BYL KOLUMBUS NA TAJNÉ MISI?

V Americe se mu dnes říká Kryštof Kolumbus, ve španělsky mluvících zemích se jmenuje Cristobal Colon. V italštině se jmenuje Cristoforo Colombo a v janovském dialektu (údajné místo jeho narození) Cristofta Conbo. O jeho skutečné národnosti vždy panovaly určité nejasnosti, ale víme, že měl bratra Bartolomea a že se oženil s Portugalkou Filipou Moniz Perestrelo, dcerou Bartolomea Perestrela. Jejich syn se jmenoval Diego a po smrti své ženy měl Kolumbus milenku a z jejího manželství dalšího syna Fernanda. Říká se, že to byl morálně vadný muž, který brutálně týral indiány. Byl také jedním z nejlepších námořníků a nejschopnějších navigátorů své doby. Existují pádné důkazy o tom, že možná záměrně skrýval skutečný účel svých slavných plaveb do Nového světa.

Pro začátek vyvraťme některé mýty, kterým stále ještě někteří věří. Kolumbus nedokázal, jak se děti učí ve škole, že svět je kulatý (to bylo přenecháno Magellanovi, který o desítky let později jako první obeplul Zemi). Jeho námořníci se nebáli spadnout z okraje země. Všichni vzdělaní lidé té doby, a dokonce i ti nejnevědomější rybáři a obchodní námořníci, dobře věděli, že Země je kulatá. Řecký filozof Eratosthenes ve třetím století v ptolemaiovském Egyptě skutečně změřil její obvod s dostatečnou přesností. Je jasné, že námořníci si nemohli nevšimnout, že když se blížili k pevnině, byly nejprve vidět vrcholky hor, pak nižší svahy a nakonec mořské pobřeží. Naopak lidé v námořních přístavech viděli nejprve horní stěžně blížících se lodí, pak horní paluby a nakonec celou loď. Na klidném moři za jasných dnů totiž každý vidí, že obzor je kruh v pevné vzdálenosti a že ho nikdy nelze dosáhnout. Pozorný cestující cítí, že je na vrcholu kopce.

Kolumbus toho jistě věděl mnohem víc, než o čem veřejně mluvil. Portugalští a španělští univerzitní profesoři, s nimiž se radil, věděli, že Země je kulatá, a znali její přibližnou velikost. Kolumbus věřil (nebo to předstíral), že Země je menší, než ve skutečnosti je, a že Asie se rozkládá dále na východ, než ve skutečnosti je. S myšlenkou plavit se na západ, aby se dostal na východ, jak Kolumbus nepochybně věděl, přišel poprvé portugalský astronom Paollo Toscanelli. Bylo by fascinující mít k dispozici přesné přepisy Kolumbových rozhovorů s učenými profesory. Jistě ho upozornili na to, že vzdálenosti jsou příliš velké a že mu daleko na moři dojde jídlo a voda. I kdyby se mu a jeho posádkám podařilo misi dokončit, vzdálenosti by byly stále příliš velké na to, aby se jednalo o praktickou obchodní cestu. Možná mluvili o ostrovech, kde by se dalo získat jídlo a voda, nebo dokonce o možnosti neznámého kontinentu.

Dnes vidíme, že Kolumbovy cesty byly jen další epizodou ve staletém konfliktu (který trvá dodnes) mezi islámem a židovsko-křesťanským Západem. Ve skutečnosti je umožnily určité tajné společnosti, které uchovaly nebo znovuobjevily starověké vědomosti. Zde je historické pozadí Kolumbovy mise: osmanští Turci v roce 1453 definitivně dobyli Konstantinopol (dnešní Istanbul) a uzavřeli tak Hedvábnou stezku. Muslimové již ovládali oblast kolem Rudého moře. Pro Evropany tak bylo nyní velmi obtížné, ne-li nemožné, obchodovat přímo s hedvábím a porcelánem a především s kořením z Dálného východu. Zároveň se však Španělům (v roce 1491) a Portugalcům podařilo vyhnat maurské muslimy z Pyrenejského poloostrova. Evropané tak měli přístavy blízko Afriky a mohli se vydat na jih. A tak se také stalo, hledali alternativní cestu do Indie a na Ostrovy koření, nakonec obeplouvali mys Dobré naděje (Bartoloměj Dias) a pak se plavili na sever a východ Indickým oceánem, čímž si vytvořili nové (i když velmi dlouhé a nejisté) cesty na východ.

