Černé Slunce (2) - Špatně sepsaný závěr II. světové války, část druhá

       V poválečných letech německý žid a  projektový fyzik Samuel Goudsmit vysvětlil celou záhadu jednoduše tím, že na spojenecké straně byli lepší, o něco chytřejší a kvalitnější vědci než na straně německé, kterým se však podařilo objevit zákonitosti kvantové mechaniky a nukleární fyziky. Toto vysvětlení ve spojení s Heisenbergovými nemotornými pokusy zkonstruovat funkční reaktor sloužilo dost dobře až do zpřístupnění těchto přepisů. S objevením přepisů, a jejich úžasným odhalením o Heisenbergových skutečných znalostí o sestrojení atomové bomby a některých dalších vědeckých principů obohacování uranu pro válečné účely bez fungujícího reaktoru, se začíná legenda trošičku hroutit. Na scéně se však objevuje Thomas Power, který tvrdí, že Heisenberg německý projekt sestrojení atomové bomby sabotoval.

       Téměř ve stejné době, kdy se objevil onen Thomas Power, se objevil také Lawrence Rose, který začal Heisenberga obhajovat, že určitě zůstal oddaným Němcem a že program k sestrojení atomové bomby nesabotoval. Pouze byl pod tlakem a měl mylné představy o jaderném štěpení. Pak se následně spletl ve výpočtech kritické hmotnosti a problém byl na světě. Němci nikdy nezískali atomovku, protože nikdy neměli fungující reaktor, kterým by obohatili tak potřebný uran. Kromě toho, když tak moc přecenili kritickou hmotnost, neměli žádnou hybnou sílu ke zrealizování bomby. Prostě a jednoduše případ je opět a za prazvláštních okolností uzavřen.

      Ale znovu?? Powerovy a Roseovy knihy se opět zahlodávají přímo do srdce záhady. Spojenecká legenda je stále postavena na faktu, že předváleční držitelé Nobelových cen a špičkoví vědci čistě náhodou během války upadli do "vědeckého kómatu" a probrali se z něj - opět zčistajasna - pár dní po bombardování Hirošimy. Nadto, tyto dvě tak zásadně odlišné současné interpretace - Roseova a Powerova - pouze zdůrazňují jejich obsahovou dvojsmyslnost a také částečně vysvětlují Heisenbergův takzvaný nedostatek znalostí.

Vědec Samuel Goudsmit jenž pracoval na Projektu Manhattan

       Těmto záležitostem nepomohly ani události na druhé straně světa v Pacifiku, kde američtí vyšetřovatelé zjistili, že se u nich situace vyvíjí podobně jako v Evropě.

       Po svržení bomby na Nagasaki se císař Hirohito, jehož ministři chtěli v prvé řadě pokračovat ve válce, rozhodl, že se Japonsko nepodmíněně a bez prodlení vzdá?  Ale proč by Hirohitovi ministři navrhovali pokračovat ve válce? Přece jim muselo být jasné, že by Japonsko v tom případě bylo vystaveno krupobití atomových bomb. Konec konců, dvě bomby by se mohly rázem změnit ve dvacet bomb.  Samozřejmě člověk by si mohl myslet, že císař Hirohito chtěl pokračovat v tradici pyšných a odhodlaných samurajů a v tradici japonské cti atd. Tohle je "hodnověrné" vysvětlení, nemyslíte?

      Ale dalším vysvětlením je, že Hirohitův ministerský kabinet něco věděl.

       Jeho ministři pravděpodobně věděli, že američtí intelektuálové by brzy přišli na to, že Japonsko ještě před kapitulací vynalezlo a s úspěchem zkušebně odpálilo atomovou bombu. Japonský projekt byl umístěn poblíž Konanu  (japonské jméno pro Hungnam) v Korei na severu poloostrova 16. 

16 Robert K. Wilcox, Japan's Secret War strana 15.

       Japonská atomovka byla úspěšně vyzkoušena jeden den po svržení "Tlouštíka" na Nagasaki. Jinak řečeno, válka by se stala válkou nukleární, kdyby nebylo Hirohitova rozhodnutí. Tehdy by Japonsku vůbec neprospělo a nepomohlo k rozvoji prodlužovat válku, i kdyby se mu podařilo zasáhnout některé strategické americké cíle. Tohle mohl být důvod proč císař Hirohito neposlouchal své ministry17.

17. Japonci ve skutečnosti konstruovali obrovské nákladní ponorky, které by přepravily bombu poblíž západního pobřeží Ameriky a tam ji odpálili. Avšak lidé ,a patřil mezi ně i Einstein,  se mnohem více obávali Němců s atomovkou než nějakých Japonců s atomovkou.

      Tato tvrzení však vytvářejí další potíže spojenecké legendě. Kde vzali Japonci tak nezbytný uran? Nebo kdyby ho přece jenom nějak získali, kde by vzali technologii k jeho obohacení? Kde by takovouto zbraň sestrojili? Kdo byl zodpovědný za její vývoj? Odpovědi, jak posléze uvidíme, možná vysvětlovaly události tehdejší daleké budoucnosti, možná až do dnešních dní.

