ČELJABINSKÝ METEORIT - PŘICHÁZÍ DALŠÍ VELMI ZAJÍMAVÉ INFORMACE (45)

Je třeba poznamenat, že fenomén "Čeljabinského meteoritu" mnoho let po mimořádné události na obloze nad jižním Uralem stále vzrušuje zvídavé mysli Rusů. Informace z oficiálních zdrojů jsou však, mírně řečeno, velmi kusé a poskytují jen málo informací. A zde jsou dva příklady z této série.  Dne 11. listopadu 2013 se ve večerním vysílání rozhlasové stanice "Echo Moskvy" (ve 22:10 moskevského času) objevil další pořad s názvem "Arsenal". Hostem vysílání byl Nikolaj Mojsejev (narozen 26. května 1949) - ředitel odboru obranného průmyslu a vysokých technologií ruské vlády, stálý člen "Vojensko-průmyslové komise ruské vlády". Tématem vysílání byla "Současnost a budoucnost ruského raketového a kosmického průmyslu".

Prohlášení Nikolaje Mojsejeva

Nikolaj Fjodorovič vyprávěl mnoho zajímavých faktů o spolupráci mezi ruskými a zahraničními kosmickými programy, která se nesnižuje, jak se někdy někteří lidé domnívají, k odčerpávání kosmických a vědeckých technologií z Ruska, ale je vzájemně prospěšná. Například v roce 2012 uplynulo 10 let od zahájení společného projektu "Roskosmosu", "Evropské kosmické agentury" a "NASA" týkající se spuštění "Mezinárodní orbitální observatoře Integral" (INTErnational Gamma-Ray Astrophysics Laboratory/INTEGRAL), která je zaměřena na studium galaktických a extragalaktických objektů v tvrdé rentgenové a gama oblasti. (Observatoř byla vynesena na oběžnou dráhu 17. října 2002 z kosmodromu Bajkonur ruskou raketou Proton-K/DM-2).
Nikolaj Mojsejev také upozornil na spolupráci ruské a americké strany při realizaci projektu marsovského vozítka "Curiosity". "Curiosity", která instalovala ruské přístroje pro studium možnosti výskytu vody na Marsu a která byla vypuštěna ze Země pomocí americké rakety Atlas, která byla vybavena ruskými motory RD-180. Nikolaj Mojsejev si však hořce nestěžoval, že "...se těchto společných kosmických výzkumů se zahraničím neúčastníme ve všech směrech". Navíc, řekl Nikolaj, "...bohužel o něm a o skutečných úspěších ruského kosmického výzkumu mluvíme málo".

Během rozhovoru o současném stavu a budoucnosti kosmického raketového průmyslu Ruska byla Nikolaji Mojsejevovi v 16. minutě zcela přirozeně položena otázka, proč nebyl předem spatřen takzvaný "Čeljabinský meteorit". Zde je odpověď Nikolaje Mojsejeva na tuto otázku:

"Kontrola kosmického prostoru se nyní provádí pozemními prostředky, i když jsme měli návrhy, dokonce jsme vypustili družici, která monitoruje vesmír z vesmíru, a je to nutné. Proč si toho nevšimli? Protože podmínky jsou zcela odlišné. Rychlosti tohoto meteoritu jsou zcela odlišné od rychlostí, s nimiž pracují družice. Předjímajíc vaši otázku, zda je možné takový systém [který by umožnil včas odhalit nebezpečí asteroidů a zabránit jim], se mnozí odborníci domnívají, že to možné je. K tomu je však třeba tuto úlohu nastavit a poté ji technicky vyřešit. Protože tam panují různé podmínky. Často hovoříme o hypersonických, respektive hypersonických technologiích a hypersonických zbraních, což je módní fráze. Obvykle se hypersonickými rychlostmi u hypersonických systémů myslí rychlosti nad Mach 6, 6-7, - to je takové uznávané kritérium [...]. Rychlost šíření zvuku v atmosféře je za normálních podmínek 330 metrů za sekundu. To je více než 1100 kilometrů za hodinu: to je rychlost jednoho Machu."

Jinými slovy se ukazuje následující. Z mnoha publikací (včetně tiskových zpráv NASA) je známo, že rychlost "Čeljabinského meteoroitu" při jeho vstupu do zemské atmosféry byla asi 18 kilometrů za sekundu. To je 1 080 kilometrů za minutu neboli 64 800 kilometrů za hodinu. Pokud to převedeme na rychlost v Machu (1 188 km za hodinu), vyjde nám, že při návratu do zemské atmosféry měl "Čeljabinský bolid" rychlost asi 55 Machů. To není 6-7 Machů, o kterých mluvil Nikolaj Mojsejev, ale téměř o řád více. Ale ani to není to hlavní. Hlavní myšlenkou Nikolaje Fjodoroviče bylo, že tato rychlost je stále příliš vysoká na to, aby bylo možné kosmický objekt podobný "Čeljabinskému bolidu" včas spatřit. Druhým důvodem, proč nebyl "Čeljabinský meteorit" zaznamenán před vstupem do zemské atmosféry, byla podle některých ruských vědců skutečnost, že moderní teleskopy a systémy pro sledování vesmírných objektů jsou určeny k vyhledávání a sledování asteroidů o průměru 100 metrů. A pomyslný průměr "Čeljabinského meteoroitu" byl asi 15-17 metrů (podle jiných zdrojů 18-20 metrů).

