BRITSKÉ MAGICKÉ IMPÉRIUM II. (5)

San

San

autor

13.09.2022 Esoterika

Ahmedovi se nakonec podařilo vymanit se z osidel černé magie a jejích vyznavačů, a stal se „z kozla zahradníkem“, který se snažil tyto tajné kulty odhalovat a zveřejňovat:

„Neváhám přiznat, že jsem byl těmito záležitostmi duševně a morálně ovlivněn… I mé nervy utrpěly a já byl ovlivněn způsobem, který pochopí jen ti, kdož znají a připouštějí existenci neviditelných sil. Po delší nemoci a vážném neštěstí jsem se postupně vyprostil z propasti, která hrozila, že mě pohltí, a od té doby se věnuji úkolu vzdorovat zlu a poukazovat na něj všude, kde se s ním setkám. Je neoddiskutovatelnou skutečností, že pokud jste se podíleli na jakékoliv podobě duchovního zla, existuje síla a moc, říkejte si tomu, jak chcete, která se vás pravidelně pokouší znovu ovládnout a přitáhnout zpět. Jsem si jist, že všichni, kdož mají podobné zkušenosti, se mnou budou souhlasit. Ještě dlouho poté, co jsem se z toho vymanil, se vyskytovaly okolnosti nebo mi do cesty vstupovali lidé, jejichž cílem byla má materiální i morální zkáza… Přesto budu ve své práci neustanu, a pokud se kvůli tomu budu muset ujmout role černého mága, budiž, ani na okamžik nezaváhám. To je můj slib, a tak přísahám.“[16]

Tento výrok se shoduje s poznámkami, které Ahmed (jako „pan A“) pronesl v jednom z příběhů, jež se objevily v souvislosti s vyšetřováním nedělníku Sunday Pictorial ohledně černé magie v Británii. Novinář, který článek napsal, tvrdil, že má k dispozici spis, „výsledek mnohaleté práce vyšetřovatele pana A, který má v úmyslu odhalit tyto zlovolníky, jejich učení a praktiky. Tento spis poskytuje nejpodrobnější informace o činnosti mnoha dobře známých lidí.“[17] O tři roky později, v roce 1954, byl Ahmed představen v článku v Daily Sketch. Bydlí v domě Harpsichord House z devatenáctého století v Hastingsu a novináři Peteru Stewartovi sdělil, že dům koupil na hypotéku ve výši 1 000 liber, v současné době však pobírá státní podporu a dluží 150 liber. Ahmed podle článku „praktikuje černou magii a je „otcem pěti dětí, je to štíhlý muž tmavé pleti s bílými vlasy a pečlivě zastřiženým vousem, jak jej měl Vandyke.

Stewart popisuje Ahmedův „chrám černé magie“, uzamčenou místnost v prvním patře, „rozlehlou, čistou, spoře zařízenou místnost s vysokými zamřížovanými okny… Laciná litografie Krista na krbové polici se tísní mezi modlami z džungle, kadidelnicí a malovanou koulí používanou při okultních obřadech.“ Tato kombinace křesťanských vyobrazení a pravděpodobně afrických sošek zní jako oltář z některé z tradic afrických diaspor, jako je vúdú nebo santería. Kadidelnice je však spíše standardním esoterickým dílem. Stěny místnosti lemuje „třicet tvrdých, nepohodlných židlí“ se stolem, u něhož Ahmed sedí. Novináři vysvětloval, že o víkendu k němu má přijet návštěva, dáma z Bristolu. Napsala mu, že ho žádá o pomoc při znovuzískání náklonnosti bývalého partnera, muže jménem Frank, jehož armádní identifikační náramek přiložila spolu s pramenem vlasů jeho matky. Ahmed jí odepsal a přiložil talisman, který „by měl fungovat po dobu dvou novoluní. Jeho moc by měla danou osobu donutit k tomu, aby udělala, co si přejete. Pokud se tak nestane, postihne ji neštěstí“. Ahmed, „v červeném hedvábném šátku, plavé baretce a kabátu“, popisuje rituál, který proběhne, až žena o víkendu dorazí.

