CESTA SKRZE MULTIVERSUM (38)

Penre Wes

autor

29.04.2024 Exkluzivně

100%
0%

Na straně 27 své knihy McCanney odhaluje, že volbu udržovat veřejnost v nevědomosti o tom, co ji čeká, učinily vlády celého světa již dávno, aby se vyhnuly panice. Mezitím se naše ekonomiky hroutí a místo toho, aby velkou část z nich nechaly být a navrhly, abychom se všichni spojili v pokusech o přežití, plánují další války. A nevědomí občané znovu a znovu padají do pasti a nevědomky obětují své životy pro nic za nic. Je dětinské si myslet, že zalehnout do bunkru nebo se schovat do podzemních zařízení poskytne členům Elity lepší útočiště než některým lidem, kteří zůstali na povrchu. Ano, určitě dojde k hromadným úmrtím, a protože se zdá, že tentokrát už je konec, Nibiru se k Zemi přiblíží víc než při několika posledních průchodech, přinejmenším od Potopy.

Vyšší potenciál přežít však nemají ti, kdo se ukryjí pod povrchem, ale ti, kdo se přestěhují na vyvýšená místa, do hor. Nicméně, jak říká McCanney:

...gravitační vlna stačí k tomu, aby se po zemi pohybovaly vlny země a horniny rychlostí přesahující tisíc kilometrů za hodinu. Může vynést usazené vrstvy pískovce z hlubin oceánu a vyvrhnout je o 15 000 metrů výše, kde se vytvoří nová pohoří. Mění se celé kontinenty a severní polární čepičky se pohybují a začínají tát, protože se na nových místech severního a jižního rotačního pólu tvoří nové.^[222]

To samozřejmě ovlivní současná pohoří i nížiny, ale když se podíváme na všechny důsledky Příchozích a sečteme je dohromady, zjistíme, že hory jsou pravděpodobně nejbezpečnější; zejména když řeky a oceány začnou pohlcovat pevninu. Ale (a vždycky existuje nějaké ale) v případě silných zemětřesení nemusí být ani hory tak bezpečné. Ke zhlédnutí následujícího videa byste potřebovali účet na FaceBooku, a pokud ho máte, bude pro vás velmi zajímavé. Jasně ukazuje, jak NASA maže snímky, aby veřejnost nezjistila, že k naší sluneční soustavě míří obrovské planetární těleso: http://www.facebook.com/video/video.php?v=134399359970261&comments. Vím, že to zní beznadějně, ale vydržte, protože řešení existují a já se k nim za chvíli vrátím.

4. Monolity ve vesmíru - měl Arthur C. Clarke pravdu?

Všichni fanoušci science-fiction znají zesnulého autora Arthura C. Clarka (1917-2008). Tento muž byl bezpochyby zasvěcenec, který věděl o tom, co se děje mezi nebem a Zemí, mnohem více, než nám dával najevo. To už by nás nemělo překvapovat, protože jak jsem se již zmínil: spisovatelé fantasy a science-fiction, kteří jsou vydáváni velkými nakladatelstvími, jsou Insidery, kteří vědí, co se děje na úrovni, kterou průměrní lidé neznají. Jsou zasvěceni do tajných spolků, někdy maskovaných jako "sci-fi kluby" nebo jak se to jmenuje, kde se dozvídají, co potřebují vědět, aby o tom mohli psát formou fantastiky. Jules Verne a H. G. Wells jsou toho jen dvěma dokonalými příklady. Proč tomu tak je?

Protože mocnosti, které jsou v pozadí (PTB), chtějí svět připravit na nadcházející události, ať už zinscenované, nebo skutečné, aby se vyhnuly masové panice, a v některých případech chtějí udělat pravý opak - vyvolat masovou paniku. V druhém případě by PTB vyvolaly katastrofu nebo třeba invazi mimozemšťanů, což by způsobilo masovou paniku (problém). Lidé by pak volali o pomoc a žádali vládu, aby problém vyřešila (reakce). Vláda by pak předložila řešení, které by sloužilo jí, a ne lidem (řešení). PTB tedy předkládá řešení problému, který sama vyvolala. Tento vzorec zvaný problém-reakce-řešení je starý jako Anunnaki a pravděpodobně ještě starší. Řídící světa ji používají od počátku věků.

