Černé Slunce (8) - U234, U235 a případ chybějícího uranu, část první

       Poslední bod z předchozího shrnutí svádí naši pozornost k zatím asi nejvíce fantastickému a tajemnému závěru o nacistickém vývoji tajných zbraní. Jestli je tohle tvrzení alespoň z části pravdivé, pak nasvědčuje tomu, že celý výzkum byl Němci plánován a organizován nějak prazvláštně. 32 V tomto úhlu pohledu je důležité poznamenat, že extrémní hustota materiálu popsaného japonským vyslancem se podobá poválečným teoretickým studiím o "tmavé hmotě". S největší pravděpodobností tato zpráva až moc přeceňuje hmotnost onoho materiálu - jestli vůbec existoval - ale nicméně je to jedno z pozorování, které říká, že se jedná o materiál s nenormální hustotou.

31. Detail oněch zuhelnatělých těl a zničeného střeliva jednoznačně ukazuje na nějaký druh nekonvenční zbraně. Zařízení s pohonnou směsí by mohlo poukazovat na ta spálená těla. Obrovské množství tepla uvolněného při explozi takovéto bomby by mohlo způsobit detonaci střeliva. Radioaktivita dokáže spálit se žhavými účinky. Tato fakta, když se dají dohromady, se dají srovnávat s účinky jedovatého plynu. Avšak oni vojáci a možná ani jejich velitelé neměli příliš valné znalosti o možnostech a účincích nukleární energie a z tohoto důvodu se nejspíše domnívali, že se jedná o bojový plyn.

32. Komukoliv, komu je důvěrně známé bohatství materiálu pro alternativní výzkum v egyptské Gíze by odkaz na Sírius okamžitě zapřísahal egyptské náboženství, jeho předsudek o smrti, Osiriový mýt a se souhvězdí Siria.

       Zajímavé, spojení Německa se Siriem opět začíná rušit. V mé předchozí knize The Giza Death Star Deployed jsem zmínil Roberta Templa a jeho výzkum jednoho primitivního kmenu lidí afrických Dogonů, kmenu, který si i přes svoji primitivnost zachoval přesné poznatky a znalosti o souhvězdí Siria po mnoha generacích, již dávno před moderními technologiemi a moderní astronomií. V oné knize jsem si všiml, že:

        Jak sovětská KGB, tak i americká CIA a NSA se o Templovu knihu zajímají?. Je zde zvláštní poznámka, která bude pro čtenáře nejspíš srozumitelnější až za pár kapitol a která bude vysvětlena při diskusi o možném zapojení Němců do výzkumu skalární fyziky během druhé světové války, a to, že Temple tvrdí, že baron Jesco von Pauttkamer na něj napsal udavačský dopis na základnu NASA, který ale zase stáhl zpět. Temple věří, že Pauttkamer byl jeden z vědců, kteří byli přemístěni do USA během notoricky známé operaci Kancelářská Sponka Operation Paper Clip ve dnech, kdy se Německo vzdalo. (strany 9-10) 33

33. Joseph P. Farrell, The Giza Death Star Deployed (Kempton, Illinois: Adventures Unlimited Press, 2003, strana. 81).

       Jak jsem si pak v té knize všiml, Karl Jesco von Puttkamer byl normální Němec, člen Hitlerova vojenského personálu během války jako jeho pobočník, který začal svoji válečnou kariéru jako kapitán a skončil jako admirál. Poté byl Puttkamer postupně zaměstnáván americkou NASA.

       Takže zkoumání nacistických zbraní a odtajnění Japonců nás doposud dovedlo na pole hrůzných válečných možností: do světa vzdušných bomb, obrovských dělostřeleckých a nejen dělostřeleckých jednotek, super hustého materiálu, do světa vodíkových bomb a ještě k onomu spojování mystické esoteriky, egyptologie, fyziky  a souhvězdí.

       Byla zde nějaká německá bomba?

       V souvislosti s předchozím odstavcem se tato otázka zdá být poněkud obyčejná. Čas od času na východní frontu pronikaly extraordinární zprávy. Jaké další tajné projekty se ještě skrývaly za výzkumem atomové bomby?

       Podle spojenecké legendy Němci nikdy neměli dostatek štěpitelných zbraní a ani uranu. Teď se zaměříme na problém onoho chybějícího uranu.

U234, U235 A ZVLÁŠTNÍ PŘÍPAD CHYBĚJÍCÍHO URANU

        Tradiční historie popírá, že by U234 mohl být jakkoliv obohacen a pak jednoduše použit v atomové bombě. Akceptovaná teorie tvrdí, že neexistují žádné důkazy o tom, že by nějaká množství U234 byla přenesena do projektu v Manhattanu. A tradiční historie také tvrdí, že části bomby byly doručeny příliš pozdě na to, aby mohly být použity do bomby svržené na Japonsko.

