BRITSKÉ MAGICKÉ IMPÉRIUM I. (1)

San

San

autor

25.07.2022 Magie

Dennis Wheatley

Dennis Wheatley

O spojení spisovatelů špionážních románů s okultismem není nouze, a zatímco díla Iana Fleminga jsou vesměs veřejnosti dobře známá, dalším, kdo psal poměrně plodně o ďábelských machinacích na pozadí světové politiky, byl anglický spisovatel Dennis Yeats Wheatley (1897-1977), který se díky své plodné tvorbě thrillerů a okultních románů ve 30. až 60. letech 20. století zařadil k jedněm z nejprodávanějších světových autorů. Jeho série s detektivem Gregory Sallustem se stala právě jednou z hlavních inspirací pro příběhy již zmíněného Iana Fleminga o Jamesi Bondovi. Jistý rozruch vzbudil už na začátku vysokoškolských studií, když na univerzitě založil vlastní „tajnou společnost“. Wheatley po vyloučení kvůli tomuto incidentu vstoupil do armády a bojoval v I. světové válce jako poručík královského dělostřelectva. V roce 1919 převzal vedení rodinného vinařského podniku, který však v roce 1931 poté, co obchod kvůli velké hospodářské krizi upadl, prodal a začal psát.

Za II. světové války byl Wheatley byl pověřen vojenským zpravodajstvím a tajnými operacemi, byl také členem "Londýnské bezpečnostní sekce", která tajně koordinovala strategické vojenské záškodnické a zastírací akce. Díky svému literárnímu talentu spolupracoval s plánovacími štáby Ministerstva války. Napsal pro ně řadu dokumentů, včetně návrhů, jak se vypořádat s případnou nacistickou invazí do Británie (vypráví o tom ve svých dílech "Stranger Than Fiction" a "The Deception Planners"). Nejznámější z jeho příspěvků pro "Společný plánovací štáb" válečného kabinetu se týkal „totální války“. Jeho první kniha "Tři zvědavci"[1] nebyla vydána v době, kdy byla dokončena, nýbrž vyšla později, až v roce 1940. Jeho další román však vzbudil značný ohlas. Jmenoval se "Zakázané území",[2] a po vydání v nakladatelství Hutchinson v roce 1933 zaznamenal okamžitý úspěch – během sedmi týdnů se dočkal sedmi dalších dotisků. Po dokončení "Báječného údolí"[3] se Wheatley rozhodl využít pro svou další knihu téma černé magie. Napsal o tom:

„Skutečnost, že jsem hodně četl o starověkých náboženstvích, mi poskytla užitečné zázemí, ale potřeboval jsem aktuální informace o okultních kruzích v této zemi. Můj přítel Tom Driberg,[4] který tehdy bydlel v bytě hned za námi v Queen’s Gate, se ukázal jako velmi užitečný. Seznámil mě s proslulým okultistou a mágem Aleisterem Crowleym, s nímž jsem jednou společně poobědval,[5] s reverendem Montaguem Summersem a Rolloem Ahmedem.“

I když Crowleyho jistě není třeba představovat, je zajímavé, že Wheatley nikdy nezmínil podrobnosti o obědě, během něhož mu byl předán vtipně a speciálně dedikovaný výtisk Magie v teorii a praxi:

Dennisi Wheatleymu od Aleistera Crowleyho na památku … excelentního maďarského buketu… Tento mimořádný výtisk Magie v teorii a praxi od Mistra Theriona (Aleister Crowley) vydán výhradně pro Dennise Wheatleyho 1934 e.v.“ Rád však dával k lepšímu dvě oblíbené historky o něm. Jedna se týkala magického obřadu, který vykonal ještě jako student univerzity v Cambridgi, jehož následkem bylo, že si rektor[6] St. John’s College zlomil kotník; druhá se týkala vzývání Pana v jednom pařížském hotelu v době před I. světovou válkou".

Montague Summers

Montague Summers byl znám svou výstřední osobností i zájmy, v londýnské společnosti se proslavil v roce 1926 po vydání "Dějin čarodějnictví a démonologie".[7] Po této práci následovaly další studie o čarodějnictví, upírech a vlkodlacích, a v to vše také věřil. Summers také pořídil moderní anglický překlad příručky Malleus Maleficarum z 15. století pro vyznavače honů na čarodějnice, která vyšla v roce 1929. Dostalo se mu označení „pravděpodobně nejzásadnějšího šiřitele okultismu v popkultuře dvacátého století“. Následovala díla "The Vampire, His Kith and Kin: A Critical Edition" (Upír, jeho příbuzní a blízcí, 1928), "The Vampire in Europe: A Critical Edition" (Upíři v Evropě, 1929), v roce převzetí moci nacisty, tedy 1933, vyšlo "The Werewolf" (Vlkodlak), následně "The Grimoire and Other Supernatural Stories" (Grimoár a jiné nadpřirozené příběhy, 1936) a po válce mimo jiné "Witchcraft and Black Magic" (Čarodějnictví a černá magie, 1946).