Zde se však setkáváme s velmi zvláštním paradoxem.

Odhalení Vladimíra Lipunova  

Dne 29. září 2013 informovala řada ruských masmédií o mimořádně zajímavé skutečnosti. Jak uvádí internetové vydání "Vzglyad.ru", vypadalo to takto. V článku "Vědci z Moskevské státní univerzity: V blízkosti Země proletěl meteorit velikosti Čeljabinského meteoritu" bylo uvedeno následující (tuto zprávu cituji téměř celou): "Asteroid s rozměry srovnatelnými s "Čeljabinským meteoritem" nalezli v neděli večer vědci v blízkosti Země, uvedl profesor katedry astronomie "Moskevské státní univerzity". Minulou noc jsme za oběžnou dráhou Měsíce objevili nebeské těleso, které se pohybovalo směrem k Zemi a prošlo poměrně blízko naší planety, ve vzdálenosti asi 11 tisíc kilometrů," uvedl profesor, informovala agentura "ITAR-TASS".  "Velikost objektu byla podobná velikosti čeljabinského meteoritu. S největší pravděpodobností je prolétajícím nebeským tělesem asteroid, nikoliv raketový nosič nebo něco jiného, taková jsou data naší studie," dodal Lipunov.

Podle něj bylo možné zjistit průlet asteroidu kolem Země díky robotickému systému "Master", který byl vytvořen na "Moskevské státní univerzitě". "Slouží k základnímu výzkumu vesmírných těles, ale také umožňuje detekovat objekty, jako je "Čeljabinský meteorit," uvedl vědec. O události informoval také televizní kanál "Russia Today" (Rusko dnes), který vysílá pro zahraniční publikum. Na anglicky psaných stránkách televizního kanálu se 30. září 2013 objevila zpráva s názvem "Asteroid near-miss reported by Russian scientists". ("Ruští vědci hlásí blízký průlet asteroidu"). Z této zprávy se dozvídáme několik důležitých upřesňujících informací, a to: rychlost asteroidu byla asi 16 kilometrů za sekundu a jeho průměr dosahoval asi 15 metrů. Jinými slovy – naprosto srovnatelné s parametry "Čeljabinského meteoritu".

Ve spisku televizního kanálu "Russia Today" zazněla také slova nám již známého Vladimíra Lipunova (narozen 17. srpna 1952) - astronoma, doktora fyzikálních a matematických věd, pracovníka "Státního astronomického ústavu P. K. Šternberga" (součást "Moskevské státní univerzity"), profesora katedry astrofyziky a stelární astronomie "Fyzikální fakulty Moskevské státní univerzity MV Lomonosova", člena "Evropské astronomické společnosti", zkrátka velmi váženého a autoritativního člověka. Vladimir Lipunov vysvětlil, že asteroid "byl detekován v noci z pátku na sobotu [tj. z 27. na 28. září 2013 - pozn. překl.] na stanici u jezera Bajkal a po devíti hodinách proletěl ve vzdálenosti 11 300 km od povrchu Země, pod oběžnými drahami geostacionárních družic. Jeho průměr byl asi 15 metrů. Lipunov také uvedl, že jeho tým o objevu informoval "Mezinárodní astronomickou unii". Ruští astronomové uvedli, že nyní již asteroid není ze Země viditelný, protože opustil oblast možného pozorování.

Na snímku, který televiznímu kanálu "Russia Today" poskytl "Státní astronomický ústav" ve Šternberku, je sotva viditelná planetka je označena červenou šipkou. Co se z toho vyklube? Ukazuje se, že kosmické těleso, stejně jako "Čeljabinský meteorit", může být dobře vidět předem. A – ze Země a několik hodin před jejím průletem blízko povrchu naší planety. Ukazuje se, že zařízení umožňující taková pozorování v Rusku nejenže je k dispozici, ale navíc i docela dobře funguje. V případě meteoritu, který byl pozorován v noci z 27. na 28. září 2013, vidíme: jeho rychlost (asi 15 kilometrů za sekundu) byla:

a) prakticky totožná s rychlostí "Čeljabinského meteoritu" (asi 18 kilometrů za sekundu);

b) byl podle klasifikace Nikolaje Mojsejeva jednoznačně hypersonický.

Přesto všechny tyto vlastnosti umožnily zaznamenat 15metrový kosmický objekt ze Země 9 hodin před jeho průletem ve vzdálenosti 11 300 kilometrů nad povrchem naší planety. Jistě, každý astronom může namítnout: ne všechny asteroidy jsou předem viditelné kvůli specifikům jejich "životního" prostředí, v němž se ve Vesmíru nacházejí. Je tomu skutečně tak. Na druhou stranu ale vidíme, že ne vše je tak jednoznačné, jak nám bylo řečeno v případě "Čeljabinského meteoritu". Jinými slovy, opět se setkáváme s podivnostmi a rozpory. Nebo přinejmenším se zdrženlivostí. Kromě toho můžeme a měli bychom zmínit ještě nejméně dvě velmi zvláštní skutečnosti týkající se čeljabinského fenoménu.

-pokračování-