„V místnosti se rozsvítí jediná svíčka. Elektřina bude vypnuta. Přijmu ji v plášti s fialovou kápí a v černé kartonové masce za dunění bubnů džungle – z gramofonové desky. Bude k tomu hrát i hudba…“.[18]

A ve stejném roce se Ahmed objevil ještě jednou, a to v magazínu Sunday Pictorial, tentokrát jako „pan X“. Titulek článku zněl „ČERNÁ MAGIE: lidé od ‚Pic‘ budou špehovat ďábla“. Reportéři byli Ahmedem pozváni, aby ho pozorovali při magickém obřadu. Ahmed jim jako „pan X“ sdělil: „Chci dokázat, že se lidé v Británii zajímají o magii.“ Gerald Gardner, který komentoval zaujatost, kterou v článku zaznamenal, nebyl nikterak ohromen:

„Obřad byl prý vykonán proto, aby bylo zlomeno černomagické kouzlo, které bylo před časem sesláno na jednoho mladého muže; obřad byl oživen přehráním gramofonové desky se starou černošskou jazzovou hudbou."

Článek byl napsán tak, aby naznačoval, že se děje něco nekalého. Osobně nevidím nic moc špatného na tom pokusit se někoho vysvobodit z černomagického začarování. Jenže jeden z reportérů napsal:

„Viděl jsem černého mága, jak klečí před svíčkou a modlí se k ďáblu. No, myslím, že šlo o dost sprostou narážku na barvu pleti jejich hostitele. Každopádně ale ďábel, možná ze strachu před novináři, nepřišel. Druhý reportér řekl, že viděl, jak tento mág masíruje záda jedné blondýnce. To bylo zřejmě vše, co se stalo.“[19]

Harpsichord House v Hastings Old Town, kde žil Rollo Ahmed

Valiente se také zmínil o rituálech, které Ahmed prováděl, aby z postižených osob sejmul kletby a prokletí; tento aspekt jeho práce však měl i cyničtější – až kriminální – stránku. Rollo Ahmed byl třikrát uvězněn za podvod.
První incident se odehrál na podzim roku 1930 na ostrově Jersey, kde Ahmed žil se svou manželkou. V té době byla na Normanských ostrovech stále ještě bohatá a živá tradice čarodějnictví, duchů, uřknutí, uhranutí a podobných věcí, i když už pod náporem moderny začínala slábnout. Ve skutečnosti těmto starým lidovým pověrám vlil novou krev do žil nástup spiritismu a mysticismu v období zhruba mezi lety 1850-1950, i když šlo jen o dočasné oživení. Zdá se, že Ahmed těchto pověr využil zejména mezi venkovskými obyvateli ostrovů.

Poškozenými byli manželé Dumaresq Rondelovi z Cemetery Farm v St. John. Rondel sám si asi před šesti lety odseděl měsíc vězení poté, co surově zbil a zkopal staršího souseda, o němž se domníval, že mu uhranul koně. Následně Rondelova farma zažívala těžké časy, přičemž Rondel věřil, že někdo – pravděpodobně onen soused – uřknul jednu z jeho dcer i jeho zvířata a úrodu. Do hry vstoupil Rollo Ahmed, který zoufalému farmáři namluvil, že za poplatek 5 liber (dnes přibližně 260 liber) může nepřízeň osudu zvrátit. Ať už se Ahmed chopil jakékoliv magie, štěstěna se neobrátila, a tak se k němu Rondel vrátil; Ahmed mu vysvětlil, že je to obtížná práce, ale že by to mohlo vyřešit dalších 20 guineí (dnes asi 1 100 liber). Ani tentokrát se na farmě karta neobrátila a bylo vyplaceno dalších 65 liber (3 360 liber).