Dnes již téměř zapomenutý Rollo Ahmed byl guyanský státní příslušník, rodným jménem Abdul Said Ahmed, narozen asi v roce 1898. V meziválečném období emigroval do Anglie, kde zpočátku působil jako divadelní umělec a později jako bylinkář, učitel jógy, autor, přednášející a okultista. Stejně jako u jiných černošských přistěhovalců byly Ahmedovy pokusy o získání běžného zaměstnání zmařeny kvůli rozšířenému rasismu té doby. V důsledku toho v Anglii využíval k sebepropagaci své „exotičnosti“ – například tvrdil, že se narodil v Egyptě, aby si vylepšil pověst šiřitele esoterní moudrosti.

Rollo Ahmed byl známou tváří bohémské literární scény 30. let 20. století, mezi jeho přátele patřili právě Dennis Wheatley a Aleister Crowley, měl však problémy zajistit pohodlné živobytí pro sebe a svou rodinu, což ho občas nutilo hledat pochybné formy výdělku. Ahmed byl autorem dvou knih – k první z nich, tj. "The Black Art" (Černé umění, 1936), historii okultismu a magie, mu napsal předmluvu právě Dennis Wheatley, a druhou byl výmluvný poloautobiografický román "I Rise: The Life Story of a Negro" (Můj vzestup: Životní příběh černocha, 1937), jehož děj se pohybuje od Guyany přes Liverpool až po Londýn a barvitě líčí zápas černocha v „rodné zemi“.

Rollo Ahmed: Black Art

Při opětovném čtení "Černého umění" během výzkumu pro knihu "The Devil and All His Works byl Wheatley" „znovu ohromen rozsahem jeho znalostí“. Po mimořádně sugestivním a děsivém líčení černé mše končí Ahmedova kniha tvrzením, že černá magie je v moderní společnosti stále rozšířenou praktikou a že tajné spolky satanistů jsou i nadále všude kolem nás. Satanistické kulty učí své zasvěcence, že „....zlo je pouze relativní pojem; že lidé se dospěli k tomu, aby uviděli krásu v takzvané hříšnosti a bezbožnosti; že hřích nemá žádnou reálnou podstatu a že jedinou cestou k plnohodnotnému životu je ignorování běžných norem počestnosti, bezúhonnosti a laskavosti, protože uplatňování těchto vlastností brání lidem podlehnout všem svým pudům a omezuje jejich hmotné úspěchy“. Brzy tito zasvěcenci skončí „utápěním se ve zlu kvůli němu samému“.

Ahmedův vliv, zprostředkovaný Wheatleym, je patrný v satanistickém vyznání Randa Hobarta ve filmu "Noc démonů".[8] Na otázku: „Jaký je zákon pravého věřícího?“ Hobart (Brian Wilde) odpovídá:

„Ti z nás, kteří věří, že zlo je dobro a dobro zlo… Kteří se rouhají a znesvěcují. V radosti z hříchu lidstvo, které je ztraceno, znovu najde sebe samo.“

Wheatleyova poznámka, že ve dvacátém století vyšla (v Británii) jen hrstka románů o okultismu, nebyla zcela přesná – slavné "Strašidelné příběhy" jednoho antikváře od M. R. Jamese vyšly už v roce 1904 a Somerset Maugham i méně známý William Hope Hodgson psali okultní příběhy již před I. světovou válkou. Jeho výrok se dost možná více týkal období od konce I. světové války do počátku třicátých let.

-pokračování-

---------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[1] Dennis Wheatley: Three Inquisitive People. Crime, 1940.
[2] Dennis Wheatley: The Forbidden Territory. Adventure, 1933.
[3] Dennis Wheatley: The Fabulous Valley. Adventure, 1934.
[4] Tom Driberg, žurnalista, údajný okultista a v roce 1934 teprve budoucí člen parlamentu.
[5] V květnu 1934, tedy v době, kdy už Crowley byl pravděpodobně za zenitem a zaneprázdněn nákladným soudním sporem o urážku na cti, který měl brzy prohrát.
[6] Pravděpodobně šlo o Charlese Taylora, který byl rektorem této koleje v letech 1881 až 1908.
[7] Montague Summers: History of Witchcraft and Demonology, 1926.
[8] Night of the Demon. Britský horor z roku 1957 v produkci Hala E. Chestera a Franka Bevise, v režii Jacquese Tourneura, s Danou Andrews, Peggy Cummins a Niallem MacGinnisem v hlavních rolích. Film je adaptací povídky M. R. Jamese Casting the Runes.