4.1 2001 - Vesmírná odysea

Všichni si pamatujeme mistrovské dílo "2001-Vesmírná odysea", film, který natočil Stanley Kubrick v roce 1968. Byl natočen podle stejnojmenného románu, který napsal Arthur C. Clarke.

Film, který poměrně přesně navazuje na román (Clarke a Kubrick pracovali na obou projektech společně), začíná příchodem mimozemské rasy na Zemi (starověké Afriky) ve vesmírných lodích před 4 miliony let a k údivu prvních jeskynních lidí umístí na Zemi obrovský černý monolit. Tento monolit urychluje inteligenci a vývoj těchto raných jeskynních lidí, jak se ukazuje ve filmu, když jeskynní lidé najednou začali používat nástroje. Poté se film přesune do budoucnosti (1999), kde je nalezen totožný monolit jako ten, který našli opičí lidé, záměrně zakopaný na Měsíci v nepředstavitelně vzdálené minulosti. O rok a půl později míří kosmická expedice k Jupiteru, kde na oběžné dráze kolem největší planety sluneční soustavy najdou třetí monolit. Při přiblížení k němu je modul vtažen do tunelu a neuvěřitelnou rychlostí se pohybuje prostorem a časem, aby přistál v něčem, co by se snad dalo popsat jako jiná dimenze, kde minulost, přítomnost i budoucnost hlavního hrdiny existují současně.

Toto je extrémně zhuštěná dějová linie, ale je velmi zajímavá, protože její základ je pravdivý! Když kniha a film v roce 1968 vyšly, byly samozřejmě prezentovány jako čistá sci-fi, ale ve všech sci-fi, které se dostanou do knihkupectví nebo do Hollywoodu, je pravda. Výše jsem zmínil, jak úspěšní spisovatelé mají často přístup k okultním znalostem, a samozřejmě Stanley Kubrick jako filmař nebyl v tomto ohledu zrovna ignorant. Rozhodně to vypadá, jako by se nás oba snažili připravit na budoucí události. Clarke byl však tím, kdo měl nejhlubší znalosti, tím jsem si jist. V roce 1948 Clarke vydal povídku s názvem "The Sentinel" a o pět let později napsal "Setkání na úsvitu".^[223]Tyto dvě povídky se pak staly základem pro vytvoření většího eposu, který se skládá ze čtyř na sebe navazujících Clarkových románů: "2001--Vesmírná odysea" (1968); "2010--Odyssea 2" (1982), "2061--Odyssea 3" (1987) a "3001--Závěrečná odysea" (1997).

Všechny čtyři romány se točí kolem existence těchto monolitů, které po sobě zanechala vyspělá mimozemská rasa, jež cestovala Vesmírem a snažila se najít světy, kde se vyvinul nebo teprve začal vyvíjet inteligentní život. Vzhledem k tomu, že zjistili, že inteligentní život je ve Vesmíru poměrně vzácný, vybrali si světy s potenciálem a zanechali po sobě monolity, které by urychlily vývoj (jiná verze tvrzení, že bohové stvořitelé zasahují do vývoje na různých planetách ve Vesmíru). Nakonec se tato mimozemská rasa vyvinula v netělesnou, energeticky založenou formu života, ale monolity za sebou zanechala. Ačkoli monolity v tomto příběhu mají jiný účel než ty skutečné (jak ještě uvidíme), je to srovnání dostatečně zajímavé. Nyní ukážu, jak se vědecká fikce stává skutečností, což je podloženo univerzitními fotografiemi a výroky bývalého astronauta "Buzze" Aldrina. Nakonec se podíváme na to, co tyto monolity skutečně jsou.

