Co byla Sfinga? (2)

Když to nebyl lev, tak co tedy? No, muselo to být zvíře s rovnými zády, bez velkého hrudníku a bez hřívy. Muselo to být také zvíře, které se takhle krčilo s nohama vystrčenýma dopředu. (Nemá cenu dívat se příliš podrobně na tlapy, protože jsou zcela pokryty kameny v rámci restaurování a byly vytvarovány tak, aby vypadaly jako „co každý ví“, kvůli znovu potvrzení nepravdivého konsensu, kterému každý uvěřil.)

Anup – strážce nekropole

Sfinga se krčí u vchodu do nekropole jako hlídač. A je to! Je to hlídací pes! Starověcí Egypťané měli psa, který se jmenoval Anup (též Anubis), což byl krčící se divoký pes, obecně známý jako šakal (ačkoliv přesně vzato, v Egyptě nebyli žádní šakalové a Anup byl opravdu dnes již vyhynulým druhem divokého psa). Anup byl strážcem nekropole, strážcem mrtvých a byl často zobrazován v přesné poloze Sfingy – a také báječně ve formě sochy nalezené v hrobce Tutanchamona – takže je jeho obraz znám téměř komukoliv, kdo kdy projevoval zájem o starověký Egypt.

Na obr. níže ukazuji kresbu, kterou jsem spáchal. Ta znázorňuje, jak byla přetesaná hlava Sfingy vytesaná z krku, který na Sfinze zůstal poté, co byla původní socha znetvořena řáděním davu, který rozbil vše, co mohl na planině Gízy během období chaosu známého jako První přechodné období mezi lety 2200 – 2000 př.n.l.

Urazit ze Sfingy uši a nos, když byla Anup, byla ta nejjednodušší věc na světě. Nebylo možné dát je zpět, protože Sfinga byla vytesána z pevného skalního podloží a kusy byly pravděpodobně stejně rozbity na kousky. Takže pozdější exhibicionistický faraón si mohl dokonce i myslet, že dělá zbožný akt a „obnovil“ sochu tím, že okázale předvedl sám sebe, stejně jako například Madonna pomáhá světu, ne? Tom Cruise taky zachraňuje svět, pamatujete? Ano, všichni víme, že celebrity mají své fotky v novinách pouze z ušlechtilých příčin a nemá to co dělat s tím, že by chtěly, aby se na ně lidé dívali, nebo dokonce s tak nízkou potřebou, jako je ješitnost.

Když už mluvíme o filmových hvězdách, Sfinga je nyní tak plná botoxu a měla takové množství plastických operací bláznivých „restaurátorů“ (což je vše velmi podrobně zobrazeno v naší knize), že by mohla klidně dostat hlavní roli v nějakém trháku. Ale s jejím nosem to nedopadlo až tak dobře, protože pořád chybí. Ve 13. století jej otloukl fanatický imám jménem Šajch Mohammed, který chtěl očistit Egypt od neislámských vlivů. Dostal se až k nosu, přinejmenším. (Příběh, že nos ustřelili Napoleonovi vojáci, je nepravdivý.)

Takže teď máme krčícího se Anupa jako ostrov, obklopeného malým jezírkem. A konečně máme něco, co mohou najednou rozpoznat ti, kdo studují starověké texty. Protože většina dochovaných starověkých egyptských textů, známých pod pojmem Texty pyramid, často hovoří o posvátném místě spojeném s nekropolí v Gíze zvaném Šakalí jezero. A tady je!

Nyní se někam dostáváme. Všechno začíná dávat smysl. V naší knize jsme shromáždili mnoho starověkých textů, které se zmiňují o Anupovi strážícím nekropoli umístěnou v Gíze, který se nachází u náspu a je velmi velký. Také jsme zkopírovali reliéfy z hrobek čtvrté dynastie v Gíze, které znázorňují obrovského Anupa a mohly být zamýšleny jako skutečné vyobrazení Sfingy.

Tajná komora pod Sfingou

Většina lidí, které zaujali egyptské záhady, byla dlouho zvědavá, zda může být pod Sfingou nějaká tajná komora. Prolézal jsem vnitřek Sfingy a popsal jsem tunel, který existuje v zadní části těla Sfingy, a stejně tak i vertikální tunel vytesaný ze skalního podloží pod její zadnicí a vše jsem zdokumentoval. Na obr. níže vidíte fotografii, kterou pořídila Olivia. Jsem na ní já a moje hlava trčí Sfinze ze zadku, což možná dokazuje, jak dobře ji znám.

Pak se stala úžasná věc. V jedné ze starých knih, které sbírám, v tomto případě v knize vydané roku 1715, jsem narazil na pasáž, která popisuje komoru pod Sfingou a dokládala to výpovědí očitého svědka! Byl jsem ohromen. Kniha odkazovala na dřívější zprávy o této komoře, ale opomněla se zmínit o tom, kdo je napsal nebo kdy byly vydány. Menší problém! Jak jsem měl tyto knihy najít?

Kdybyste přišli do Britské knihovny a řekli knihovníkovi, že potřebujete knihu vydanou před rokem 1715, která popisuje komoru pod Sfingou, řekl by vám, ať se vrátíte, až budete znát jméno autora nebo název knihy. Vše, s čím jsem musel pracovat byla „kniha zmiňující Sfingu před rokem 1715“. Takže, jak jsem to udělal?

