli na poslední příčce před nebeskou branou, plazíme se po zemi jako smrtelný puch, za nímž zůstává jen zkáza a marnost.

     Podívejte se kolem sebe, a dobře si všimněte, jak tu kolem sebe máváme nejrůznějším harampádím, jen abychom svůj přirozený odchod na onen svět, učinili nepřirozeným, posunutým o nějaký ten okamžik dopředu. Jak asi musí toto počínání připadat Bohu hledícímu z věčnosti. Je to směšné? Zoufalé, strašné, zbytečné, odporné, nesmyslné? 

     Ne. Raději to nechme být, protože tento čas se naplnil a nastávající události nás vedou k rozhřešení.

     Přesto si už dnes můžeme položit otázku, zda v onen okamžik, kdy staneme před Božím trůnem, uneseme tíhu zodpovědnosti za sebe sama? Jestli nebudeme patřit k těm, kteří si v průběhu nastávajících událostí vezmou život, protože neunesou pomyšlení na spravedlnost? Ego v průběhu nastávajícího času vytáhne všechny své trumfy, jimiž se vás pokusí přesvědčit o své pravdě. A všechny tyto trumfy ve víru událostí vyhoří jako zapálená sirka. Nezůstane po nich nic, nežli pocit zoufalství.

     Já si za vás všechny přeji, aby to nikdo nenechal zajít tak daleko. A každý aby se ve svém srdci rozpomenul na Boha a lásku, která přináší porozumění a světlo poznání do zajetí temnoty. A světlo je to co budeme všichni potřebovat, protože ono pozemské bude tím, které jako první varování pohasne.

    V tomto čase nastane to, co už tato planeta dávno nezažila. Totiž velké a hluboké ticho. Ticho, v němž bude naše mysl vybídnuta k rozjímání a poděkování Bohu za to, že nás dovedl až sem. K velké a jedinečné bráně do budoucnosti. Kdo tuto výzvu přijme, bude oslaven a zažije to o čem sní jeho duše po celou dobu své pozemské pouti, a proč byla ochotna podstoupit i utrpení spojené s hledáním cesty. Kdo tuto výzvu odmítne, bude si muset odžít onen bolestný okamžik o němž hovořil Ježíš, spojený s pláčem a skřípáním zubů. Jistě, ona velká brána a prostorná cesta se zdá být lákavou a kroky mnohých kdo po ní kráčí, v nás vyvolávají pocit, že nemůže být cestou nesprávnou. Pamatujte že vede do záhuby.

     Ve světle nastávajícího času se nám mnohá proroctví stávají zřejmá a jejich myšlenka pochopitelnou. Přesto se právě díky svému egu neustále zdráháme jim uvěřit. Ba co víc. Všechny ty, kteří se zabývají skutečnou příčinou těchto událostí zostouzíme a zesměšňujeme aby se ukázala, jak také jinak, velikost a výjimečnost našeho ega. Protože v okamžiku kdy čtete tyto řádky, může ještě stále hlásat pohádku o své moci větší moci Boha.

     Stejným klíčem k pochopení toho co nastává je pyramida, o níž jsem tak často psal v předchozích článcích. Právě v ní a v jejích čtyřech stěnách tvořených třemi vrcholy se nám naši předci pokusili předat poselství o nezvratném osudu lidstva. Právě pyramida byla onou stavbou, která měla a také obstála proti neúprosnému působení času, jako velkolepé poselství až do okamžiku posledního dějství.

     I ona se však stala cílem modloslužebníků a nekonečně vytrvalé lži ega. Když dnes, člověk pronikl k tajemstvím ukrytým pod písečným povrchem, nezmohl se na nic jiného, nežli blekotání o podivuhodné prastaré civilizaci, kterou naše ego ani přes svoji neoddiskutovatelnou velikost, nedokáže pochopit.

     Nakonec však naše budoucnost není ani bolestná, ani děsivá. Je nádherná a to především diky tomu, který nedovolí, aby nás naše bláhové lži dovedli až k bráně smrti. Jsme šťastní, protože můžeme věřit. A já věřím rád.

Misch