4.2 Odhalující fotografie z přední univerzity a videonahrávka prohlášení slavného bývalého astronauta NASA o monolitech

V článku v britských novinách "The Telegraph" ze dne 6. srpna 2009 s názvem, "Mars 'Monolit" podněcuje teorie o mimozemském životě,^[224]se uvádí, že vědci z Arizonské univerzity pořídili snímek z výkonné kamery na palubě orbitální družice, na němž se objevil objekt nápadně podobný Kubrickovu monolitu z filmu. Přestože univerzita nemá problém ověřit, že snímek je opravdu skutečnou fotografií Marsu, zavrhuje myšlenku, že by se mohlo jednat o monolit vytvořený inteligentními bytostmi. V článku rychle upozorňují na to, že fanoušci sci-fi dělají paralelu mezi skutečnou fotografií a monolitem ve filmu. Univerzita se normálním způsobem snaží jakoukoli takovou souvislost vyvrátit. Profesor Alfred McEwen z univerzity pro deník The Telegraph uvedl:

Vrstvení vzniklé usazováním hornin v kombinaci s tektonickými zlomy vytváří pravoúhlé roviny slabosti, takže pravoúhlé bloky mají tendenci zvětrávat a oddělovat se od skalního podloží. [...] Není to tak neobvyklé. Na Marsu se vyskytuje spousta pravoúhlých struktur. Je nápadné, když vidíte nějakou izolovanou, ale jsou běžné.^[225]

Nuže, zde je fotografie z Univerzity:

**Monolit zachycený Arizonskou univerzitou**

Člověk musí mít bujnou fantazii, aby si myslel, že obrázek z univerzity je přírodní úkaz. Je mi líto, profesore McEwane, ale myslím, že jste to vy, kdo píše sci-fi - více než A. C. Clarke. Navíc, aby se žádný "konspirační teoretik" neukázal v dobrém světle, je v novinovém článku také zmínka o Buzzu Aldrinovi - astronautovi veteránovi, který v přímém přenosu na "C-Span" řekl divákům, že na jednom z měsíců Marsu (Phobos) je monolit .^[226] Vysvětlují to tím, že šlo o sbírku finančních prostředků, které mají být čerpány na výzkum Vesmíru. Zajímavé je, že v souladu s tradicí "profesionálních vyvracečů" noviny neříkají, že se Aldrin mýlí; pouze tvrdí, že šlo o sbírku finančních prostředků. Velmi chytré.

4.3 Zprávy o monolitech ve Vesmíru

Dr. Richard Boylan je výzkumník UFO, který se snaží o to, aby vláda zveřejnila fenomén UFO a že mimozemšťané jsou již zde a jsou připraveni s námi spolupracovat, abychom se stali galaktickými občany. Má mnoho stoupenců, stejně jako Dr. Steven Greer, který v roce 2001 zahájil "Projekt odhalení" (http://disclosureproject.org). Jak jsem již uvedl v jednom z dřívějších článků, mám určité problémy s tím, že oba akceptují všechny mimozemšťany, bez ohledu na to, kdo jsou, odkud přicházejí a jaké mohou být jejich motivy. Víceméně říkají, že bychom je měli všechny vítat s otevřenou náručí, a tvrdí, že všichni mají na mysli náš nejlepší zájem. To samozřejmě není pravda, protože všichni mají kolektivní i individuální imperativy, stejně jako my. Pokud jsou však kolektivní imperativy v porovnání s těmi našimi protichůdné, máme problém. Jak jsem doložil, existují mimozemšťané všeho druhu. Nemůžeme jen tupě přijímat vše, co říkají.^[227]

Kromě toho doktor Boylan zveřejnil článek, který mě zaujal. Hovoří zde o anonymním informátorovi z NSA, který Dr. Boylanovi ohlásil, že posádka Apolla 10 viděla ve Vesmíru monolit.^[228] Druhý informátor - Dr. Michael Wolf z Národní bezpečnostní rady, podle Boylana potvrzuje první zdroj. Ten dále uvádí, že se nejedná o "únik", ale že vychází z plánovaného uvolnění informací. Stafford, Cernan a Young - tři astronauti z posádky Apolla X, zřejmě viděli monolit, podobný, ale menší než ten ve filmu "2001". Přesto nebyli prvními lidmi ve Vesmíru, kteří tyto monolity spatřili - kosmonaut Jurij Gagarin viděl totéž, říká Boylan, již v roce 1961. Ve stejném roce spatřil přesně totéž i astronaut Alan Shephard, když byl vyslán nahoru krátce po Gagarinovi. Apollo 10 to o několik let později natočilo ze všech úhlů. Podle všeho to fungovalo jako komunikační zařízení, na kterém byl vytištěn vzkaz prozrazující, která mimozemská rasa ho tam umístila.