U soudu vyšlo najevo, že Ahmedovy pokusy o zrušení kletby spočívaly v tom, že chodil po farmě, pronášel zaklínadla, a přitom nožem sekal do dveří a okenních rámů. Při tom byl oblečen do černého roucha, červeného pásu a fezu. Je rovněž zaznamenáno, že pálil kadidlo (nebo roznášel kolem statku na lopatě uhlíky) ve snaze očistit místo od zlých mocností. Používal také různé sošky a prášek (jímž odfoukával zlé duchy) – což je dost možná odkaz na praktiky obeah nebo vúdú. Až když Ahmed požádal Rondelovy, aby mu vyplatili dalších 70 liber, byla přivolána policie. U soudu se objevilo tvrzení, že jim vyhrožoval smrtí, pokud nezaplatí; dopisy, které jim posílal, byly podepsány pečetí se zkříženými hnáty a jménem „Ahmed“. Rondelovi také předal balíček obsahující „mystický“ prášek s příkazem, aby ho pod hrozbou smrti neotevíral, po čemž měla následovat smrt čtrnácti členů jeho rodiny. Ahmed se hájil tím, že původních 5 liber a následných 65 liber byly platby za dva magické prsteny; když byl jeden z prstenů předložen u soudu, soudce při jeho zkoumání prohlásil, že má hodnotu jedné pence. Ahmed byl shledán vinným z „falešných prohlášení a provozování ‚černé magie‘“ a odsouzen k devíti měsícům nucených prací, přičemž soudce k nešťastnému farmáři Rondelovi prohodil:

„Měl byste jít do blázince.“ Když soudní úředníci otevřeli balíček s práškem, Rondel se viditelně vyděsil, což svědčilo o jeho víře v Ahmedovy schopnosti.“[20]

Bohužel to nebylo jediné Ahmedovo stání u soudu v Jersey. V roce 1932, kdy žil v Havre des Pas se svou ženou a dvěma dětmi, byl opět odsouzen za získání malých částek od několika lidí na základě uvedení nepravdivých údajů. Tenkrát byl odsouzen k jednomu měsíci odnětí svobody a nucenými pracemi. V tomto období svého života byl podle popisu téměř bez prostředků a živil se zásilkovým prodejem dámských oděvů. O čtrnáct let později, na podzim roku 1946, byl obviněn z použití falešných záminek k získání částky 800 liber. Soud vyslechl, že paní Violet Rogersová z Castlebar Road v Ealingu, 67letá vdova, byla 33 let spiritistkou. Pevně věřila v sílu média, paní Evy Lukatové, která tvrdila, že má duchovního průvodce, čínského mandarína jménem Tai Li, který skrze ni promlouvá. Paní Rogersová byla v kontaktu s Tai Li od roku 1942. Ahmed zřejmě paní Rogersové řekl, že mu Tai Li navrhl, aby se na ni obrátil s žádostí o půjčku ve výši 300 až 500 liber; vysvětlil jí, že mu brzy vyjdou tři knihy a že jí bude moci následně splatit honorář.