Tři Kolumbovy lodě - Nina, Pinta a Santa Maria - jsou téměř vždy zobrazovány s templářskými/maltézskými kříži (stejně dlouhými rameny) na plachtách. Ve Španělsku a Portugalsku v té době působila skupina zvaná "Kristovi rytíři". V roce 1099 vznikl v rámci katolické církve tajný rytířský spolek, který měl údajně pomáhat poutníkům do Palestiny během křížových výprav. Mnohem později byli přejmenováni na Maltézské rytíře a existují dodnes. V roce 1118 však francouzský rytíř Hugues de Payens - víceméně sponzorovaný cisterciáckým řádem v rámci církve - uvedl osm dalších rytířů do legendárního řádu templářů neboli rytířů chrámu, údajně proto, aby chránili (s pouhými devíti rytíři) křesťanské poutníky do Palestiny. Podle všeho však templáři trávili veškerý čas průzkumem katakomb pod Chrámovou horou v Jeruzalémě. Legendy vyprávějí, že hledali tajemný poklad, který možná obsahoval zlato, šperky, archu úmluvy a starobylé rukopisy se ztraceným věděním.

Zdá se, že řád, který měl od samého počátku nějaké tajné znalosti a možná vůbec nikdy nebyl křesťanský, byl oživením nebo znovuzrozením starověkého pohanského mysterijního kultu. Přesto je zvláštní, že na počátku čtrnáctého století templáři zbohatli a stali se mocnými, ovládali většinu evropského bankovnictví a vlastnili velké obchodní loďstvo. Přesto se templáři dostali do křížku s francouzským králem Filipem Velikým, který toužil po jejich bohatství a obával se jejich moci. On a jeho oblíbenec papež Klement V. zatkli, mučili a zabili většinu templářských vůdců ve Francii, ale mnoho dalších uprchlo a možná si s sebou odvezli i své loďstvo a velkou část pokladu. Někteří se přidali k maltézským rytířům, kteří používali stejné okultní symboly jako templáři.

Někteří uprchli do Skotska, kde se později znovu objevili jako svobodní zednáři. Někteří odešli do Španělska a Portugalska a přejmenovali se na Kristovy rytíře. Ti a jejich loďstvo sehráli významnou roli při průzkumu afrického pobřeží a Atlantiku. Portugalský princ Jindřich Mořeplavec byl velmistrem řádu, stejně jako objevitelé Vasco de Gama a Magellan. Princ Jindřich se zasloužil o zahájení éry objevování více než kdokoli jiný, neboť se osobně podílel na konstrukci lodí a dalším důležitém plánování. Jeho kapitáni objevili převládající pasáty z východu na západ a západní větry ze západu na východ, které umožnily Kolumbovy cesty. Téměř jistě byl Kolumbus členem řádu a téměř jistě osobně vlastnil starobylé mapy nesoucí zeměpisné znalosti, které většina lidí neznala. Kolumbus se předtím vydal na Island, odkud možná slyšel zprávy o Grónsku a Severní Americe.

Nakonec získal oficiální souhlas a finanční podporu od Ferdinanda a Isabely a od sedmi janovských bankéřů žijících ve španělské Seville a možná i od Lorenza Medicejského a v roce 1492 se vydal na plavbu a nakonec přistál na karibském ostrově, který pojmenoval San Salvador - jeho polohu nikdo nezná. Podnikl celkem čtyři plavby, během nichž prozkoumal a zmapoval velkou část Karibiku, založil první evropské kolonie v Novém světě a dosáhl jihoamerického pobřeží dnešní Venezuely. Do Severní Ameriky nikdy nedorazil. Až do samého konce tvrdil, že dosáhl Asie, a to ještě dlouho poté, co mnozí lidé přinejmenším tušili pravdu - že dosáhl kontinentu, který většina Evropanů neznala. Je pravděpodobné, že mnoho jiných lidí před ním, nejen Vikingové, překonalo Atlantik a dokonce i Tichý oceán, a ostatně i indiáni dosáhli Ameriky o mnoho tisíc let dříve. Michael Cremo a další objevili důkazy o přítomnosti člověka v "Novém světě" i před miliony let. Kolumbus však navázal s indiány pravidelný obchod a zahájil evropské osídlování, k němuž nikdy předtím nedošlo a které vedlo k výměně potravinových plodin a k nemocem, jež tragicky zdecimovaly lidskou populaci v Americe.