      Teď jsme pouze začali pronikat do srdce špatně sepsaného konce druhé světové války. Měli bychom však také zvážit i podrobnosti a detaily.

      Například proč v roce 1944 osamělý bombardér typu Junkers 390, ohromný šestimotorový nákladní ultra-dalekonosný letoun schopný mezikontinentálního letu z Evropy do severní Ameriky, přiletěl nad New York, vyfotografoval panorama Manhattanu a vrátil se zpět do Evropy?18 Německo vypustilo několik takových přísně utajovaných dalekých letů během války, kde používalo tyto typy letadel. Ale co bylo cílem Němců a co bylo účelem těchto jedinečných letů?19 Jistě si tehdy Němci museli uvědomovat, že tyto lety jsou velmi riskantní. Co zamýšleli, když používali tato ohromná šestimotorová monstra a proč by tolik riskovali, když měli k dispozici pouze dvě takováto letadla? Aby si vyfotili panorama Manhattanu?

18 Q.v. Nick Cook, op. cit., strana 198, Henshall, op. cit., strany 171-172.
19 Itálie také podnikala tyto dalekosáhlé lety, ale do Japonska

      Nakonec, abychom završili povídání o spojenecké legendě, měli bychom popsat některé zvláštní detaily německé kapitulace a následných Norimberských poválečných soudů. Proč se bývalý německý diktátor Heinrich Himmler, masový vrah a jeden z notoricky nejznámějších zločinců,  pokoušel vyjednat kapitulaci západních spojenců? Samozřejmě člověk by mohl tohle považovat za klam a Himmler byl určitě klamná osoba. Ale co si myslel, když byl přinucen na oplátku Západu nabídnout kapitulaci a zápasení s jeho vlastním ztroskotaným životem?

       Mluvme nyní chvíli o neobvyklostech okolo Norimberských procesů. Spojenecká legenda mluví jasně: zřejmí váleční zločinci jako říšský maršál Goring, maršál Wilhelm Keitel, americký šéf operací, koloniální generál Alfred Jodl jsou posláni na šibenici nebo jako v Goringově případě se ještě před popravou otráví kyanidem. Další němečtí pohlaváři jako třeba významný admirál Karl Donitz, vedoucí osobnost německého boje ponorek proti spojeneckým lodím, či ministr válečnictví Albert Speer, nebo ministr financí a prezident říšské banky Hjalmar Horace Greeley Schacht byli uvězněni.

      Ve výčtu obviněných chybí raketoví vědci vedení Dr. Wernerem von Braunem a generálem Walterem Dornbergerem, kteří byli již v té době na cestě do Ameriky ,jako hosté tamějších vědců, inženýrů a techniků, aby se zúčastnili výzkumu amerických balistických řízených střel a vesmírného bádání v tajném projektu Kancelářská sponka20. Stejně jako jejich protějšky v Německu, tak i oni se náhle dostali do onoho "vědeckého kómatu", i když během prvních let války úspěšně sestrojili střely V-1 a V-2. Náhle také postrádali inspiraci a důvtip a tak skončili u sestrojení papírových modelů a vytvoření nějakých vědeckých teorií21.

       Ale nejvíce do očí bijící je, že při hromadné žalobě v Norimberku jak ze strany spojenecké tak ze strany ruské v záznamech soudu chybělo obrovské množství dokumentárních důkazů týkajících se nacistického režimu v tajuplné víře v systém a praxi. Tento fakt dal vzniknout celé mytologii. Nikdy nebyl důkladně prozkoumán ve spojitosti s vývojem nacistických tajných zbraní během války.

20 Nejlepší zdroje o operaci Kancelářská sponka jsou napsány od Marka Aarona a Johna Loftuse Unholy Trinity: the Vatican, Nazis, a Soviet Intelligence (New York: St Martin's Press. 1991), a os Chrisophera Simpsona Blowbacka: America's Recruitment of Nazis and Its Effects on the Cold War (New York: Macmillan Publishing Company. 1988).

21 Henshall, op. cit, "úvod"

22 Q.v., Jean-Michel Angebert, The Occult and the Third Reich (New York: McGraw-Hill, 1974); Nicholas Goodrick-Clarke, The Occult Roots of nazism: Secret Aryan Cults and Their Influence on nazi Ideology (New York: New York University Press. 1992); Michael Howard, The Occult Conspiracy: Secret Societies- Their Influence and Power in World History (Rochester, Vermont: Destiny Books, 1989); Peter Levenda, Unholy Alliance: A History of Nazi involvement with the Occult (New York: Avon Books, 1995); Louis Pauwels and Jacques Bergier, The Morning of the magicians, trans from the French by Rollo Meyers (new York: Stein and Day, 1964); Dusty Sklar, The Nazis and the Occult (New York: Dorset Press, 1977); James Webb, The Occult Establishment and The Occult Underground (LaSalle, Illinois: Open Court, 1988). It should be noted that the SS Ahnenerbedienst did come under the tribunal's scrutiny.

