Atlantida kontra MU (1)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

07.08.2009 Exkluzivně

Jeho vyprávění odhaluje nesmyslnost této globální předvěké války, která vrhla proti sobě lid na kontinentu MU (Kasskara) a lid Atlantisu (Talawaitichqua), jež nakonec vyústila ke zničení obou světů. Pointa následujícího příběhu může být konečně i důrazným varovným mementem v kontextu se současnými událostmi a to hned z několika důvodů.

Za prvé každý z nás si v genech nese větší či menší traumatické záznamy o tomto dramatickém konfliktu a za druhé, víte, jak to bývá, historie má takovou zvláštní schopnost se opakovat. Však víte, co mám na mysli. Bílý Medvěd velmi detailním způsobem popisuje bolestné vyhnanství lidu jeho předků, který vyústil v osídlení amerického kontinentu.

Tyto informace samozřejmě diskreditují všechny ty moderní teorie o tom, že původní indiánské obyvatelstvo přišlo na americký kontinent zhruba před 10 až 12 000 lety a to přes Beringovu úžinu.

Budete číst velmi pozoruhodný příběh. Následující informace mají základ v dokumentu, který v malém nákladu vyšel pouze jednou v roce 1979 v německém jazyce pod názvem "Kasskara und die Sieben Welten" (Kasskara a sedm světů). Autorem publikace byl vědec Joseph F. Blumrich, který v letech 1959 – 1974 pracoval v NASA, přičemž se podílel na návrhu konstrukce pohonu známé rakety Saturn V., která umožnila americkým astronautům oficiálně vkročit na Měsíc. Mimo to pracoval i na konstrukci zařízení Skylab.

Joseph F. Blumrich zemřel v roce 2002. Na uvedeném materiálu je pozoruhodné, že do dnešních dní nebyl nikdy přeložen do žádného jiného jazyka. Můžeme se jen dohadovat proč tomu tak je. Každopádně následující informace, které jsem zpracoval do platformy, kterou vám nyní předkládám, čerpají jen z těch nejdůležitějších pasáží citované publikace. Mnohým je jasné, že to nebude dnes ani hned zítra, kdy Blumrichem zaznamenané skutečnosti najdou ocenění v široké vrstvě veřejnosti.

A tak mám v podstatě jen jedno přání. Nechť ti, kteří chtějí vědět, si najdou čas na čtení….


Předmluva od Josepha F. Blumricha k jeho knize Kasskara a sedm světů"

Po krátkém váhání, jsem se nakonec rozhodl hned na úvod v rámci jakési předmluvy zařadit některé z důležitých myšlenek Josepha F. Blumricha, které mohou tvořit velmi důležitý úvodní vstup do samotného vyprávění…..

„V soudobých dějinách člověka se ukazuje, jak málo toho víme o světe ve kterém žijeme, jak málo toho víme o naší historii, jak málo toho víme o životě jako takovém. Ale jsou mezi námi tací, kteří se domnívají, že vědí více. Tito lidé mnohdy žijí uzavřeni ve světě diferenciálních rovnic, počítačů či výherních statistik. Jejich fakta a poznatky vysvětlující prakticky všechno vychází z přesvědčení, které však ve skutečnosti může být křehčí jak mýdlová bublina.

Budeme-li však takovou bublinu studovat bez předsudků a pýchy, nepředpojatým způsobem, můžeme odhalit neuvěřitelný potenciál toho všeho, co doposud zůstalo lidskému vědomí připoutanému ke svému konvenčnímu způsobu myšlení utajeno.

Je tedy velmi dobře, že jsou mezi námi tací, kteří se rozhodli hledat pravdu. Že jsou mezi námi tací, kteří se s pokorou sobě vlastní naučili naslouchat informačním zdrojům, jež které nejsou ovlivněny oním pro nás bohužel tak klasickým druhem logiky, způsobem myšlení a tradic. (Obr. vlevo: "Bílý Medvěd").

Abychom mohli naslouchat, je třeba vybudovat dostatečně kvalitní mosty k těmto zdrojům, které se k nám snaží promlouvat z „druhé strany“. Zjistil jsem, že právě díky těmto zdrojům jsme schopni po určité době rozpoznat jemné linie doposud skrytých, ale důležitých fakt, které doposud zůstávaly skryty pod povrchem pevných myšlenkových dogmat.

V životě každého z nás čas od času sehrají velmi důležitou roli okolnosti, které bychom mohli jednoduše nazvat „náhody“. Já na náhody nevěřím. To co je pro mne důležité je skutečnost, že právě tyto jakoby náhody nakonec dovedly k Bílému Medvědovi a jeho manželce Noemi.

Poté trvalo mnoho let, než se vzájemná důvěra upevnila natolik, aby mohl Bílý Medvěd začít s vyprávěním starodávného příběhu svého rodu. Mou úlohou bylo nejen naslouchat, ale také se postupně naučit porozumět zcela novému světu, který se přede mnou z čista jasna vynořil.

Jistě nebude překvapivé, když sdělím, že budování mostu mezi mnou a indiány (mezi dvěma tolik odlišnými světy) se neobešlo bez obtíží. Ovšem jak se zdá z mnoha různých důvodů náš postupně sílící vztah doprovázelo štěstí. V rámci jakési „rodinné anamnézy“ mne Bílý Medvěd postupně zasvětil do mnoha tradic svého lidu. A ta je mnohem, mnohem bohatší a větší než jak jí v současné době Hopiové oficiálně prezentují.

Velmi mne překvapilo, jak rychle se Bílý Medvěd dokázal přizpůsobit bělošským zvyklostem, ale i způsobu našeho uvažování. Mnohdy jen pro to, abych dobře pochopil aktuální informace, se dokázal odchýlit i od zaběhlých tradic svého kmene. Na druhou stranu jsem velmi rychle zjistil, že kdykoliv když se dotkl tématu, jež souvisel s jeho předky, náboženství, nebo hlubokých kultovních vědomostí, jak jeho osobnost naplnila vášnivá láska ke svým kořenům spojená s hlubokou úctou a pokorou.

Tak jak jsem naslouchal, začal jsem si uvědomovat, že již mnoho let sleduji na mnoha ostrovech v blízkosti Jižní Ameriky indicie, o kterých Bílý Medvěd hovořil, ba co víc, byl jsem stále více a více přesvědčen o tom, že v těchto místech museli po sobě Hopiové zanechat zcela nepřehlédnutelné stopy. O těchto úvahách jsem nemohl oficiálně hovořit, jelikož každý ví, že Hopiové (přinejmenším v současné době jsou spojeni s územím, které se rozkládá v místech dnešních Spojených Států).

Přesto mne tyto myšlenky neustále vzrušovaly, až jsem se jednoho dne s touto svou představou odhodlal svěřit svému indiánskému příteli. Očekával jsem od něho podobně vzrušenou reakci. Místo toho se na mne podíval klidným a tichým pohledem a řekl:

„Já jsem vám neříkal, že jsme přišli právě z tohoto směru?“

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.