Harpsichord House v Hastings Old Town, kde žil Rollo Ahmed

Paní Rogersová, poměrně bohatá žena, prodala akcie v hodnotě 500 liber, aby je mohla předat Ahmedovi. Později požádal o dalších 90 liber (a dostal je), aby si mohl pronajmout prestižní sál Kingsway Hall a přednášet o „okultismu“. Jak se však ukázalo, pronajal si pouze malou místnost. V průběhu vyšetřování se objevily další podrobnosti. Zdá se, že Tai Li sdělil (prostřednictvím Ahmeda) paní Rogersové, že se v minulém životě prohřešila zlými skutky a že finanční pomoc Ahmedovi by mohl být způsob, jak tyto křivdy napravit. V listopadu 1946 byl Ahmed shledán vinným z podvodu a podvodné transakce a odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody. Je pozoruhodné, že Ahmed alespoň zpočátku tvrdil, že je schopen kletbu zrušit, a ne ji uvalit. To sice mohlo svědčit o jeho dobrých úmyslech, ale také o snaze vyhnout se trestnímu stíhání podle zákona o čarodějnictví (zrušeného až v roce 1951). Jeho přednášky a inzerovanou výuku jógy můžeme rovněž považovat za slušnou zástěrku; jeho klienti mohli mít v soukromí jeho poradny zcela odlišné požadavky. Jak zdůrazňuje Wheatleyho životopisec Phil Baker, Ahmed šel několikrát v životě do vězení za podvody. Není známo, jestli o tom Wheatley věděl nebo zda se o to vůbec zajímal.[21]

„Co si tedy máme myslet o Rollu Ahmedovi? Byl to nakonec jen další podvodník, šejdíř a šarlatán? Před takovou jednorozměrnou interpretací bych varoval.“[22]

Dennis Wheatley, který nebyl žádný hlupák, měl Ahmeda velmi rád a vážil si ho. Kdyby ho považoval za pouhého podvodníka, doporučil by, aby byl za války naverbován pro práci ve zpravodajské službě? Wheatley byl členem Londýnské bezpečnostní sekce, tajného, vysoce postaveného koordinačního orgánu pro válečné luštění kódů, zpravodajské hry a bezpečnostní operace.[23] Wheatleyho šéfem byl Maxwell Knight, alias „M“ Iana Fleminga, který jej požádal, aby ho [Ahmeda] „velmi jemně vyslechl, zejména s cílem zjistit, zda-li by byl ochoten vykonávat tento druh práce v zahraničí.“[24] Jakkoli je možno nesouhlasit s nelegitimním získáváním peněz, za nějž byl Ahmed odsouzen, bylo by nespravedlivé považovat ho za pouhého podvodníka. Poté, co Crowley rozházel své dědictví, ani Bestie se neštítila získávat peníze pochybnými způsoby.

Stejně jako Ahmed vylákal od paní Rogersové z Ealingu pěknou sumičku peněz, údajně na financování vydání svých knih, udělal Crowley několikrát totéž svým vlastním stoupencům a peníze použil na vlastní rozmařilé životní výdaje. Přitom Crowley není vzpomínán pouze jako podvodník, nýbrž rovněž pro svou erudici, plodnou literární a uměleckou tvorbu a proto, že jako jeden z prvních lidí ze Západu napsal knihu o józe a meditaci, a proslul také jako inovátor magické teorie a praxe. Ahmed si zaslouží, aby se na něj vzpomínalo jako na jednoho z prvních praktikujících učitelů jógy v Británii, populárního historika magie z počátku dvacátého století a autora sžíravé a elegantní kritiky britského rasismu své doby – stejně jako na jeho křiklavý černý plášť a červený fez a prodej levných prstenů za vysoké ceny.

O Ahmedovi se toho pořád ví jen málo a byl by nadmíru zajímavým tématem pro další výzkum.

-konec-

---------------------------------------------

 

PRAMEN:

[16] dtto.., str. 77-79.
[17] Gerald Gardner: Meaning of Witchcraft. Magickal Childe Inc., New York 1982, str. 212.
[18] Daily Sketch, 27. listopadu 1954, str. 5.
[19] Sunday Pictorial, 27. září 1954, str. 10-11.
[20] Nottinghamshire Evening Post, 3. listopadu 1930, str. 7.
[21] Phil Baker: The Devil Is A Gentleman.
[22] Christopher Josiffe: British Voodoo: The Black Art of Rollo Ahmed – Part 2. Fortean Times, 2. srpna 2014, str. 47.
[23] Více o práci LCS viz David Sutton: Bodyguard of Lies, Fortean Times, 185, str. 38-45.
[24] Phil Baker: The Devil Is A Gentleman, str. 389.