Tady přicházejí mé zvláštní schopnosti, které mi umožňují získat informace, o kterých se zdá, že jsou druhým nedostupné. Jsem to, co by se dalo nazvat expertem na vyhledávání informací a nepotřebuji znát nic o daném oboru, abych se dostal k jeho „skrytým“ informacím. Skryté nebo zničené informace prostě neexistují: všechny jsou v informačním prostoru, pokud k němu máte přístup. Všichni víme o emailech, o kterých si lidé myslí, že je vymazali ze svých počítačů, ale které mohou experti na obnovu počítačových dat znovu získat (například v rámci vyšetřování trestného činu). Existuje také vyšší verze, která umožňuje, aby byly ze zcela nemateriálního světa informačního prostoru přístupné veškeré informace, které kdy existovaly v jakékoliv materiální podobě.

Bohužel, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by byl schopen přistupovat k těmto materiálům metodicky a systematicky. Většina lidí se k nim dokáže dostat pouze okrajově, pomocí „intuice“ nebo „tušení“. Možná je to i dobře, že je náležitý přístup k těmto informacím limitován. Koneckonců, důvodem našeho bytí v materiálním světě je vidět, jak to zvládáme bez informací. Proto shledávají lidé jako já tak obtížné sdělit to, co víme, když jsme nějakým způsobem, kterému nerozumíme, získali informace z informačního světa. Většinou nejsou určeny k šíření a možná bych to ani neměl dělat.

Když odhalím takovouto informaci lidem, stejně mi nikdy nevěří, tak se většinou neobtěžuji.

Nedokážu vysvětlit, jak jsem se k tomu dostal. Zdá se, že nějakým způsobem „vidím skrz hmotu“, což se dá těžko vysvětlit, a vidím informace na druhé straně. Hmota se pro mě tak jako tak stává více a více transparentní každý den a už v ni nevěřím. Pouze při jedné příležitosti jsem byl tak zoufalý, že jsem „znásilnil“ informační prostor. Stalo se to, když byla naše milovaná fena Kim omylem zamčena do místnosti s digitálním bezpečnostním kódem. Protože byla stará, nemocná a potřebovala vodu a mohla by umřít než bych sehnal někoho, kdo ten kód má, „získal“ jsem tento číselný kód, namačkal ho tam, dveře se otevřely a já jsem ji vysvobodil.

Neudělal jsem to okamžitě. Nejdřív jsem udělal dva nebo tři hysterické špatné pokusy a ztratil tak vzácné minuty, protože jsem byl příliš vystresovaný. Pokoušel jsem se zůstat klidný a pak jsem to udělal dobře. To znamenalo, že jsem se vlastně musel dostat k celému číslu z několika číslic, z nichž jsem ani jednu neznal. Popravdě, neměli bychom takové věci dělat, ale můj pes byl pro mě důležitější než protokol.

Také je pro mě důležitý větší pes, Sfinga! Cítím k ní téměř tolik náklonnosti jako k… ne, to by nebylo vůči Kim fér. Ale mám rád také Psí hvězdu (Sirius). Ve skutečnosti jsem fanda do psů, opravdu. Nejsem nadšený kočkami, i když jsem velký fanoušek původní verze filmu „Cat People“ (Kočičí lidé) (1942). Někdy se na něj podívejte! Mrkněte na recenzi na mojí webové stránce.

Nakonec se mi podařilo nalézt publikovaná očitá svědectví o komoře pod Sfingou za 281 let, včetně podrobných informací, kde asi přesně byla, o její velikosti a fakt, že obsahovala zbytky dřevěné rakve. Protože bylo popisováno, že má komora hieroglyfy na stěnách, jsem si jistý, že byla tím, čemu archeologové říkají „intruzivní pohřeb“. Ale muselo jít o pohřeb královský, protože šachta byla velice pečlivě zkonstruována a komora byla vykopána v jednom z nejdůležitějších monumentů v Egyptě v posvátné oblasti královské nekropole. Šachtu v roce 1926 zapečetil cementem Émile Baraize.

Století před tím, Henry Salt také zacelil některé otvory a chodby v jiném místě Sfingy a byl za to ostře kritizován francouzským hrabětem de Forbin. Toto všechno je dopodrobna popsáno v naší knize. Takže, ano, pod Sfingou existuje tajná komora. A informace v naší knize to dokazují nadevší pochybnosti. Ale ne, není původní a není stejného data jako vytesání Sfingy. A také je prázdná, takže v ní není žádné zlato ani poklad. Ale kdybychom si jen mohli přečíst, co se píše na zdech!

Další věc, kterou se mi podařilo prokázat je, že Sfinga a tři pyramidy v Gíze byly součástí jednoho jednotného konceptu designu na planině Gíza. Poloha a velikost Sfingy je přesně určena vůči třem pyramidám způsobem, který nebyl nikdy předtím zaznamenán. Toto je v knize obšírně ukázáno a vysvětleno a opravdu není možné tento materiál shrnout, protože je příliš dlouhý a podrobný na stručný popis. Nicméně mohu říct, že to byla součást kultu vzkříšení. Při podrobném vysvětlování jsem měl dokonce možnost vysvětlit pravou podstatu oněch bizarních reliéfů v kryptě v Dendeře, které vyvolaly mnoho spekulací. Zejména ty se „žárovkami“, ačkoliv jsou více než 2.500 let staré a jejich jediná spojitost je symbolikou.

Doufám, že si každý z prolistování naší knihy odnese mnohé a, kdo ví, třeba i z přečtení. Staly se i divnější věci.

Ach ano, málem bych zapomněl: „Haf! Haf!“

-konec-