       "Tato dokumentace ukazuje celkem různě na všechna vysvětlení." Carter P. Hydrick Critical Mass: The Real Story of the Atomic Bomb and the Birth of the Nuclear Age.' 1

       V prosinci 1944 se objevuje jedna nešťastná zpráva:

       "Studie expedice na atomovou bombu za poslední tři měsíce ukazuje následující: Při současné rychlosti budeme mít deset kilogramů okolo sedmého února a patnáct kilogramů okolo prvního března. 2

        Tohle byla vskutku špatná zpráva. Podle prvních odhadů již někdy v roce 1942 by bylo do atomové bomby potřeba mezi deseti a sto kilogramy, pak se začalo tvrdit, že bude potřeba tak padesát kilogramů, bylo potřeba přesnějšího výpočtu, aby mohla být atomová bomba využívající uran sestrojena.

        Člověk si těžko dokáže představit, jak velké zděšení tato zpráva musela způsobit ve vedení?.

1. Carter Hydrick, Critical Mass: the Real Story of the Atomic Bomb and the Birth of the Nuclear Age, Internet published manuscript,  1998, strana. 6.

2 . dtto. strana. 11.

       Problémem však je, že tato zpráva nepochází z Německa. Vznikla v Manhattanském projektu 28. prosince 1944 a napsal ji Eric Jette, vedoucí hutník v Los Alamos. Člověk si však i přesto jistě dokáže představit to zoufalství: do amerického projektu v Manhattanu bylo napumpováno hodně moc peněz - asi tak dvě miliardy dolarů - a pořád ještě neměli bombu. V této době bylo zřejmé, že ve výzkumu atomové bomby využívající plutonium se objevily nějaké velké a také nepřekonatelné problémy. Fúze, kterou využívali spojenci byla nejspíš příliš pomalá na to, aby vyvolala nekontrolovatelnou nukleární fúzi.

       Tohle znamenalo, že uranová bomba bylo daleko více realizovatelnější a její získání bylo naplánováno tak, aby se to stihlo ještě během války. Po obrovském množství dolarů investovaných do celého Manhattanského projektu se spojenci přece jen přiblížili k oné kritické hmotnosti. Když se začala objevovat možnost japonské invaze, na generála Leslieho Grovese byl vyvíjen nesmírný až téměř nepředstavitelný tlak, aby už konečně dosáhl nějakých pozitivních výsledků.

       Nedostatek zásob, po totálním úsilí, byl vysvětlitelný. Před dvěmi lety se Fermimu podařilo zkonstruovat první funkční reaktor. Tento úspěch však Američany přivedl ke konstrukci plutonové bomby.  Podle tohoto spojenci použili jako výchozí produkt onen uran 235 vyrobený v Oak Ridge a za pomoci beta kalutrenů pro produkci a změnu plutonia v reaktorech postavených v oblasti Handford, Washington.

       To znamená, že některé zásoby uranu byly vědomě použity pro výrobu plutonia. 3 Toto rozhodnutí bylo naprosto logické a lidé, kteří o tomto rozhodovali nemohou být nijak obviňováni. Důvod je velmi prostý. Libra plutonia by totiž mohl být použita do více bomb než libra uranu. Z ekonomického hlediska je tohle výhodné, protože ze stejného množství materiálu je možno vytvořit více funkčních bomb.

3. Hydrick, op. cit, strana. 12.

        Ale v prosinci 1944 se generál Groves ocitl na okraji propasti. A nezapomínejme také na to co se stalo v Evropě, co ztrpčovalo náladu a co trápilo Spojené státy ještě déle. Tam se šest měsíců po přistání spojeneckých letounů v Normandii a po bláznivém úprku přes Francii spojenecká vojska zastavila na hranicích Říše. Zpravodajští analytici Spojených států amerických s přesvědčením prohlašovali, že již není možná žádná ofenzíva z nacistické strany a tato tvrzení se také odrážela na náladě občanů žijících na území Francie, Velké Británie a USA.

       Touto náladou bylo v základech otřeseno 16. prosince 1944, když se stíhačky Luftwaffe zoufale vrhly do ofenzívy nad Ardenskými lesy, což bylo místo, kde triumfovaly nad Francií v roce 1940. Během několika hodin tato ofenzíva dokázala rozbít spojenecké linie, obklíčit a zajmout nebo také zdecimovat celý 116. americký pěší pluk a o pár dní později obklíčila 101. výsadek v Bastogne a zdálo se, že se dokonce posune za řeku Meuse v Namuru. Dne 28. prosince, když byla napsána již zmiňovaná zpráva se tato ofenzíva na chvíli zastavila, ale neříkejme, že úplně skončila?