Zajímavé je, že Boylan vypráví, že monolit byl v roce 1972 dopraven na Zemi, aby byl podrobně prozkoumán. Michael Wolf to rozvádí tím, že nám říká, že tento monolit vydával zvuk i světlo, jako by skutečně komunikoval. Na tomto projektu údajně pracoval i Dr. Carl Sagan. U všech, kteří byli monolitu dlouhodobě vystaveni, se objevila rakovina. To nakonec zabilo jak doktora Wolfa, tak doktora Sagana. Podle Boylanových prvních informací je takových monolitů ve Vesmíru více.

4.4 Co monolity mimo planetu skutečně jsou

Na začátku roku 2011 se členové LPG-C, včetně Dr. A. R. Bordona, vydali na výroční setkání LINK na nezveřejněném místě, aby se setkali s mimozemšťany z několika různých planet a diskutovali s nimi o problému, kterému jako lidský druh čelíme, a také aby fungovali jako pozorovatelé, kteří se podílejí na tom, s čím se potýkají jiné mimozemské skupiny, které nejsou součástí žádných vládních orgánů. Podrobněji se o této skupině a základech jejího fungování dočtete v eseji Dr. A. R. Bordona "THE LINK".^[229] Toto setkání trvalo 9 dní a já jsem z tohoto konkrétního setkání převzal část úplné zprávy. Ačkoli většina z ní bude odhalena veřejně, až přijde čas, mohu prozradit několik střípků, a to o monolitech obecně. Zpráva, kterou jsem viděl, je velmi podrobná a přesně ukazuje, kdo se setkání účastnil a z jaké hvězdné soustavy pochází. Dokonce se tam píše, jak vypadají.

Monolity umisťují do Vesmíru mimozemské druhy, aby stabilizovaly dráhy planetárních těles. Tyto předměty, jak popisuje doktor Bordon ve své zprávě, se nacházejí podél drah všech hlavních astronomických objektů až po sedmou planetu (což by byl Uran). Podél všech gravitačních hranic mezi astronomickými objekty jsou také uzly, které dále posilují gravitační pole. Toto uspořádání docela dobře fungovalo při posledním průletu Nibiru. Dr. Bordon ve zprávě pokračuje dalšími vědeckými podrobnostmi o tom, jak to všechno funguje na fyzikální úrovni, vzhledem k tomu, že tato zpráva koluje mezi dalšími vědci, kteří se setkání nezúčastnili. Sám nejsem vědec a nerozumím všemu tomu žargonu, ale koncept je celkem jasný - monolity ve Vesmíru, na Fobosu a dalších planetách, jsou tam umístěny jako gravitační stabilizátory. Kdyby se tak v dávné minulosti nestalo, život na této planetě by už nejspíš vyhynul nebo by se vrátil na velmi primitivní úroveň kvůli přilétajícím objektům, jako jsou komety a asteroidy, které se se Zemí jednou za čas střetnou.

Mimozemšťané obecně obvykle nezasahují do našeho pokroku a zkušeností zde na Zemi, ale chrání "Živou knihovnu", "Velký experiment". Proto je pro ně důležité, abychom nevyhynuli v důsledku procesů, které nemáme pod kontrolou, nebo jen málo. LPG-C a některé mimozemské rasy v současné době pracují na řešení problému s dalším průletem Nibiru, aby se pokusily o co nejhladší průběh. Jak jsem již řekl, tentokrát je to náročné a není snadné se s tím vypořádat ani pro vyspělejší mimozemské rasy. Nibiru se někdy říká "Ničitel" a tentokrát to vypadá, že si svou přezdívku rozhodně zaslouží.