Bída samozřejmosti

           Flexibilní značí ohebný, přizpůsobitelný. Flexibilní společnost znamená, že naprosto vše v ní se ohýbá a přizpůsobuje potřebám ekonomického systému, potřebám vydělávání a utrácení. Teprve až budeme stoprocentně flexibilní, konečně pochopíme, že právě vydělávání a utrácení je veškerým tajemstvím nejdůmyslnějšího systému v lidských dějinách. Kdo by v něm snad chtěl hledat více, bude zaručeně brzy předstižen zdatnějšími, výkonnějšími, lokajštějšími, cyničtějšími - prostě flexibilními.

Jan Keller

         Svět ani lidstvo už dávno nelze zachránit, ale určitě je možné individuálně minimalizovat škody. Je k tomu třeba dvou věcí: nenechat ze sebe dělat blbce. A nedělat blbce z druhých, neboť to není slušné. Že věci jsou, jak jsou, neznamená, že jsou správně. Věci jsou, jak jsou, nesprávně zpravidla proto, že na tom někdo vydělává. A zůstávají takto, i když se to ví. Než se snažit změnit věci k lepšímu je totiž jednodušší pokusit se z daného stavu pro sebe také něco vytřískat. Podstatou kontinuity špatnosti je její samozřejmost. A podstatou samozřejmosti je kontinuita. To, co máme za samozřejmé, je při bližším ohledání vesměs ubohé, nicméně té ubohosti jsme uvykli a nic z toho, co máme za samozřejmé, blíže neohledáváme.

         Spatřuji příčinu všech těchto bludných kruhů v selhání elit, tedy těch, kdo účelově, na zakázku, projektují samozřejmost. A mám za cynické, že je bída samozřejmosti vydávána za demokratickou volbu lidí, kteří - aniž by měli reálnou šanci si to uvědomit - prožijí život od narození po smrt coby oběti systematické manipulace. Už nějakou dobu si říkám, že bída samozřejmosti je stěžejní téma, o kterém je třeba napsat, ale odkud začít, když je špatně vlastně všechno? Asi bych tím ani neobtěžoval, nebýt mimořádně smutného příběhu jménem Nošovice.

         Devastace krajiny se tam chystá ve jménu kompletní snůšky samozřejmostí typu: Je samozřejmě dobré přilákat zahraničního investora. Je samozřejmé, že stát investora láká investičními pobídkami a připraví mu průmyslovou zónu. Má se za samozřejmě skvělou zprávu, že při montáži samozřejmě prospěšných automobilů vzniknou pracovní místa.

         Takže se nakonec považuje za samozřejmé, že lidé v obci, dotčené výstavbou továrny na zelené louce, budou odškodněni za nepohodlí, které je čeká v sousedství stavby, a že vlastníci pozemků a nemovitostí v dané lokalitě tyto s porozuměním pro veřejný zájem prodají státu.

         Touha lidí dosáhnout na finanční odškodnění nabyla v Nošovicích podoby hysterie poté, co kvůli několika tvrdošíjným vlastníkům hrozilo, že zóna nebude. V hněvu, že nebudou poškozeni, a tím pádem odškodněni, vyhrožovali rozzuření sousedé vlastníkům likvidací. Nejspíše ty anonymy ani nikdo nešetří - má se za samozřejmé, že vlastníci nakonec akceptovali nabídku, kterou nešlo odmítnout - jak to známe z Kmotra.

         Co vede lidi k tomu, aby mafiánskými metodami prosadili poničení krajiny, ve které žijí? Jak se stalo, že pro rodiny z podhůří Beskyd je sto tisíc korun kompenzace větší hodnotou než ráz krajiny zděděné po předcích? Odpověď určitě souvisí s další samozřejmostí, za kterou máme legálnost reklamy.

         Korejské automobilce otevírá cestu do malebného středoevropského regionu touha televizních diváků pořídit si v nejbližším hypermarketu věci, o kterých až později zjistí, že jim nepřinesou štěstí ani užitek. Není těžké podložit relevantními argumenty tezi, že co považujeme za samozřejmé vymoženosti civilizace, jsou ve skutečnosti důsledky kolektivní deviace: reklama je vlastně legalizovanou manipulací, systém investičních pobídek legalizovanou korupcí, budování průmyslových zón řízenou devastací přírody. Automobilismus je legalizovanou kriminalitou - v Nošovicích se budou vyrábět sofistikované pomůcky pro vrahy a sebevrahy, aniž by to veřejnost takto vnímala. Vždyť co je dnes samozřejmější než automobil?

        Má samozřejmost alternativu? Nepochybně ano. V každé společnosti a každé době najdeme lidi, kterým je nepříjemné být za hlupáky. Nejde ani tak o vzdor vedený racionální úvahou, jako spíše o dar, chcete-li břemeno, lepšího vkusu. Rituály samozřejmosti počítají se sklonem většiny k prostřednosti a vlastně ani není jejich ambicí oslovit pochybovače.

         Těm je bída samozřejmosti zřejmá a jsou odsouzeni osaměle se prodírat všudypřítomným balastem k vlastním, atypickým a nesamozřejmým řešením. Především na míře nonkonformity a na tom, jak jsme moudří, závisí naše schopnost být v tomto světě svobodně sami za sebe a vyhýbat se nástrahám, které se tváří být příležitostmi.

         Svět ani lidstvo už dávno nelze zachránit, ale určitě je možné individuálně minimalizovat škody. Je k tomu třeba dvou věcí: nenechat ze sebe dělat blbce. A nedělat blbce z druhých, neboť to není slušné.