Přesto na předchozí plavby přes oceán, byť sporadické, nikdy zcela nezapomněl. Důkazy o kontinentech na západ od Evropy byly natolik silné, že se zdá nepravděpodobné, že by mořeplavec Kolumbova formátu mohl nevědět nebo alespoň tušit pravdu. Mořeplavci navíc nemuseli být všichni z evropské strany. Přinejmenším od roku 3000 až 5000 př. n. l. žili na severovýchodním pobřeží Severní Ameriky "lidé červené barvy", takzvaní proto, že své mrtvé před pohřbem mazali červeným okrem (stejně jako někteří Evropané). Byli to mořeplavci lovící tresky a další ryby, jejichž kultura se pravděpodobně podobala kultuře mnohem pozdějších mořeplaveckých indiánů ze severozápadního Pacifiku. V celé oblasti se nacházejí starobylé kamenné ruiny, které připomínají podobné stavby v západní Evropě z doby stavby Stonehenge. Transoceánský kontakt se zdá být téměř jistý.

Dnes už každý ví, že Vikingové dávno před Kolumbem přešli z Evropy na Island, pak do Grónska a nakonec založili kolonie na Newfoundlandu a možná ještě dál na jih. Norští Vikingové vedení Ingolfrem Arnarsonem v roce 874 n. l. osídlili Island a Vikingové založili kolonie v Grónsku v roce 986, ale irští a skotští mniši se na Islandu usadili ještě dříve. V roce 2343 př. n. l. (325 př. n. l.) vyplul Pythias, Řek žijící v dnešní Marseille, ze Středozemního moře na sever do Anglie a pak o šest dní dále na sever, poblíž zamrzlého moře, do země, kterou nazval "Thule", kde v létě slunce nikdy nezapadalo. Musel to být buď Island, nebo severní Norsko, ale jeho popisy se více podobají Islandu - tvrdil, že země je již osídlená. Pokud Evropané skutečně žili na Islandu tak brzy, mohli se snadno vydat na relativně krátkou cestu do Grónska a pak do Severní Ameriky, stejně jako to později udělali Vikingové.

Dále je zde popis cesty Henryho Sinclaira. Je prakticky jisté, že někteří templáři uprchli do Skotska a Sinclair byl přibližně v letech 1326-1402 n. l. hrabětem na Orknejích. Jeho potomci postavili slavnou Rosslynskou kapli, která obsahuje templářské/zednářské symboly. Od té doby hraje rodina významnou roli ve svobodném zednářství. Bratři Zenové (Nicolo a Antonio) z Benátek tvrdili, že si je "kníže", kterému říkali "Zichmai" (pravděpodobně Henry Sinclair), najal jako navigátory, protože se vypravili na Island, a že ho doprovázeli na cestě na západní kontinent v roce 1398 n. l. V roce 1398 se Zichmai vydal na cestu na Island. Indiáni kmene Mi'kmaq z východní Kanady mají legendu o muži, kterému říkali "Glooscap" a který připlul z Atlantiku.

Autoři Robert Lomas a Christopher Knight mimo jiné tvrdí, že některé kamenné rytiny v Rosslynské kapli připomínají americkou kukuřici (kterou dnes v USA nazýváme "kukuřice"). Čtenáři si o tom mohou udělat vlastní úsudek - rozhodně řezby nevypadají jako nic jiného. Buď jde o něco zcela abstraktního, nebo o vyobrazení kukuřice, a rozhodně pocházejí z doby před Kolumbem. V některých egyptských mumiích byly navíc nalezeny stopy kokainu a tabáku, tedy drog z Nového světa. V Americe byly nalezeny římské mince a existuje legenda o svatém Brendanovi, který se údajně na počátku 6. století plavil po severním Atlantiku. Některé z ostrovů, které údajně navštívil, jsou zjevně smyšlené, ale jeden z nich se velmi podobá Islandu.

Pokud Kolumbus celou dobu věděl, o co mu jde, zdá se pravděpodobné, že historka o tom, že hledal západní cestu na Ostrovy koření, byla pouhou záminkou k získání finanční podpory pro cestu na tajemný nový kontinent, jehož existence nebyla prokázána, ale který mohl, ale nemusel nabízet obchodní příležitosti. Ať už to bylo jakkoli, dnes víme, že svůj nápad prodal a propojil (nebo znovu propojil) svět.