        A ještě jeden zajímavý fakt. Americký test implozivní plutoniové bomby se konal v Novém Mexiku. Zkoušelo se zde, zda princip atomové bomby bude fungovat (zda se dvě části látky budou schopny spojit tak, aby jejich hmotnost přesahovala kritickou).  Avšak je zde jedna ohromná zarážející skutečnost. Skutečnost, která chybí ve spoustě hlavních a zásadních historických knih. Atomová bomba, která byla použita poprvé ve válce, bomba, která byla svržena na Hirošimu, nikdy otestována nebyla. Němec Friedrich Georg už jen poznamenává, že tento fakt opět vyvrací spojeneckou legendu.

        Vyvstává zde jedna velmi důležitá otázka. Proč nebyla americká atomová bomba otestována dříve než byla použita proti Japonsku? Vojensky by to bylo velmi nebezpečné? Zapomněli ji snad Američané otestovat a nebo to pro ně již někdo udělal?23

23 Friedrich Georg, Hitlers Siegeswaffen: Band 1: Luftwaffe und Marine: Geheime Nuklearwaffen des Dritten Reiches und ihre Tragersysteme (Schleusingen: Amun Verlag, 200), strana 150

       Spojenecká legenda tento fakt vysvětluje několika různými způsoby. Některé z nich jsou celkem důvěryhodné a duchaplné a některé zase ne. Ale v základu tvrdí, že bomba nebyla otestována, protože to nebylo potřeba. Tak moc si byli spojenečtí inženýři jistí, že bude pracovat!!! Nezbylo nám nic jiného než věřit. Avšak proč Američané svrhli neotestovanou atomovou bombu, založenou na fyzikálních principech, které byly samy o sobě velmi nové a nevyzkoušené, na město nepřítele, který byl známý svými pokusy o sestrojení atomovky?

      Je to vskutku špatně sepsaný až téměř neuvěřitelně špatně sepsaný konec nejhroznější světové války.

      Vraťme se nyní k německému pilotovi Hansi Zinsserovi. Co přesně viděl onu říjnovou noc roku 1944, když letěl se svým bombardérem Hienkelem za šera nad severním Německem? Bylo to něco, co znal a o čem věděl, že by v přeneseném slova smyslu mělo přepsat špatně napsaný konec Wagnerova libreta.

      Jeho prohlášení je obsaženo ve vojenské zprávě z 19.srpna 1945, číslo A1007, nafilmované roku 1973 v Maxwell Air Force Base v Alabamě.

     Zinserrova prohlášení můžeme nalézt na poslední straně této zprávy:

1)Muž jménem Zinsser, raketový expert zmínil své postřehy z jednoho dne. Na začátku října roku 1944 jsem letěl z Ludwigslustu, asi 12-15 kilometrů od stanice na testování atomové bomby, když jsem si náhle všiml velice silného a jasného světelného zablesknutí, které ozářilo celou oblohu a trvalo asi dvě vteřiny.

2) Objevila se jasně viditelná tlaková vlna následující ohromný mrak vytvořený výbuchem. Tato vlna měla průměr asi jeden kilometr, když se stala viditelnou a barva mraku se často měnila. Po chvíli tmy se stal tečkovaný s všemožnými druhy světelných puntíků a v porovnání s normálními explozemi byl světle modrý.

3) Asi po deseti vteřinách ostré rysy vytvořeného mraku zmizely a začal nabírat na světlejší barvě než byla obloha. Průměr ještě stále viditelné tlakové vlny byl asi devět tisíc metrů a zůstala viditelná alespoň patnáct sekund.  

4) Osobní pozorování barev onoho mraku: Nejprve byl skoro fialovo modrý stín, poté byly ke spatření červeně zabarvené lemy, které se měnily do "šedošpinavého" mraku s velice rychlou následností.

5) Spalování bylo v letadle jemně cítit ve formě táhnutí a tlačení.

6) Asi o jednu hodinu později jsem startoval s He 111 z A/D24 v Ludwigslustu a letěl jsem na východ.

       Krátce po startu jsem proletěl oblohou skoro celou pokrytou mrakem (někde ve třech až čtyřech tisících metrech nad mořem). Viděl jsem jakoby mrakovitou houbu s několika rozbouřenými sekcemi (asi sedm tisíc metrů nad mořem), která se nacházela bez jakékoliv známky spojitosti nad místem výbuchu. Silné elektrické poruchy a nemožnost radiové komunikace se stále zvyšovaly. 

24 A/D je pravděpodobně menší letiště

7) Kvůli letadlům P-38, která operovala někde kolem Wittenberg-Mersburg jsem se musel otočit na sever, avšak zpozoroval jsem lepší viditelnost na spodku mraku, kde  exploze proběhla. Poznámka: Nezdá se mi příliš jasné, proč se tyto pokusy konaly v tak přeplněné oblasti.25 

Část dokumentace naznačující vývoj existenci aktivit týkající se vývoje atomové bombyv Německu za II. světové války